Duševní zdraví 🍀

  Borderline Personality Disorder je psychické onemocnění, které výrazně ovlivňuje prožívání emocí, vztahy i vnímání sebe sama. Někdy se obrazně označuje jako „rakovina duše“, protože dokáže postupně narušovat různé oblasti života – od partnerských vztahů až po vlastní identitu. Je však důležité rozlišovat mezi běžnými emocemi a emoční nestabilitou, která je pro hraniční poruchu typická. Emoce jsou přirozenou součástí lidského života. Každý člověk někdy prožívá radost, smutek, vztek nebo strach. Tyto pocity mají svůj důvod a obvykle se postupně uklidní. I silné emoce většinou po určité době odezní a člověk je dokáže regulovat. U lidí s hraniční poruchou osobnosti je však emoční systém mnohem citlivější. Reakce mohou být velmi intenzivní, rychlé a obtížně ovladatelné. Malý podnět – například pocit odmítnutí nebo kritika – může vyvolat silnou úzkost, hněv nebo hluboký smutek. Emoce se často mění během krátké doby a člověk má pocit, že nad nimi ztrácí kontrolu. Tato emoční nestabilita...

  Reactive Attachment Disorder patří mezi závažné poruchy raného vývoje dítěte. Vzniká tehdy, když dítě v prvních letech života nezažije stabilní, bezpečný a citově dostupný vztah s pečující osobou. Typicky se objevuje u dětí, které vyrůstaly v prostředí zanedbávání, častého střídání pečovatelů, v ústavní péči nebo v rodinách s vážnými sociálními problémy. Základem zdravého psychického vývoje je takzvaná vztahová vazba (attachment) – hluboké emoční pouto mezi dítětem a jeho pečovatelem. Pokud se toto pouto nevytvoří, dítě může mít potíže důvěřovat druhým lidem a navazovat bezpečné vztahy. Děti s reaktivní poruchou attachmentu často působí emočně uzavřeně. Mohou se vyhýbat blízkosti, nereagovat na útěchu nebo naopak reagovat podrážděně a odmítavě. Typické jsou také potíže s regulací emocí, zvýšená úzkost, nedůvěra k dospělým a někdy i problémy v chování. V pozdějším věku se mohou projevit obtíže v přátelstvích, partnerských vztazích i ve škole. Dítě se totiž nenaučilo základní zkuše...

  Z původního nadšení a studia psychologie se stal hlas, který dnes na sítích oslovuje tisíce mladých lidí. Psycholožka Jana Krejzová na sociálních sítích otevírá různorodá témata týkající se duševního zdraví a upozorňuje i na tlak dnešní doby. „Tlak na neustálou informovanost a správnost považuji za jednu z hlavních psychických zátěží dnešní generace,“ říká Krejzová v rozhovoru pro iDNES_cz.

  Počet dětí a adolescentů v psychiatrické péči neustále stoupá, zejména pak u některých diagnóz. Tlak na psychiatrické služby je enormní. Snahou odborníků je zjistit, proč k tomu dochází a jak z této situace ven. Posilování resilience důležité pro duševní zdraví ale není zdaleka jednoduché.

  Tomáš Glaser: psychiatr, který zdůrazňuje lidskost v léčbě duševních poruch Tomáš Glaser patří mezi české psychiatry, kteří dlouhodobě upozorňují na to, že léčba duševních onemocnění není pouze otázkou diagnózy a medikace, ale především pochopení lidského příběhu. Ve své odborné praxi se věnuje klinické psychiatrii a psychoterapeutické práci s pacienty, kteří se potýkají například s úzkostmi, depresí, poruchami osobnosti či následky dlouhodobého stresu. V odborných kruzích je známý důrazem na komplexní přístup k pacientovi. Psychické obtíže podle něj často nevznikají izolovaně, ale jsou výsledkem kombinace biologických predispozic, životních zkušeností a sociálního prostředí. Proto podporuje propojení farmakologické léčby s psychoterapií a psychosociální podporou. V práci s pacienty klade důraz na bezpečný terapeutický vztah. Ten je podle něj základním předpokladem pro to, aby člověk mohl otevřeně mluvit o svých obtížích, traumatech nebo pocitech bezmoci. Právě důvěra mezi lékaře...

  Hraniční porucha osobnosti bývá někdy obrazně označována jako „rakovina duše“. Nejde o odborný termín, ale o metaforu, která má vyjádřit, jak hluboce může toto onemocnění zasahovat do emocí, vztahů i sebepojetí člověka. Stejně jako u mnoha jiných psychických potíží je přitom velmi důležité všímat si prvních varovných signálů. První příznaky se obvykle začínají objevovat v období dospívání nebo rané dospělosti. Právě v této době se formuje identita, stabilita vztahů a schopnost regulovat emoce. U lidí s hraniční poruchou osobnosti však může být tento vývoj výrazně narušen. Jedním z nejčastějších raných projevů jsou silné a rychle se měnící emoce. Člověk může během krátké doby přecházet od nadšení k hlubokému smutku, úzkosti nebo hněvu. Tyto výkyvy často souvisejí s mezilidskými vztahy, které bývají velmi intenzivní, ale zároveň nestabilní. Typický je také silný strach z opuštění, a to i v situacích, kdy reálné ohrožení vztahu neexistuje. Dalším varovným signálem může být nejistá n...

  Disinhibovaná porucha sociální vazby (anglicky Disinhibited Social Engagement Disorder – DSED) je vzácná, ale závažná porucha, která vzniká v raném dětství. Typicky se objevuje u dětí, které v prvních letech života nezažily stabilní a bezpečný vztah s pečující osobou. Nejčastěji se s ní setkáváme u dětí vyrůstajících v ústavní péči, v zanedbávajícím prostředí nebo u těch, které často střídaly pečovatele. Základním znakem této poruchy je výrazně narušená schopnost vytvářet přirozené sociální hranice. Dítě s disinhibovanou poruchou sociální vazby se může chovat velmi otevřeně a přátelsky i k úplně cizím lidem. Bez ostychu s nimi navazuje kontakt, mluví s nimi, někdy se jich i dotýká nebo je ochotně následuje. Na první pohled může takové chování působit jako „přehnaná společenskost“, ve skutečnosti ale odráží hlubší problém ve vývoji citové vazby. V normálním vývoji si dítě postupně vytváří bezpečnou vazbu k několika blízkým osobám – nejčastěji rodičům. Tyto vztahy mu dávají pocit b...

  „Co mám dělat, když mám pocit, že mi v životě chybí radost, ale nevím proč?“ ptá se jedna z našich čtenářek. Pečuje o nemocnou mámu a má pocit, že jen přežívá, aniž by zažívala radost. Podle psychiatra Radkina Honzáka není rozhodně na místě tento stav podceňovat.

  Již od nepaměti se zajímáme o sny, ale přesto o nich pořád víme málo. Některým se zdají veselé či naprosto nesmyslné sny, jiným zase smutné a strašidelné noční můry. Každý je jedinečný, a proto má i odlišné snění. Může naše sny však ovlivňovat i naše mentální zdraví a emoce, které v sobě skrýváme?

  MUDr. Jiří Dvořáček patří mezi výrazné osobnosti české psychiatrie, zejména v oblasti léčby závislostí. Dlouhodobě je spojen s Psychiatrickou léčebnou Červený Dvůr na Českokrumlovsku, kde působí od poloviny 90. let. Postupně se zde vypracoval na primáře a následně i ředitele zařízení, které patří mezi nejznámější česká centra pro léčbu závislostí.  Dvořáček vystudoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a svou profesní dráhu spojil s psychiatrií a adiktologií – tedy léčbou závislostí na alkoholu, drogách či jiných návykových látkách. V léčebně Červený Dvůr se každoročně léčí stovky pacientů a jeho práce tak dlouhodobě ovlivňuje podobu české péče o závislé.  Ve svých odborných i popularizačních vystoupeních zdůrazňuje, že potenciál ke vzniku závislosti má do určité míry každý člověk. Závislost podle něj vzniká ve chvíli, kdy mozek začne opakovaně vyhledávat rychlou a silnou odměnu – ať už v podobě alkoholu, drog nebo moderních technologií. Právě digitální pro...

  Hraniční porucha osobnosti (anglicky Borderline Personality Disorder – BPD) patří mezi nejzávažnější poruchy osobnosti. V médiích i populárních textech se někdy dramaticky označuje jako „rakovina duše“. Tento výraz sice není odborný, ale snaží se vystihnout intenzitu psychického utrpení, které lidé s touto poruchou často prožívají. BPD je charakterizována výraznou nestabilitou emocí, vztahů a sebepojetí. Člověk může během krátké doby prožívat extrémní změny nálad – od intenzivní radosti po hluboké zoufalství. Typické jsou také silné obavy z opuštění, impulzivní chování, výbuchy hněvu nebo pocit vnitřní prázdnoty. Jak častá tato porucha je? Odhady ukazují, že hraniční poruchou osobnosti trpí přibližně 1–2 % populace. V psychiatrických ambulancích je však výskyt mnohem vyšší – mezi pacienty může tvořit až 10 % všech diagnóz a v psychiatrických nemocnicích dokonce kolem 20 % hospitalizovaných. To ukazuje, jak závažné mohou být její projevy. Vznik poruchy je obvykle výsledkem kombina...

  Posttraumatická stresová porucha, známá pod zkratkou PTSD, je závažná psychická reakce na extrémně stresující nebo traumatickou událost. Může vzniknout po prožití či svědectví situací, které ohrožují život nebo integritu člověka – například po válečném konfliktu, vážné dopravní nehodě, přírodní katastrofě, fyzickém napadení či sexuálním násilí. Přestože silný stres po takových událostech je přirozený, u části lidí se reakce postupně nezmírňuje a přechází v dlouhodobou poruchu. Typickým znakem PTSD jsou vtíravé vzpomínky na trauma, takzvané flashbacky. Člověk může mít pocit, jako by se traumatická situace znovu odehrávala. Časté jsou také noční můry, silná úzkost nebo fyzické reakce při setkání s podněty, které trauma připomínají. Dalším příznakem je vyhýbání se situacím, lidem či místům, které by mohly nepříjemné vzpomínky vyvolat. Lidé s PTSD často prožívají také změny v emocích a myšlení. Mohou se cítit odcizení od okolí, ztrácet zájem o věci, které jim dříve přinášely radost, ...

  Úzkostní byli i naši předkové. Úzkost nás odjakživa varuje před neznámým nebezpečím. Dokonce by se dalo říct, že je první, co na světě zažíváme, než nás přiloží mamince k prsu, vysvětluje terapeut Michal Kniha s tím, že úzkost je jednou z emocí, s nimiž se už rodíme. Vnímáme ji jako veskrze negativní a otravný stav, navzdory tomu, že bychom měli být úzkosti vděčni za to, že žijeme.

  Nejnovější data z rozsáhlého výzkumu PAQ Research a Českého rozhlasu ukazují znepokojivý trend. Symptomy deprese a úzkosti hlásí nejvíce lidí od jara 2020. Aktuálně se s nimi potýká 18 procent dospělých.

  Alexander Nawka: psychiatr, který propojuje klinickou praxi s mezinárodním výzkumem Alexander Nawka patří mezi výrazné osobnosti současné české psychiatrie. Jeho práce stojí na propojení klinické praxe, akademického výzkumu a mezinárodní spolupráce, což z něj činí respektovaného odborníka nejen v České republice, ale i v evropském kontextu. Nawka vystudoval všeobecné lékařství na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze a specializaci v oboru psychiatrie získal v roce 2010. V roce 2013 obhájil disertační práci zaměřenou na problematiku používání omezovacích opatření v psychiatrii, čímž otevřel důležité etické i praktické otázky moderní psychiatrické péče.  Profesně působí na Psychiatrické klinice 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se věnuje klinické práci, výuce studentů medicíny i vědeckému výzkumu. Zároveň je vedoucím psychiatrem v Institutu neuropsychiatrické péče (INEP) a podílí se také na mezinárodních klinických studiích hodnotících nové léčebné...

  Termín „rakovina duše“ se někdy používá jako obrazné označení pro Hraniční poruchu osobnosti. Nejde o odborný lékařský název, ale o metaforu, která má vyjádřit, jak hluboce může tato porucha zasahovat do života člověka i jeho vztahů. Lidé s hraniční poruchou osobnosti často prožívají velmi intenzivní a rychle se měnící emoce. Radost, láska nebo nadšení se mohou během krátké chvíle proměnit v úzkost, vztek či hluboký smutek. Tato emoční nestabilita výrazně ovlivňuje každodenní fungování – od mezilidských vztahů až po pracovní život. Typickým rysem je také silný strach z opuštění. I drobná situace, například opožděná zpráva nebo zrušené setkání, může vyvolat pocit odmítnutí. Vztahy pak bývají velmi intenzivní, ale zároveň nestabilní – lidé mohou druhé rychle idealizovat, a stejně rychle je začít vnímat negativně. Dalším častým projevem je nejistá identita a vnitřní pocit prázdnoty. Člověk může mít potíže s tím, kdo vlastně je, jaké má hodnoty nebo kam směřuje. Aby tyto nepříjemné p...

  Dermatillomanie (nutkavé škrábání kůže) je psychická porucha, při níž má člověk opakovanou a těžko ovladatelnou potřebu škrábat, mačkat nebo jinak poškozovat vlastní kůži. V odborné literatuře je známá také jako excoriační porucha a patří do skupiny poruch příbuzných Obsedantně‑kompulzivní poruše. Lidé trpící Dermatillomanií často začínají manipulovat s drobnými nedokonalostmi kůže – pupínky, stroupky nebo nerovnostmi. Chování se však může postupně stupňovat a přerůst v dlouhé epizody škrábání, které vedou k poraněním, jizvám nebo infekcím. Mnozí pacienti popisují, že před samotným škrábáním cítí napětí či úzkost a po něm krátkodobou úlevu. Právě tento cyklus napětí a úlevy udržuje poruchu při životě. Dermatillomanie často souvisí se stresem, úzkostí, perfekcionismem nebo nízkým sebevědomím. Někdy se objevuje společně s dalšími potížemi, například úzkostnými poruchami, depresí nebo poruchami kontroly impulzů. Pro postižené může být velmi zatěžující nejen fyzicky, ale i sociálně –...

  Psychiatrická nemocnice Bohnice chce za téměř půl miliardy korun vybudovat centrum dětské psychiatrické pomoci. Novinářům to v pátek po její návštěvě řekl premiér Andrej Babiš (ANO). Naznačil také, kdy by mělo být hotové.

  Duševní zdraví dětí a mladistvých se zhoršuje, přibývá také dětí s poruchou pozornosti a soustředění. Takové alarmující zprávy čteme v médiích momentálně často. Už méně ale slýcháme, že úzkostmi a depresemi trpí zároveň stále více dospělých. Co je skutečnou příčinou? Ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice odpovídá poradenská psycholožka pro děti a dospívající Lucie Holinková.

  Pavel Doubek: psychiatr, který propojuje moderní biologickou léčbu s komplexní péčí o duševní zdraví Pavel Doubek patří mezi zkušené české psychiatry, kteří dlouhodobě propojují klinickou praxi, výuku i výzkum. Jeho profesní dráha je spojena především s biologickou psychiatrií a moderními metodami léčby duševních poruch. Významně se podílí také na vzdělávání mladých lékařů a na rozvoji současné psychiatrické péče v České republice. Po většinu své kariéry působil na Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a zároveň na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde pracuje jako odborný asistent. Vedle klinické práce se věnuje také pedagogické činnosti a podílí se na vzdělávání lékařů v oblasti psychofarmakologie. Je rovněž spoluautorem odborných publikací zaměřených na psychiatrickou problematiku.  Důležitou oblastí jeho odborného zájmu je chronobiologická léčba, tedy využívání biologických rytmů organismu v terapii duševních poruch. Významnou roli v této oblas...

  Hraniční porucha osobnosti, známá také jako emočně nestabilní porucha osobnosti, patří mezi závažné duševní poruchy, které výrazně ovlivňují prožívání emocí, vztahy i vnímání sebe sama. Lidé s touto diagnózou často zažívají intenzivní vnitřní napětí a velké výkyvy nálad, které mohou výrazně komplikovat každodenní život. Jedním z hlavních příznaků je silný strach z opuštění. I drobná situace, například opožděná odpověď na zprávu, může u člověka vyvolat pocit, že ho druzí odmítají nebo opustí. Tento strach může vést k impulzivním reakcím nebo konfliktnímu chování ve vztazích. Dalším typickým projevem jsou nestabilní a intenzivní vztahy. Lidé s touto poruchou mají tendenci druhé rychle idealizovat, ale stejně rychle je mohou začít vnímat velmi negativně. Vztahy tak často procházejí extrémy mezi obdivem a zklamáním. Častým příznakem je také nestabilní sebepojetí. Člověk může mít problém s tím, kdo vlastně je, jaké má hodnoty nebo cíle. Tento pocit vnitřní prázdnoty bývá velmi vyčerpá...

  Hromadění, odborně označované jako Hoarding disorder, je psychická porucha charakterizovaná nutkavou potřebou shromažďovat věci a extrémními obtížemi s jejich vyhazováním. Postižení lidé si často ponechávají předměty bez skutečné hodnoty – staré noviny, obaly, rozbité věci nebo oblečení – protože mají silný pocit, že by je mohli někdy potřebovat. Tato porucha patří mezi duševní onemocnění a je dnes řazena mezi příbuzné poruchy k Obsedantně‑kompulzivní porucha (OCD), i když má vlastní specifické příznaky. Lidé trpící hromaděním obvykle pociťují silnou úzkost nebo stres při představě, že by měli věci vyhodit. Postupně tak dochází k zaplnění domácnosti předměty, které mohou znemožnit běžné fungování – například vaření, spánek nebo hygienu. Příčiny hromadění jsou komplexní. Výzkumy naznačují kombinaci genetických faktorů, změn ve fungování mozku a psychologických vlivů. Často se objevuje u lidí, kteří prožili ztrátu, trauma nebo dlouhodobý stres. Někteří lidé si k předmětům vytvářejí...

  „Peklo není lokalita, ale stav duše,“ říká psychiatr Radkin Honzák. V novém podcastu rozebírá, proč nás pýcha ničí, jak s námi tělo skrze nemoci mluví za naši neklidnou mysl a proč je v dnešní době mnohem důležitější myslet na sebeúctu než jen n „sebelásku“.

  Někdy skleněné děti zažívají pocity viny za to, že jsou zdravé a jejich sourozenec ne. Může pro ně být těžké si věci užívat a radovat se z nich. V pozdějším věku mohou bojovat s úzkostmi,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut Adam Táborský.

  Petr Popov patří mezi výrazné osobnosti současné české psychiatrie. Dlouhodobě se věnuje léčbě závažných duševních onemocnění a současně se snaží přibližovat psychiatrii širší veřejnosti srozumitelným a realistickým způsobem. Popov působí jako lékař a odborník na psychiatrii již řadu let. Ve své klinické praxi se zaměřuje především na poruchy nálady, úzkostné poruchy, psychotická onemocnění a problematiku závislostí. Jeho přístup je charakteristický důrazem na kombinaci moderní farmakoterapie, psychoterapie a dlouhodobé podpory pacienta. Zdůrazňuje, že léčba duševních poruch není jen otázkou léků, ale také vztahu mezi lékařem a pacientem, důvěry a trpělivosti. Vedle klinické práce je Popov aktivní také ve veřejné debatě o duševním zdraví. Často upozorňuje na přetrvávající stigmatizaci psychiatrických pacientů a potřebu otevřenějšího přístupu společnosti k psychickým potížím. Podle něj je jedním z největších problémů to, že lidé často vyhledají odbornou pomoc až ve chvíli, kdy jso...

  Borderline Personality Disorder, česky hraniční porucha osobnosti, patří mezi závažné poruchy osobnosti. V odborné literatuře se někdy objevuje metaforické označení „rakovina duše“. Nejde o lékařský termín, ale o obrazné vyjádření toho, jak hluboce může tato porucha zasahovat do života člověka i jeho vztahů. Lidé s hraniční poruchou osobnosti často prožívají velmi intenzivní emoce, které se rychle mění. Typická je silná citová nestabilita, strach z opuštění, impulzivní chování a nestálý obraz sebe sama. Vztahy bývají bouřlivé – člověk může druhé chvíli idealizovat a vzápětí je vnímat velmi negativně. Právě tato emoční intenzita je důvodem, proč se někdy používá zmíněná metafora. Pro mnoho lidí s touto poruchou je každodenní život plný silného psychického napětí, pocitů prázdnoty, úzkosti nebo hlubokého smutku. Časté mohou být také sebepoškozující tendence nebo impulzivní jednání, například v oblasti financí, vztahů či užívání návykových látek. Příčiny vzniku hraniční poruchy osob...

  Trichotillomania (trichotilománie) je psychická porucha patřící mezi tzv. poruchy kontroly impulzů. Projevuje se opakovaným nutkáním vytrhávat si vlastní vlasy nebo chlupy na těle. Nejčastěji jde o vlasy na hlavě, ale lidé si mohou vytrhávat také obočí, řasy nebo ochlupení na jiných částech těla. Porucha může vést k viditelným lysinám a výraznému psychickému stresu. Typickým znakem je napětí nebo nepříjemný pocit před samotným vytržením vlasu a naopak krátkodobná úleva či uspokojení po něm. U některých lidí jde o vědomé chování, kdy si člověk uvědomuje, že vlasy vytrhává. U jiných se děje spíše automaticky – například při sledování televize, čtení nebo ve stresu. Příčiny trichotilománie nejsou zcela jednoznačné. Odborníci předpokládají kombinaci biologických, psychologických a environmentálních faktorů. Významnou roli může hrát stres, úzkost, napětí nebo dlouhodobé psychické zatížení. Porucha se často objevuje v dospívání, ale může vzniknout i v dětství nebo v dospělosti. Trichot...

  Zatímco běžná antidepresiva u mnoha pacientů nefungují, a ti tak zůstávají v emočně utlumeném světě „pod skleněným poklopem“, nová vlna psychedelické medicíny nabízí mnohem víc než jen stabilizaci symptomů.

  Psychiatrická ambulance při Krajské nemocnici v Liberci (KNL) vyšetřila loni téměř 10.000 dětí a dospívajících, je to pětkrát víc než v roce 2017. Nárůst psychiatrických problémů nejen u dětí se nejvíc projevil po covidu. Data od roku 2017 ale ukazují trvalý nárůst, přičemž pandemie zhoršování jen urychlila, řekla dnes novinářům primářka liberecké dětské psychiatrie Šárka Konečná při prezentaci Zprávy o zdraví v Libereckém kraji 2025.

  Martin Anders patří mezi nejvýznamnější české psychiatry zaměřené na biologickou psychiatrii a léčbu závažných duševních poruch. Dlouhodobě působí na Psychiatrická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se věnuje klinické práci, výuce i výzkumu. Ve své odborné praxi se zaměřuje především na léčbu depresivních poruch, úzkostných stavů a dalších komplexních psychiatrických onemocnění. Významnou oblastí jeho práce je také psychofarmakologie – tedy výzkum a používání léků v psychiatrii. Anders patří k odborníkům, kteří zdůrazňují, že moderní léčba duševních poruch musí být komplexní: kombinuje biologické přístupy, psychoterapii i sociální podporu pacienta. Kromě klinické praxe se Martin Anders intenzivně věnuje vědecké a publikační činnosti. Je autorem či spoluautorem řady odborných studií, které se zabývají například účinností antidepresiv, léčbou rezistentní deprese nebo biologickými mechanismy duševních poruch. Jeho práce přispív...

  Hraniční porucha osobnosti (anglicky Borderline Personality Disorder, BPD) patří mezi závažnější poruchy osobnosti. Projevuje se především silnou emoční nestabilitou, impulzivním chováním a nestálým vnímáním sebe sama i vztahů k druhým lidem. Člověk s touto poruchou často prožívá emoce velmi intenzivně a může mít potíže je zvládat. Typickým znakem je rychlé střídání nálad. Radost, smutek, hněv nebo úzkost se mohou objevit velmi silně a někdy i bez zjevné příčiny. Lidé s touto poruchou také často zažívají silný strach z opuštění. I drobná změna ve vztahu může vyvolat pocit, že je někdo odmítá nebo opouští. Dalším častým projevem je nestabilita ve vztazích. Druhé lidi mohou lidé s touto poruchou vnímat střídavě jako velmi dobré nebo naopak zcela špatné. Tento způsob myšlení může způsobovat konflikty a komplikovat partnerské, rodinné i pracovní vztahy. Hraniční porucha osobnosti bývá také spojena s impulzivním chováním. Může jít například o rizikové jednání, výbuchy hněvu, sebepoško...

  Tělesná dysmorfická porucha: když se vlastní vzhled stane zdrojem utrpení Tělesná dysmorfická porucha (Body Dysmorphic Disorder, BDD) je psychická porucha, při níž je člověk nadměrně a často bolestivě zaujatý domnělými nebo drobnými nedostatky ve svém vzhledu. Tyto „vady“ jsou pro okolí obvykle neviditelné nebo zcela nevýznamné, pro postiženého však představují zásadní problém, který výrazně ovlivňuje jeho každodenní život. Lidé s touto poruchou tráví mnoho času kontrolováním svého vzhledu v zrcadle, na fotografiích nebo naopak zrcadlům zcela vyhýbají. Často se snaží nedostatky maskovat make-upem, oblečením či různými kosmetickými zásahy. Někteří vyhledávají opakované plastické operace v naději, že se jejich pocit nespokojenosti změní – což se však obvykle nestává. Tělesná dysmorfická porucha může vést k silné úzkosti, studu a sociální izolaci. Postižení se někdy vyhýbají společenským situacím, fotografování nebo veřejným místům. Porucha se často objevuje společně s dalšími psych...

  Tomáš miloval koncerty a kulturní akce, ale často se cítil přehlcený zvuky, světly a davem lidí. Po několika stresových situacích se začal vyhýbat i menším akcím a izoloval se.  Terapeut mu pomohl rozpoznat situace, které mohou zvládnout a které vyvolávají přetížení. Naučil se plánovat odpočinkové momenty a vyhledávat podporu blízkých. Postupně si uvědomil, že může být součástí světa kolem něj, aniž by se musel vzdát zážitků, které má rád.

  Mozek máme všichni, přesto mu často nerozumíme. V době neustálých podnětů, tlaku na výkon a přemíry informací má stále víc lidí pocit, že se nedokážou soustředit, uklidnit nebo zvládnout emoce. Právě o fungování mozku a jeho přetížení si v Dobrém dopoledni povídala Hela Dvořáková s psychiatrem Miroslavem Skačánim.

  Podle dat PAQ Research vykazuje dnes v České republice 18 procent dospělých lidí symptomy alespoň středně těžké deprese.

  Jan Poněšický: psychiatr, který propojil medicínu, psychologii i filozofii Jan Poněšický patří mezi výrazné české psychiatry a psychoterapeuty, kteří dlouhodobě propojují medicínu, psychologii a hlubinné filozofické uvažování o člověku. Jeho profesní dráha je zároveň příběhem odborníka, jehož život zásadně ovlivnily politické události druhé poloviny 20. století.  Narodil se roku 1943 v Praze a vystudoval lékařství. Postupně se specializoval na psychiatrii a psychoterapii a zároveň vystudoval také psychologii. Již v 60. letech se veřejně angažoval během Pražského jara, což mu po sovětské okupaci přineslo politické perzekuce. V roce 1977 proto emigroval do tehdejšího západního Německa, kde začal působit na řadě renomovaných psychosomatických a psychoterapeutických klinikách.  V Německu se postupně vypracoval na vedoucího lékaře a primáře psychosomatických oddělení. Ve své práci se zaměřoval zejména na psychosomatickou medicínu, psychoanalytickou psychoterapii a léčbu komp...