Duševní zdraví 🍀

  Hraniční porucha osobnosti (BPD) patří mezi psychické poruchy, které jsou ve filmech často zobrazovány velmi dramaticky. Výraz „rakovina duše“ může působit jako silné přirovnání k intenzitě vnitřního utrpení, rozhodně však nejde o oficiální označení této poruchy. Skutečnost bývá mnohem složitější než filmový scénář. Ve filmech se postavy s rysy BPD často objevují jako impulzivní, nestabilní, výbušné nebo manipulativní. Typické bývají také prudké změny nálad, strach z opuštění, bouřlivé vztahy nebo sebepoškozování. Pro diváka může být takové zobrazení působivé, ale zároveň vytváří riziko, že si hraniční poruchu osobnosti spojí pouze s „nebezpečným“ nebo „šíleným“ člověkem. Ve skutečnosti je BPD především poruchou regulace emocí a vztahů. Člověk může prožívat emoce mimořádně intenzivně, velmi citlivě reagovat na odmítnutí a současně zoufale toužit po blízkosti. Za některými reakcemi, které okolí vnímá jako přehnané, může být obrovský strach, bolest a pocit opuštění. Film může pomoc...

  Závislost člověku často nevezme jen zdraví. Postupně může narušit vztahy, práci, rodinné zázemí i schopnost normálně fungovat. V určitém okamžiku už nemusí stačit pouhé rozhodnutí „přestanu“. Právě tehdy může být důležitá odborná pomoc a bezpečné prostředí, ve kterém má člověk možnost začít svůj život postupně měnit. Jednou z možností je terapeutická komunita Renarkon, která se zaměřuje na pomoc lidem se závislostním chováním. Terapeutická komunita není nemocnice ani klasické ubytování. Je založena na dlouhodobějším pobytu, pravidelném režimu, skupinové i individuální terapii a především na každodenním fungování v kolektivu. Důležitou součástí léčby je převzetí odpovědnosti za vlastní život. Člověk se učí rozpoznávat situace, které mohou vést k návratu k návykovému chování, pracovat se svými emocemi a postupně obnovovat schopnosti potřebné pro běžný život. Velký význam má také vzájemná podpora lidí, kteří procházejí podobnou zkušeností. Terapeutická komunita může být náročná. Vyž...

  Od poloviny 80. let 20. století, kdy byla šikana na pracovišti uznána jako problém, se dnes považuje za stále závažnější formu násilí v zaměstnání. Dlouhodobý bossing má devastující vliv na psychické i fyzické zdraví. Spojuje se například s úzkostí, nespavostí, syndromem vyhoření, zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění i nižší efektivitou pracovního kolektivu. Mnoho lidí je bohužel v určitém okamžiku své kariéry vystaveno nějaké formě šikany, co s tím?

  Mnoho lidí slýchá, že jsou líní, když jim chybí energie nebo chuť něco dělat. Ve skutečnosti se ale nemusí nutně jednat o lenost. Psychologové promluvili, co se tedy děje v hlavě člověka, který je unavený, i když zdánlivě nic náročného nedělá?

  Syndrom vyhoření nepřichází ze dne na den. Rozvíjí se pomalu a nenápadně, přesto si ho mnoho lidí dlouhou dobu odmítá připustit. Často mají pocit, že musí vydržet, být silní a nezklamat své okolí. Únavu, ztrátu motivace nebo podrážděnost proto vysvětlují stresem, špatným obdobím nebo nedostatkem spánku. Velkou roli hraje také strach. Někteří se obávají, že by přiznání vyhoření mohlo znamenat selhání, ztrátu respektu nebo dokonce zaměstnání. Jiní jsou přesvědčeni, že odpočinek je známkou lenosti. Místo zpomalení proto přidávají další pracovní povinnosti a ignorují varovné signály vlastního těla. Problém je, že neřešené vyhoření se časem prohlubuje. Přidávají se potíže se spánkem, úzkosti, zhoršená koncentrace i zdravotní obtíže. Člověk se cítí prázdný, ale stále si namlouvá, že „to ještě zvládne“. Právě toto popírání často oddaluje vyhledání odborné pomoci. Přiznat si vyhoření není projev slabosti, ale odvahy. Čím dříve člověk rozpozná první příznaky a začne o sebe pečovat, tím vě...

  Hraniční porucha osobnosti bývá někdy označována jako „rakovina duše“. Nejde o lékařský termín, ale o silnou metaforu, která vyjadřuje, jak hluboké psychické utrpení mohou někteří lidé s touto diagnózou prožívat. Přesto je důležité používat podobná označení citlivě, protože každý člověk svou nemoc prožívá jinak. Média často zobrazují hraniční poruchu osobnosti zkresleně. Postavy bývají vykresleny jako nebezpečné, manipulativní nebo nepředvídatelné. Ve skutečnosti však mnoho lidí s touto diagnózou především bojuje s intenzivními emocemi, strachem z opuštění, nestabilním sebeobrazem a velmi citlivým prožíváním mezilidských vztahů. Takové zjednodušování vede ke stigmatizaci. Lidé se pak mohou bát vyhledat odbornou pomoc nebo o své diagnóze mluvit s okolím. Přitom právě včasná léčba, psychoterapie a podpora blízkých mohou výrazně zlepšit kvalitu života. Pozitivní je, že se v posledních letech objevuje stále více článků, dokumentů i rozhovorů, které ukazují hraniční poruchu osobnosti ...

  Závislost nevzniká ze dne na den a stejně tak nezmizí během několika týdnů. Právě proto existují terapeutické komunity, které lidem nabízejí bezpečné prostředí pro dlouhodobou změnu. Jednou z nich je Terapeutická komunita Magdaléna. Program je určen především lidem se závislostí na alkoholu, drogách nebo hazardních hrách. Klienti zde nežijí jen „vedle sebe“, ale společně vytvářejí komunitu, ve které se učí převzít odpovědnost za svůj život, zvládat emoce a budovat zdravé vztahy. Součástí léčby jsou individuální i skupinové terapie, pracovní aktivity, vzdělávání i nácvik běžných životních dovedností. Důležitou roli hraje pravidelný režim, otevřená komunikace a vzájemná podpora. Právě každodenní zkušenosti často přinášejí větší změnu než samotné rozhovory s terapeutem. Pobyt v terapeutické komunitě bývá náročný. Vyžaduje trpělivost, ochotu podívat se na vlastní chyby i odvahu změnit zažité vzorce chování. Odměnou však může být nový začátek bez závislosti a návrat ke kvalitnějšímu ž...

  Známá stand-up komička Iva Pazderková se netají tím, že se od mládí potýká s úzkostlivými stavy a panickými ataky. Prošla si prý i těmi nejtěžšími fázemi, kdy člověk pomýšlí na to, že si vezme život. Dnes už se naštěstí Pazderková cítí lépe. Cestu ven našla i díky fitnessu. Uvedla to v pořadu Povídej na CNN Prima NEWS.

  Technika JADE je populární komunikační strategie ideální k jednání s toxickými, manipulativními nebo konfliktními jedinci. Jde o zkratku z anglického jazyka a v tomto článku si přehledně vysvětlíme, jak se díky ní vyhnete vyčerpávajícím hádkám a překrucování svých slov.

  Emoční vyčerpání nevzniká přes noc. Je výsledkem dlouhodobého stresu, neustálého tlaku nebo péče o druhé bez dostatečného odpočinku. Člověk postupně ztrácí energii, trpělivost i radost z věcí, které mu dříve přinášely potěšení. Typickými příznaky jsou pocit prázdnoty, podrážděnost, únava i po dlouhém spánku nebo neschopnost prožívat emoce naplno. Mnozí lidé si myslí, že jsou jen líní nebo málo odolní. Ve skutečnosti jejich psychika vysílá jasný signál, že už dlouho funguje za hranicí svých možností. Emoční vyčerpání často postihuje rodiče, zdravotníky, podnikatele, manažery i lidi, kteří mají tendenci neustále pomáhat ostatním. Zapomínají přitom na vlastní potřeby a odpočinek odkládají na dobu, „až bude čas“. Jenže ten často nikdy nepřijde. Pomoci může zpomalení pracovního tempa, kvalitní spánek, pravidelný pohyb i otevřený rozhovor s blízkým člověkem nebo odborníkem. Důležité je také naučit se říkat „ne“ a přijmout, že člověk nemusí být dokonalý ani neustále výkonný. Emoční vyče...

  Hraniční porucha osobnosti, kterou někteří lidé obrazně označují jako „rakovinu duše“, patří mezi nejvíce nepochopená psychická onemocnění. Mnoho pacientů se kromě samotných příznaků potýká také s odsuzováním okolí. Právě stigma často způsobuje stejnou bolest jako nemoc samotná. Lidé s hraniční poruchou osobnosti bývají neprávem označováni za manipulátory, problémové nebo neschopné navazovat zdravé vztahy. Ve skutečnosti však často prožívají extrémně intenzivní emoce, silný strach z opuštění, nestabilní sebeobraz a hluboké psychické utrpení. Za jejich chováním bývá řada traumatických zkušeností z dětství nebo dospívání. Stigma může vést k tomu, že se nemocní bojí vyhledat odbornou pomoc nebo o svých potížích vůbec mluvit. Setkávají se s nepochopením nejen ve společnosti, ale někdy bohužel i ve zdravotnictví nebo na pracovišti. Přitom právě včasná psychoterapie, vhodná léčba a podpora blízkých mohou výrazně zlepšit kvalitu života. Je důležité si uvědomit, že hraniční porucha osobn...

  Závislost nebo dlouhodobé psychické obtíže nelze ve většině případů vyřešit během několika týdnů. Právě proto existují terapeutické komunity, které nabízejí bezpečné prostředí pro dlouhodobou léčbu a návrat do běžného života. Mezi ně patří také Terapeutická komunita Podcestný mlýn. Léčba zde nestojí jen na rozhovorech s terapeuty. Klienti se učí převzít odpovědnost za svůj život, dodržovat pravidelný režim, spolupracovat s ostatními a zvládat každodenní povinnosti. Součástí programu bývá individuální i skupinová terapie, pracovní činnosti, nácvik sociálních dovedností i hledání zdravých způsobů, jak zvládat stres a emoce. Velkým přínosem terapeutické komunity je prostředí lidí s podobnými zkušenostmi. Sdílení vlastních příběhů pomáhá odbourávat pocit osamělosti a ukazuje, že změna je možná. Klienti se postupně učí budovat zdravé vztahy, získávají větší sebedůvěru a připravují se na návrat do běžného života bez závislosti nebo destruktivních vzorců chování. Pobyt v terapeutické ko...

  Dvacet let bojovala s depresemi a loni o Vánocích plánovala, jak vše ukončit. Mladé ženě nakonec pomohla terapie s podáním ketaminu na pražské klinice, kterou díky sociálnímu grantu Evropské unie a podpoře Ministerstva práce a sociálních věcí dostala v rámci nového výzkumného projektu zcela zdarma. Inovativně jsou k terapii přiděleni sociální pracovníci, kteří pacientům pomáhají i v běžném životě. Funguje to? Dozvíte se v pořadu Zaostřeno Českého rozhlasu Plus. 

  Pasivní agrese je způsob komunikace, při kterém člověk nevyjadřuje hněv nebo nesouhlas přímo, ale skrývá je za narážky, ironii, ignorování nebo drobné naschvály. Naučte se rozpoznat její typické projevy a zjistěte, jak na ni reagovat.

  Obchod patří mezi psychicky nejnáročnější profese. Neustálý tlak na výsledky, odmítání ze strany klientů, plnění plánů i každodenní soutěž s konkurencí mohou postupně vést k syndromu vyhoření. Ten nepřichází ze dne na den, ale nenápadně. Prvním varováním bývá ztráta energie a motivace. Obchodník, který dříve rád komunikoval s lidmi, začne odkládat telefonáty, schůzky i nabídky. Přidává se únava, podrážděnost a pocit, že každá další pracovní povinnost je příliš náročná. Časté jsou také problémy se spánkem, zhoršené soustředění nebo větší chybovost. Velkou roli hraje i emoční zátěž. Odmítnutí klientem není jen obchodní neúspěch – mnoho lidí si ho začne vztahovat osobně. Pokud se podobné situace opakují a chybí dostatečný odpočinek, psychická odolnost postupně slábne. Někteří obchodníci se pak snaží únavu překonat delší pracovní dobou, což celý problém ještě prohlubuje. Prevencí je zdravé nastavení pracovního režimu, pravidelný odpočinek, realistické cíle a schopnost oddělit pracovn...

  Herečka, moderátorka a zpěvačka Iva Pazderková otevřeně mluví o životě s depresemi a panickou poruchou. Najít rovnováhu jí mimo jiné pomáhá sport, dlouhé duchovní poutě, ale také snaha žít v souladu s přírodou.

  Možná máte pocit, že nikam nepatříte. Nebo když váš partner chvíli neodepisuje, je to určitě proto, že zjistil, co jste vlastně zač a už s vámi nepočítá. Nikdy nic neděláte správně a všechno dobré je vlastně úplná náhoda. I tak se může projevovat „Syndrom nemilovaného dítěte“.

  Podnikání bývá spojováno se svobodou, nezávislostí a možností dělat práci, která člověka baví. Jenže právě podnikatelé patří mezi skupiny s vysokým rizikem syndromu vyhoření. Často pracují dlouhé hodiny, nesou plnou odpovědnost za výsledky a jen zřídka si dovolí skutečně odpočívat. První varovné signály bývají nenápadné. Neustálá únava, ztráta motivace, podrážděnost nebo pocit, že práce už nepřináší radost. Mnozí podnikatelé začnou zanedbávat spánek, rodinu i své zdraví. Přesvědčují sami sebe, že „ještě musí vydržet“, ale tím problém pouze prohlubují. Velkým rizikem je také pocit, že si nemohou dovolit zpomalit. Obávají se ztráty klientů, příjmů nebo konkurenceschopnosti. Organismus však má své limity. Dlouhodobý stres může vést nejen k psychickým obtížím, ale i k vysokému krevnímu tlaku, oslabené imunitě nebo úzkostným stavům. Prevencí není pracovat méně za každou cenu, ale pracovat chytřeji. Pravidelné přestávky, jasně nastavená pracovní doba, delegování úkolů a čas na regenera...

  Hraniční porucha osobnosti, kterou někteří obrazně nazývají rakovinou duše, často souvisí s hlubokými traumaty z dětství nebo dospívání. Může jít o citové zanedbávání, odmítání, zneužívání nebo dlouhodobý pocit, že člověk nebyl přijímán takový, jaký je. Tato zranění nezmizí sama – přenášejí se do dospělého života a ovlivňují vztahy, emoce i vnímání sebe sama. Práce s traumatem proto patří k nejdůležitějším částem léčby. Nejde o to bolestné vzpomínky vytěsnit, ale postupně je zpracovat v bezpečném prostředí za pomoci psychoterapeuta. Moderní přístupy, jako je dialekticko-behaviorální terapie (DBT), EMDR nebo terapie zaměřená na trauma, pomáhají snižovat intenzitu emočních reakcí a učí člověka lépe zvládat krizové situace. Důležité je vědět, že léčba traumatu není závod. Každý postupuje vlastním tempem a příliš rychlé otevírání bolestivých vzpomínek může být naopak škodlivé. Proto je nejprve potřeba vybudovat pocit bezpečí, naučit se regulovat emoce a teprve poté se postupně vracet...

  Terapeutická komunita Karlov patří mezi zařízení, která pomáhají lidem se závislostmi znovu získat kontrolu nad vlastním životem. Pobyt v komunitě není jen o abstinenci, ale především o dlouhodobé práci na sobě, změně myšlení a budování zdravých návyků. Klienti zde žijí společně v bezpečném prostředí, kde se učí převzít odpovědnost za své chování. Součástí programu jsou individuální i skupinové terapie, pracovní aktivity, vzdělávání i nácvik běžných životních dovedností. Důležitou roli hraje také vzájemná podpora mezi členy komunity, která pomáhá překonávat krizové situace a posiluje motivaci ke změně. Léčba v terapeutické komunitě vyžaduje čas, trpělivost a aktivní zapojení klienta. Právě díky tomu však může přinést hlubší a trvalejší změny než pouhé zvládnutí abstinenčních příznaků. Mnoho lidí si zde vytváří nové životní cíle, obnovuje vztahy s rodinou a získává větší sebevědomí. Terapeutická komunita Karlov ukazuje, že i po letech závislosti existuje cesta zpět. S odbornou pod...

  Určitě to znáte, máte za sebou náročný den v práci, hlavou se vám honí seznam úkolů v práci a povinností doma. V takových chvílích často automaticky saháme po rychlých řešeních – šálku silné kávy, sladkosti nebo nezdravém jídle. Jenže místo úlevy se dostaví spíš výčitky a ještě větší únava.

  Fenomén „smutného klauna“, tedy lidí, kteří rozdávají smích na jevišti, ale v soukromí jsou spíše zádumčivější až vážní, je v českém uměleckém prostředí velmi častý.

  Manažeři bývají vnímáni jako lidé, kteří zvládnou vše. Vedou týmy, řeší konflikty, nesou odpovědnost za výsledky a často jsou oporou ostatním. Právě tato dlouhodobá zátěž však může vést k syndromu vyhoření. Vyhoření u manažerů obvykle nepřichází ze dne na den. Začíná nenápadně. Člověk ztrácí energii, hůře spí, je podrážděný a práce, která ho dříve bavila, se stává pouhou povinností. Přidává se únava, pokles motivace a pocit, že žádné úsilí nestačí. Rizikovými faktory jsou dlouhé pracovní hodiny, neustálá dostupnost na telefonu, vysoký tlak na výkon i nedostatek odpočinku. Mnoho manažerů navíc považuje přiznání únavy za projev slabosti, a proto své potíže dlouho skrývá. Tím se jejich stav často ještě zhoršuje. Prevencí není pracovat méně, ale pracovat udržitelně. Důležité je umět delegovat úkoly, nastavit si hranice mezi prací a osobním životem, pravidelně odpočívat a věnovat čas aktivitám, které přinášejí radost. Stejně důležité je včas vyhledat odbornou pomoc, pokud se objeví př...

  Hudební festivaly jsou pro mnoho lidí vrcholem léta. Zatímco jedni si užívají atmosféru pod pódiem, jiní po pár hodinách cítí únavu, stres nebo silnou potřebu z přeplněného areálu odejít. Důvodem přitom nemusí být špatná nálada ani nechuť bavit se. Svou roli může hrát přetížení smyslů i sociální úzkost.

  Hraniční porucha osobnosti je vážné duševní onemocnění. Mnohem závažnější, než jsem si chtěla připustit. Bolestivější a komplikovanější, než lze slovy popsat. Ale žít je rozhodnutí.

  Syndrom vyhoření nevzniká ze dne na den. Přichází pomalu a nenápadně. Zpočátku si člověk myslí, že je jen unavený nebo že potřebuje pár dní volna. Pokud ale varovné signály přehlíží, mohou se postupně rozvinout vážné psychické i fyzické potíže. Jedním z prvních příznaků bývá dlouhodobá únava, která nezmizí ani po kvalitním spánku. Člověk ztrácí energii, obtížně se soustředí a i běžné úkoly mu připadají náročné. Často se přidává podrážděnost, netrpělivost nebo pocit, že je všeho příliš. Dalším varovným signálem je ztráta motivace. Práce nebo činnosti, které dříve přinášely radost, se stávají pouhou povinností. Může se objevit cynismus, pocit marnosti nebo odcizení vůči kolegům i blízkým lidem. Vyhoření se projevuje také na těle. Časté bolesti hlavy, napětí svalů, poruchy spánku, bušení srdce nebo zažívací obtíže mohou být důsledkem dlouhodobého stresu. Organismus tím dává najevo, že už je jeho zátěž příliš vysoká. Důležité je nepřehlížet první příznaky. Pomoci může odpočinek, omez...

  Hraniční porucha osobnosti patří mezi psychické poruchy, které výrazně ovlivňují prožívání emocí, vztahy i pohled člověka na sebe samotného. Někteří lidé ji označují jako „rakovinu duše“, protože dokáže dlouhodobě ničit vnitřní klid, sebevědomí i schopnost cítit bezpečí. Jednou z nejdůležitějších cest ke zlepšení je přitom sebereflexe. Sebereflexe znamená schopnost podívat se na vlastní myšlenky, emoce a reakce s určitou mírou odstupu. U hraniční poruchy osobnosti to bývá velmi obtížné, protože emoce mohou být extrémně silné a rychle se měnit. Člověk může v jednu chvíli někoho idealizovat a krátce poté mít pocit hlubokého zklamání nebo odmítnutí. Právě zde začíná důležitá práce. Nejde o to obviňovat se za své reakce, ale postupně pochopit, co je spouští. Proč určitá slova tolik bolí? Proč některé situace vyvolají strach z opuštění? Proč někdy člověk reaguje mnohem silněji, než by sám chtěl? Sebereflexe pomáhá vytvořit prostor mezi emocí a reakcí. Člověk se postupně učí poznat své...

  Závislost není pouze problémem jednotlivce. Často zasahuje vztahy, rodinu, práci i schopnost člověka žít běžný život. Právě proto vznikla terapeutická komunita Sejřek, která nabízí dlouhodobou pomoc lidem se závislostním chováním a těm, kteří chtějí svůj život skutečně změnit. Terapeutická komunita funguje jinak než klasická léčba založená pouze na krátkodobém pobytu nebo medikaci. Základem je každodenní společný život, pravidelný režim, odpovědnost a práce na vlastním chování. Člověk se zde neučí pouze abstinovat, ale především pochopit příčiny svých problémů a postupně vytvářet nové životní návyky. Komunita Sejřek staví na principu, že změna nevzniká jedním rozhodnutím, ale dlouhodobým procesem. Klienti se zapojují do běžného chodu komunity, pracují na vztazích s ostatními a získávají zkušenost, že mohou převzít odpovědnost za svůj život. Velkou roli hraje také skupinová terapie. Setkání s lidmi, kteří procházejí podobnou zkušeností, pomáhá překonávat stud, izolaci a pocit selh...

  Hraniční porucha osobnosti bývá někdy označována jako „rakovina duše“. Ne proto, že by byla nevyléčitelná, ale protože dokáže zasáhnout téměř všechny oblasti života. Emoce přicházejí ve vlnách, vztahy bývají bouřlivé a člověk často neví, kdo vlastně je. Přesto lze postupně získat větší stabilitu. Prvním krokem je přijmout, že emoce nejsou nepřítel. U lidí s hraniční poruchou osobnosti bývají intenzivnější než u většiny populace. Cílem proto není emoce potlačit, ale naučit se je zvládat tak, aby neřídily každé rozhodnutí. Velkou pomocí je pravidelný denní režim. Dostatek spánku, pravidelné jídlo, pohyb a omezení alkoholu či drog mohou výrazně snížit emoční výkyvy. Stejně důležité je naučit se rozpoznat situace, které spouštějí silné reakce, a hledat zdravější způsoby, jak na ně odpovědět. Zásadní roli hraje psychoterapie. Zejména dialekticko-behaviorální terapie (DBT) učí dovednosti, jako je zvládání stresu, regulace emocí nebo budování zdravých vztahů. U některých lidí mohou být ...

  Terapeutická komunita Němčice je zařízení zaměřené na pomoc lidem, kteří se potýkají se závislostmi nebo dlouhodobými psychickými obtížemi. Jejím cílem není pouze zvládnutí akutních problémů, ale především změna životního stylu, myšlení a vztahů, které vedly ke vzniku potíží. Základem léčby je život v komunitě. Klienti společně sdílejí každodenní povinnosti, účastní se skupinových terapií, individuálních rozhovorů i pracovních aktivit. Právě běžné situace často odhalí zažité vzorce chování, které si člověk sám neuvědomuje. Díky zpětné vazbě od terapeutů i ostatních klientů má možnost začít jednat jinak. Pobyt v terapeutické komunitě vyžaduje čas, trpělivost a ochotu přijmout odpovědnost za vlastní život. Změna nepřichází ze dne na den, ale postupnými kroky. Mnozí klienti si zde poprvé uvědomí, jak důležitou roli hrají důvěra, otevřenost a schopnost zvládat emoce bez útěku k návykovým látkám nebo jinému destruktivnímu chování. Léčba nekončí odchodem z komunity. Důležitou součástí ...

  Let do kosmu vypadá pro nezúčastněné jako skvělý zážitek. Jak při něm dostává lidská psychika zabrat, si popíšeme i v rámci seriálu Česká cesta do vesmíru. „Viděl jsem chladnou, temnou, černou prázdnotu. Nepodobala se žádné černi, jakou lze spatřit na Zemi. Byla hluboká, pohlcující, všudypřítomná. Obrátil jsem se zpět a viděl jsem zakřivení Země, béžovou barvu pouště, bělobu mraků a modř oblohy.

  Může trauma zvýšit riziko psychózy? Moderní výzkumy naznačují, že mezi traumatickými zkušenostmi a psychotickými poruchami existuje složitá souvislost. Odborníci dnes stále častěji zkoumají, jak životní události ovlivňují vznik psychóz.

  Stres je přirozenou součástí života. Krátkodobě nám pomáhá zvládat náročné situace, zlepšuje soustředění a připravuje tělo na rychlou reakci. Problém nastává ve chvíli, kdy stres trvá týdny, měsíce nebo dokonce roky. Tehdy se z užitečného pomocníka stává vážné zdravotní riziko. Nebezpečný stres se často projevuje neustálou únavou, nespavostí, podrážděností, ztrátou radosti ze života nebo potížemi se soustředěním. Přidat se mohou bolesti hlavy, zad, vysoký krevní tlak, zažívací obtíže nebo oslabená imunita. Mnoho lidí si těchto příznaků dlouho nevšímá a považuje je za běžnou součást každodenního života. Varovným signálem je také to, když stres začíná ovlivňovat vztahy, pracovní výkon nebo vede k úniku k alkoholu, cigaretám či jiným návykovým látkám. Dlouhodobě zvýšená hladina stresových hormonů může přispět k rozvoji úzkostných poruch, depresí i dalších psychických onemocnění. Pokud máte pocit, že stres přestáváte zvládat, není ostuda vyhledat pomoc. Rozhovor s psychologem nebo ps...

  Hraniční porucha osobnosti, kterou někteří lidé obrazně označují jako rakovinu duše, často výrazně narušuje sebevědomí. Člověk může mít pocit, že není dost dobrý, nezaslouží si lásku nebo že každá chyba potvrzuje jeho vlastní bezcennost. Tyto myšlenky ale nejsou realitou – jsou součástí onemocnění. Posilování sebevědomí nezačíná velkými úspěchy, ale drobnými každodenními kroky. Pomáhá ocenit i malé pokroky, například zvládnutý pracovní den, překonaný strach nebo klidně vyřešený konflikt. Každý podobný okamžik je důkazem, že člověk dokáže růst. Důležité je také přestat se neustále srovnávat s ostatními. Lidé s hraniční poruchou osobnosti bývají na sebe mimořádně přísní a často přehlížejí své silné stránky. Zapisování vlastních úspěchů, pozitivních vlastností nebo pochval od okolí může postupně změnit způsob, jakým sami sebe vnímají. Velkou roli hraje psychoterapie, která pomáhá rozpoznat zkreslené myšlenkové vzorce a nahradit je realističtějším pohledem na sebe sama. Stejně důleži...

  Když se řekne péče o duševní zdraví, většina lidí si představí psychiatra nebo psychologa. Méně známou, ale mimořádně důležitou roli hraje Národní ústav duševního zdraví (NUDZ). Jde o špičkové české pracoviště, které propojuje vědecký výzkum s péčí o pacienty a hledá nové cesty k léčbě psychických onemocnění. NUDZ sídlí v Klecanech u Prahy a zaměřuje se na výzkum depresí, úzkostných poruch, schizofrenie, bipolární poruchy, závislostí i dalších duševních onemocnění. Odborníci zde zkoumají fungování mozku, genetické vlivy i možnosti moderní léčby. Díky tomu se poznatky z laboratoří postupně dostávají do běžné klinické praxe. Ústav se věnuje také prevenci a destigmatizaci psychických onemocnění. Prostřednictvím vzdělávacích projektů a osvětových kampaní pomáhá veřejnosti lépe porozumět duševním potížím a bořit předsudky, které pacientům často ztěžují život. Pro mnoho lidí představuje NUDZ naději. Nabízí možnost zapojit se do výzkumných studií, podílí se na vývoji inovativních terape...

  Dosavadní výzkumy ukazují, že některá psychedelika mohou výrazně zmírnit příznaky duševních onemocnění, a to někdy už po jediné dávce podané v rámci odborně vedené terapie. Již dříve jsme vás informovali například o velmi slibných výsledcích pilotní studie, která kombinuje psilocybin s kognitivně-behaviorální terapií.