Petr seděl večer v obývacím pokoji a připravoval se na další pracovní den. Na první pohled obyčejný večer. Jenže už několik týdnů ho provázela zvláštní potřeba všechno kontrolovat.
Zkontroloval vypnutý sporák. Potom ještě jednou. Zamkl dveře, odešel do ložnice a za chvíli se vrátil, aby se přesvědčil, že jsou skutečně zamčené.
Věděl, že to před chvílí udělal. Přesto ho pronásledovala nepříjemná představa, že něco přehlédl a kvůli jeho chybě se může stát neštěstí.
Nejdříve se tomu smál. Později začal být nervózní, když nemohl kontrolu provést. Někdy se kvůli tomu vracel i několik ulic zpátky.
Nejhorší byly chvíle, kdy se snažil přesvědčit sám sebe, že už kontrolovat nemusí. Myšlenka se vracela znovu a znovu. Čím více s ní bojoval, tím silnější byla.
Jednou večer mu manželka řekla: „Petře, vždyť víš, že jsi dveře zamkl. Proč se pořád trápíš?“
Podíval se na ni a odpověděl: „Já to vím. Ale nedokážu tomu přestat věřit jen na chvíli.“
Tehdy poprvé přiznal, že už situaci nezvládá.
Objednal se k odborníkovi. Postupně pochopil, že jeho problém není nedostatek rozumu ani slabá vůle. Naučil se rozpoznávat vtíravé myšlenky, pracovat s úzkostí a postupně omezovat nutkavé kontroly.
Nezměnilo se to přes noc. Ale začal získávat zpět něco, co mu dlouho chybělo – svobodu rozhodovat o svém vlastním jednání.
Někdy člověka neomezuje to, co se skutečně děje, ale to, co mu jeho vlastní mysl nedovolí přestat dělat. - Kategorie F -