Duševní zdraví 🍀

  Nová studie ukazuje, jak deprese ve středním věku může předpovědět riziko propuknutí demence až o dvě desetiletí dřív. Vědci přirovnali těchto šest symptomů ke stejně rizikovým jako užívání alkoholu nebo ztrátě sluchu.

  Jak žít v nejistotě, když se svět ze dne na den rozpadne? Co se děje s lidskou psychikou ve chvíli, kdy do života vstoupí vážná nemoc? Jakou roli hraje strach, naděje, bezmoc i vnitřní klid – a proč někdy nestačí „pozitivně myslet“? O prožívání onkologického onemocnění, psychické zátěži pacientů i jejich blízkých a smyslu psychoonkologie mluví v rozhovoru psycholog a psychoonkolog PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D.

  Obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti je psychická porucha, která se neprojevuje jen vtíravými myšlenkami, ale především rigidním nastavením osobnosti. Typická je nadměrná potřeba kontroly, perfekcionismus a silné lpění na pravidlech, které často narušují běžné fungování i vztahy. Na rozdíl od klasické obsedantně-kompulzivní poruchy (úzkostné poruchy s rituály) jde zde o dlouhodobý vzorec chování. Člověk s touto poruchou bývá extrémně svědomitý, zaměřený na detaily a výkon, ale zároveň má problém delegovat, uvolnit se nebo přijmout jiný pohled. Vnitřně ho pohání strach z chyby a ztráty kontroly. Pro okolí může působit spolehlivě, ale také chladně, neflexibilně a kriticky. V osobním životě se často objevují konflikty – partner či kolegové mohou vnímat jeho nároky jako přehnané. Paradoxně tak snaha o „dokonalost“ vede k napětí a nespokojenosti. Příčiny vzniku jsou kombinací výchovy (např. důraz na výkon, přísná pravidla) a osobnostních predispozic. Léčba obvykle zahrnuje psychot...

  Vliv prostředí na vznik hraniční poruchy osobnosti (BPD) patří mezi klíčová témata současné psychologie. Přestože roli hrají i biologické predispozice, právě rané vztahy a zkušenosti formují způsob, jak člověk vnímá sebe i druhé. Označení „rakovina duše“ sice není odborné, ale vystihuje hloubku vnitřního utrpení, které tato porucha přináší. Zásadní roli hraje dětství. Nestabilní, nepředvídatelné nebo emočně chladné prostředí může narušit vývoj bezpečné vazby. Dítě se nenaučí regulovat emoce, protože nemá k dispozici stabilní model. Naopak prostředí plné konfliktů, odmítání či traumatu vede k tomu, že emoce jsou vnímány jako ohrožující a nezvladatelné. V dospělosti se to projevuje prudkými výkyvy nálad, strachem z opuštění a nestabilitou vztahů. Důležitým faktorem je i invalidace – situace, kdy jsou pocity dítěte zlehčovány nebo popírány. Postupně se vytváří vnitřní chaos: člověk si není jistý tím, co cítí, ani tím, kdo vlastně je. Tento rozpor vede k impulzivnímu chování a silné ...

  Emoční výkyvy jsou přirozenou součástí lidské psychiky. Problém nastává ve chvíli, kdy začnou ovlivňovat rozhodování, vztahy nebo pracovní výkon. V moderním prostředí plném podnětů, tlaku a nejistoty se schopnost regulovat emoce stává klíčovou dovedností pro stabilní fungování. Z psychologického hlediska jsou emoční výkyvy často spojené s nedostatečnou regulací stresu, únavou nebo potlačenými emocemi. Mozek reaguje na vnější i vnitřní podněty rychleji, než si uvědomujeme, a pokud chybí vědomá práce s těmito reakcemi, dochází k přehnaným výkyvům – od podráždění po úzkost či apatii. Dlouhodobě to může vést k vyčerpání a snížení psychické odolnosti. Základem práce s emocemi je jejich včasné rozpoznání. Pojmenování toho, co cítíme, aktivuje racionální část mozku a snižuje intenzitu prožitku. Pomáhá také práce s tělem – dechová cvičení, pohyb nebo krátké zastavení během dne. Stabilizaci podporuje i pravidelný režim, kvalitní spánek a omezení přetížení. Jako doplňkový nástroj lze využí...

  Muži v zemích s vysokými příjmy páchají sebevr*aždy v průměru třikrát častěji než ženy. Vyplývá to ze statistik Světové zdravotnické organizace. Česká data dokonce mluví o poměru čtyři ku jedné. Praxe terapeutů zase ukazuje, že si muži často neříkají o pomoc a o svých problémech nemluví ani s nejbližšími. Co to vypovídá o duševním zdraví mužské populace? A co se v této oblasti mění během posledních let? Téma pro Lenku Pištěkovou.

  Strach ze smrti bývá někdy silnější než samotná fyzická bolest. Lékaři i psychologové dnes otevřeně mluví o tom, že právě tato „existenciální bolest“ dokáže člověka ochromit víc než diagnóza samotná. Jak by s tím mohl pomoci psilocybin?

  Závislá porucha osobnosti patří mezi úzkostné poruchy osobnosti a projevuje se silnou potřebou opory od druhých lidí. Jedinec má potíže s rozhodováním, přebírá názory okolí a často se podřizuje, aby si udržel vztah a pocit bezpečí. Strach z opuštění bývá natolik intenzivní, že vede k tolerování nevyhovujících či dokonce toxických situací. Typickým znakem je nízké sebevědomí a nedůvěra ve vlastní schopnosti. Lidé s touto poruchou mají pocit, že sami nezvládnou běžné životní výzvy. Vyhledávají proto autority nebo silnější osobnosti, na které se mohou „napojit“. Vztahy však bývají nevyvážené – na jedné straně stojí potřeba péče, na druhé strach ze ztráty. Příčiny vzniku nejsou jednoznačné. Roli může hrát výchova, například nadměrně ochranitelské nebo naopak odmítavé prostředí, ale i genetické predispozice a rané zkušenosti s nejistotou. Postupně se vytváří vzorec chování, kdy se člověk naučí spoléhat více na druhé než na sebe. Léčba je možná, i když bývá dlouhodobá. Základem je psyc...

  Emocionální nestabilita je jedním z nejvýraznějších rysů hraniční poruchy osobnosti. Přezdívka „rakovina duše“ nevznikla náhodně – vystihuje hloubku vnitřního utrpení, které se často odehrává skrytě a bez jasné kontroly. Z psychologického pohledu má tato nestabilita kořeny v raných vztazích a vývoji regulace emocí. Člověk si v dětství vytváří základní „mapu“ bezpečí. Pokud je prostředí nepředvídatelné, emočně chladné nebo naopak extrémně kolísavé, dítě se nenaučí stabilně pracovat s vlastními pocity. Emoce pak v dospělosti přicházejí v extrémech – od intenzivní úzkosti po prázdnotu či vztek. Typickým znakem je citlivost na opuštění. I drobné signály mohou být vnímány jako ohrožení vztahu, což spouští silné reakce. Mozek v tu chvíli nevyhodnocuje realitu objektivně, ale reaguje na naučený pocit ohrožení. To vede k impulzivnímu chování, které má krátkodobě ulevit, ale dlouhodobě vztahy i psychiku zatěžuje. Důležitou roli hraje i biologická složka – zvýšená reaktivita limbického sys...

  Kvalita spánku není jen biologická nutnost, ale zásadní pilíř duševního zdraví. Nedostatek spánku narušuje regulaci emocí, zvyšuje úzkost a snižuje schopnost zvládat stres. V moderním prostředí, kde je mysl neustále stimulována, se přirozený spánkový rytmus často rozpadá. Z psychologického hlediska hraje klíčovou roli vnitřní napětí. Nevyřešené myšlenky, tlak na výkon nebo chronický stres aktivují nervový systém, který brání přechodu do klidového režimu. Proto je důležité zaměřit se na večerní „zpomalení“ – omezení modrého světla, pravidelný režim a vědomé zklidnění mysli například pomocí dechových technik. Velký vliv má i prostředí. Mozek si spojuje ložnici s určitým typem aktivity. Pokud v ní pracujeme nebo trávíme čas na telefonu, narušujeme tuto asociaci. Naopak jednoduché rituály – tlumené světlo, ticho nebo jemná hudba – pomáhají tělu rozpoznat, že přichází čas odpočinku. Podpůrným nástrojem mohou být i esenciální oleje. Vůně, jako je levandule nebo bergamot, působí na limb...

  Lidé, kteří dávají veřejně najevo své štěstí, jej ne vždy skutečně cítí. Dělají všechno možné, aby působili spokojeně, a přizpůsobují tomu i své vyjadřování. Toto chování může značit hluboké problémy s duševním zdravím. Podle odborníků takové lidi prozradí časté opakování určitých frází.

  Když se to StB hodilo, použila proti třídním nepřátelům také psychiatrii. Na konci 80. let na to doplatil i student Alexandr Eret, jehož základním prohřeškem bylo, že se jeho otec coby kritik režimu odstěhoval do Vídně.

  Vyhýbavá porucha osobnosti patří mezi úzkostné poruchy osobnosti a výrazně ovlivňuje mezilidské vztahy i vnímání sebe sama. Typickým znakem je silný strach z odmítnutí, kritiky nebo ponížení, který vede k vyhýbání se sociálním situacím – i těm, po kterých člověk ve skutečnosti touží. Lidé s touto poruchou často působí uzavřeně nebo rezervovaně, ale uvnitř prožívají intenzivní potřebu přijetí a blízkosti. Problémem není nezájem o druhé, ale hluboké přesvědčení, že „nejsem dost dobrý“. Tento vnitřní dialog vede k nízkému sebevědomí, přecitlivělosti na kritiku a tendenci interpretovat neutrální situace negativně. V praxi se vyhýbavá porucha může projevovat například odmítáním pracovních příležitostí, kde hrozí hodnocení, omezeným sociálním životem nebo potížemi navazovat intimní vztahy. Často se přidružují úzkosti, deprese nebo pocity osamělosti. Příčiny nejsou jednoznačné – roli hraje kombinace vrozené citlivosti a zkušeností z dětství, například častá kritika, odmítání nebo nedost...

  Hraniční porucha osobnosti bývá někdy označována jako „rakovina duše“. Tento výraz není odborný, ale vystihuje, jak intenzivně mohou lidé s touto poruchou prožívat emoce, vztahy i vlastní identitu. Nejde o ztrátu kontaktu s realitou v pravém slova smyslu, ale o to, že realita je silně ovlivněna momentálním strachem, bolestí a vnitřním napětím. Člověk s hraniční poruchou osobnosti často vnímá svět černobíle. Lidé jsou buď zcela dobří, nebo zcela špatní. Partner, který ráno působí jako nejbližší člověk, může být večer vnímán jako někdo, kdo zrazuje nebo opouští. Tyto změny nejsou „hraní“ ani manipulace. Vznikají proto, že mozek reaguje extrémně citlivě na náznaky odmítnutí, nejistoty nebo kritiky. Silný strach z opuštění může vést k tomu, že běžná situace získá mnohem větší význam. Neodepsaná zpráva, změna tónu hlasu nebo drobný konflikt mohou být prožívány jako důkaz, že druhý člověk odchází. Emoce jsou v tu chvíli tak silné, že překryjí logické uvažování. Člověk pak jedná impulzi...

  Pocit zahlcení je častou reakcí na dlouhodobý tlak, nadměrné požadavky a nedostatek mentálního prostoru. V psychologii se tento stav pojí s přetížením kognitivních kapacit – mozek přestává efektivně třídit informace, roste vnitřní napětí a klesá schopnost rozhodování. Výsledkem je únava, podrážděnost i tendence k vyhýbání se úkolům. Zásadní roli hraje schopnost regulace pozornosti. Čím více podnětů člověk zpracovává, tím více roste mentální chaos. Pomáhá proto vědomé zpomalení: omezení multitaskingu, rozdělení úkolů na menší kroky a práce s prioritami. Krátké pauzy nejsou slabost, ale nástroj obnovy kognitivní výkonnosti. Emočně je zahlcení často spojené s pocitem ztráty kontroly. Zde pomáhají jednoduché stabilizační techniky – vědomé dýchání, uzemnění pozornosti na přítomný okamžik nebo fyzický pohyb. Tyto přístupy snižují aktivaci stresové reakce a vrací tělo i mysl do rovnováhy. Podpůrnou roli mohou hrát i smyslové podněty. Například esenciální oleje (levandule, bergamot) moho...

  Až třetina žen se v těhotenství nebo po porodu potýká s depresemi, úzkostmi i nejistotou. Vyplývá to z dat ministerstva zdravotnictví. Včasnému odhalení má pomoct nový národní screening, resort se na tom dohodl s gynekology, porodníky i psychiatrickou společností. Naváže na projekt Národního ústavu duševního zdraví.

  Do hlavy nikomu nevidíme. Přesto můžeme pomoct mnohem víc, než si myslíme. Ptát se na sebev*ražedné myšlenky není nebezpečné. Naopak – může to být začátek pomoci.

  Histriónská porucha osobnosti patří mezi poruchy osobnosti, které se vyznačují silnou potřebou pozornosti a uznání. Lidé s touto poruchou často působí velmi expresivně, dramaticky a emocionálně, přičemž jejich projevy mohou být vnímány jako přehnané nebo nepřiměřené situaci. Typickým znakem je neustálá snaha být středem pozornosti. Pokud se jim jí nedostává, mohou zažívat nepříjemné pocity prázdnoty nebo odmítnutí. Jejich emoce bývají rychle proměnlivé a někdy povrchní – mohou působit intenzivně, ale postrádat hlubší stabilitu. Často využívají vzhled, chování nebo komunikaci k tomu, aby zaujali své okolí. V mezilidských vztazích mohou být velmi přátelští a charismatičtí, ale vztahy bývají spíše povrchní. Může se objevovat tendence idealizovat druhé nebo naopak rychle ztrácet zájem. Zároveň jsou tito jedinci citliví na kritiku a odmítnutí, což může vést k emoční nestabilitě. Příčiny vzniku nejsou jednoznačné. Roli hraje kombinace genetických predispozic, výchovy a prostředí, ve kt...

  Hraniční porucha osobnosti bývá někdy metaforicky označována jako „rakovina duše“. Nejde o odborný termín, ale vystihuje hloubku vnitřního utrpení, které tento stav provází. Klíčovým tématem je narušený vztah k sobě samému – nestabilní identita, kolísavé sebehodnocení a intenzivní emoční prožívání. Z psychologického hlediska se jedná o poruchu regulace emocí a identity. Člověk může vnímat sám sebe v extrémech – jednou jako hodnotný a schopný, jindy jako zcela bezcenný. Tento vnitřní rozpor vede k chronickému pocitu prázdnoty a nejistoty. Sebepojetí není pevné, ale proměnlivé podle aktuálních emocí a vztahových situací. Významnou roli hraje i strach z opuštění. Ten často vede k přehnané závislosti na druhých nebo naopak k impulzivnímu odmítání vztahů. Vztah k sobě se tak odvíjí od vnějšího potvrzení – bez něj může docházet k propadům do sebekritiky, studu či sebepoškozujících tendencí. Vnitřní dialog bývá tvrdý, plný výčitek a pocitu selhání. Důležité je pochopit, že tyto projevy ...

  Stabilita nálady není jen otázkou „dobrého dne“, ale výsledkem jemné rovnováhy mezi biologií, psychikou a prostředím. V každodenním fungování ji narušují drobné výkyvy – nedostatek spánku, přetížení, nepravidelný režim i vnitřní tlak na výkon. Právě proto má smysl vnímat náladu jako dynamický proces, který lze vědomě ovlivňovat. Z psychologického hlediska hraje klíčovou roli regulace emocí. Ta nevzniká potlačováním, ale schopností emoce rozpoznat a adekvátně na ně reagovat. Prakticky to znamená vytvářet stabilní denní rytmus – pravidelný spánek, vyváženou stravu a střídání zátěže s odpočinkem. Mozek tak získává předvídatelnost, která snižuje vnitřní napětí a podporuje pocit kontroly. Důležitým faktorem je i práce s pozorností. Krátké vědomé pauzy během dne, zaměření na dech nebo jednoduché uzemňovací techniky pomáhají snížit reaktivitu nervového systému. V tomto kontextu mohou být podpůrným nástrojem i esenciální oleje – například levandule či citrusy, které skrze čichové vjemy o...

  České Hedepy posiluje svou pozici evropského lídra v online psychoterapii. Koupilo polskou platformu HearMe a díky tomu se stává největším poskytovatelem duševní péče ve střední a východní Evropě. Nově působí na devíti trzích, spolupracuje s více než tisícovkou terapeutů a ročně zprostředkuje statisíce terapií.

  Královská psychiatrická akademie na základě výzkumu vydala prohlášení, v němž upozorňuje, že dopady menopauzy na duševní zdraví jsou často přehlíženy, a vyzývá ke zlepšení péče. Průzkumy ukazují, že téměř tři čtvrtiny žen ve Spojeném království nevědí, že menopauza může spustit nové duševní onemocnění.

  Antisociální porucha osobnosti patří mezi závažné poruchy osobnosti, které výrazně ovlivňují chování jedince i jeho vztahy s okolím. Typická je dlouhodobá neschopnost respektovat společenské normy, pravidla a práva druhých. Lidé s touto poruchou často jednají impulzivně, bez ohledu na následky. Může se u nich objevovat manipulativní chování, lhaní, agresivita nebo nedostatek empatie. Charakteristickým znakem je také minimální pocit viny – i po jednání, které druhým ubližuje. Často mají problémy udržet stabilní pracovní i osobní vztahy a mohou se dostávat do konfliktu se zákonem. Příčiny vzniku nejsou jednoznačné. Uplatňuje se kombinace genetických predispozic, vlivu prostředí a výchovy. Rizikovým faktorem může být například zanedbávání v dětství, násilí v rodině nebo nedostatek stabilních vztahů. Léčba je náročná, protože lidé s touto poruchou často nevyhledávají pomoc sami. Klíčovou roli hraje psychoterapie, která se zaměřuje na rozvoj odpovědnosti, kontrolu impulzů a pochopení ...

  Hraniční porucha osobnosti (BPD) bývá někdy metaforicky označována jako „rakovina duše“ – ne proto, že by šlo o nevyléčitelné onemocnění, ale kvůli hloubce prožívání a intenzitě vnitřní bolesti. Jedním z klíčových faktorů, který výrazně ovlivňuje její projevy, je stres. Stres u BPD nepůsobí pouze jako běžná zátěž. Funguje jako zesilovač emocí i chování. Situace, které by u jiných lidí vyvolaly mírné napětí, mohou u člověka s BPD spustit prudké výkyvy nálad, impulzivní reakce nebo pocity prázdnoty. Typická je zvýšená citlivost na odmítnutí a opuštění – stres aktivuje hluboko zakořeněné obavy, které mohou vést k konfliktnímu chování nebo naopak k uzavření do sebe. Z neuropsychologického hlediska dochází při stresu k přetížení regulačních mechanismů mozku. Emoční centrum reaguje rychleji než racionální kontrola, což ztěžuje zvládání impulzů. Výsledkem je pocit ztráty kontroly nad vlastním prožíváním. Práce se stresem je proto u BPD zásadní. Pomáhá strukturovaný režim, pravidelný spá...

  Dlouhodobé psychické napětí patří k nejčastějším, ale zároveň nejvíce podceňovaným zátěžím moderního života. Nejde o akutní stres, který odezní, ale o chronický stav, kdy organismus zůstává v pohotovosti bez možnosti regenerace. Tento stav postupně ovlivňuje emoce, myšlení i tělesné fungování – od podrážděnosti a únavy až po poruchy spánku či sníženou schopnost rozhodování. Z psychologického hlediska je klíčové pochopit, že dlouhodobé napětí není jen důsledkem vnějších okolností, ale i vnitřního nastavení. Perfekcionismus, potřeba kontroly nebo potlačování emocí mohou napětí udržovat. Člověk se dostává do cyklu, kdy reaguje automaticky, bez prostoru pro vědomou regulaci. Efektivní práce s tímto stavem proto začíná u zpomalení a uvědomění. Techniky jako vědomé dýchání, krátké mentální pauzy během dne nebo práce s pozorností pomáhají tělu vystoupit z režimu „neustálého výkonu“. Důležitá je také práce s emocemi – jejich pojmenování a přijetí snižuje vnitřní tlak. Podpůrnou roli moho...

  Kdysi měla svůj život jasně nalajnovaný a odškrtávala si úspěch za úspěchem. Londýn, Brusel, dokonce práce v kanceláři Tonyho Blaira… Až to celé přestalo fungovat. Jelena Holomány moc dobře ví, co to znamená, když se vám rozsype svět. Proto dnes se svou aplikací Mindwell pomáhá lidem s jejich duševním zdravím.

  Mezi dětmi a dospívajícími na Královéhradecku přibývá pokusů o demonstrační sebevr*aždy, a to dokonce společně ve dvojici nebo v malé skupině. Na nový a nebezpečný trend upozorňují dětští lékaři z Fakultní nemocnice Hradec Králové. Současně nevylučují, že motivací mohou být impulzy ze sociálních sítí. Policie ale přímou souvislost zatím nepotvrdila.

  Narcistická porucha osobnosti patří mezi poruchy, které výrazně ovlivňují vztahy i pracovní fungování. Na první pohled může působit jako sebevědomí či ambice, ve skutečnosti však jde o hlubší problém vnímání sebe sama a druhých. Typickým znakem je přehnaný pocit vlastní důležitosti, potřeba obdivu a nedostatek empatie. Lidé s touto poruchou často přeceňují své schopnosti, očekávají zvláštní zacházení a obtížně přijímají kritiku. Jakýkoli nesouhlas mohou vnímat jako osobní útok, což vede k obranným reakcím – od zlehčování druhých až po otevřenou agresi. Paradoxem je, že za zdánlivou sebejistotou se často skrývá křehké sebevědomí. Narcistická osobnost je silně závislá na vnějším uznání, a pokud ho nedostává, může prožívat pocity prázdnoty, studu nebo hněvu. Vztahy bývají nestabilní, protože jsou založené spíše na využití druhých než na vzájemnosti. Příčiny vzniku nejsou jednoznačné. Uvažuje se o kombinaci genetických predispozic a výchovných vlivů – například nadměrné idealizace dí...

  Hraniční porucha osobnosti (BPD) patří mezi nejvíce nepochopené psychické obtíže. Označení „rakovina duše“ sice vystihuje intenzitu prožívání, ale zároveň může být stigmatizující. Ve skutečnosti jde o komplexní poruchu regulace emocí, která má jasné neurobiologické souvislosti. Mozek u BPD funguje odlišně především v oblasti zpracování emocí. Amygdala, centrum emočních reakcí, bývá zvýšeně aktivní, což vede k intenzivním a rychlým emočním výkyvům. Naopak prefrontální kortex, který pomáhá regulovat impulzy a vyhodnocovat situace, může být méně efektivní. Výsledkem je stav, kdy emoce „přehluší“ racionální kontrolu. Člověk pak reaguje impulzivně, s výrazným strachem z opuštění nebo s pocitem vnitřní prázdnoty. Důležitou roli hraje i paměť a vnímání vztahů. Mozek má tendenci interpretovat neutrální situace jako ohrožující, což posiluje nestabilitu vztahů. Tyto vzorce často souvisejí s ranými zkušenostmi, zejména s nedostatkem bezpečí nebo konzistence v dětství. Z hlediska každodenníh...

  Večerní režim není jen soubor návyků před spaním, ale klíčový psychologický přechod mezi výkonem a regenerací. V prostředí neustálých podnětů mozek často zůstává v aktivovaném stavu, což se projevuje napětím, roztěkaností nebo nekvalitním spánkem. Vytvoření vědomého večerního rituálu pomáhá nervové soustavě přepnout z režimu „boj nebo útěk“ do stavu klidu a obnovy. Z psychologického hlediska je zásadní konzistence. Opakující se činnosti dávají mozku signál bezpečí a předvídatelnosti. Může jít o jednoduché kroky: omezení modrého světla, zpomalení tempa, krátká reflexe dne nebo práce s dechem. Důležitá je i redukce kognitivní zátěže – například odložení pracovních rozhodnutí na další den. Tím se snižuje tendence k večernímu přemítání, které často stojí za nespavostí. Emoce hrají v tomto procesu zásadní roli. Nezpracované napětí se večer zesiluje, protože mizí vnější rozptýlení. Pomoci může jednoduchý zápis myšlenek nebo krátká mindfulness praxe. Smyslové podněty pak mohou proces uk...

  O tom, že dětem sociální sítě neprospívají, se mluví stále více. Nová velká studie poukazuje na souvislost mezi dlouhým časem stráveným na sociálních sítích a rizikem rozvoje depresí.