Duševní zdraví 🍀

  Od ledna 2026 mohou čeští psychiatři ve vymezených případech využít psilocybin při léčbě těžkých depresí. Naděje pro pacienty přichází spolu s přísnými pravidly, vysokými nároky na péči i otázkou, kdo si ji bude moci dovolit.

  Politická situace ve světě může stále více zasahovat do našich osobních nejistot a obav. Ve své praxi si toho všímá i psycholog a psychoterapeut Jan Siřínek, který lidem pomáhá najít jejich úkol v neovlivnitelných situacích a zaměřuje se také na speciální formu terapie. „Je to pochopení, zážitek, o kterém předpokládáme, že se v mozku zapíše na správné místo,“ vysvětluje v Hovorech.

  Porucha ADD (Attention Deficit Disorder) je často vnímána jako „klidnější sourozenec“ ADHD. Na rozdíl od hyperaktivní formy zde dominuje především nepozornost, vnitřní rozptýlenost a potíže s organizací myšlení i času. Právě absence viditelné hyperaktivity způsobuje, že ADD bývá dlouhodobě přehlížena – zejména u dospělých. Typickým znakem je chronická nesoustředěnost. Jedinec má problém udržet pozornost u jedné činnosti, snadno „odplouvá“ myšlenkami a často nedokončuje úkoly. Nejde o lenost ani nedostatek vůle, ale o odlišné fungování mozku, zejména v oblasti exekutivních funkcí – plánování, prioritizace a regulace pozornosti. V pracovním i osobním životě se ADD projevuje chaosem v rozhodování, zapomínáním nebo odkládáním důležitých kroků. To může vést k frustraci, sníženému sebevědomí a pocitu, že člověk „nevyužívá svůj potenciál“. Paradoxně však lidé s ADD často vykazují vysokou kreativitu, schopnost hlubokého ponoření (tzv. hyperfocus) a originální způsob myšlení. Klíčem ke zv...

  Hraniční porucha osobnosti (HPO) patří mezi nejkomplexnější psychické obtíže, a její dlouhodobý průběh bývá často nepochopený. Přestože se někdy označuje jako „rakovina duše“, toto přirovnání je spíše emotivní než odborné – realita je složitější, ale zároveň nabízí naději. Typickým znakem HPO je výrazná emoční nestabilita, kolísání vztahů a identity či impulzivní chování. V dlouhodobém horizontu se však ukazuje, že průběh není statický. U části lidí dochází s věkem k postupnému zmírnění nejvýraznějších symptomů, zejména impulzivity a sebepoškozování. Emoční citlivost ale často přetrvává. Klíčovým faktorem vývoje je dostupnost a kontinuita léčby. Psychoterapie, zejména dialekticko-behaviorální terapie (DBT), pomáhá budovat dovednosti regulace emocí, zvládání stresu a stabilizace vztahů. Bez podpory může být průběh cyklický – období relativního klidu střídají krize, často spojené s opuštěním, konflikty či ztrátou smyslu. Dlouhodobě HPO ovlivňuje pracovní i osobní život. Lidé mohou ...

  Ranní psychická nepohoda je častý, ale často podceňovaný fenomén. Projevuje se úzkostí, vnitřním napětím nebo neochotou začít den. Z psychologického hlediska souvisí s přechodem mezi spánkem a bdělostí, kdy mozek znovu aktivuje vědomé zpracování reality – včetně stresorů, které během dne potlačujeme. Klíčovou roli hraje tzv. „kortizolová reakce po probuzení“. U citlivějších jedinců může být tento nárůst stresového hormonu intenzivnější, což vede k pocitu tlaku nebo neklidu. Negativní očekávání („dnešek nezvládnu“) pak tento stav dále posilují a ovlivňují rozhodování i chování během dne. Efektivní práce s ranní nepohodou stojí na kombinaci biologických a psychologických nástrojů. Pomáhá stabilní ranní rutina, vědomá práce s dechem nebo krátká fyzická aktivita, která reguluje nervový systém. Důležité je také nepodléhat automatickým myšlenkám, ale aktivně je přehodnocovat. Podpůrným prvkem mohou být i esenciální oleje. Například citrusové vůně (pomeranč, citron) mohou stimulovat bdě...

  Průlomový objev zveřejněný v časopise ACS Journal of Medicinal Chemistry by mohl zásadně změnit přístup vědy k farmakologické léčbě deprese a dalších duševních onemocnění.

  Někteří z nás se cítí osaměle navzdory tomu, že jsou obklopeni řadou lidí. Proč fungující rodinné a přátelské vztahy nutně nerozhodují o tom, jestli se budeme cítit osaměle? Kdy je samota ještě užitečná a kdy se z ní stává problém? A jak být odolný? Na to a mnohem víc v rozhovoru odpovídá psycholog Ladislav Timuľák.

  ADHD (porucha pozornosti s hyperaktivitou) je neurovývojové onemocnění, které ovlivňuje schopnost soustředění, regulaci impulzů a organizaci chování. Nejde o „lenost“ nebo nedostatek disciplíny, ale o odlišné fungování mozku, zejména v oblasti řízení pozornosti a odměn. Typické projevy ADHD se dělí do tří oblastí: nepozornost (zapomínání, rozptýlenost, potíže dokončovat úkoly), hyperaktivita (neklid, potřeba pohybu) a impulzivita (ukvapená rozhodnutí, přerušování druhých). U dospělých se často hyperaktivita zmírňuje, ale přetrvávají problémy s organizací času, prokrastinací a emoční stabilitou. ADHD má výrazný dopad na pracovní výkon, vztahy i sebevědomí. Lidé s touto poruchou mohou zažívat opakované selhání, které vede k frustraci, úzkosti nebo depresi. Na druhou stranu se u nich často objevuje kreativita, schopnost rychle reagovat a myslet „mimo zaběhlé vzorce“. Léčba ADHD je komplexní. Zahrnuje psychoedukaci, behaviorální strategie, někdy i farmakoterapii. Klíčová je práce s p...

  Hraniční porucha osobnosti (HPO) patří mezi komplexní psychické potíže, které zásadně ovlivňují prožívání i každodenní rozhodování. Označení „rakovina duše“, které se někdy používá, vystihuje intenzitu vnitřního utrpení, ale může být zavádějící – HPO je léčitelná a zvládnutelná při správné podpoře. Z psychologického hlediska je pro HPO typická emoční nestabilita, impulzivita a silný strach z opuštění. Tyto faktory výrazně deformují proces rozhodování. Místo racionální úvahy často převažuje okamžitá emoce – úleva od napětí, potřeba blízkosti nebo naopak snaha vyhnout se bolesti. Rozhodnutí tak mohou být rychlá, extrémní a později vnímaná jako chybová. V mezilidských vztazích se to projevuje cyklem idealizace a devalvace. Člověk s HPO může rychle vstupovat do intenzivních vztahů, stejně rychle je ale i ukončovat. V pracovním životě se potíže objevují v udržení stability – časté změny, vyhoření nebo konflikty s autoritami. Dlouhodobé plánování bývá narušeno, protože budoucnost je vn...

  Mentální únava je přirozenou reakcí mozku na dlouhodobé zatížení, stres či nadměrné množství podnětů. V praxi se projevuje sníženou schopností soustředění, roztěkaností a poklesem výkonu. V době, kdy je na nás kladen důraz na neustálou produktivitu, se schopnost obnovit koncentraci stává klíčovou dovedností pro udržení duševní rovnováhy. Z psychologického hlediska souvisí koncentrace s kapacitou pracovní paměti a regulací pozornosti. Při únavě dochází k jejich oslabení, což vede k častějším chybám a frustraci. Emočně se tento stav může projevit podrážděností nebo apatií, což dále snižuje motivaci pokračovat v činnosti. Klíčem není „tlačit na výkon“, ale pracovat s energií vědomě. Efektivní strategie zahrnují krátké přestávky, změnu aktivity nebo práci v blocích (např. metoda Pomodoro). Významnou roli hraje i fyziologie – dostatek spánku, hydratace a pohyb přímo ovlivňují kognitivní výkon. Pomoci může také práce s prostředím: snížení rušivých podnětů nebo vědomé vytvoření pracovní...

  Bývalá finalistka Miss Universe Anika Batra otevřeně mluví o své diagnóze, která je pro mnohé šokující. Je totiž sociopatka. A přidává zkušenosti z dětství, které podle ní mohou za její nynější stav. Varuje tím rodiče, aby nedělali stejné chyby jako lidé z její rodiny. „Ta diagnóza je prokletí,“ říká.

  Na více než dvojnásobek stoupl jen během pěti let v Horských lázních Karlova Studánka počet pacientů s psychickými obtížemi. A sanatoria na Bruntálsku očekávají, že lidí s depresemi, úzkostmi a vyčerpáním bude dál přibývat. Rozšiřují proto terapeutické programy i tým odborníků.

  Porucha autistického spektra (PAS) je neurovývojová odlišnost, která ovlivňuje způsob, jakým člověk vnímá svět, komunikuje a navazuje vztahy. Nejde o nemoc v klasickém slova smyslu, ale o spektrum – tedy širokou škálu projevů od mírných po výrazné. Typickými rysy PAS jsou obtíže v sociální komunikaci, odlišné porozumění neverbálním signálům a potřeba struktury či rutiny. Lidé s PAS mohou mít také intenzivní zájmy nebo zvýšenou citlivost na podněty – zvuky, světlo či dotek. To, co je pro většinu běžné, může být pro ně zahlcující. Důležité je pochopit, že PAS není jednotná diagnóza. Každý člověk na spektru je jiný – někteří potřebují výraznou podporu v každodenním životě, jiní fungují samostatně a vynikají v konkrétních oblastech, například v analytickém myšlení nebo detailní práci. Včasná diagnostika a podpora hrají klíčovou roli. Správně nastavené prostředí, respekt k individuálním potřebám a kvalitní terapie mohou výrazně zlepšit kvalitu života. Stejně důležitá je i informovanos...

  Hraniční porucha osobnosti bývá někdy metaforicky označována jako „rakovina duše“. Tento výraz není odborný, ale vystihuje intenzitu vnitřního utrpení, emoční nestability a hlubokého pocitu prázdnoty, které pacienti zažívají. Zároveň však nese riziko stigmatizace – a právě kulturní kontext výrazně ovlivňuje, jak je tato porucha vnímána, diagnostikována i léčena. V západních společnostech je hraniční porucha osobnosti relativně dobře popsaná v rámci psychiatrie. Důraz se klade na individuální prožívání, trauma z dětství a vztahové vzorce. Terapie, jako je dialekticko-behaviorální terapie, pracují s regulací emocí a stabilizací identity. Přesto i zde přetrvává stigma – pacienti bývají vnímáni jako „nároční“ či „manipulativní“. V jiných kulturách se však projevy této poruchy mohou interpretovat odlišně. V kolektivistických společnostech, například v některých částech Asie, se důraz klade na harmonii a potlačení individuálních emocí. Intenzivní emoční výkyvy tak mohou být více skryté...

  V prostředí neustálé stimulace a výkonového tlaku se mentální regenerace stává nutností, nikoli luxusem. Psychika potřebuje pravidelný prostor pro „reset“, jinak dochází k postupnému vyčerpání, zhoršení koncentrace i emoční stability. Vytvořit si takový prostor ale neznamená jen mít volný čas – jde o vědomou práci s pozorností, prostředím a vnitřním nastavením. Z pohledu psychologie je klíčové snížení kognitivní zátěže. Mozek není stavěn na permanentní multitasking a neustálé rozhodování. Mentální regenerace proto začíná omezením podnětů: vypnutí notifikací, strukturování dne a vytvoření „bezpečné zóny“, kde nejsou žádné nároky na výkon. Důležitou roli hraje i tělo – dech, pohyb a smyslové vnímání pomáhají vracet pozornost do přítomnosti. Právě smyslová rovina bývá často podceňovaná. Například esenciální oleje mohou fungovat jako jemný podpůrný nástroj – určité vůně (levandule, citrusy, máta) ovlivňují limbický systém, který souvisí s emocemi a pamětí. Nejde o řešení samotné, ale...

  Nová studie ukazuje, jak deprese ve středním věku může předpovědět riziko propuknutí demence až o dvě desetiletí dřív. Vědci přirovnali těchto šest symptomů ke stejně rizikovým jako užívání alkoholu nebo ztrátě sluchu.

  Jak žít v nejistotě, když se svět ze dne na den rozpadne? Co se děje s lidskou psychikou ve chvíli, kdy do života vstoupí vážná nemoc? Jakou roli hraje strach, naděje, bezmoc i vnitřní klid – a proč někdy nestačí „pozitivně myslet“? O prožívání onkologického onemocnění, psychické zátěži pacientů i jejich blízkých a smyslu psychoonkologie mluví v rozhovoru psycholog a psychoonkolog PhDr. Ing. Martin Pospíchal, Ph.D.

  Obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti je psychická porucha, která se neprojevuje jen vtíravými myšlenkami, ale především rigidním nastavením osobnosti. Typická je nadměrná potřeba kontroly, perfekcionismus a silné lpění na pravidlech, které často narušují běžné fungování i vztahy. Na rozdíl od klasické obsedantně-kompulzivní poruchy (úzkostné poruchy s rituály) jde zde o dlouhodobý vzorec chování. Člověk s touto poruchou bývá extrémně svědomitý, zaměřený na detaily a výkon, ale zároveň má problém delegovat, uvolnit se nebo přijmout jiný pohled. Vnitřně ho pohání strach z chyby a ztráty kontroly. Pro okolí může působit spolehlivě, ale také chladně, neflexibilně a kriticky. V osobním životě se často objevují konflikty – partner či kolegové mohou vnímat jeho nároky jako přehnané. Paradoxně tak snaha o „dokonalost“ vede k napětí a nespokojenosti. Příčiny vzniku jsou kombinací výchovy (např. důraz na výkon, přísná pravidla) a osobnostních predispozic. Léčba obvykle zahrnuje psychot...

  Vliv prostředí na vznik hraniční poruchy osobnosti (BPD) patří mezi klíčová témata současné psychologie. Přestože roli hrají i biologické predispozice, právě rané vztahy a zkušenosti formují způsob, jak člověk vnímá sebe i druhé. Označení „rakovina duše“ sice není odborné, ale vystihuje hloubku vnitřního utrpení, které tato porucha přináší. Zásadní roli hraje dětství. Nestabilní, nepředvídatelné nebo emočně chladné prostředí může narušit vývoj bezpečné vazby. Dítě se nenaučí regulovat emoce, protože nemá k dispozici stabilní model. Naopak prostředí plné konfliktů, odmítání či traumatu vede k tomu, že emoce jsou vnímány jako ohrožující a nezvladatelné. V dospělosti se to projevuje prudkými výkyvy nálad, strachem z opuštění a nestabilitou vztahů. Důležitým faktorem je i invalidace – situace, kdy jsou pocity dítěte zlehčovány nebo popírány. Postupně se vytváří vnitřní chaos: člověk si není jistý tím, co cítí, ani tím, kdo vlastně je. Tento rozpor vede k impulzivnímu chování a silné ...

  Emoční výkyvy jsou přirozenou součástí lidské psychiky. Problém nastává ve chvíli, kdy začnou ovlivňovat rozhodování, vztahy nebo pracovní výkon. V moderním prostředí plném podnětů, tlaku a nejistoty se schopnost regulovat emoce stává klíčovou dovedností pro stabilní fungování. Z psychologického hlediska jsou emoční výkyvy často spojené s nedostatečnou regulací stresu, únavou nebo potlačenými emocemi. Mozek reaguje na vnější i vnitřní podněty rychleji, než si uvědomujeme, a pokud chybí vědomá práce s těmito reakcemi, dochází k přehnaným výkyvům – od podráždění po úzkost či apatii. Dlouhodobě to může vést k vyčerpání a snížení psychické odolnosti. Základem práce s emocemi je jejich včasné rozpoznání. Pojmenování toho, co cítíme, aktivuje racionální část mozku a snižuje intenzitu prožitku. Pomáhá také práce s tělem – dechová cvičení, pohyb nebo krátké zastavení během dne. Stabilizaci podporuje i pravidelný režim, kvalitní spánek a omezení přetížení. Jako doplňkový nástroj lze využí...

  Muži v zemích s vysokými příjmy páchají sebevr*aždy v průměru třikrát častěji než ženy. Vyplývá to ze statistik Světové zdravotnické organizace. Česká data dokonce mluví o poměru čtyři ku jedné. Praxe terapeutů zase ukazuje, že si muži často neříkají o pomoc a o svých problémech nemluví ani s nejbližšími. Co to vypovídá o duševním zdraví mužské populace? A co se v této oblasti mění během posledních let? Téma pro Lenku Pištěkovou.

  Strach ze smrti bývá někdy silnější než samotná fyzická bolest. Lékaři i psychologové dnes otevřeně mluví o tom, že právě tato „existenciální bolest“ dokáže člověka ochromit víc než diagnóza samotná. Jak by s tím mohl pomoci psilocybin?

  Závislá porucha osobnosti patří mezi úzkostné poruchy osobnosti a projevuje se silnou potřebou opory od druhých lidí. Jedinec má potíže s rozhodováním, přebírá názory okolí a často se podřizuje, aby si udržel vztah a pocit bezpečí. Strach z opuštění bývá natolik intenzivní, že vede k tolerování nevyhovujících či dokonce toxických situací. Typickým znakem je nízké sebevědomí a nedůvěra ve vlastní schopnosti. Lidé s touto poruchou mají pocit, že sami nezvládnou běžné životní výzvy. Vyhledávají proto autority nebo silnější osobnosti, na které se mohou „napojit“. Vztahy však bývají nevyvážené – na jedné straně stojí potřeba péče, na druhé strach ze ztráty. Příčiny vzniku nejsou jednoznačné. Roli může hrát výchova, například nadměrně ochranitelské nebo naopak odmítavé prostředí, ale i genetické predispozice a rané zkušenosti s nejistotou. Postupně se vytváří vzorec chování, kdy se člověk naučí spoléhat více na druhé než na sebe. Léčba je možná, i když bývá dlouhodobá. Základem je psyc...

  Emocionální nestabilita je jedním z nejvýraznějších rysů hraniční poruchy osobnosti. Přezdívka „rakovina duše“ nevznikla náhodně – vystihuje hloubku vnitřního utrpení, které se často odehrává skrytě a bez jasné kontroly. Z psychologického pohledu má tato nestabilita kořeny v raných vztazích a vývoji regulace emocí. Člověk si v dětství vytváří základní „mapu“ bezpečí. Pokud je prostředí nepředvídatelné, emočně chladné nebo naopak extrémně kolísavé, dítě se nenaučí stabilně pracovat s vlastními pocity. Emoce pak v dospělosti přicházejí v extrémech – od intenzivní úzkosti po prázdnotu či vztek. Typickým znakem je citlivost na opuštění. I drobné signály mohou být vnímány jako ohrožení vztahu, což spouští silné reakce. Mozek v tu chvíli nevyhodnocuje realitu objektivně, ale reaguje na naučený pocit ohrožení. To vede k impulzivnímu chování, které má krátkodobě ulevit, ale dlouhodobě vztahy i psychiku zatěžuje. Důležitou roli hraje i biologická složka – zvýšená reaktivita limbického sys...

  Kvalita spánku není jen biologická nutnost, ale zásadní pilíř duševního zdraví. Nedostatek spánku narušuje regulaci emocí, zvyšuje úzkost a snižuje schopnost zvládat stres. V moderním prostředí, kde je mysl neustále stimulována, se přirozený spánkový rytmus často rozpadá. Z psychologického hlediska hraje klíčovou roli vnitřní napětí. Nevyřešené myšlenky, tlak na výkon nebo chronický stres aktivují nervový systém, který brání přechodu do klidového režimu. Proto je důležité zaměřit se na večerní „zpomalení“ – omezení modrého světla, pravidelný režim a vědomé zklidnění mysli například pomocí dechových technik. Velký vliv má i prostředí. Mozek si spojuje ložnici s určitým typem aktivity. Pokud v ní pracujeme nebo trávíme čas na telefonu, narušujeme tuto asociaci. Naopak jednoduché rituály – tlumené světlo, ticho nebo jemná hudba – pomáhají tělu rozpoznat, že přichází čas odpočinku. Podpůrným nástrojem mohou být i esenciální oleje. Vůně, jako je levandule nebo bergamot, působí na limb...

  Lidé, kteří dávají veřejně najevo své štěstí, jej ne vždy skutečně cítí. Dělají všechno možné, aby působili spokojeně, a přizpůsobují tomu i své vyjadřování. Toto chování může značit hluboké problémy s duševním zdravím. Podle odborníků takové lidi prozradí časté opakování určitých frází.

  Když se to StB hodilo, použila proti třídním nepřátelům také psychiatrii. Na konci 80. let na to doplatil i student Alexandr Eret, jehož základním prohřeškem bylo, že se jeho otec coby kritik režimu odstěhoval do Vídně.

  Vyhýbavá porucha osobnosti patří mezi úzkostné poruchy osobnosti a výrazně ovlivňuje mezilidské vztahy i vnímání sebe sama. Typickým znakem je silný strach z odmítnutí, kritiky nebo ponížení, který vede k vyhýbání se sociálním situacím – i těm, po kterých člověk ve skutečnosti touží. Lidé s touto poruchou často působí uzavřeně nebo rezervovaně, ale uvnitř prožívají intenzivní potřebu přijetí a blízkosti. Problémem není nezájem o druhé, ale hluboké přesvědčení, že „nejsem dost dobrý“. Tento vnitřní dialog vede k nízkému sebevědomí, přecitlivělosti na kritiku a tendenci interpretovat neutrální situace negativně. V praxi se vyhýbavá porucha může projevovat například odmítáním pracovních příležitostí, kde hrozí hodnocení, omezeným sociálním životem nebo potížemi navazovat intimní vztahy. Často se přidružují úzkosti, deprese nebo pocity osamělosti. Příčiny nejsou jednoznačné – roli hraje kombinace vrozené citlivosti a zkušeností z dětství, například častá kritika, odmítání nebo nedost...

  Hraniční porucha osobnosti bývá někdy označována jako „rakovina duše“. Tento výraz není odborný, ale vystihuje, jak intenzivně mohou lidé s touto poruchou prožívat emoce, vztahy i vlastní identitu. Nejde o ztrátu kontaktu s realitou v pravém slova smyslu, ale o to, že realita je silně ovlivněna momentálním strachem, bolestí a vnitřním napětím. Člověk s hraniční poruchou osobnosti často vnímá svět černobíle. Lidé jsou buď zcela dobří, nebo zcela špatní. Partner, který ráno působí jako nejbližší člověk, může být večer vnímán jako někdo, kdo zrazuje nebo opouští. Tyto změny nejsou „hraní“ ani manipulace. Vznikají proto, že mozek reaguje extrémně citlivě na náznaky odmítnutí, nejistoty nebo kritiky. Silný strach z opuštění může vést k tomu, že běžná situace získá mnohem větší význam. Neodepsaná zpráva, změna tónu hlasu nebo drobný konflikt mohou být prožívány jako důkaz, že druhý člověk odchází. Emoce jsou v tu chvíli tak silné, že překryjí logické uvažování. Člověk pak jedná impulzi...

  Pocit zahlcení je častou reakcí na dlouhodobý tlak, nadměrné požadavky a nedostatek mentálního prostoru. V psychologii se tento stav pojí s přetížením kognitivních kapacit – mozek přestává efektivně třídit informace, roste vnitřní napětí a klesá schopnost rozhodování. Výsledkem je únava, podrážděnost i tendence k vyhýbání se úkolům. Zásadní roli hraje schopnost regulace pozornosti. Čím více podnětů člověk zpracovává, tím více roste mentální chaos. Pomáhá proto vědomé zpomalení: omezení multitaskingu, rozdělení úkolů na menší kroky a práce s prioritami. Krátké pauzy nejsou slabost, ale nástroj obnovy kognitivní výkonnosti. Emočně je zahlcení často spojené s pocitem ztráty kontroly. Zde pomáhají jednoduché stabilizační techniky – vědomé dýchání, uzemnění pozornosti na přítomný okamžik nebo fyzický pohyb. Tyto přístupy snižují aktivaci stresové reakce a vrací tělo i mysl do rovnováhy. Podpůrnou roli mohou hrát i smyslové podněty. Například esenciální oleje (levandule, bergamot) moho...

  Až třetina žen se v těhotenství nebo po porodu potýká s depresemi, úzkostmi i nejistotou. Vyplývá to z dat ministerstva zdravotnictví. Včasnému odhalení má pomoct nový národní screening, resort se na tom dohodl s gynekology, porodníky i psychiatrickou společností. Naváže na projekt Národního ústavu duševního zdraví.