Duševní zdraví 🍀

  Školní prostředí hraje významnou roli ve vývoji každého člověka. U lidí s hraniční poruchou osobnosti, kterou někteří obrazně označují jako „rakovinu duše“ kvůli intenzitě psychického utrpení, mohou mít školní zkušenosti dlouhodobý dopad na jejich sebevědomí, vztahy i duševní zdraví. Dětství a dospívání jsou období, kdy si člověk vytváří obraz o sobě samém. Pokud se dítě opakovaně setkává s odmítáním, šikanou, ponižováním nebo nedostatkem podpory ze strany spolužáků či autorit, může si začít vytvářet pocit, že není dostatečně dobré nebo hodné lásky. Tyto zkušenosti mohou přispívat k rozvoji emoční nestability, strachu z opuštění a problémů ve vztazích, které jsou pro hraniční poruchu osobnosti typické. Škola však nemusí představovat pouze rizikový faktor. Naopak může být i důležitým zdrojem stability a podpory. Chápavý učitel, bezpečné prostředí nebo přijetí mezi vrstevníky mohou dítěti pomoci budovat zdravější sebevědomí a lépe zvládat náročné životní situace. Pozitivní zkušenos...

  Diogenův syndrom je závažný stav, při kterém člověk zanedbává osobní hygienu, péči o domácnost i své zdraví. Často žije v nepořádku, hromadí velké množství předmětů a odmítá pomoc okolí. Tento syndrom bývá nejčastěji spojován se seniory, ale může se objevit i u mladších lidí. Přesná příčina Diogenova syndromu není vždy jasná. Může souviset s duševními poruchami, jako jsou deprese, demence, schizofrenie nebo některé poruchy osobnosti. Rizikovými faktory jsou také sociální izolace, osamělost, ztráta blízké osoby či dlouhodobý stres. Typickými projevy jsou výrazné zanedbávání hygieny, neochota uklízet, hromadění odpadu a různých předmětů, odmítání kontaktu s okolím a nedůvěra vůči lidem, kteří se snaží pomoci. Postižený člověk často nevnímá svůj stav jako problém a může být přesvědčen, že jeho způsob života je v pořádku. Diogenův syndrom může mít vážné důsledky pro fyzické i psychické zdraví. Zhoršené hygienické podmínky zvyšují riziko infekcí, úrazů a dalších zdravotních komplikací...

  Zapomeňte na horory s šíleným vrahem. Skutečný sociopat nepotřebuje mříže, protože pravděpodobně sedí v kanceláři vedle vás, vesele vtipkuje u kávovaru nebo vám právě nadšeně lajkuje fotku. Jsou to šampioni v oblíbenosti, zatímco v hlavě si v tichosti kalkulují, jak vás co nejlépe využít pro sebe.

  Porucha pozornosti s hyperaktivitou – ADHD – už dávno není jen syndrom „neposedných dětí“. Psychologové o ní stále častěji mluví v souvislosti s dospělými, jimž komplikuje práci i vztahy. Co byste měli dělat, když se vám zdá, že se vás tahle porucha týká, vysvětluje klinická psycholožka Tereza Štěpánková.

  Dialekticko-behaviorální terapie (DBT) je psychoterapeutický směr, který byl původně vyvinut pro léčbu hraniční poruchy osobnosti. Dnes se však využívá i u dalších potíží, jako jsou úzkosti, deprese, poruchy příjmu potravy, sebepoškozování nebo problémy se zvládáním emocí. Základním principem DBT je spojení přijetí a změny. Terapie učí člověka přijímat své emoce a prožívání takové, jaké jsou, a zároveň hledat způsoby, jak zvládat náročné situace zdravějším způsobem. Právě tato rovnováha mezi přijetím a změnou je jedním z hlavních pilířů celé metody. DBT se zaměřuje na rozvoj čtyř klíčových dovedností: Všímavost (mindfulness) – schopnost soustředit se na přítomný okamžik bez zbytečného hodnocení. Regulace emocí – porozumění vlastním emocím a jejich zdravější zvládání. Tolerance zátěže – zvládání krizových situací bez impulzivních reakcí, jako je sebepoškozování nebo zneužívání návykových látek. Mezilidská efektivita – budování zdravých vztahů, schopnost stanovovat hranice a komuni...

  Sociální izolace patří mezi faktory, které mohou významně zhoršovat projevy hraniční poruchy osobnosti, někdy označované také jako „rakovina duše“ pro intenzitu psychického utrpení, které s sebou přináší. Přestože lidé s touto poruchou často touží po blízkosti, pochopení a přijetí, jejich vztahy bývají komplikované a plné emočních výkyvů. To může vést k postupnému stahování se do samoty. Izolace může vznikat z různých důvodů. Někteří lidé se bojí odmítnutí, kritiky nebo opuštění, a proto raději omezují kontakt s okolím. Jiní mají za sebou opakované konflikty či bolestné zkušenosti ve vztazích, které posilují přesvědčení, že jim nikdo nerozumí nebo že si nezaslouží lásku a podporu. Dlouhodobá sociální izolace však často vytváří začarovaný kruh. Nedostatek kontaktu s druhými lidmi může prohlubovat pocity osamělosti, prázdnoty a beznaděje. Negativní myšlenky získávají větší prostor a člověk může stále více propadat pocitům, že je nežádoucí nebo zbytečný. U některých osob se mohou zh...

  Reaktivní porucha vazby (Reactive Attachment Disorder – RAD) je závažná porucha, která vzniká v raném dětství v důsledku dlouhodobého zanedbávání, citové deprivace nebo nedostatečné péče ze strany pečujících osob. Dítě si kvůli těmto zkušenostem nedokáže vytvořit bezpečnou citovou vazbu k druhým lidem, což může ovlivnit jeho vývoj i budoucí vztahy. Typickým projevem je omezená schopnost navazovat blízké vztahy, nízká důvěra k okolí a potíže s vyjadřováním emocí. Děti s reaktivní poruchou vazby často nepřicházejí za dospělými pro útěchu ani podporu ve chvílích stresu nebo strachu. Mohou působit odtažitě, uzavřeně a někdy také emocionálně chladně. Příčinou bývá například pobyt v ústavní péči bez stabilní pečující osoby, opakované střídání opatrovníků, závažné zanedbávání nebo prostředí, ve kterém dítě nemělo možnost zažívat pocit bezpečí a přijetí. Mozek dítěte se v takových podmínkách učí, že dospělým nelze důvěřovat, a vytváří si obranné mechanismy, které komplikují navazování vz...

    Duševní zdraví je téma, které se v dnešní době skloňuje na mnoha frontách. Městská část Brno-střed proto v těchto dnech rozhodla, že svým základním školám pomůže zaplatit psychology. Finance totiž chyběly v návaznosti na změnu legislativy. 

  Říct chatbotovi o svých úzkostech nebo depresích můžete. Mějte ale pořád na paměti, že to není živý terapeut. Krizovou situaci ani sebevražedné myšlenky nemusí vyhodnotit správně. Navíc může ohrozit vaše data.

  Kognitivně-behaviorální terapie, zkráceně KBT, patří mezi nejrozšířenější a nejlépe prozkoumané psychoterapeutické směry. Vychází z předpokladu, že naše myšlenky, emoce a chování jsou vzájemně propojené. Pokud se změní způsob myšlení nebo chování, může se zlepšit i naše psychické prožívání. Lidé se často dostávají do začarovaného kruhu negativních myšlenek. Například člověk s úzkostí si může opakovaně říkat: „Určitě to nezvládnu.“ Tato myšlenka vyvolá strach, který vede k vyhýbání se náročným situacím. Krátkodobě se člověku uleví, ale dlouhodobě se jeho úzkost ještě posílí. KBT pomáhá tento cyklus rozpoznat a postupně změnit. Terapeut společně s klientem zkoumá automatické myšlenky, přesvědčení a vzorce chování, které mohou přispívat k psychickým obtížím. Klient se učí nahrazovat zkreslené nebo katastrofické myšlenky realističtějšími pohledy a zároveň si osvojuje nové způsoby zvládání náročných situací. KBT se využívá při léčbě úzkostných poruch, depresí, panických atak, obsedant...

    Jedním z nejbolestivějších příznaků hraniční poruchy osobnosti je chronický pocit vnitřní prázdnoty. Nejde o obyčejnou nudu ani osamělost. Mnoho lidí tento stav popisuje jako pocit, že uvnitř nich něco chybí, jako by byli odpojeni od sebe samých, svých emocí nebo smyslu života. Pocit prázdnoty často vzniká již v dětství. Dítě, které vyrůstá v prostředí plném nejistoty, odmítání, kritiky, zanedbávání nebo nepředvídatelných reakcí pečujících osob, může mít potíže vytvořit si stabilní obraz sebe sama. Místo pevného pocitu identity se objevují pochybnosti o vlastní hodnotě a otázky typu: „Kdo vlastně jsem?“ nebo „Mám vůbec nějakou cenu?“ U lidí s hraniční poruchou osobnosti bývají emoce velmi intenzivní a proměnlivé. Když silné emoce odezní, může po nich zůstat právě pocit prázdnoty. Někteří lidé se jej snaží zaplnit vztahy, impulzivním chováním, nakupováním, přejídáním, užíváním návykových látek nebo neustálým hledáním nových podnětů. Úleva však bývá pouze krátkodobá. Prázdno...

  Bigorexie, odborně svalová dysmorfie, je psychická porucha, při které je člověk přesvědčen, že není dostatečně svalnatý nebo fyzicky vypracovaný, a to i přesto, že může mít nadprůměrně osvalenou postavu. Patří mezi poruchy tělesného obrazu a nejčastěji postihuje muže, kteří věnují mnoho času cvičení a budování svalové hmoty. Lidé trpící bigorexií tráví značnou část dne přemýšlením o svém vzhledu, cvičení, stravě nebo doplňcích výživy. Často se neustále kontrolují v zrcadle, porovnávají se s ostatními a pociťují nespokojenost se svým tělem. Mnozí se vyhýbají společenským situacím, protože mají pocit, že jejich postava není dostatečně dobrá. Příčiny vzniku nejsou zcela jasné. Roli mohou hrát nízké sebevědomí, šikana v minulosti, tlak společnosti na ideální vzhled, vliv sociálních sítí nebo traumatické zážitky. Riziko zvyšuje také prostředí, kde je vzhled a fyzická výkonnost silně zdůrazňována. Bigorexie může mít vážné následky. Nadměrné cvičení vede k přetěžování organismu, zranění...

  Školy a nemocnice se dlouhodobě potýkají s nedostatkem psychologů. Zájemců o obor sice pomalu přibývá, po krátké praxi ale téměř 90 % psychologů uteče do soukromého sektoru. Proč si systém nedokáže psychology udržet? A co proto, aby se situace změnila, udělá vláda Andreje Babiše (ANO), která deklaruje zlepšení péče o psychické zdraví?

  Duševní onemocnění přibývají napříč populací a rostoucí trend se promítá i do oblasti životního pojištění. Pojišťovny postupně rozšiřují krytí psychických diagnóz, zmírňují některé výluky a reagují na rostoucí zájem klientů.

  Návrat příznaků je situace, kdy se po období zlepšení nebo klidu znovu objeví psychické obtíže. Může jít například o úzkosti, depresivní nálady, panické ataky, nespavost nebo jiné projevy duševního onemocnění. Pro mnoho lidí je tato zkušenost velmi nepříjemná a často vyvolává obavy, že veškerá předchozí snaha byla zbytečná. Ve skutečnosti však návrat příznaků nemusí znamenat selhání léčby ani osobní neúspěch. Duševní zdraví nebývá lineární proces. Podobně jako u některých tělesných onemocnění mohou existovat období zlepšení i zhoršení. Návrat příznaků může být vyvolán stresem, náročnou životní situací, nedostatkem spánku, změnou prostředí nebo například předčasným ukončením léčby. Důležité je rozlišovat mezi krátkodobým zhoršením a skutečným relapsem, tedy návratem onemocnění v plné síle. Občasné kolísání nálady nebo zvýšená úzkost během náročného období ještě nemusí znamenat, že se nemoc vrací. Pokud však příznaky přetrvávají, zesilují nebo začínají výrazně ovlivňovat každodenní...

  Dlouhodobé odmítání patří mezi zkušenosti, které mohou významně ovlivnit rozvoj i průběh Hraniční poruchay osobnosti. Pokud dítě opakovaně zažívá odmítání, kritiku, emoční chlad nebo pocit, že jeho potřeby nejsou důležité, může si postupně vytvořit hluboké přesvědčení, že není dost dobré, hodné lásky nebo přijetí. U lidí s hraniční poruchou osobnosti bývá strach z odmítnutí jedním z nejbolestivějších témat. I běžné situace, jako je pozdější odpověď na zprávu, zrušená schůzka nebo menší konflikt, mohou vyvolat intenzivní úzkost a pocit opuštění. Mozek člověka, který byl dlouhodobě odmítán, je často nastaven na neustálé vyhledávání známek dalšího odmítnutí. Následkem mohou být prudké změny nálad, silné emocionální reakce, zoufalá snaha udržet si blízké vztahy nebo naopak jejich náhlé ukončování ze strachu, že odmítnutí stejně přijde. Vnitřní bolest bývá natolik intenzivní, že někteří lidé sahají k sebedestruktivnímu chování, sebepoškozování nebo jiným nezdravým způsobům zvládání em...

  Orthorexie je porucha příjmu potravy charakterizovaná nezdravou posedlostí „správným“ a zdravým stravováním. Na rozdíl od anorexie, kde je hlavním cílem hubnutí, se lidé s orthorexií soustředí především na kvalitu a čistotu potravin. Přesto může mít tato porucha vážné dopady na fyzické i duševní zdraví. Člověk trpící orthorexií tráví značné množství času plánováním jídel, studováním složení potravin a vyhýbáním se jídlům, která považuje za nezdravá. Seznam „zakázaných“ potravin se často postupně rozšiřuje, až může vést k velmi omezenému jídelníčku. Pokud je nucen sníst něco mimo svá přísná pravidla, může prožívat silné pocity úzkosti, viny nebo selhání. Přestože je zdravý životní styl obecně prospěšný, u orthorexie se z něj stává zdroj stresu a psychického utrpení. Postižený může odmítat společenské akce spojené s jídlem, izolovat se od okolí nebo zažívat konflikty s rodinou a přáteli. V extrémních případech může docházet i k podvýživě, nedostatku důležitých živin a zdravotním ko...

  Známe to všichni. Někdy je práce až nad hlavu, venku sychravo, zima a nic se nám nechce. A jediné co v tu chvíli dává smysl (co by se nám chtělo) je spát. Deprese je ale jiný level.

  Počty poradenských a psychologických oddělení ve školách zůstávají v posledních letech stejné, roste ovšem poptávka ze strany žáků. Tento trend vede k tomu, že v poradnách se musí intenzivněji věnovat diagnostice a s ní spojené administrativní činnosti, takže zůstává upozaděna systematická práce s žáky, uvádí ve zprávě Česká školní inspekce. Její představitelé současně upozorňují, že propast mezi regiony se projevuje i zde.

  Rebound efekt označuje stav, kdy se po vysazení nebo výrazném snížení dávky léku vrátí původní příznaky v intenzivnější podobě, než byly před zahájením léčby. Tento jev je známý zejména u některých psychofarmak, léků na spaní, proti úzkosti nebo antidepresiv. Mozek a nervový systém si během užívání léku postupně zvykají na jeho působení. Pokud je léčba ukončena příliš rychle, organismus nemusí mít dostatek času se přizpůsobit. Výsledkem může být prudký návrat obtíží, například nespavosti, úzkosti, neklidu, podrážděnosti nebo depresivních stavů. Důležité je rozlišovat mezi rebound efektem a návratem samotného onemocnění. Rebound efekt se obvykle objeví krátce po vysazení léku a bývá intenzivnější, ale časově omezený. Naproti tomu návrat duševní poruchy se často rozvíjí postupně a přetrvává delší dobu. Člověk, který rebound efekt zažije, může získat pocit, že bez léku není schopen fungovat. To může vyvolat strach z dalšího snižování dávky nebo úplného ukončení léčby. Právě proto je...

  Borderline Personality Disorder, známá také jako hraniční porucha osobnosti, bývá často spojována s hlubokými a dlouhodobě nezpracovanými traumaty. Mnoho lidí s touto poruchou si v dětství prošlo emočním odmítáním, nestabilním prostředím, ponižováním, zanedbáváním nebo různými formami psychického či fyzického násilí. Trauma přitom nemusí vzniknout jen jednou dramatickou událostí. Někdy vzniká roky v prostředí, kde chybělo bezpečí, přijetí a láska. Nezpracované trauma se u hraniční poruchy často projevuje extrémní citlivostí na odmítnutí, silným strachem z opuštění, výbuchy emocí, impulzivitou nebo pocitem vnitřní prázdnoty. Člověk může mít pocit, že uvnitř neustále bojuje s bolestí, kterou nedokáže zastavit. Proto někteří lidé popisují hraniční poruchu jako „rakovinu duše“ – bolest není vidět navenek, ale postupně ničí psychiku zevnitř. Trauma může narušit schopnost důvěřovat lidem i sobě samému. Vztahy bývají intenzivní, ale nestabilní. Člověk často touží po blízkosti, ale zárov...

  Pica je porucha příjmu potravy, při které člověk dlouhodobě konzumuje látky, které nejsou určeny k jídlu. Může jít například o hlínu, křídu, papír, vlasy, led, omítku, mýdlo nebo kovové předměty. Nejde o běžnou dětskou zvědavost, ale o opakované chování, které může být zdravotně nebezpečné. Tato porucha se objevuje u dětí i dospělých. Častěji se vyskytuje u lidí s mentálním postižením, poruchami autistického spektra nebo u osob trpících psychickými obtížemi. Pica se může objevit také během těhotenství nebo při nedostatku železa či zinku. Někdy jde o reakci na stres, trauma, zanedbávání nebo silné emoční napětí. Příznaky bývají různé podle toho, co člověk pojídá. Kromě samotného nutkání jíst nejedlé věci se mohou objevit bolesti břicha, zácpa, infekce, otravy nebo poškození trávicího systému. Některé případy mohou být život ohrožující. Lidé s picou často své chování skrývají, protože se stydí nebo se bojí reakcí okolí. Důležité je pochopit, že nejde o „divný zvyk“, ale o psychicko...

  Psychiatrická nemocnice Kosmonosy na Mladoboleslavsku spustila na přelomu února a března zkušební provoz nového centra ambulantních služeb. Kromě mnoha jiných ambulancí nabízí i ambulanci dětské psychologie, odborníků v této oblasti je dlouhodobě nedostatek. Centrum vzniklo v jednom z objektů v areálu, který nemocnice za zhruba 11 milionů korun rekonstruovala. Plné kapacity by centrum mělo dosáhnout v dalších týdnech, řekl ČTK ředitel nemocnice Jan Křen.

  Centru dětské pomoci v Karlových Varech přibývá klientů. Jedná se o jediné takové centrum v celém kraji. Nejde jen o neshody mezi dětmi, ale i o pokusy o sebev*raždu nebo sebepo*škozování. Zatímco například před dvěma lety takových případů bylo jen několik do roka, teď je řeší psychologové v centru téměř každý měsíc. Dalším problém je i například útěk z domova.

  Psychofarmaka mohou lidem výrazně pomoci zvládat úzkosti, deprese, nespavost nebo jiné psychické potíže. Problém ale nastává ve chvíli, kdy se z léčby stane závislost. Nejčastěji se to týká benzodiazepinů a některých léků na spaní, které při dlouhodobém užívání mění fungování mozku i psychiky. Závislost na psychofarmakách nevzniká jen u lidí, kteří chtějí „uniknout realitě“. Často se rozvíjí nenápadně. Člověk nejprve bere lék podle doporučení lékaře, později ale zjistí, že bez něj nedokáže usnout, uklidnit se nebo fungovat během dne. Organismus si postupně vytváří toleranci, takže původní dávka přestává stačit. Typickými projevy bývá silná potřeba lék užít, zvyšování dávek, úzkost při vynechání nebo abstinenční příznaky. Ty mohou zahrnovat nespavost, třes, neklid, paniku, podrážděnost, bušení srdce nebo derealizaci. U některých lidí vzniká také psychická závislost – pocit, že bez léku nezvládnou běžný život. Velkým rizikem je náhlé vysazení. Organismus si na látku zvykne a prudké...

  Hraniční porucha osobnosti často nevzniká z ničeho. U mnoha lidí má kořeny v dětství, kde místo bezpečí existoval strach, chaos nebo násilí. Dítě, které vyrůstá v prostředí psychického, fyzického nebo emočního násilí, se neučí důvěře. Učí se přežít. Když dítě neví, zda přijde křik, ponižování, manipulace nebo agresivní výbuch, jeho nervový systém zůstává neustále v pohotovosti. Mozek se přizpůsobuje nebezpečí. Výsledkem může být extrémní citlivost na odmítnutí, silné emoční výkyvy, strach z opuštění nebo vnitřní prázdnota — typické projevy hraniční poruchy osobnosti. Mnoho lidí s touto poruchou popisuje, že v dětství neměli prostor být sami sebou. Jejich emoce byly zesměšňovány, ignorovány nebo trestány. Dítě pak přestává věřit vlastním pocitům. Často si odnese přesvědčení, že láska bolí, že vztahy nejsou bezpečné a že musí neustále bojovat o přijetí. Pojem „rakovina duše“ není odborný termín, ale někteří lidé tak hraniční poruchu popisují kvůli intenzitě vnitřního utrpení. Emočn...

  Disociativní amnézie je psychický stav, při kterém člověk ztrácí přístup k důležitým osobním vzpomínkám, aniž by za tím bylo neurologické poškození mozku. Nejde o běžné zapomínání. Často se týká traumatických nebo silně stresujících událostí, které psychika nedokáže bezpečně zpracovat. Mozek si vzpomínky „nesmaže“. Spíše je dočasně oddělí od vědomého prožívání. Jde o obranný mechanismus, který má člověka chránit před psychickým přetížením. Typicky se může objevit po těžkém traumatu, domácím násilí, zneužívání, vážné nehodě nebo extrémním stresu. Člověk si může nepamatovat konkrétní období života, určitou událost nebo v některých případech i svou identitu. Okolí často nerozumí tomu, jak je možné „na něco tak zásadního zapomenout“. Jenže disociace není vědomé rozhodnutí. Je to automatická reakce nervového systému na situaci, kterou psychika vyhodnotila jako ohrožující. Někdy je amnézie krátkodobá, jindy může trvat týdny či měsíce. Vzpomínky se mohou vracet postupně, náhle nebo pros...

  Osm z deseti Čechů zažilo nebo zažívá psychické potíže, které je omezují a zasahují do jejich běžného fungování. Odbornou pomoc přitom vyhledá zhruba čtvrtina lidí, 40 procent Čechů své duševní zdraví řeší samo. Vyplývá to z nového průzkumu psychoterapeutické platformy Hedepy a agentury Ipsos mezi 1021 respondenty ve věku 18 až 65 let. Mezi nejčastější bariéry pro vyhledání pomoci patří obava z reakce okolí a stud. Novým dostupným a levnějším nástrojem pro téma duševního zdraví se stává umělá inteligence, podle průzkumu ji využila bezmála čtvrtina Čechů.

  Každý čtvrtý Polák čelí alespoň jednou za život vážné krizi duševního zdraví. Deprese jako taková je jeden z nejčastějších a nejzávažnějších problémů veřejného zdraví současnosti. Odhaduje se, že v Polsku jí trpí asi 1,3 milionu lidí. Jasná čísla Deprese podle odhadů postihuje asi 5 % populace. Trápí přitom kolem 6 % žen a 4 % mužů. U mužů je přitom násobně vyšší pravděpodobnost, že zemřou sebevraždou a jedním z faktorů může být právě deprese. Celoživotní riziko vzniku tohoto onemocnění je až 14 – 18 %.  Deprese je komplikovaná v tom, že se často maskuje a těžko se rozpoznává. Rozsah problému je viditelný nejen v epidemiologických statistikách, ale také v datech systému zdravotní péče. Podle Národního zdravotního fondu bylo v roce 2024 ošetřeno 878 300 pacientů s diagnózou deprese (jako primárního nebo komorbidního onemocnění) – nejčastěji ve věku 65–74 let. Pomoc byla poskytována především v primární zdravotní péči a v psychologických, psychiatrických a adiktologických klin...

  Vysazování psychofarmak je citlivý proces, který by nikdy neměl probíhat náhle a bez odborného vedení. Mnoho lidí se po zlepšení psychického stavu rozhodne léky vysadit, ale organismus i mozek potřebují čas, aby se přizpůsobily změně. Psychofarmaka ovlivňují chemické procesy v mozku. Pokud jsou vysazena příliš rychle, mohou se objevit abstinenční nebo tzv. discontinuation příznaky. Patří mezi ně úzkost, nespavost, podrážděnost, závratě, nevolnost, třes, změny nálad nebo pocit „elektrických výbojů“ v těle. U některých lidí se může vrátit původní psychická obtíž, například deprese či panické stavy. Velmi důležité je rozlišit, zda jde o návrat nemoci, nebo reakci organismu na rychlé vysazení. Proto je klíčová spolupráce s psychiatrem, který nastaví postupné snižování dávky. Někdy může vysazování trvat týdny, jindy měsíce. Každý člověk reaguje jinak. Rizikové bývá zejména samovolné vysazení benzodiazepinů nebo některých antidepresiv bez dozoru lékaře. Náhlé ukončení může výrazně zatí...

  Dětství v rodině, kde se objevuje závislost na alkoholu, drogách, lécích nebo hazardu, bývá často plné nejistoty, chaosu a emoční bolesti. Pro dítě je takové prostředí nepředvídatelné. Nikdy neví, v jaké náladě rodič přijde domů, zda bude následovat hádka, křik, chlad nebo úplné ignorování. Bezpečí, které dítě potřebuje pro zdravý psychický vývoj, se postupně rozpadá. U části lidí se právě v takovém prostředí mohou později rozvinout rysy hraniční poruchy osobnosti, někdy označované jako „rakovina duše“. Nejde o slabost charakteru, ale o hluboké emoční zranění vznikající během vývoje osobnosti. Dítě vyrůstající vedle závislosti často přebírá role, které mu nepřísluší. Snaží se zachraňovat rodiče, uklidňovat konflikty nebo potlačovat vlastní emoce, aby „nepřidělávalo problémy“. Učí se, že láska je nestabilní a že vztahy bolí. V dospělosti se pak může objevit silný strach z opuštění, emoční výkyvy, impulzivita nebo nestabilní vztahy. Velkým problémem bývá také narušená důvěra. Pokud...

  Depersonalizačně-derealizační porucha patří mezi disociativní poruchy a pro člověka může být velmi děsivá. Postižený má pocit, jako by nebyl sám sebou, jako by pozoroval svůj život zvenčí nebo žil ve snu. Realita se může zdát vzdálená, prázdná či „nereálná“. Přesto si člověk většinou uvědomuje, že nejde o skutečné oddělení od reality, ale o zvláštní změnu prožívání. Depersonalizace znamená odcizení od sebe sama. Člověk může mít pocit, že jeho tělo nepatří jemu, že emoce necítí naplno nebo že jedná automaticky bez vnitřního kontaktu se sebou. Derealizace se týká okolního světa. Prostředí může působit cize, vzdáleně, zpomaleně nebo uměle. Někteří lidé popisují, že svět vypadá jako film, mlha nebo počítačová hra. Tyto stavy se mohou krátce objevit i u zdravých lidí například při silném stresu, únavě nebo po traumatické události. Pokud však přetrvávají dlouhodobě a narušují běžný život, může jít o poruchu vyžadující odbornou pomoc. Častými spouštěči bývá dlouhodobý stres, úzkosti, tr...

  Lidé s ADHD v dospělosti skáčou z jedné věci na druhou a vyhledávají extrémní sporty. Ženám se daří tuto hyperaktivitu lépe maskovat, stojí je to ale spoustu energie, říká psychiatrička Tereza Petrásková.

  Královéhradecký kraj připravil projekt Centrum duševního zdraví v Královéhradeckém kraji, který významně posílí dostupnost péče pro osoby s duševním onemocněním napříč regionem. Realizace projektu je plánována v období od dubna 2026 do června 2028 a navazuje na dlouhodobou snahu kraje o systémové zajištění těchto služeb. 

  Polyfarmakoterapie znamená současné užívání více léků najednou. V psychiatrii jde o poměrně častý jev, zejména u lidí s kombinací více obtíží, například úzkostí, depresí, nespavostí nebo poruchami osobnosti. Cílem není člověka „utlumit“, ale stabilizovat jeho psychický stav tam, kde jeden lék nestačí. Někdy může kombinace medikace výrazně pomoci. Antidepresivum může zmírnit depresi, zatímco jiný lék pomůže se spánkem nebo silnou úzkostí. Problém však nastává ve chvíli, kdy počet léků začne narůstat bez jasného přehledu, proč je pacient vlastně užívá. Právě tehdy se zvyšuje riziko nežádoucích účinků, únavy, zpomalení, problémů s pamětí nebo nebezpečných interakcí mezi léky. Psychika i tělo reagují na každou kombinaci jinak. Někteří lidé zvládají více léků bez větších komplikací, jiní mohou být velmi citliví už na malé dávky. Rizikem bývá také situace, kdy se nový lék přidává kvůli vedlejším účinkům předchozí medikace, čímž vzniká začarovaný kruh. Důležitá je pravidelná kontrola lé...

  Dětství formuje psychiku více, než si často připouštíme. Pokud dítě vyrůstá s rodičem, který trpí vážnou duševní poruchou, může to zanechat hluboké stopy v jeho vnímání sebe sama, vztahů i bezpečí. U některých lidí se později mohou rozvinout rysy Hraniční poruchy osobnosti, někdy označované jako „rakovina duše“, protože bolest zasahuje samotné nitro člověka. Dítě potřebuje stabilitu, předvídatelnost a emoční bezpečí. Pokud je rodič například silně depresivní, závislý, impulzivní nebo psychicky nestabilní, dítě často žije v chaosu a nejistotě. Nikdy neví, jaká bude atmosféra doma, zda přijde přijetí, křik, odmítnutí nebo citový chlad. Psychika dítěte se pak učí přežívat ve stálém napětí. Mnoho lidí s hraniční poruchou osobnosti popisuje dětství plné strachu, emočního zanedbávání nebo nepředvídatelných reakcí rodičů. Některé děti byly nuceny „dospět příliš brzy“ a starat se o psychický stav rodiče místo toho, aby samy mohly být dětmi. Takové prostředí může narušit zdravý vývoj iden...