Duševní zdraví 🍀

  Mezi dětmi a dospívajícími rapidně přibývá úzkostí, depresivních stavů a pokusů o sebevraždu. Co za tím podle psychologů a psychiatrů stojí? Jakou roli v tom hrají mobilní telefony a sociální sítě? Na tyto a další otázky moderátora Davida Chmátala odpovídal v pořadu Do hloubky psycholog Jan Kulhánek.

  Zákaz sociálních sítí pro děti do 16 let a mobilů ve školách je nutný, sám o sobě ale nestačí. Podle psychiatra Michala Goetze z České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně musí být doplněn podporou rodin a investicemi do dětské psychiatrie. Bez otevřené komunikace v rodině a rozvoje digitální gramotnosti problémy duševního zdraví dětí nevyřešíme, shodují se odborníci v tiskové zprávě ČLS JEP.

  Někdy vás ani tak nevyčerpá práce jako společnost druhých lidí. Říká se tomu sociální únava a může postihnout i toho nejspolečenštějšího člověka. Proč?

  Hraniční porucha osobnosti bývá často popisována jako „rakovina duše“. Ne proto, že by byla nevyléčitelná, ale protože pomalu a bolestivě rozežírá schopnost člověka cítit bezpečí, stabilitu a vlastní hodnotu. Jedním z nejčastějších kořenů této poruchy je emocionální zanedbávání v dětství – tichá forma traumatu, která nebývá vidět, a přesto zanechává hluboké jizvy. Emocionálně zanedbávané dítě nemusí být bito ani fyzicky týráno. Stačí, že jeho pocity nejsou přijímány, zrcadleny a chápány. Když dítě slyší „nepřeháněj“, „nebreč“, „to nic není“ nebo vyrůstá vedle rodiče, který je chladný, nepřítomný či nepředvídatelný, učí se jediné: moje emoce jsou špatně a já nejsem důležitý. Právě zde vzniká prázdnota, která je pro hraniční poruchu osobnosti typická. Dospělý člověk pak zoufale hledá potvrzení lásky, bojí se opuštění, střídá extrémní idealizaci a nenávist, emočně exploduje a zároveň uvnitř cítí nesnesitelnou samotu. Každý vztah se stává bojištěm mezi touhou po blízkosti a strachem ...

  Mentální anorexie patří mezi nejzávažnější poruchy příjmu potravy a zároveň mezi psychická onemocnění s nejvyšší úmrtností. Nejde jen o „nechuť k jídlu“ nebo snahu zhubnout. Jde o hluboký vnitřní boj, v němž se vlastní tělo stává nepřítelem a číslo na váze měřítkem vlastní hodnoty. Typickým znakem mentální anorexie je výrazné omezování příjmu potravy, intenzivní strach z tloušťky a zkreslené vnímání vlastního těla. Člověk i při nebezpečně nízké hmotnosti vidí sám sebe jako „nedostatečně štíhlého“. Za nemocí často stojí perfekcionismus, potřeba kontroly, nízké sebevědomí, trauma, tlak okolí nebo dlouhodobé emoční strádání. Mentální anorexie však neničí pouze psychiku. Postupně poškozuje celý organismus – zpomaluje srdeční činnost, narušuje hormonální systém, oslabuje kosti, imunitu i mozek. Přidává se únava, zimomřivost, vypadávání vlasů, ztráta menstruace, izolace a úzkost. Nemocný přestává žít běžný život a vše se začne točit kolem jídla, kalorií a kontroly. Velmi nebezpečné je,...

  Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl ve středu ve sporu, který je na české poměry výjimečný. Někdejší pacientka žalovala Psychiatrickou nemocnici Bohnice, v níž byla jako dvanáctileté dítě opakovaně znásilněna jinými pacienty. Podle soudu nemocnice pochybila, když dítě nedokázala ochránit. Za to mu má nyní zaplatit 400 tisíc korun.

  Syndrom neklidných nohou je neurologická porucha, která se projevuje nepříjemným nutkáním pohybovat dolními končetinami, zejména večer a v noci. Lidé popisují pocity mravenčení, tahání, svědění, pnutí nebo „vnitřního neklidu“, který ustoupí jen při pohybu. Potíž je v tom, že právě ve chvíli, kdy si chce člověk odpočinout, tělo jako by odmítalo zůstat v klidu. Přesná příčina není vždy jasná, ale významnou roli hraje nervový systém, hladina dopaminu a někdy i nedostatek železa. Syndrom neklidných nohou se může objevovat samostatně, ale také v souvislosti se stresem, úzkostí, těhotenstvím, diabetem nebo chronickým nedostatkem spánku. Psychická zátěž přitom příznaky často výrazně zhoršuje. Největším problémem bývá narušený spánek. Člověk dlouho usíná, v noci se budí a ráno vstává neodpočinutý. Dlouhodobá spánková deprivace pak může vést k podrážděnosti, únavě, snížení koncentrace i zhoršení psychického stavu. Není výjimkou, že se postupně přidávají úzkosti nebo depresivní ladění. Léč...

  Duševní onemocnění neexistuje. Může si za to sám/sama. Mně se stalo něco horšího a nic mi není. Jen se mu/jí nechce dělat. Jenom se vymlouvá. Vždyť vypadá normálně, takže jí/mu nic tak hroznýho být nemůže.

  U dětí, které na sociálních sítích tráví více než tři hodiny denně, hrozí vyšší riziko, že se u nich v dospívání rozvinou deprese a úzkosti. Důvodem je ale spíše nedostatek spánku než sítě samotné. Vyplývá to ze studie, o které dnes informoval britský deník The Guardian.

  Někdy bolí žít. Někdy někoho tak bolí žít, že se chce umřít. Někdy si deprese vybere svou daň. Někdy to stačí odbolet a pobýt v blázinci, někdy nestačí ani léky ani nic jiného. Bolí to dál.

  Denní stacionáře nabízejí alternativu k hospitalizaci pro pacienty s rozvíjejícími se duševními poruchami; umožňují jim trávit večery a noci doma a zůstávat v kontaktu se svými blízkými. Nové centrum Všeobecné fakultní nemocnice v Praze poskytuje v zrekonstruovaném historickém domě moderní prostředí pro individuální i skupinovou terapii.

  Podle nejnovějšího monitoringu Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) z minulého roku přibližně 50 procent respondentů studujících vysokou školu zažilo významnou duševní obtíž, kterou by nezvládli sami. Z těch 50 procent pouze polovina skutečně odbornou pomoc vyhledala. Série Safe Space Radia Wave přibližuje život studujících, kteří mají zkušenost s duševním onemocněním.

  Hraniční porucha osobnosti patří mezi nejnáročnější psychické poruchy – nejen pro samotného člověka, ale i pro jeho okolí. Bývá přezdívána „rakovina duše“, protože zasahuje samotné jádro osobnosti: vztahy, emoce, sebeobraz i schopnost cítit bezpečí. Za prudkými výkyvy nálad, strachem z opuštění, sebepoškozováním či vnitřní prázdnotou se velmi často skrývá něco hlubšího – nezahojené trauma z dětství. Mnoho lidí s hraniční poruchou vyrůstalo v prostředí, kde chyběla jistota, stabilita a citové přijetí. Mohlo jít o odmítání, ponižování, nepředvídatelné chování rodičů, domácí násilí, závislosti v rodině nebo i sexuální či fyzické zneužívání. Dítě se v takovém prostředí nenaučí, že svět je bezpečné místo a že jeho emoce mají hodnotu. Naopak si odnáší trvalý pocit ohrožení a hlubokou nejistotu ve vztazích. V dospělosti pak i malé náznaky odmítnutí spouštějí extrémní bolest. Člověk reaguje impulzivně, zoufale se drží druhých, nebo je naopak od sebe odhání. Uvnitř ale často bojuje s přes...

  Capgrasův syndrom je vzácná psychická porucha, při níž je člověk přesvědčen, že někdo z jeho blízkých byl nahrazen dvojníkem nebo cizí osobou, která pouze vypadá stejně. Nejčastěji se toto přesvědčení týká partnera, rodičů nebo dětí. Přestože nemocný svého blízkého vizuálně poznává, chybí mu pocit známé emoční blízkosti – a mozek si tento rozpor vysvětluje mylným závěrem: „To není on.“ Tento syndrom patří mezi tzv. bludné poruchy identifikace. Může se objevit u Schizofrenie, demence, po úrazech hlavy, neurologických onemocněních nebo při těžkých psychózách. Odborníci se domnívají, že souvisí s narušením spojení mezi centry pro rozpoznávání tváře a oblastmi mozku, které zajišťují emoční odezvu. Člověk tedy tvář pozná, ale „necítí“, že patří známé osobě. Pro okolí může být Capgrasův syndrom velmi znepokojivý. Nemocný bývá nedůvěřivý, úzkostný, někdy i agresivní, protože má pocit, že je klamán nebo ohrožen. Často nechápe, proč mu nikdo nevěří. Je důležité si uvědomit, že nejde o lež...

  Představte si, že by stačila jediná dávka léčiva k tomu, aby „restartovala“ mozek zasažený dlouhodobým stresem. Přesně takovou možnost naznačuje nová studie, která zkoumala účinky psychedelické látky DMT na myších s depresivním chováním.

  Pražská VFN přesunula péči o pacienty s duševními obtížemi do nového centra, které má být alternativou k hospitalizaci. Nejde jen o nové zdi, ale o jiný způsob přemýšlení o léčbě: člověk má dostat pomoc, aniž by přišel o kontakt s běžným životem.

  Hraniční porucha osobnosti (borderline) patří mezi nejvíce nepochopené psychické poruchy. Lidé s touto diagnózou bývají často označováni jako „přecitlivělí“, „manipulativní“ nebo „nestabilní“, přestože ve skutečnosti prožívají mimořádně intenzivní emoce, silný strach z opuštění a hlubokou vnitřní nejistotu. Odborné studie dlouhodobě upozorňují, že právě nepochopení a stigma výrazně zhoršují jejich léčbu i každodenní fungování.  Pochopit hraniční poruchu osobnosti je důležité především proto, že za nápadným chováním se často skrývá obrovská bolest. Prudké změny nálad, impulzivní reakce nebo konfliktní vztahy nejsou projevem zlého úmyslu, ale neschopnosti unést a regulovat vlastní emoce. Člověk s borderline často reaguje tak, jako by byl neustále v psychickém ohrožení. Pokud okolí vidí jen výbuchy, ale nevidí strach a zranitelnost pod nimi, vzniká další odmítání a pocit osamění.  Výzkumy navíc ukazují, že lidé s touto diagnózou čelí předsudkům nejen ve společnosti, ale ně...

  ARFID neboli vyhýbavá/restriktivní porucha příjmu potravy je méně známá, ale velmi závažná porucha, která se netýká touhy zhubnout ani nespokojenosti s vlastním tělem. Jde o stav, kdy člověk dlouhodobě odmítá určité potraviny, jí velmi omezené množství jídel nebo má z jídla intenzivní odpor, strach či nepříjemné smyslové vjemy. Lidé s ARFID často vybírají jídlo podle barvy, konzistence, vůně nebo konkrétní struktury. Některým vadí měkké potraviny, jiní nesnesou smíchané chutě. U jiných se porucha rozvine po nepříjemném zážitku, například po dušení, zvracení nebo silné nevolnosti, a jídlo pak začnou podvědomě spojovat s ohrožením. Výsledkem je velmi omezený jídelníček, který může vést k podvýživě, úbytku váhy, nedostatku vitamínů i sociální izolaci. ARFID se nejčastěji objevuje v dětství, ale může přetrvávat i v dospělosti. Okolí tuto poruchu často mylně považuje za „rozmazlenost“ nebo obyčejnou vybíravost, což postiženému situaci ještě ztěžuje. Ve skutečnosti jde o psychickou por...

  Lidé je „zobou“ jako lentilky – statistiky udávají, že se ročně do českých lékáren doveze asi 80 milionů denních dávek těchto medikamentů. Řeč je o zolpidemech, které mají pomáhat s nespavostí. Jenomže podle Státního ústavu pro kontrolu léčiv se u nich začínají množit nebezpečné nežádoucí účinky. Kromě toho, že jsou při dlouhodobějším užívání návykové, mohou tyto léky způsobovat i náměsíčnost.

  Pokus o vra*ždu vyšetřují kriminalisté v psychiatrické nemocnici v Dobřanech na Plzeňsku. Jeden pacient tam napadl druhého muže a škrtil ho. Incident se odehrál na uzavřeném oddělení.

  Často se pletou nebo si je lidé vysvětlují jinak. Je to pochopitelné, protože jak pro narcistickou, tak pro hraniční poruchu osobnosti jsou typické intenzivní emoce. Obě se týkají určujících životních vztahů, které jsou kvůli nim plné výzev a těžkostí. Ovšem pohánějí je odlišné strachy. Když je dokážete rozlišit, může vám to velmi usnadnit život.

  Připadá vám, že vaše energie klesá navzdory tomu, že je venku více světla a sluníčka? Kudy chodíte, tudy hlásíte, že vás přepadla ta potvora s názvem jarní únava? I když si po dlouhé zimě můžeme skutečně připadat vyčerpaní, podle aktuálních dat zůstává hladina stresu i regenerace organismu prakticky stejná jako v zimních měsících.

  Disociativní porucha identity (DID), dříve známá jako mnohočetná porucha osobnosti, je vzácné a často nepochopené duševní onemocnění. Charakteristickým rysem je přítomnost dvou nebo více odlišných identit či „stavů já“, které mohou střídavě přebírat kontrolu nad chováním člověka. Tyto identity mají často rozdílné vzpomínky, projevy, emoce i způsob vnímání světa. Mezi typické příznaky patří výpadky paměti (amnézie), pocit „ztráty času“, změny chování, nálad či hlasu a někdy i neschopnost vybavit si důležité osobní události. Člověk může mít pocit, že v určitých chvílích jedná „někdo jiný jeho prostřednictvím“. Nejčastější příčinou vzniku DID je dlouhodobé a závažné trauma v dětství, například zneužívání nebo extrémní zanedbávání. Disociace zde funguje jako obranný mechanismus psychiky, který pomáhá zvládat jinak nezvládnutelnou situaci tím, že „oddělí“ bolestivé zážitky od vědomí. Diagnostika DID je složitá a vyžaduje odborné psychiatrické a psychologické vyšetření. Porucha bývá ča...

  Hraniční porucha osobnosti bývá mezi odborníky někdy označována jako „rakovina duše“. Ne proto, že by byla nevyléčitelná, ale protože zasahuje téměř všechny oblasti psychického fungování – emoce, vztahy, sebehodnotu i schopnost zvládat stres. Člověk s touto diagnózou často žije v extrémech: intenzivně miluje, intenzivně trpí a stejně intenzivně se bojí opuštění. To však neznamená, že zlepšení není možné. Naopak moderní psychiatrie je v tomto směru podstatně optimističtější než dříve. Dlouhodobé klinické studie ukazují, že výrazná část pacientů při systematické terapii postupně dosahuje zmírnění symptomů, a u mnoha z nich dochází i k dlouhodobé remisi potíží. Výzkumy potvrzují, že hraniční porucha osobnosti není statický celoživotní rozsudek, ale stav, který se může významně měnit podle kvality léčby, podpůrných vztahů a ochoty člověka učit se novým způsobům regulace emocí.  Nejtěžší částí bývá první období, kdy pacient nevěří, že může fungovat jinak než v chaosu a bolesti. P...

  Pocit bezpečí není pouze reakcí na objektivně klidné prostředí. Z pohledu psychologie jde o vnitřní stav, ve kterém nervový systém nevyhodnocuje okolí jako hrozbu. Pokud člověk žije dlouhodobě ve stresu, chaosu nebo nejistotě, mozek zůstává v pohotovostním režimu a i běžné situace mohou vyvolávat napětí, podrážděnost či únavu. Právě proto je důležité vědomě si vytvářet každodenní podmínky, které psychice signalizují stabilitu. Bezpečí vzniká z předvídatelnosti. Pomáhá pravidelný denní rytmus, uspořádaný osobní prostor, omezení rušivých podnětů i malé opakující se rituály. Když člověk ví, co může očekávat, snižuje se aktivace stresové reakce a tělo snadněji přechází do klidového režimu. Velkou roli hrají i smyslové kotvy – známé zvuky, světlo, dotek nebo vůně, které mozek spojuje s uvolněním. Právě zde mohou být užitečným podpůrným nástrojem esenciální oleje. Jemné přírodní aroma, například levandule, bergamotu či cedru, působí přes čichový systém přímo na emoční centra mozku a mů...

  Dětská psychiatrická nemocnice Opařany (DPN) vystavila na svých webových stránkách edukační materiál pro děti a dospívající od Anny Tejklové, výtvarnice, módní návrhářky a majitelky módní značky Anna Anna. Ta vytvořila ve spolupráci s 1. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy komiksové příběhy o sebepoškozování, závislostech a poruchách příjmu potravy.

  Psychopaté nemusí vypadat jako zločinci z filmů. Často působí charismaticky, sebevědomě a umí si získat důvěru svého okolí. Psychologové ale upozorňují, že některé typické znaky mohou prozradit, s kým máte tu čest. Myslíte si, že byste je dokázali rozpoznat?

  Narkolepsie je chronické neurologické onemocnění, které zásadně narušuje přirozený rytmus spánku a bdění. Člověk s touto diagnózou může i během běžného dne pociťovat náhlé a neovladatelné záchvaty spánku, a to bez ohledu na to, zda v noci spal dostatečně. Nejde o lenost ani únavu z přepracování, ale o poruchu mozkových mechanismů, které regulují bdělost. Typickými projevy narkolepsie jsou extrémní denní ospalost, krátké usínání během práce či rozhovoru, živé snové halucinace při usínání a někdy i kataplexie – náhlá ztráta svalového napětí vyvolaná emocemi, například smíchem nebo stresem. Nemocný tak může na chvíli ztratit kontrolu nad tělem, přestože zůstává při vědomí. Tyto stavy bývají psychicky velmi zatěžující a často vedou ke studu, sociální izolaci i úzkosti. Přesná příčina narkolepsie není vždy známá, ale často souvisí s nedostatkem hypokretinu, látky v mozku odpovědné za udržení bdělosti. Diagnostika probíhá ve spánkových laboratořích a zahrnuje specializovaná vyšetření s...

  Přijetí diagnózy hraniční poruchy osobnosti (HPO) bývá pro mnoho lidí silně otřesným momentem. Označení „rakovina duše“ se někdy objevuje jako metafora intenzity prožívání, ale může být zavádějící a zbytečně stigmatizující. HPO není „neřešitelný stav“, ale komplexní psychická porucha, se kterou lze při správné podpoře pracovat. Z psychologického hlediska je HPO spojena s vysokou emoční citlivostí, nestabilitou vztahů a hlubokým strachem z opuštění. Diagnóza tak často přináší směs úlevy i obav – úlevy, že obtíže mají své pojmenování, a zároveň nejistoty, co bude dál. Klíčovou roli zde hraje způsob, jakým jedinec diagnózu integruje do svého sebepojetí. Pokud ji vnímá jako definitivní nálepku, může to posilovat bezmoc. Pokud ji chápe jako mapu vlastního fungování, otevírá se prostor pro změnu. V každodenním životě je důležité budovat stabilizační strategie – práci s emocemi, vědomé zpomalování reakcí a posilování bezpečných vztahů. Terapie, zejména dialekticko-behaviorální přístup, ...

  Dlouhodobý stres v práci patří mezi nejčastější zdroje psychické zátěže v moderní společnosti. Nejde jen o nárazové vypětí, ale o chronický stav, kdy organismus setrvává v pohotovosti bez dostatečné regenerace. To postupně ovlivňuje nejen výkon, ale i emoce, rozhodování a mezilidské vztahy. Z psychologického hlediska dochází při dlouhodobém stresu k vyčerpání adaptačních mechanismů. Mozek se dostává do režimu „přežití“, což omezuje schopnost soustředění, zvyšuje podrážděnost a snižuje kreativitu. Člověk pak reaguje impulzivněji, hůře zvládá konflikty a často ztrácí pocit kontroly nad vlastní prací. Tento stav může vést až k syndromu vyhoření. Klíčové je pracovat se stresem aktivně, nikoli pouze reagovat na jeho důsledky. Pomáhá jasné vymezení hranic mezi prací a osobním životem, pravidelné pauzy a vědomá práce s pozorností – například pomocí krátkých dechových cvičení. Významnou roli hraje i tělesná rovina: pohyb, spánek a smyslové vjemy. Právě zde mohou mít své místo esenciální ...

  Jak zvládnout úzkosti, šikanu nebo pocit samoty? Ábíčko společně s odborníky z Linky bezpečí spouští seriál o duševním zdraví dětí a mladých lidí, který vám ukáže, že říct si o pomoc je projev odvahy.