Duševní zdraví 🍀

  Už čtyři roky jsme tady pro vás. Čtyři roky přinášíme informace, podporu, inspiraci a články, které pomáhají lépe porozumět duševnímu zdraví a životním situacím. Náš projekt je neziskový a po celou dobu jsme jeho provoz financovali z vlastních prostředků. Nikdy nám nešlo o zisk. Chtěli jsme vytvářet prostor, který má smysl a může být užitečný pro tisíce lidí. Bohužel jsme se dostali do situace, kdy už další provoz nedokážeme financovat sami. Nechceme ale čtyřletou práci jen tak ukončit. 🙏 Proto hledáme dobrovolné podporovatele a sponzory, kteří nám pomohou pokračovat. Přispět můžete jakoukoliv částkou, klidně již od symbolické 📌 1 Kč 📌. Každá pomoc se počítá a každá koruna nám pomáhá udržet projekt v chodu. 💚 Pokud vám naše práce dává smysl a chcete nám pomoci pokračovat, budeme moc rádi, když se nám ozvete. 📩 Kontaktujte nás na: info@dusevnizdravi.eu Děkujeme všem, kterým není duševní zdraví lhostejné. Vaší podpory si nesmírně vážíme. ❤️ Duševní zdraví – společně už čtyři r...

  Jak poznat, kdy máme jenom blbou náladu a kdy už je to deprese? Jak dlouho mám čekat, než se rozhodnu vyhledat odbornou pomoc? A je možné antidepresivy depresi skutečně zaléčit tak, aby se pokud možno už nikdy nevrátila? O tom si budeme povídat s paní doktorkou Gabrielou Jinochovou, psychiatričkou kliniky Neocentrum. https://mojepsychologie.zeny.cz/videa-a-podcasty/moje-psychologie/z-tezke-deprese-se-na-terapii-nevypovidate-mozek-napred-potrebuje-energii-rika-psychiatricka-3961

  Za výkyvy nálad dospívajících nemusí stát jen hormony. Roli může hrát i jídelníček. Tříletá australská studie spojila vyšší konzumaci ovoce s nižším rizikem úzkostných a depresivních příznaků, slazené nápoje je naopak zvyšovaly. Zelenina překvapivě žádný měřitelný efekt neměla. https://www.maminka.cz/clanek/limonady-zvysuji-riziko-uzkosti-ovoce-naopak-chrani-psychiku-vedci-sledovali-tisice-teenageru

  Tisíce pacientů se schizofrenií a jejich blízkých čeká nepříjemná zpráva: jeden z klíčových přípravků používaných při léčbě tohoto onemocnění nebude v České republice dostupný téměř celý příští rok. Lék Invega v síle 9 miligramů zmizí z trhu od 21. ledna 2027 a dodávky se mají obnovit teprve 7. srpna 2027. Na situaci upozornil Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). https://prosvet.cz/invega-lek-schizofrenie-vypadek-dodavek-2027/

  Petr seděl každý večer u kuchyňského stolu a psal dopisy své dceři. Bylo jí dvacet šest let a už téměř tři roky spolu nemluvili. Nikdy jí žádný dopis neposlal. V každém se omlouval za něco jiného. Za přísnost, za výčitky, za chvíle, kdy místo rozhovoru zvýšil hlas. A především za to, že si dlouho myslel, že rodič má vždycky pravdu. Jednoho dne přišla jeho sousedka. Všimla si, že Petr několik dní nevychází z bytu. „Petře, co se děje?“ „Čekám, jestli mi někdo napíše.“ „A kdo?“ „Dcera. Jenže ona neví, že čekám.“ Sousedka se podívala na stůl. Ležela tam hromada obálek, všechny nadepsané stejným jménem. „Proč jí prostě nenapíšete?“ Petr chvíli mlčel. „Protože se bojím, že mi odpoví. A ještě víc se bojím, že neodpoví vůbec.“ Sousedka si přisedla. „Víte, někdy člověk nepotřebuje slyšet, že mu bylo odpuštěno. Potřebuje jen konečně přiznat, že něco pokazil.“ Druhý den Petr napsal poslední dopis. Tentokrát krátký. „Ahoj. Nevím, jestli ještě někdy budeme sedět u jednoho stolu. Ale chtěl byc...

  Stáří může provázet i smutek a deprese způsobené řadou těžkých životních situací, jako jsou například vážná nemoc či ztráta životního partnera. Jak se projevují příznaky zhoršení psychického stavu? A jak správně komunikovat se seniory ve špatném psychickém rozpoložení? Na tyto i další otázky moderátora Davida Chmátala odpovídala prezidentka spolku Senioři České republiky Jana Ouředníčková. https://tn.nova.cz/video/11079-headline-tn-live/573294-psychicke-zdravi-ve-stari-je-dulezite-deprese-zkracuji-zivot-rika-odbornice

  Přibližně každá pátá žena v Česku se po porodu potýká s depresí. Ukázal to první plošný screening poporodní deprese, který byl v naší zemi systematicky proveden. Čísla jsou alarmující – a o to víc překvapí, jak málo se o tomto tématu ve společnosti mluví. Přitom poporodní deprese není rozmarem ani slabostí. Je to zdravotní stav, který se dá léčit, pokud ho včas někdo rozpozná. https://prosvet.cz/kazda-pata-cerstva-matka-v-cesku-trpi-deprese-screening/

  Většina lidí se snaží tělesného tuku zbavit. Ne všechny jeho druhy ale fungují stejně. Rozsáhlá studie publikovaná v časopise Nature zjistila, že lidé s aktivním hnědým tukem mívají méně často cukrovku, některá onemocnění srdce a cév i psychiatrické potíže včetně deprese a úzkosti. Vědci teď zkoumají, co za touto souvislostí stojí. https://magazin.aktualne.cz/tuk-ktery-muze-prospivat-zdravi-vedci-u-nej-nasli-necekanou-souvislost-s-psychikou/r~aaa29b8753a0332ac3e48d3c5e3caa96/?lp=1

  Petr byl v práci považovaný za jednoho z nejspolehlivějších lidí. Když někdo potřeboval pomoc, obrátil se na něj. Když někdo nestíhal, Petr převzal jeho úkoly. Když někdo udělal chybu, Petr ji často napravil. Nikdy si nestěžoval. Nikdy nikoho neodmítl. Doma ale býval vyčerpaný, podrážděný a stále častěji bez nálady. Přesto všem tvrdil, že je všechno v pořádku. Jednou mu kolega v pátek odpoledne položil na stůl další práci. „Petře, mohl bys to ještě dodělat? Já už musím běžet.“ Petr se nadechl, chtěl říct ne, ale jako vždycky odpověděl: „Jasně, nech to tady.“ Večer seděl doma v kuchyni a najednou se rozplakal. Ne kvůli práci. Kvůli tomu, že si uvědomil, jak málo prostoru ve vlastním životě vlastně má. O několik týdnů později mu psycholog položil jednoduchou otázku: „Čeho se bojíte, když někoho odmítnete?“ Petr chvíli mlčel. „Že mě přestane potřebovat. A že potom pro něj nebudu důležitý.“ Tehdy poprvé pochopil, že celý život zaměňoval vlastní hodnotu za užitečnost pro ostatní. Násl...

  Srdce najednou bije na poplach, dech se zadrhává a hlavou vám bleskne myšlenka, že se děje něco hrozného. Panická ataka bývá extrémně nepříjemná, i když příznaky podle odborníků vrcholí během pár minut a pak slábnou. Jak záchvat úzkosti poznáte, co s ním v tu chvíli dělat a kdy jde o stav, se kterým naopak patříte k lékaři? https://www.dnesnizeny.cz/psychika/panicka-ataka/

  Máte trápení? Možná ho dneska dřív než kamarádovi svěříte umělé inteligenci. Podle nového průzkumu už to dělá třetina dospělých a mezi mladými dokonce více než polovina. https://liberecka.drbna.cz/zdravi/903156-misto-psychologa-chatbot-s-ai-resi-trapeni-uz-tretina-dospelych.html

  Čekala jsem cokoli, ale ne to, že se léčebna pro mnohé lidi stává další dro*gou a bezpečným azylem před krutou realitou. Kam až sahají hranice lidského soucitu a kdy už je medicína prostě krátká? https://medium.seznam.cz/clanek/katerina-zelena-psychiatrie-na-kopecku-lecba-jako-droga-340099

  Petr seděl večer v kuchyni a už potřetí kontroloval zamčené dveře. Potom zhasl, odešel do ložnice a za několik minut se vrátil, aby se přesvědčil znovu. Nebál se zlodějů. Bál se, že něco přehlédl. Že udělal chybu. Že se kvůli němu někomu něco stane. Podobné myšlenky ho pronásledovaly celé měsíce. Kontroloval vypnutý sporák, zavřená okna, elektrické zásuvky i zprávy, které odeslal. Někdy strávil kontrolováním téměř hodinu. Jednou mu dcera položila jednoduchou otázku: „Tati, proč se pořád vracíš? Vždyť už jsi to kontroloval.“ Petr se zarazil. Chtěl jí vysvětlit, že si nemůže pomoct. Že mu hlava stále našeptává, že tentokrát určitě něco zapomněl. Nakonec poprvé přiznal, že se bojí vlastních myšlenek. Vyhledal odbornou pomoc a postupně začal pracovat na své úzkosti a nutkavém kontrolování. Jednoho večera zamkl dveře, zkontroloval je pouze jednou a odešel. Strach nezmizel okamžitě. Ale Petr poprvé pochopil, že nemusí každé myšlence poslechnout. Protože ne každá myšlenka, která nás vyd...

  Téměř dvacet let se Lenka Košáková potýkala střídavě s depresemi a mániemi, aniž by o nich věděla. Duševní onemocnění ovlivňovalo její život i zaměstnání, v němž často kvůli nemoci chyběla. Uplatnění na trhu práce však našla i po zjištění, že trpí bipolární afektivní poruchou. https://www.novinky.cz/clanek/zdravi-i-lide-s-dusevnim-onemocnenim-chteji-pracovat-bezny-trh-jim-ale-musi-jit-naproti-40603609

  Ministerstvo školství zvažuje nová opatření proti agresivnímu chování žáků, včetně možnosti jejich dočasného vyloučení z běžné výuky. Jak vážný problém agresivita ve školách představuje a jak ji školy řeší, upřesňoval v rozhovoru pro Český rozhlas Plus školní psycholog Otakar Patočka, který působí na dvou školách v Mladé Boleslavi. https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/agresivniho-chovani-na-skolach-pribyva-podle-psychologa-jsou-na-vine-hlavne_2610161118_kch

  Do svých deseti let to byla veselá, bezproblémová dívka. Ale pak se něco stalo. Sofie se propadla do zármutku a plačtivých nálad. „V té době se dcera poprvé setkala se smrtí. Umřel jí pes, s nímž od malička vyrůstala. Ve stejném období přišla i o dědečka a na těžkou nemoc zemřel také chlapec z její třídy,“ líčí dívčina matka Valérie v bistru na kraji Prahy. Její jméno a jméno dcery je v článku změněno. https://vikend.hn.cz/c1-67945170-zastavit-krvaceni-umime-co-kdyz-ale-dite-nebo-kolega-propadne-depresi-experti-radi-jak-poskytnout-prvni-pomoc-dusi

  Petr měl třicet dva let, stabilní zaměstnání a malý byt na okraji města. Ještě před několika měsíci žil docela obyčejný život. Potom se ale začalo něco měnit. Nejdříve měl pocit, že ho kolegové v práci sledují. Když se dva lidé bavili a zasmáli, byl přesvědčený, že mluví o něm. Později začal věřit, že některé televizní zprávy obsahují skryté vzkazy určené přímo jemu. Jednoho večera uslyšel hlas. „Nedůvěřuj mu. Ví, co jsi udělal.“ Petr se otočil. V místnosti nikdo nebyl. Další dny se hlas vracel. Někdy mu radil, jindy ho obviňoval. Občas slyšel několik hlasů, které spolu diskutovaly, jako by seděly u jednoho stolu. Přestal chodit do práce. Přestal zvedat telefon. Začal zamykat dveře několikrát za sebou, protože měl strach, že se někdo dostane dovnitř. Jeho sestra nakonec přijela na návštěvu. Našla ho sedět v kuchyni, s rukama přitisknutýma k uším. „Petře, co se děje?“ Podíval se na ni a tiše odpověděl: „Oni říkají, že mi chceš ublížit. Ale já už nevím, komu mám věřit.“ Sestra ho n...

  Státní rozpočet je v posledních týdnech velmi diskutovaným tématem. Ministerstvo financí v něm počítá také s nárůstem výdajů na školní psychology. Těch by mělo být nově ve školách o několik stovek víc.  https://www.tvguru.cz/stat-chce-prijmout-285-novych-skolnich-psychologu/

  Mnozí dospělí s ADHD v sobě nesou hluboce zakořeněný pocit, že by se jen měli „víc snažit“ a dávat větší pozor. Když pak narazí do zdi a dostaví se chronické vyčerpání, deprese nebo úzkosti, málokoho napadne, že nejde o osobní selhání, ale o přetížený nervový systém. Kolem medikace poruch pozornosti přitom ve společnosti stále panuje obrovské stigma, proto jsme se zeptali psychiatričky MUDr. Gabriely Jinochové nejen na to, jak celý proces funguje, ale také na to, kdy je čas se obrátit na odborníka. https://mojepsychologie.zeny.cz/videa-a-podcasty/moje-psychologie/terapie-nebo-leky-jak-poznat-hranici-kdy-je-cas-resit-adhd-s-psychiatrem-a-prejit-na-medikaci-3925

  Sedíte v křesle u terapeuta, o tisícovku lehčí, v ruce žmouláte papírový kapesník a snažíte se posbírat střepy svého sebevědomí. https://medium.seznam.cz/clanek/bod-obratu-proc-v-terapeutickych-kreslech-nesedi-ti-kteri-ublizuji-336480

  Petr seděl v tramvaji a tiše si povídal s mužem, který stál vedle něj. „Dneska už nikomu nevěř,“ řekl mu muž. Petr přikývl. Jenže ostatní cestující viděli něco jiného. Vedle Petra nikdo nestál. První týdny si myslel, že jde o únavu. Potom začal slyšet hlasy i doma. Někdy mu radily, jindy ho obviňovaly. Občas mu tvrdily, že sousedé proti němu něco plánují. Postupně přestal chodit do práce. Přestal zvedat telefon. Zakrýval okna, protože měl pocit, že ho někdo sleduje. Jeho sestra ho jednoho dne přesvědčila, aby navštívil psychiatra. Diagnóza zněla schizofrenie. Petr nejprve odmítal uvěřit, že jeho prožitky mohou souviset s nemocí. Hlasy pro něj byly skutečné. Jeho strach byl skutečný. A právě proto bylo tak těžké přijmout, že jeho mozek může vytvářet přesvědčivou realitu, která neodpovídá okolnímu světu. Léčba nebyla jednoduchá. Trvalo dlouho, než se jeho stav stabilizoval. Hlasy postupně zeslábly a Petr se začal znovu vracet do běžného života. Jednou sestře řekl: „Nejhorší nebylo,...

  Zásadní rekonstrukcí a dostavbou prochází sídlo Kliniky psychiatrie Fakultní nemocnice Olomouc a Lékařské fakulty UP. V rámci nové koncepce moderní psychiatrické péče umožní stavební práce nejen navýšení počtu lůžek, ale především rozšíření zaměření odborníků i na dětské pacienty. Nemocnice tak reaguje na množství dětí s duševními obtížemi, kterých v posledních letech výrazně přibývá. https://www.tvmorava.cz/psychiatricka-klinika-rozsiri-peci-i-na-detske-pacienty/

  Úzkosti, sebepoš*kozování, problémy s pozorností i osamělost. S psychickými obtížemi se potýká stále více dětí a dospívajících. Dětský psychiatr Pavel Theiner v podcastu Pauza pro duši vysvětluje, jakou roli v tom mohou hrát mobilní telefony a sociální sítě a proč je pro mladé lidi zásadní skutečný lidský kontakt. https://www.novinky.cz/clanek/dite-rodina-deti-se-po-par-dnech-bez-mobilu-zacnou-menit-rika-psychiatr-40602572

  Martinovi bylo třicet dva let, když se poprvé začal bát vlastního bytu. Nejdříve to byly jen zvláštní zvuky. Šepot za dveřmi, tlumený smích na chodbě a pocit, že někdo komentuje každý jeho krok. Později začal slyšet hlasy i ve chvílích, kdy byl úplně sám. „Stejně ti nikdo nevěří.“ „Oni o tobě vědí všechno.“ Martin začal kontrolovat zámky, zatahovat závěsy a vypínat telefon. Byl přesvědčený, že ho někdo sleduje. Když mu sestra řekla, že se jí jeho chování zdá zvláštní, rozzlobil se. Vždyť přece slyšel, co slyšel. Proč mu nikdo nevěří? Jednoho dne už strach nedokázal zvládnout a souhlasil s psychiatrickým vyšetřením. Diagnóza zněla: schizofrenie. Následovala léčba, nastavování medikace a dlouhé rozhovory s lékařem. Hlasy postupně ztrácely na intenzitě. Martin se učil rozpoznávat, kdy mu vlastní mysl předkládá něco, co ostatní nevnímají. Po několika měsících řekl sestře: „Víš, co bylo nejhorší? Ne ty hlasy. Ale to, že jsem se bál o nich vůbec někomu říct.“ Sestra ho objala. A Martin...

  Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) informoval o přehodnocení léku na depresi. Existují obavy, že některé jeho vedlejší účinky jsou příliš závažné a mohly by být i nevratné. Lék je registrovaný v řadě evropských států. https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/660520-sukl-upozornil-na-nebezpecny-lek-muze-mit-vazne-vedlejsi-ucinky-varuje-urad

  Volný termín na vyšetření za půl roku, zápis na čekací listinu s nejasným výsledkem nebo rovnou odmítnutí. Takový verdikt si často vyslechnou rodiče, kteří shánějí v Olomouckém kraji dětského psychiatra. Přestože Všeobecná zdravotní pojišťovna uvádí, že síť smluvních zařízení splňuje požadavky na dostupnost péče, kapacity ordinací jsou dlouhodobě napjaté. https://www.idnes.cz/olomouc/zpravy/detsky-psychiatr-psychiatrie-dostupnost-pece-olomoucky-kraj.A261102_977839_olomouc-zpravy_stk

  Mnoho z těch, kteří kdy pracovali v korporaci, na úřadě nebo ve větším kolektivu, někdy v duchu či nahlas označili některého ze svých kolegů nebo nadřízených za „blázna“ či rovnou „psychopata“. Ve valné většině jde o kancelářskou nadsázku. Výzkumy však ukazují, že skuteční psychopati mezi námi doopravdy pracují a některá zaměstnání je přitahují doslova jako magnet. Která to jsou? https://mojepsychologie.zeny.cz/vztahy/kariera/bez-emoci-a-bez-vycitek-v-jakych-profesich-slavi-psychopati-nejvetsi-uspech-3927

  Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) zakládá platformu, která má prostřednictvím kultury pomáhat s prevencí deprese a úzkosti. Po počátečním mapování by měla vzniknout síť propojující už existující kulturní instituce jako galerie, muzea, knihovny, kde lidé mohou například společně tvořit, tančit, zpívat a podobně. Cílem je aktivní zapojení lidí, nikoliv pouze „expozice“ kultuře. V další fázi má nová Národní platforma prevence kulturou (NPPK) propojit kulturní sítě se zdravotními, sociálními a školskými službami, informoval v úterý v tiskové zprávě mluvčí NUDZ Jan Červenka. https://www.zdravotnickydenik.cz/2026/10/nudz-platforma-kultura-uzkosti-deprese/

  Petr chodil každý den do práce, odpovídal na zprávy, nakupoval a občas zašel s přáteli na kávu. Na první pohled žil úplně normálně. Nikdo ale nevěděl, co se odehrává za zavřenými dveřmi jeho bytu. Každé ráno se probouzel s úzkostí. Ještě než otevřel oči, cítil svírání na hrudi a strach z dalšího dne. Někdy měl pocit, že všechno kolem něj je neskutečné, jako by svůj život pouze sledoval z povzdálí. Nejhorší byly večery. Telefon odložil, zhasl světlo a zůstal sám se svými myšlenkami. Přemýšlel, proč nedokáže být šťastný, když má vlastně všechno, co by podle ostatních měl mít. Jednou se ho kolegyně zeptala: „Petře, ty se pořád usmíváš. Jak to děláš, že jsi nikdy smutný?“ Chvíli mlčel a potom odpověděl: „Protože kdybych přestal předstírat, možná by si někdo všiml, jak moc se uvnitř trápím.“ Ten večer poprvé někomu přiznal, že potřebuje pomoc. A pochopil jednu důležitou věc: Největší bolest někdy nenosí ti, kteří pláčou. Ale ti, kteří se naučili usmívat, aby nikdo nepoznal, že už nemo...

  Místo očekávané euforie přichází po porodu hluboký smutek, úzkost a pocity absolutního vyčerpání? Poporodní deprese není osobní selhání matky, ale nemoc, o které se ve společnosti stále mluví jen šeptem. Kde leží hranice mezi běžným splínem a jak může jeden nenápadný dotazník včas odhalit blížící se krizi? https://mojepsychologie.zeny.cz/dusevni-zdravi/pruvodce-svetem-psychologie/poporodni-depresi-lze-odhalit-predem-jak-funguje-novy-typ-screeningu-v-praxi-3912

  Hodiny jsme posunuli zpět a tma přichází už před pátou. Podzimní útlum zná hodně lidí. Kdy jde o běžný splín, kdy o sezónní depresi a co opravdu pomáhá? https://medium.seznam.cz/clanek/pavla-madi-podzimni-splin-nebo-uz-deprese-co-s-nami-dela-tma-pred-patou-338130

  Martinovi bylo 34 let. Pracoval, chodil nakupovat, občas zašel na kávu s kamarádem. Na první pohled obyčejný život. Jenže posledních několik měsíců měl pocit, že se kolem něj děje něco podivného. Začal si všímat detailů, kterým dříve nevěnoval pozornost. Některé rozhovory v práci považoval za narážky na svou osobu. Náhodná setkání mu připadala příliš dobře načasovaná. Postupně začal pochybovat o lidech, kterým ještě nedávno důvěřoval. Přestal odpovídat na telefonáty, vyhýbal se kolegům a stále častěji zůstával zavřený doma. Když mu sestra řekla, že by měl vyhledat odbornou pomoc, rozzlobil se. Byl přesvědčený, že mu nikdo nebude věřit. Jednoho večera ale seděl v kuchyni, díval se do prázdného pokoje a poprvé se rozplakal. „Já už nevím, čemu mám věřit. A nejhorší je, že se bojím i vlastních myšlenek.“ Právě tehdy se něco změnilo. Poprvé připustil, že možná nepotřebuje všechno vyřešit sám. Následovalo odborné vyšetření a léčba. Cesta nebyla jednoduchá, ale postupně začal znovu nach...

  V psychiatrických ambulancích tvoří muži menšinu, mezi lidmi, kteří zemřou sebevr*aždou, čtyři pětiny. Nejde o to, že by depresi neměli. Jen ji často nikdo nepozná, ani oni sami. https://medium.seznam.cz/clanek/jeden-blazen-muzi-chodi-k-lekari-mene-nez-zeny-na-sebevrazdu-ale-umiraji-ctyrikrat-casteji-334878

  Má práci, manželku, děti. Život mu ale už v dětství přinesl několik duševních onemocnění včetně těžkých stavů s bludy. Kamil Rain popisuje, jaké jsou jeho strategie, aby se vyhnul hospitalizaci a jeho dny byly co nejvíce všedními. https://www.vitalia.cz/clanky/o-zivote-s-dusevni-nemoci-kamil-rain/

  Petr seděl večer v obývacím pokoji a připravoval se na další pracovní den. Na první pohled obyčejný večer. Jenže už několik týdnů ho provázela zvláštní potřeba všechno kontrolovat. Zkontroloval vypnutý sporák. Potom ještě jednou. Zamkl dveře, odešel do ložnice a za chvíli se vrátil, aby se přesvědčil, že jsou skutečně zamčené. Věděl, že to před chvílí udělal. Přesto ho pronásledovala nepříjemná představa, že něco přehlédl a kvůli jeho chybě se může stát neštěstí. Nejdříve se tomu smál. Později začal být nervózní, když nemohl kontrolu provést. Někdy se kvůli tomu vracel i několik ulic zpátky. Nejhorší byly chvíle, kdy se snažil přesvědčit sám sebe, že už kontrolovat nemusí. Myšlenka se vracela znovu a znovu. Čím více s ní bojoval, tím silnější byla. Jednou večer mu manželka řekla: „Petře, vždyť víš, že jsi dveře zamkl. Proč se pořád trápíš?“ Podíval se na ni a odpověděl: „Já to vím. Ale nedokážu tomu přestat věřit jen na chvíli.“ Tehdy poprvé přiznal, že už situaci nezvládá. Objed...

  Třetina dospělých podle průzkumu využila v posledním měsíci umělou inteligenci (AI) ke konzultaci duševního zdraví, mezi mladými to byla více než polovina. Na úvod odborné konference k tématu AI a duševního zdraví to v úterý řekl premiér Andrej Babiš (ANO). Ministerstvo zdravotnictví (MZd) připraví doporučení pro veřejnost i odborníky. Podle vládní zmocněnkyně Dity Protopopové je projekt naplánovaný do roku 2028. https://www.echo24.cz/a/H4bv7/zpravy-domov-pruzkum-tretina-dospelych-vyuziva-ai-pro-konzultaci-dusevniho-zdravi

  Deprese je jen převlečená lenost, úzkost je zbytečně přehnaný strach, člověk s psychickými potížemi by neměl fňukat a měl by se vzchopit, a lidé s duševním onemocněním jsou nebezpeční blázni. https://medium.seznam.cz/clanek/mgr-pavel-petrovic-ll-m-ph-d-nadacni-fond-pri-tobe-dusevni-nemoc-nejsou-sprosta-slova-tak-proc-se-tak-casto-tvarime-333651

  Marek pracoval ve firmě jedenáct let. Svou práci znal dokonale, kolegové se na něj obraceli s prosbou o radu a nadřízený mu ještě nedávno říkal, že je jedním z nejspolehlivějších lidí v týmu. Pak přišel nový ředitel. Zpočátku působil sympaticky. Postupně ale začal Marka veřejně kritizovat, zpochybňovat jeho rozhodnutí a připomínat mu každou drobnou chybu. Když se něco povedlo, připsal si zásluhy. Když se něco nepovedlo, odpovědnost nesl Marek. Nejhorší nebyla samotná kritika. Byla to nejistota. Marek každé ráno přicházel do práce s napětím. Před poradou si několikrát kontroloval připravené materiály. Každý e-mail četl třikrát, než ho odeslal. Začal pochybovat i o rozhodnutích, která dříve dělal naprosto samozřejmě. Doma už nedokázal vypnout. Partnerka si všimla, že je podrážděný, uzavřený a stále častěji přemýšlí o práci. Marek jí opakoval, že musí vydržet. Vždyť přece nemůže zahodit jedenáct let kariéry. Jednoho večera se ho zeptala: „A kolik dalších let chceš obětovat člověku, ...

  Každý někdy zažije období, kdy nemá sílu, nic ho netěší a budoucnost vidí černě. Kdy jde o přirozenou reakci na těžkou životní situaci a kdy už je vhodné vyhledat odborníka? Psychiatr Tomáš Kašpárek vysvětluje, podle čeho poznat, že trápení přerostlo hranici, kterou zvládne člověk sám. https://www.prozeny.cz/clanek/podcasty-pauza-pro-dusi-kdy-uz-smutek-neni-jen-smutek-tenka-cervena-linka-neexistuje-predni-cesky-psychiatr-radi-kdy-hledat-pomoc-105405

  Duševní obtíže mohou v těhotenství nebo po porodu zasáhnout až každou pátou ženu, přesto až tři čtvrtiny z nich odbornou pomoc nevyhledají. Aktuální česká data ze screeningového programu Perinatal ukazují, že zvýšené riziko depresivních příznaků má 13,4 % vyšetřených žen – tedy přibližně každá osmá. https://zena-in.cz/clanek/kazda-osma-rodicka-ma-zvysene-riziko-depresivnich-priznaku-pomoc-ma-zacit-uz-vporodnici

  Petr seděl každé ráno v autě před kanceláří. Motor běžel, rádio hrálo, lidé kolem spěchali do práce. Přesto nedokázal vystoupit. Poslední měsíce měl zvláštní pocit. Všechno kolem něj vypadalo nějak jinak. Ulice, které znal dvacet let, mu připadaly cizí. Hlasy kolegů zněly vzdáleně a někdy měl pocit, jako by svůj život sledoval zvenčí. Nejdříve si myslel, že je unavený. Potom začal hledat příčinu na internetu. Čím více četl, tím větší strach měl. Jednou večer řekl manželce: „Já už nevím, jestli jsem skutečně tady. Vím, že sedím doma, ale připadá mi, jako bych se na všechno díval přes sklo.“ Manželka ho nejprve uklidňovala. Když ale Petr přestal chodit mezi lidi a začal se vyhýbat i běžným nákupům, přesvědčila ho, aby vyhledal odbornou pomoc. Psychiatr mu vysvětlil, že podobné prožitky mohou souviset s depersonalizací a derealizací. Neznamenají automaticky, že člověk ztrácí rozum. Je však důležité hledat příčinu a nastavit vhodnou léčbu. Petr začal docházet na terapii a postupně se...

  Šarmantní kolega, který rychle získává sympatie nadřízených a buduje si pověst hvězdného pracovníka, může ve skutečnosti skrývat psychopatické rysy. Manipulativní jedinci se snadno dostávají na vrchol firem, kde poštvávají skupiny proti sobě a využívají důvěru ostatních k dosažení vlastních cílů, varovali psychologové na pražské mezinárodní konferenci Hadi a predátoři. https://www.denik.cz/cesko/jak-poznat-psychopata-znaky/