Duševní zdraví 🍀

  Těžká depresivní porucha (major depressive disorder) patří mezi nejzávažnější formy poruch nálady. Nejde o „špatnou náladu“ ani o slabost vůle. Jde o klinický stav, který zásadně ovlivňuje myšlení, emoce, tělo i schopnost fungovat v práci a vztazích. Typickými příznaky jsou dlouhodobě přetrvávající smutek, ztráta zájmu o dříve oblíbené činnosti (anhedonie), výrazná únava, poruchy spánku a chuti k jídlu, pocity bezcennosti či nadměrné viny. Přidat se mohou potíže se soustředěním a opakované myšlenky na smrt. Pokud symptomy trvají alespoň dva týdny a významně narušují běžné fungování, je na místě odborné vyšetření. Na rozdíl od běžné depresivní epizody je u těžké formy intenzita příznaků vysoká – člověk může mít problém vstát z postele, postarat se o základní potřeby nebo udržet pracovní výkon. Riziko sebevr*ažedného jednání je zde vyšší, proto je včasná intervence klíčová. Příčiny bývají multifaktoriální: biologická zranitelnost, genetika, změny v mozkové chemii, dlouhodobý stres ...

  David byl přesvědčen, že jeho hodnota je v tom, kolik hodin odpracuje. Každý večer přinášel práci domů, víkendy prakticky neexistovaly. Rodina se snažila upozornit, že se ztrácí, ale on bral jejich slova jako „nedorozumění“.  Po vyhoření a vážném zdravotním varování se rozhodl hledat pomoc. Terapeut mu pomohl rozlišit mezi zdravou odpovědností a posedlostí. Naučil se nastavovat hranice, plánovat odpočinek a vnímat, že odpočinek je součástí produktivity.

  Každodenní příliv zpráv, tragické události i tlak sociálních sítí zvyšují úzkost a stres. Jak se v takovém světě chránit a posilovat psychickou odolnost? A jak dostupná je psychiatrická a psychologická péče v Česku? Zita Senková se zeptala psychiatra Mariana Korandy.

  Před více než dvěma desetiletími označil britský psycholog Cliff Arnall třetí lednové pondělí za nejdepresivnější den roku. Toto označení bylo následně mnoha odborníky zavrženo jako součást reklamní kampaně britské cestovní kanceláře, přesto je skutečností, že lednové dny jsou pro mnohé lidi psychicky velmi náročné. Proč tomu tak je a kdy už bychom měli zbystřit a vyhledat odbornou pomoc? To v pořadu Do hloubky vysvětlila v rozhovoru s moderátorkou Adélou Snopovou psycholožka Ingrid Štefanová.

  Psychiatrie dnes nestojí jen na farmakoterapii, ale stále více na propojení neurovědy, psychologie a otevřené společenské debaty. Právě v tomto prostoru se výrazně pohybuje Tomáš Páleníček. Páleníček působí v Národním ústavu duševního zdraví, kde se dlouhodobě věnuje výzkumu psychedelik a jejich terapeutického potenciálu. V českém i mezinárodním kontextu patří k odborníkům, kteří systematicky zkoumají látky jako psilocybin či ketamin – nikoli z pozice aktivismu, ale přísné vědecké metodologie. Jeho práce pomáhá posouvat debatu od ideologických střetů k datům. V době, kdy roste výskyt depresí, úzkostí i posttraumatických poruch, představuje výzkum nových léčebných přístupů zásadní téma. Páleníček upozorňuje, že psychedelika nejsou „zázračnou pilulkou“, ale potenciálním nástrojem v rámci komplexní psychoterapeutické péče. Důraz klade na bezpečnost, kontrolované podmínky a mezioborovou spolupráci. Jeho přínos je dvojí. Zaprvé vědecký – rozšiřuje poznání o fungování lidské mysli a vě...

  Sarah Haváčová šokovala svými výroky o lidech s depresemi nejen veřejnost, ale i odborníky. Oslovený psycholog nad jejím vyjádřením v rozhovoru pro časopis Reportér kroutí hlavou.

  Bipolární porucha patří mezi nejzávažnější afektivní onemocnění. Nejde o „výkyvy nálady“, jak se často zjednodušeně říká, ale o střídání epizod mánie či hypománie a deprese, které zásadně ovlivňují myšlení, energii i schopnost fungovat v práci a vztazích. V manické fázi může být člověk nadměrně aktivní, spí minimálně, má zrychlené myšlení, riskuje, utrácí nebo přeceňuje své schopnosti. Okolí to někdy zpočátku vnímá jako „skvělou formu“, ale stav může přerůst v nebezpečné chování či psychotické příznaky. Depresivní fáze naopak přináší hluboký pokles nálady, únavu, pocity bezcennosti a někdy i sebevra*žedné myšlenky. Onemocnění se obvykle objevuje v mladé dospělosti a má biologické i genetické souvislosti. Významnou roli hraje také stres a nepravidelný životní rytmus. Diagnostika patří do rukou psychiatra – v Česku se tématu dlouhodobě věnoval například Cyril Höschl, který upozorňoval na častou záměnu s „běžnou“ depresí. Nesprávná léčba může průběh zhoršit. Základem terapie jsou st...

  Anna byla vždy společenská, oblíbená mezi přáteli a úspěšná v práci. Když ale přišly stresující situace doma i v práci, začala hledat úlevu v alkoholu. Sklenička vína se stala každodenním rituálem, postupně dvěma a třemi.  Přátelé si všimli změny, ale ona tvrdila, že „to zvládá“. Pocity viny a studu ji tížily, ale strach z odmítnutí brzdil, aby vyhledala pomoc. Po rozhovorech s terapeutem a podpoře blízkých začala postupně snižovat pití a hledat jiné způsoby uvolnění – procházky, cvičení, meditace. Dnes je stále v procesu, ale naučila se rozpoznávat spouštěče a nahradila destruktivní návyk zdravými strategiemi.

  Třetina pacientů nereaguje na léčbu antidepresivy. Od těžkých depresivních stavů jim ale může pomoci alternativní léčba a psychedelické látky. „Dnes o nich uvažujeme jako o látkách, které mají transdiagnostický potenciál, lze je využít u různých diagnostických jednotek napříč úzkostnými poruchami,“ popisuje pro Český rozhlas Plus psychiatr, psychoterapeut a neurovědec Filip Tylš, spoluzakladatel kliniky Psyon. Nedávno se spojil s filmovým štábem a hledali nové léčebné metody.

  Fyzická aktivita tlumí depresi srovnatelně s běžnými léky a terapií. Nejlepších výsledků dosahuje pravidelná lehká až střední fyzická zátěž. Pro duševní zdraví je ideální kombinovat klasický aerobní pohyb a posilování.

  Cyril Höschl patřil k nejvýraznějším osobnostem české psychiatrie posledních desetiletí. Nebyl jen lékařem, ale i veřejným intelektuálem, který dokázal složitá témata duševního zdraví vysvětlovat srozumitelně, věcně a bez senzacechtivosti. V době, kdy se o psychických poruchách často mlčelo, pomáhal měnit společenské klima. Dlouhá léta stál v čele Národní ústav duševního zdraví v Klecanech a podílel se na transformaci české psychiatrie směrem k moderním, komunitně orientovaným službám. Prosazoval důraz na vědecké poznání, mezioborovou spolupráci a destigmatizaci pacientů. Opakovaně upozorňoval, že psychické onemocnění není slabost charakteru, ale zdravotní stav, který si zaslouží odbornou péči stejně jako jakákoli jiná nemoc. Významná byla i jeho pedagogická a popularizační činnost na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde vychoval řadu odborníků. Ve veřejném prostoru vystupoval klidně, racionálně a s nadhledem. Dokázal komentovat nejen depresi či úzkost, ale i širší společe...

  Depresivní porucha (deprese) patří mezi nejčastější a zároveň nejvíce podceňovaná duševní onemocnění současnosti. Nejde o „špatnou náladu“ ani o slabost charakteru. Jde o klinický stav, který ovlivňuje myšlení, emoce, tělo i chování člověka. Typickými příznaky jsou dlouhodobý pokles nálady, ztráta zájmu o dříve oblíbené činnosti, únava, poruchy spánku, změny chuti k jídlu, pocity bezcennosti či nadměrné viny. Často se přidávají potíže se soustředěním a zpomalené myšlení. U některých lidí se objevují i úzkostné stavy nebo myšlenky na smrt. Deprese vzniká kombinací biologických, psychologických a sociálních faktorů. Roli hraje genetická zátěž, dlouhodobý stres, traumatické události i vyčerpání. V mozku dochází ke změnám v regulaci neurotransmiterů, které ovlivňují náladu a motivaci. Dobrou zprávou je, že deprese je léčitelná. Základem je odborná pomoc – praktický lékař, psycholog či psychiatr. V léčbě se uplatňuje psychoterapie (např. kognitivně-behaviorální terapie), farmakoterapi...

  Michal kombinoval perfekcionismus s rituály – kontroloval e-maily, dokumenty, stoly. Každý den cítil tlak, aby vše bylo „bez chyby“. Terapie mu pomohla rozpoznat, kdy jeho nutkání je racionální a kdy je obsese.  Začal praktikovat metodu postupného vynechávání kontrol a delegování úkolů. Pomalu se učil přijímat nedokonalost a pocítil, že život může být méně stresující, i když věci nejsou perfektní.

  Vlastní zkušenosti přetavují v pomoc lidem, kteří se potýkají s duševním onemocněním nebo různými typy závislosti. Poskytují jim cennou podporu a naději. Proč je jejich činnost tak velkým přínosem? V čem spočívá? Může se stát peer konzultantem kdokoliv? Seznamte se s peer pracovníky..

  I když se nám to moc nelíbí, duševní choroby zasahují tento svět. Ale ne pokaždé se dají snadno poznat, zařadit do správné diagnózy a stanovit pro ně léčbu. I díky využití umělé inteligence se však nyní daří propojit desítky malých fyzických detailů, díky nimž se diagnostika stává snadnější a přesnější, píše ve své analýze vědecký novinář Josef Tuček.

  Jiří Horáček patří mezi nejvýraznější osobnosti současné české psychiatrie. Působí jako lékař, neurovědec a vysokoškolský pedagog spojený s Národní ústav duševního zdraví, kde se dlouhodobě věnuje výzkumu biologických mechanismů duševních poruch. Jeho práce propojuje klinickou praxi s moderní neurovědou – zejména v oblasti psychóz, deprese a účinků psychedelických látek na lidský mozek. Horáček se zaměřuje na to, jak změny v mozkových sítích ovlivňují vnímání reality, emoce i myšlení. V českém prostředí patří k průkopníkům výzkumu psychedelik, například psilocybinu, a jejich potenciálu v léčbě rezistentních depresí. Zdůrazňuje však, že nejde o „zázračné látky“, ale o nástroje, které musí být používány bezpečně, pod odborným dohledem a v jasně definovaném terapeutickém rámci. Vedle vědecké činnosti je aktivní i v popularizaci psychiatrie. Srozumitelně vysvětluje, že duševní onemocnění nejsou slabostí charakteru, ale komplexními poruchami, na nichž se podílí genetika, biologie i pr...

  Afektivní poruchy, označované také jako poruchy nálady, patří mezi nejčastější duševní onemocnění současnosti. Nejde přitom o „špatnou náladu“, ale o hluboké a dlouhodobé změny emočního prožívání, které zásadně ovlivňují myšlení, chování i schopnost fungovat v práci a vztazích. Mezi nejznámější patří deprese a bipolární porucha. U depresivní epizody převažuje smutek, ztráta energie, poruchy spánku, snížené sebevědomí a někdy i myšlenky na smrt. Typickým příkladem je Velká depresivní porucha, která může trvat týdny až měsíce. Na opačném pólu stojí mánie – období nadměrné aktivity, zrychleného myšlení, snížené potřeby spánku a zvýšené impulzivity. Střídání těchto pólů je charakteristické pro Bipolární porucha. Příčiny jsou komplexní. Kombinují se biologické faktory (genetika, neurochemie mozku), psychologické vlivy (způsob zvládání stresu) i životní události. Významnou roli hraje dlouhodobý stres, vyčerpání nebo traumatické zkušenosti. Dobrou zprávou je, že afektivní poruchy jsou l...

  Lenka počítala každý krok, každou činnost – aby „vše sedělo“. I když její okolí vše bralo na lehkou váhu, ona se cítila napjatá, pokud čísla neseděla.  Po konzultaci s terapeutem si začala zapisovat situace a hledat vzory spouštěčů. Naučila se uvolnit některé rituály, přiznat si, že svět není závislý na jejích počítáních, a cítila první pocit opravdové svobody.

  Každý den se setkáváme se zprávami o tragických událostech, které otřásají rodinami, komunitami i celou společností. Často jsou provázané s vážnými duševními poruchami. Mnozí se pak ptají, proč si blízcí psychicky nemocných osob nevšimli dřív varovných signálů. Podle odborníků je to dáno tím, že je mezi lidmi jen velmi malé povědomí o příznacích těchto chorob.

  Jsem neschopná. Jsem líný. Neplním očekávání. Podobné věty se v téhle sérii opakovaly znovu a znovu. A pro lidi s ADHD nejsou nijak výjimečné. Právě proto může diagnóza přinést obrovskou úlevu a odpověď na celoživotní otázku: Co je se mnou špatně? Jenže tahle odpověď často přichází pozdě. U řady lidí se ADHD pojmenuje až v dospělosti – a někteří se k odbornému vyšetření nedostanou vůbec. Baví se o tom hosté v podcastové sérii Spektrum: ADHD.

  Ján Praško patří mezi nejvýraznější osobnosti české psychiatrie a psychoterapie posledních dekád. Dlouhodobě působí jako profesor psychiatrie a je spojen zejména s rozvojem kognitivně-behaviorální terapie (KBT) v Česku. Jeho práce má přímý dopad na tisíce pacientů trpících úzkostmi, depresí, obsedantně-kompulzivní poruchou či poruchami osobnosti. Praško není jen akademikem, ale především praktikem. Zdůrazňuje, že psychické obtíže nejsou známkou slabosti, ale naučených vzorců myšlení a chování, které lze měnit. Právě systematická práce s myšlenkami, emocemi a chováním je jádrem KBT, kterou pomáhal etablovat jako standardní, vědecky podložený přístup v českém zdravotnictví. V kontextu dnešní společnosti, kde roste výskyt úzkostných a depresivních stavů, nabývá jeho práce na ještě větší relevanci. Praško opakovaně upozorňuje na vliv chronického stresu, perfekcionismu a tlaku na výkon. Zároveň ale nabízí konkrétní, strukturované postupy, jak s těmito faktory pracovat – od expozice st...

  V dnešní době zahlcené informacemi končí mnoho lidí den stejně hekticky, jako začal. Krátký večerní rituál přitom může fungovat jako psychologická „tečka“ za dnem – signál pro mozek, že je čas zpomalit. Základem je pravidelnost. Nemusíte si vyhradit hodinu. Stačí 10–15 minut každý večer ve stejný čas. Mozek miluje opakující se vzorce – vytváří pocit bezpečí a předvídatelnosti, což přirozeně snižuje napětí. Prvním krokem může být vědomé odpojení od technologií. Minimálně 30 minut před spaním vypněte notifikace a odložte telefon mimo dosah postele. Modré světlo i informační přetlak udržují nervový systém v pohotovosti. Druhým krokem je krátké fyzické uvolnění. Jemné protažení, pár hlubokých nádechů do břicha nebo pomalá chůze po bytě pomohou tělu přepnout z režimu výkonu do režimu regenerace. Dýchání v rytmu 4–6 (nádech na čtyři doby, výdech na šest) aktivuje parasympatický nervový systém, který podporuje klid. Třetím prvkem může být mentální očista. Zapište si tři věci, které se v...

  Honza nemohl usnout, dokud neprovedl přesný sled rituálů – vyrovnal polštáře, přetočil přikrývku, zopakoval větu v duchu. Každá vynechaná činnost přinášela pocit katastrofy.  Postupně si začal zapisovat, co spouští jeho obavy, a cvičit postupné vynechávání drobných kroků. Každý malý úspěch mu přinesl pocit kontroly nad vlastním životem a postupně se naučil, že noc může být klidná i bez rituálů.

  Duševní zdraví dospívajících se dlouhodobě zhoršuje. Podle výzkumů, které udělal v roce 2023 Národní ústav pro duševní zdraví (NÚDZ), vykazuje zhoršené známky wellbeingu až 50 % žáků devátých tříd, 30 % má známky střední až těžké úzkosti, a 40 % dokonce projevuje příznaky střední až těžké deprese. Jak poznat, že se to týká i vašeho teenagera, kdy je potřeba vyhledat odbornou pomoc a kde ji vlastně hledat? O tom všem se bavíme s PhDr. Annou Frombergerovou, Ph.D., z organizace Endlessly v novém díle podcastu Moje psychologie.

  Na zdravotní potíže spojené s nejrůznějšími komplikacemi srdce na konci starého a začátku nového roku už deník Metro upozorňoval. Zima však přináší do lidské psychiky řadu dalších komplikací.

  Zolpidem, prodávaný mimo jiné pod názvem Adorma, je lék určený primárně k léčbě nespavosti. Patří mezi tzv. „Z-hypnotika“ – působí na receptory GABA v mozku, tlumí centrální nervový systém a navozuje spánek. Jeho místo je večer, krátce před ulehnutím. Co se ale děje, když je užíván během dne? Denní užití může vést k ospalosti, zpomaleným reakcím, poruchám koncentrace i krátkodobé paměti. U některých lidí se objevuje zmatenost či změny nálady. To je zásadní zejména u činností vyžadujících pozornost – řízení, práce s technikou nebo rozhodování v zaměstnání. Lék, který má večer pomoci „vypnout“, může přes den výrazně snížit výkon i bezpečnost. Rizikem je také vznik tolerance a závislosti. Při častém nebo dlouhodobém užívání si organismus zvyká a účinek slábne. Následné zvyšování dávek bez lékařského dohledu zvyšuje pravděpodobnost nežádoucích účinků i abstinenčních potíží při vysazení. V kontextu duševního zdraví je důležité rozlišovat mezi léčbou příznaku a řešením příčiny. Pokud j...

  Hasiči zasahují v areálu Psychiatrické léčebny Bohnice v Praze. Jedna z budov hořela a byla zakouřena, uvnitř našli jednoho zraněného, kterého po vynesení resuscitovali. I přes snahu zasahujících na místě zemřel. Zasahuje také policie a záchranná služba.

  V době neustálých notifikací a výkonového tlaku hledáme jednoduché nástroje, jak během dne zpomalit. Jedním z nich je tzv. „forest bathing“, japonská metoda známá jako Shinrin-yoku. Nejde o turistiku ani sportovní výkon. Jde o vědomý pobyt v lese – všemi smysly. Princip je překvapivě prostý: na 20–40 minut vstoupíte do přírodního prostředí a zpomalíte. Vnímáte vůni stromů, strukturu kůry, zvuky větru. Telefon zůstává v kapse. Tělo postupně přechází ze stresové reakce „fight or flight“ do parasympatického klidu. Snižuje se napětí, zpomaluje tep, prohlubuje dech. Výzkumy ukazují, že pravidelný kontakt s přírodou podporuje snížení hladiny stresových hormonů a zlepšuje koncentraci. Během pracovního dne tak může krátká procházka parkem fungovat jako mentální „reset“. Nejen že se vrátíte klidnější, ale často i kreativnější. Forest bathing je dostupný téměř každému. Nemusíte odjíždět na hory. Stačí městský park, alej stromů nebo klidnější část lesa za městem. Důležité je zpomalit tempo ...

  Petra odcházela z bytu a několikrát kontrolovala dveře, vypínače a okna. I když byla jistá, že všechno je zavřené, musela se vrátit a zkontrolovat znovu. Rodina tomu nerozuměla a ona cítila stud.  Terapie jí ukázala, že tyto nutkavé rituály jsou způsobem, jak uklidnit úzkost. Začala si zapisovat opakující se myšlenky a postupně zkoušet jednu kontrolu méně. Postupně si všimla, že svět zůstává bezpečný, i když neprovádí všechny rituály.

  Případ chlapce, který napadl vychovatelky v brněnském diagnostickém ústavu a poté pro něj nebylo místo na psychiatrii, není zdaleka ojedinělý. V těchto ústavech je v rozporu se zákonem mnoho dětí s vážnými psychickými problémy.

  Mezi novými dotačními programy Pardubického kraje se objevil také jeden zaměřený na dětskou a dorostovou psychiatrii. V něm mohou kvalifikovaní zájemci získat během pěti let až dva miliony korun. Představitelé kraje jednají i se sídelními městy možných ambulancí o zajištění případného bydlení či umístění ambulancí. Prozatím je ale hledání odborníků bez výsledku.

  Flunitrazepam (Rohypnol) je silně působící benzodiazepin, který se dříve využíval především k léčbě těžké nespavosti. V některých zemích je stále dostupný na předpis, jinde byl kvůli vysokému riziku zneužívání stažen z trhu. Jeho účinek je výrazně tlumivý – navozuje spánek, snižuje úzkost, uvolňuje svaly a může vyvolat i poruchy paměti. Během dne je užívání flunitrazepamu problematické. Látka má dlouhý a silný sedativní efekt, který vede k ospalosti, zpomaleným reakcím, zhoršené koncentraci a snížené schopnosti rozhodování. To zásadně omezuje schopnost řídit, pracovat s technikou nebo vykonávat činnosti vyžadující pozornost. U některých lidí se může objevit zmatenost, podrážděnost nebo paradoxní neklid. Rizikem je také rychlý vznik tolerance a závislosti. Při pravidelném užívání si organismus na účinek zvyká a je nutné zvyšovat dávku, což zvyšuje pravděpodobnost nežádoucích účinků i abstinenčních příznaků při vysazení. Kombinace s alkoholem nebo jinými tlumivými látkami výrazně z...

  Negativní myšlenky jsou přirozenou součástí lidské psychiky. Mozek je evolučně nastaven tak, aby vyhledával hrozby – kdysi to chránilo před nebezpečím, dnes nás to často zahlcuje obavami, pochybnostmi a sebekritikou. Klíčem není „myslet pozitivně za každou cenu“, ale naučit se s myšlenkami pracovat. První krok je uvědomění. Když se objeví nepříjemná myšlenka, zkuste ji pojmenovat: „Teď mám myšlenku, že to nezvládnu.“ Tím si vytvoříte odstup. Nejste svá myšlenka – jste ten, kdo ji pozoruje. Druhým krokem je zpochybnění. Je tato myšlenka fakt, nebo interpretace? Máte důkazy pro i proti? Často zjistíte, že katastrofický scénář je jen jedna z možností, ne jistota. Třetí technikou je přesměrování pozornosti. Krátká procházka, pár hlubokých nádechů, nebo soustředění na konkrétní úkol pomůže přerušit spirálu přemítání. Tělo a mysl jsou propojené – změna fyzického stavu ovlivní i psychiku. Důležitá je také práce se sebesoucitem. Mluvte k sobě tak, jako byste mluvili k blízkému člověku. P...

  Karel pracoval v kanceláři, kde se od něj očekával vysoký výkon. Každý den si před odchodem z domova a po příchodu do práce myl ruce několikrát, déle než ostatní, a používal dezinfekci.  Věděl, že riziko infekce je malé, ale pocit „něco není v pořádku“ mu nedal pokoj. Každé mytí přinášelo úlevu, která byla jen dočasná. Po rozhovorech s terapeutem začal zapisovat situace, které spouštěly myšlenky a nutkání.  Pomalu se učil rozpoznat rozdíl mezi racionální hygienou a obsesi. Postupně dokázal snížit počet mytí a pocítil svobodu, která byla dlouho neznámá.

  Ústavní soud se zastal ženy, která v roce 2022 šest dní nedobrovolně pobývala v Psychiatrické nemocnici Bohnice kvůli obavě z poporodních depresí a psychózy. Pacientka tehdy kojila čtyřměsíční dítě. Podle dnešního verdiktu soudy při posuzování oprávněnosti nucené hospitalizace nebraly ohled na přání a popis událostí poškozenou a přistupovaly k věci pouze z odborného pohledu. Ústavní soud případ vrátil k novému projednání nižší instanci.