Duševní zdraví 🍀

  Borderline Personality Disorder bývá často označována jako „rakovina duše“. Ne proto, že by byla nevyléčitelná, ale protože dokáže hluboce zasahovat emoce, vztahy i samotné vnímání sebe sama. Jedním z klíčových faktorů, které ovlivňují její průběh, jsou temperamentní rysy člověka. Temper je biologicky podmíněná část osobnosti. Někteří lidé jsou citlivější na stres, intenzivněji prožívají emoce nebo reagují impulzivněji než ostatní. U lidí s hraniční poruchou osobnosti bývá tato emoční citlivost výrazně zesílená. To znamená, že běžná kritika, odmítnutí nebo nejistota mohou vyvolat extrémně silnou psychickou bolest. Typickými temperamentními rysy bývá: vysoká emoční reaktivita, impulzivita, silný strach z opuštění, nestabilita nálad, zvýšená citlivost na mezilidské konflikty. Mozek člověka s touto poruchou často reaguje na emoční podněty intenzivněji a déle. Emoce přicházejí rychle, silně a obtížně se regulují. Proto může docházet k výbuchům vzteku, sebepoškozování, náhlým změnám n...

  Cotardův syndrom patří mezi nejvzácnější a zároveň nejvíce znepokojivé psychické poruchy. Člověk trpící tímto syndromem může být přesvědčený, že je mrtvý, že neexistuje, že přišel o orgány nebo že jeho tělo postupně „mizí“. Nejde o metaforu ani přehnaný pocit prázdnoty. Pro nemocného je tato představa absolutní realitou. Tento stav bývá spojen především s těžkou depresí, psychózou nebo neurologickým onemocněním. Syndrom popsal v 19. století francouzský neurolog Jules Cotard, podle kterého získal své jméno. Pacienti často odmítají jídlo, péči nebo kontakt s okolím, protože věří, že už „nemají smysl existovat“. Cotardův syndrom ukazuje, jak silně může psychika ovlivnit vnímání reality i vlastního těla. Mozek v tomto stavu nedokáže správně propojit emoce, identitu a vědomí sebe sama. Člověk se pak může cítit odpojený od života natolik, že přestane vnímat vlastní existenci. Příznaky mohou zahrnovat: přesvědčení o vlastní smrti, pocit neexistence těla nebo orgánů, silnou depresi a bez...

  Možná už jste si podobnou otázku taky položili. Psychoterapie není jen pro „blázny“. Je to prostor, kde se učíme chápat sebe a své emoce. Jak překonat obavy z první návštěvy psychologa a proč se vyplatí dát tomu šanci?

  Astrocyty tvoří až polovinu buněk v některých oblastech mozku, přesto je věda desítky let přehlížela. Nový výzkum naznačuje, že by mohly otevřít cestu k přesnější léčbě úzkosti, deprese i PTSD.

  Práce z domova přinesla větší flexibilitu, ale zároveň rozmazala hranice mezi výkonem a odpočinkem. Psychika člověka přitom potřebuje jasné oddělení pracovního a osobního prostoru. Pokud se domov stane zároveň kanceláří, mozek často zůstává ve stavu permanentní pohotovosti. Dlouhodobý home office může zvyšovat psychickou únavu, osamělost i pocit neustálé dostupnosti. Člověk ztrácí přirozené sociální podněty, pohyb i pravidelný režim. Výsledkem bývá vyšší podrážděnost, pokles koncentrace nebo emoční vyčerpání. Psychologie dlouhodobě upozorňuje, že lidská psychika funguje lépe v prostředí, které má strukturu, předvídatelnost a vědomé rituály. Pomoci mohou zdánlivě drobné návyky: pevně nastavený začátek a konec pracovní doby, krátké přestávky bez obrazovek nebo změna prostředí během dne. Význam má i práce se smysly. Například esenciální oleje, jako levandule, bergamot nebo máta, mohou u některých lidí podpořit pocit zklidnění či mentálního osvěžení. Nejde o léčbu psychických obtíží,...

  Emoční nestabilita je jedním z nejvýraznějších znaků hraniční poruchy osobnosti (BPD). Člověk s touto diagnózou často prožívá emoce extrémně intenzivně, rychle a bolestivě. To, co jiní zvládnou během několika minut, může u člověka s BPD vyvolat psychický chaos trvající hodiny nebo dny. Vznik emoční nestability bývá spojen s kombinací biologických predispozic a traumatických zkušeností z dětství. Psychika dítěte se vyvíjí skrze vztahy. Pokud dítě vyrůstá v prostředí odmítání, nepředvídatelnosti, emocionálního chladu, manipulace nebo násilí, nervový systém se postupně nastavuje do permanentního režimu ohrožení. Mozek se učí, že bezpečí není jisté. Emoce pak nejsou vnímány jako běžná součást života, ale jako něco nebezpečného a zahlcujícího. Člověk s BPD často nedostal prostor naučit se emoce regulovat zdravým způsobem. Místo uklidnění zažíval chaos, odmítání nebo trestání vlastních pocitů. Velkou roli hraje také strach z opuštění. I drobný konflikt, změna tónu hlasu nebo pocit odmí...

  Attachment neboli citová vazba představuje způsob, jakým si člověk od dětství vytváří vztahy k druhým lidem. Vzniká především v raném kontaktu s pečující osobou. Pokud dítě zažívá bezpečí, stabilitu a emoční dostupnost, vytváří si zdravý pocit důvěry. Pokud však vyrůstá v prostředí chaosu, odmítání, zanedbávání nebo nepředvídatelnosti, mohou vzniknout poruchy attachmentu. Lidé s narušenou citovou vazbou často bojují s intenzivním strachem z opuštění, nedůvěrou, emoční nestabilitou nebo naopak s potlačováním emocí. Někteří se ve vztazích nadměrně upínají, jiní si drží odstup a vyhýbají se blízkosti. V dospělosti se tyto vzorce mohou promítat do partnerských vztahů, přátelství i pracovního prostředí. Psychologie rozlišuje několik základních typů nejisté attachmentové vazby — úzkostnou, vyhýbavou a dezorganizovanou. Dezorganizovaný attachment bývá často spojován s traumatem, domácím násilím nebo dlouhodobým emočním zanedbáváním. Člověk pak současně touží po blízkosti, ale zároveň se...

  Daniel Krejcar vede psychologické centrum pro děti a mladé dospělé, které dokáže to, co žádné jiné: přijmout klienta do dvou týdnů. Přicházejí k němu velmi často zoufalí rodiče s dětmi, které se řežou po rukou či nohou.

  Jeden je lékař, takže může určit diagnózu a předepsat léčiva, další zase odborník na terapii, takže pomůže v rozhovoru najít sebe samého. Do péče o duševní zdraví vstupuje hned několik profesí. Nabízíme přehled, jaké je jejich vzdělání a kompetence.

  Náročné dny nejsou psychicky vyčerpávající jen kvůli množství povinností. Největší zátěž často vzniká z neustálého potlačování emocí. Člověk během dne funguje pod tlakem výkonu, komunikace, termínů i očekávání okolí, ale málokdy si všimne, co se děje uvnitř něj samotného. Právě ignorované emoce bývají spouštěčem podrážděnosti, únavy nebo psychického přetížení. Emoce nejsou problém. Jsou informací. Stres upozorňuje na přetížení, frustrace na překročené hranice a úzkost často signalizuje dlouhodobou nejistotu. Pokud člověk reaguje pouze výkonem a nemá prostor emoce zpracovat, nervový systém zůstává v permanentním napětí. To se postupně promítá do vztahů, soustředění i fyzického zdraví. Psychologie ukazuje, že zvládání emocí nezačíná jejich potlačením, ale schopností je rozpoznat a pojmenovat. Krátké zastavení během dne, vědomý dech nebo několik minut bez podnětů může pomoci snížit aktivaci stresové reakce. Důležitou roli hrají i drobné smyslové podněty. Někteří lidé využívají napří...

  Disociace patří mezi časté a velmi zatěžující projevy hraniční poruchy osobnosti. Člověk může mít pocit, že je odpojený od vlastních emocí, těla nebo reality. Svět kolem něj působí vzdáleně, prázdně nebo nereálně. Někteří lidé popisují stav, jako by „nebyli sami sebou“ nebo sledovali svůj život zvenčí. U hraniční poruchy osobnosti bývá disociace často reakcí na silný stres, konflikty, strach z odmítnutí nebo emoční přetížení. Psychika se tímto způsobem snaží chránit před bolestí, kterou člověk nedokáže v daný moment unést. Jde o obranný mechanismus mozku, nikoliv o vědomé rozhodnutí. Psychologie upozorňuje, že mnoho lidí s hraniční poruchou osobnosti zažilo v minulosti trauma, emocionální zanedbávání nebo nestabilní vztahy. Dlouhodobé psychické přetížení může narušit schopnost bezpečně regulovat emoce. Disociace pak funguje jako „únikový režim“, který dočasně otupí bolest, úzkost nebo intenzivní vnitřní chaos. Tyto stavy mohou trvat několik minut, ale někdy i hodiny. Člověk bývá ...

  Intermitentní explozivní porucha je psychické onemocnění charakteristické opakovanými a náhlými výbuchy hněvu, které jsou nepřiměřené situaci. Člověk může reagovat agresivně slovně i fyzicky, často impulzivně a bez schopnosti své emoce v daný moment ovládnout. Po odeznění výbuchu bývá běžný pocit studu, viny nebo psychického vyčerpání. Tato porucha nesouvisí pouze s „výbušnou povahou“. Jde o problém regulace emocí a impulzů, který může významně zasahovat do vztahů, práce i každodenního fungování. Spouštěčem bývají zdánlivě drobné konflikty, frustrace, pocit odmítnutí nebo dlouhodobé psychické napětí. Psychologie upozorňuje, že za vznikem mohou stát kombinace biologických faktorů, chronického stresu, traumatických zkušeností z dětství i naučených vzorců chování. U některých lidí se objevuje vyšší citlivost nervového systému na stresové podněty. Výbuch hněvu pak funguje jako krátkodobé „uvolnění“ vnitřního napětí. Důležité je odlišit běžnou podrážděnost od poruchy. U intermitentní ...

  Deprese - trpí jí spousta lidí, a přesto je stále nepochopená veřejností. Nebo alespoň její částí. Někteří na ni nevěří, jiní dávají dobře míněné rady, ale bohužel s opačným efektem.

  Lidé se na umělou inteligenci začínají obracet také se svými duševními problémy. S chatbotem řeší třeba vztahy, nebo dokonce úzkostné pocity. „Pomoc od AI hledá v tuto chvíli pořád více mladých lidí, nejenom v oblasti duševního zdraví, ale celkově v rámci svých problémů. Může to být velmi nebezpečné, zejména pokud mladý člověk nemá jiné sociální vztahy, je zamčený ve svém světě s AI a nedokáže vstřebávat jiné informace,“ varuje dětský psychiatr z TH Kliniky Michal Považan.

  Mentální regenerace není luxus ani odměna po náročném období. Z pohledu psychologie jde o základní potřebu nervového systému, který bez pravidelného odpočinku ztrácí schopnost efektivně pracovat s emocemi, stresem i koncentrací. Mnoho lidí však regeneraci vnímá až ve chvíli vyčerpání, kdy se objevuje podrážděnost, únava nebo pocit vnitřního přetížení. Klíčem není jednorázový odpočinek, ale vytvoření stabilního návyku. Mozek funguje na principu opakování a předvídatelnosti. Pokud si člověk pravidelně vytváří krátké momenty mentálního uvolnění, nervový systém se postupně učí rychleji přecházet ze stresové aktivace do klidového režimu. Právě proto mají význam i malé každodenní rituály — například krátká procházka bez telefonu, několik minut vědomého dechu nebo omezení neustálých podnětů. Důležitou roli hraje také prostředí a smyslové vnímání. Někteří lidé využívají jako podpůrný nástroj esenciální oleje, například levanduli nebo citrusové vůně, které mohou pomoci vytvořit psychologi...

  Hraniční porucha osobnosti, často označovaná jako BPD, patří mezi psychicky nejnáročnější poruchy vůbec. Někteří lidé ji obrazně nazývají „rakovinou duše“, protože zasahuje emoce, vztahy, identitu i samotné vnímání sebe sama. Za jejím vznikem velmi často stojí trauma – zejména dlouhodobé emocionální zraňování v dětství. Dítě, které vyrůstá v prostředí nejistoty, odmítání, manipulace, násilí nebo emočního chladu, si postupně vytváří narušený obraz světa i sebe sama. Mozek se učí fungovat v permanentním napětí a očekávání ohrožení. Trauma tak neovlivňuje jen vzpomínky, ale doslova formuje osobnost člověka. Typickým znakem BPD je extrémní citlivost na odmítnutí. Člověk může silně toužit po blízkosti, ale zároveň mít obrovský strach z opuštění. Vztahy bývají intenzivní, chaotické a emocionálně vyčerpávající. Emoce se mění rychle a velmi silně – od lásky přes vztek až po hlubokou prázdnotu. Trauma zároveň narušuje schopnost regulovat stres. I běžné konflikty mohou spouštět paniku, imp...

  Alzheimerova choroba je nejčastější formou demence a představuje závažné neurodegenerativní onemocnění mozku. Postupně narušuje paměť, schopnost rozhodování, orientaci i běžné každodenní fungování člověka. Nejde přitom pouze o „zapomínání ve stáří“, ale o nemoc, která zasahuje osobnost, emoce i vztahy s okolím. V počátečních fázích se často objevují nenápadné příznaky – člověk zapomíná nedávné informace, opakuje stejné otázky nebo ztrácí orientaci v čase. Postupně však dochází k hlubším změnám. Nemoc ovlivňuje řeč, logické myšlení i schopnost zvládat běžné úkoly. U mnoha lidí se přidává úzkost, podrážděnost, deprese nebo sociální izolace. Psychologický dopad Alzheimerovy choroby je obrovský nejen pro samotného nemocného, ale také pro rodinu. Blízcí často prožívají bezmoc, smutek a dlouhodobý stres spojený s péčí. Právě proto je důležitá nejen zdravotní pomoc, ale i psychická podpora pečujících osob. Přesná příčina vzniku nemoci není dosud zcela objasněna. Riziko však zvyšuje vyšš...

  Propadají úzkostem a pocitům, že jsou k ničemu. Svoje problémy pak „léčí“ psychofarmaky, která často získají jen tak od kamarádů. Nebo se začnou sebepoškozovat. O mladé generaci se proto hovoří jako o křehkých „sněhových vločkách“, které se snadno sesypou. Jenomže podle dětského psychiatra Michala Považana to mají dnešní dospívající opravdu těžké.

  Nabídka pomoci pro děti s psychickými potížemi je široká a může být pro rodiče matoucí. Psycholog, psychoterapeut, psychiatr nebo krizová linka. Jaké jsou mezi nimi rozdíly? A co je při hledání pomoci klíčové? „Opravdu důležité je zapojit dítě, pokud to není menší dítě, ale třeba dospívající, do toho, jak budeme postupovat dál. Podpořit i návštěvu školního psychologa a pak případně rozšiřovat dál,“ radí odborná garantka Linky bezpečí Zuzana Hrzalová.

  Dech patří mezi nejrychlejší nástroje, jak ovlivnit psychické napětí. Ve stresu se dech zkracuje, zrychluje a tělo přechází do pohotovostního režimu. Mozek následně vyhodnocuje situaci jako ohrožení, což může prohlubovat úzkost, podráždění i psychickou únavu. Vědomá práce s dechem proto nepůsobí jen na tělo, ale i na emoční stabilitu a schopnost zvládat tlak. Pomalé a pravidelné dýchání aktivuje parasympatický nervový systém, který pomáhá organismu zpomalit. Jednoduché techniky, například nádech na čtyři doby a delší výdech na šest dob, mohou snížit vnitřní napětí během několika minut. Klíčová není dokonalost, ale pravidelnost. Mozek si postupně vytváří spojení mezi vědomým dechem a pocitem bezpečí. Dechová cvičení mají význam i v každodenním fungování. Pomáhají zlepšit koncentraci, regulovat impulzivní reakce a snižovat psychické přetížení. Někteří lidé podporují tento proces také smyslovými podněty, například klidnou hudbou nebo jemnou vůní esenciálních olejů, jako je levandule...

  Hraniční porucha osobnosti patří mezi psychicky nejnáročnější poruchy osobnosti. Lidé s touto diagnózou prožívají emoce velmi intenzivně, citlivě reagují na odmítnutí a často bojují s nestabilitou vztahů, impulzivitou i vnitřní prázdnotou. Chronický stres jejich psychický stav výrazně zhoršuje. Dlouhodobý stres u člověka aktivuje organismus do režimu neustálého ohrožení. Mozek je přetížený, tělo produkuje zvýšené množství stresových hormonů a nervový systém zůstává ve stavu pohotovosti. U hraniční poruchy osobnosti bývá tato citlivost ještě výraznější. I běžné konflikty, kritika nebo pocit opuštění mohou vyvolat silné emoční reakce, výbuchy vzteku, úzkosti či sebedestruktivní chování. Psychologie popisuje, že mnoho lidí s touto poruchou zažilo v minulosti citové odmítání, chaos nebo trauma. Chronický stres proto často otevírá staré psychické rány a posiluje pocit vnitřního ohrožení. Člověk pak může reagovat extrémně – střídáním idealizace a nenávisti, impulzivními rozhodnutími ne...

  Demence je souhrnné označení pro onemocnění, při kterém dochází k postupnému zhoršování paměti, myšlení, orientace a schopnosti zvládat běžný život. Nejde o „běžnou součást stáří“, ale o závažný neurologický proces, který ovlivňuje nejen člověka samotného, ale i jeho rodinu a okolí. Nejčastější formou je Alzheimerova choroba, existují však i další druhy, například vaskulární nebo frontotemporální demence. Typické bývají problémy s krátkodobou pamětí, hledáním slov, změny nálad, ztráta orientace nebo postupné uzavírání se do sebe. Člověk může působit zmateně, podrážděně nebo apaticky. Psychologicky je demence velmi náročná. Nemocný často vnímá, že „není jako dřív“, což může vyvolávat úzkost, frustraci i depresivní stavy. Rodinní příslušníci zase zažívají dlouhodobý stres, vyčerpání a bezmoc. Péče o člověka s demencí proto vyžaduje nejen trpělivost, ale i psychickou podporu pečujících. Riziko vzniku může zvyšovat vysoký krevní tlak, cukrovka, kouření, dlouhodobý stres, nedostatek p...

  Stačí pár videí na sociálních sítích a najednou se v nich poznáváte. Zapomínání, chaos, prokrastinace. Máte pocit, že je to přesně o vás. Jenže právě tady začíná problém. Psychologové i psychiatři upozorňují, že trend „online diagnóz“ ADHD může víc uškodit než pomoct.

  Nová rozsáhlá studie naznačuje, že střídmá konzumace kávy může souviset s nižším rizikem úzkosti a deprese. Zároveň ale varuje před opačným extrémem. Na studii upozornil server Medical News Today.

  Krátké mentální reset pauzy nejsou projevem lenosti, ale způsobem, jak chránit pozornost, psychickou stabilitu i výkonnost. Mozek není nastaven na nepřetržitou koncentraci. Pokud člověk ignoruje únavu, dlouhodobě roste podrážděnost, klesá schopnost rozhodování a zvyšuje se psychické přetížení. Mentální reset nemusí znamenat dlouhý odpočinek. Často stačí dvě až pět minut vědomého přerušení. Důležité je změnit podněty, zpomalit nervový systém a krátce vystoupit z tlaku výkonu. Pomáhá například hlubší dýchání, krátká chůze, pohled z okna nebo práce s tělem – uvolnění ramen, čelisti či očí. Tyto drobné zásahy snižují napětí, které si člověk během dne často ani neuvědomuje. Psychologie ukazuje, že pravidelné mikro pauzy podporují emoční regulaci a snižují riziko mentálního vyčerpání. Člověk pak reaguje klidněji, méně impulzivně a lépe zvládá stresové situace. Důležitá je ale pravidelnost. Reset má největší efekt tehdy, když přichází ještě před úplným vyčerpáním. Podpůrným nástrojem mo...

  Hraniční porucha osobnosti patří mezi psychicky nejnáročnější poruchy vůbec. Mnoho odborníků ji popisuje jako „rakovinu duše“, protože dokáže postupně rozložit vztahy, sebehodnotu i schopnost zvládat vlastní emoce. Za intenzivním vnitřním chaosem však velmi často stojí hluboké psychické trauma. Trauma nemusí znamenat pouze fyzické násilí. Pro psychiku dítěte může být traumatické dlouhodobé odmítání, chlad, nepředvídatelné chování rodičů, ponižování nebo život v prostředí bez bezpečí a stability. Dítě se učí, že láska je nejistá, vztahy bolí a emoce jsou nebezpečné. Mozek se postupně nastavuje do permanentního režimu ohrožení. V dospělosti se to může projevit extrémní citlivostí na odmítnutí, silným strachem z opuštění, impulzivitou nebo sebepoškozováním. Člověk s hraniční poruchou osobnosti často prožívá emoce mnohonásobně intenzivněji než ostatní. I drobný konflikt může spustit pocit absolutního psychického kolapsu. Velkým problémem bývá nestabilní identita. Mnoho lidí s touto p...

  Vaskulární demence je druhé nejčastější neurodegenerativní onemocnění po Alzheimerově chorobě. Vzniká v důsledku poruch prokrvení mozku, kdy některé části mozkové tkáně nedostávají dostatek kyslíku a živin. Nejčastěji souvisí s cévní mozkovou příhodou, dlouhodobě vysokým krevním tlakem, cukrovkou nebo poškozením cév. Na rozdíl od Alzheimerovy choroby nemusí být začátek pozvolný. Často dochází ke skokovému zhoršení – například po mrtvici nebo sérii drobných cévních poškození. Člověk může mít problém s koncentrací, plánováním, orientací nebo pamětí. Typické bývá zpomalené myšlení, únava, změny nálad, podrážděnost a ztráta schopnosti zvládat běžné denní činnosti. Velkou roli hraje také psychika. Lidé s vaskulární demencí často prožívají frustraci, úzkost nebo depresivní stavy, protože si uvědomují, že se jejich mentální schopnosti mění. Okolí si někdy změny vysvětluje jako lenost, nezájem nebo „normální stárnutí“, což může nemocného ještě více izolovat. Rizikovými faktory jsou kouře...

  Patnáctikilová peřina, které se nejde zbavit. Takový je život s psychiatrickou poruchou podle influencerky Jany Vítové. „Je to neviditelný postižení,“ dodává. Na svých sociálních sítích s humorem vzdělává o poruše osobnosti i závažném premenstruačním syndromu, který doprovází deprese i sebevra*žedné myšlenky. Jak se jí s diagnózami žije? Dozvíte se v Impaktu.

  Trápí vás nebo někoho z vašeho okolí strach a panika? Psycholožka a krizová interventka z Linky bezpečí poradí, jak s úzkostmi bojovat. Zjistěte, proč hraje roli dnešní informační přehlcení a jak si zachovat klidnou hlavu.

  Smyslové podněty ovlivňují naši psychiku více, než si během pracovního dne uvědomujeme. Mozek neustále reaguje na světlo, zvuky, vůně i doteky a právě tyto faktory mohou podporovat soustředění, snižovat stres nebo naopak zvyšovat vnitřní napětí. V prostředí plném notifikací, tlaku na výkon a informačního přetížení proto hraje vědomá práce se smysly důležitou roli v péči o duševní zdraví. Například ostré umělé světlo a dlouhodobý hluk zvyšují psychickou únavu a mohou zhoršovat podrážděnost. Naopak krátké vystavení dennímu světlu, klidnější pracovní prostředí nebo práce s rytmem ticha pomáhají nervové soustavě regulovat stresovou reakci. Význam má i hmat – ergonomické prostředí, pohodlné sezení nebo vědomá práce s dechem dokážou snížit tělesné napětí, které se během dne často hromadí nevědomě. Do tohoto kontextu přirozeně zapadají i vůně. Některé esenciální oleje, například levandule, citrusy nebo máta, mohou u části lidí podpořit pocit klidu, koncentrace nebo mentálního osvěžení. ...

  Hraniční porucha osobnosti patří mezi psychicky nejnáročnější poruchy vůbec. Lidé, kteří jí trpí, často prožívají emoce extrémně intenzivně. To, co jiný člověk zvládne „ustát“, může pro člověka s touto poruchou znamenat vnitřní kolaps, paniku nebo pocit opuštění. A právě nedostatek pochopení bývá jedním z největších zdrojů další bolesti. Okolí často vidí jen výbuchy emocí, impulzivitu, žárlivost nebo nestabilní vztahy. Nevidí však obrovský strach z odmítnutí, chronickou prázdnotu a vnitřní chaos, který člověka psychicky vyčerpává každý den. Mnoho lidí s touto poruchou vyrůstalo v prostředí, kde jejich emoce byly zesměšňovány, ignorovány nebo trestány. Naučili se, že jejich bolest nikoho nezajímá. Když pak i v dospělosti slyší věty typu „přeháníš“, „uklidni se“ nebo „zase děláš drama“, jejich psychika to nevnímá jako obyčejnou kritiku. Prožívají to jako potvrzení toho, že jsou nechtění, špatní nebo nehodní lásky. Nedostatek pochopení tak může prohlubovat sebepoškozování, úzkosti, ...

  Frontotemporální demence je závažné neurodegenerativní onemocnění mozku, které postihuje především čelní a spánkové laloky. Na rozdíl od známější Alzheimerovy choroby se zpočátku nemusí výrazně projevovat zapomínáním. Často se nejdříve mění chování, emoce, osobnost nebo schopnost komunikace. Nemoc obvykle začíná mezi 45.–65. rokem života. Člověk může být najednou necitlivý, impulzivní, ztrácet empatii nebo se chovat sociálně nevhodně. U některých lidí se rozvíjí apatie a emoční „otupělost“, jiní jsou agresivnější nebo naopak nezvykle bezstarostní. Okolí si změn často všimne dříve než samotný nemocný. Existuje také jazyková forma onemocnění, při které člověk postupně ztrácí schopnost správně mluvit, rozumět slovům nebo vytvářet souvislé věty. To může vést k frustraci, izolaci a silné psychické zátěži. Příčina není vždy známá. Roli mohou hrát genetické faktory i degenerativní změny mozkových buněk. Diagnostika bývá složitá, protože první projevy mohou připomínat depresi, syndrom vy...