Duševní zdraví 🍀

  Může psychiatr nebo klinický psycholog stanovit diagnózu člověka, kterého nikdy osobně neviděl? Ještě před padesáti lety by odpověď byla jasná. Dnes už možná ne.

  Hraniční porucha osobnosti (BPD) patří mezi psychická onemocnění, kterým se vědci dlouhodobě věnují. Výzkum se zaměřuje například na to, proč porucha vzniká, jakou roli hraje genetika, trauma, prostředí nebo fungování mozku a především jak lze lidem s BPD účinně pomáhat. BPD může výrazně ovlivnit prožívání emocí, vztahy i pohled člověka na sebe samotného. Typická může být velmi silná citlivost na odmítnutí, prudké změny nálad, impulzivita, pocity prázdnoty nebo obtížné zvládání intenzivních emocí. U některých lidí se mohou objevit také sebepoškozování nebo sebevražedné myšlenky. Neznamená to však, že každý člověk s BPD prožívá všechny tyto potíže. Moderní výzkum přináší také důležitou zprávu: hraniční porucha osobnosti není beznadějný rozsudek. Psychoterapeutické metody, například dialektická behaviorální terapie, mohou pomoci zlepšit regulaci emocí, vztahy i schopnost zvládat krizové situace. U řady lidí se příznaky v průběhu života výrazně zmírňují. Označení „rakovina duše“ můž...

  Závislost není jen otázkou slabé vůle. Může se týkat alkoholu, drog, léků, hazardního hraní nebo dalších návykových problémů a postupně zasahovat do zdraví, vztahů, práce i každodenního života. Právě proto existují odborná adiktologická centra, která pomáhají člověku pochopit, co se s ním děje, a hledat cestu ven. V Praze působí několik specializovaných pracovišť. Jedním z nich je například Centrum pro rodinu PSS a klinické adiktologie, které poskytuje ambulantní adiktologickou léčbu, poradenství a sociální práci. Služby jsou zaměřené nejen na samotné uživatele návykových látek, ale také na jejich blízké. Důležitou součástí pomoci je individuální přístup. Každý člověk má jiný příběh, jinou míru závislosti i jiné důvody, proč se k návykovému chování uchýlil. Odborná péče proto nemusí znamenat pouze snahu o abstinenci, ale také psychologickou, psychiatrickou a sociální podporu. Velkým problémem bývá samotné rozhodnutí pomoc vyhledat. Člověk si často říká, že situaci ještě zvládá, ž...

  Psychóza u dětí je problém duševního zdraví, kterému se věnuje jen pozornost, ale pokud není včas odhalena a neléčena, může mít vážné následky. 

  Dokáže si získat sympatie, bez mrknutí oka zalhat, a když je potřeba, spustí i pláč. Přesto po sobě zanechává stopu. Ne v gestech, ale ve slovech, s nimiž zachází o poznání jinak než zbytek lidí.

  Největším problémem nemusí být množství práce. Někdy je horší pocit, že to celé přestalo dávat smysl. Člověk ráno vstává, jde do práce, plní úkoly, účastní se porad a večer se vrací domů. Na první pohled všechno funguje. Uvnitř ale může postupně narůstat prázdnota, frustrace a otázka: „Proč to vlastně dělám?“ Ztráta smyslu práce může přijít po letech rutiny, po změně vedení, kvůli špatné atmosféře nebo ve chvíli, kdy člověk přestane vidět výsledky své práce. Často nejde ani tak o samotnou práci, jako spíš o pocit, že naše úsilí nemá žádnou hodnotu. Právě tady začíná být psychika pod tlakem. Motivace klesá, objevuje se únava, podrážděnost a postupně také nezájem. Člověk může být fyzicky přítomný, ale mentálně už z práce dávno odešel. Pokud tento stav trvá dlouho, může přispět k emočnímu vyčerpání nebo syndromu vyhoření. Řešením přitom nemusí být okamžitá výpověď. Někdy pomůže změna náplně práce, nový projekt, větší samostatnost nebo otevřený rozhovor s nadřízeným. Důležité je nejd...

  Hraniční porucha osobnosti patří mezi psychická onemocnění, která se v literatuře objevují méně často než například deprese nebo úzkostné poruchy. Přesto nabízí mimořádně silné téma. Vnitřní chaos, intenzivní emoce, strach z opuštění, nejistota ve vztazích i hledání vlastní identity jsou zkušenosti, které dokáže literatura zachytit velmi působivě. Postavy s rysy hraniční poruchy osobnosti mohou působit rozporuplně. Jeden okamžik milují člověka naplno, vzápětí ho nenávidí. Touží po blízkosti, ale současně se jí mohou děsit. Jejich jednání může být impulzivní, bolestivé a pro okolí obtížně pochopitelné. Právě literatura však umožňuje nahlédnout pod povrch takového chování a ukázat, že za ním často stojí obrovská psychická bolest. Když se o hraniční poruše osobnosti mluví jako o „rakovině duše“, jde o velmi silnou metaforu. Neznamená to, že člověk s touto diagnózou nemá naději. Naopak. Moderní psychoterapie ukazuje, že stav se může výrazně zlepšit a mnoho lidí se postupně naučí své ...

  Terapeutická komunita SANANIM je určena lidem, kteří se potýkají především se závislostí na návykových látkách a potřebují intenzivní podporu při návratu k běžnému životu. Nejde přitom pouze o léčbu samotné závislosti. Důležitou součástí je také práce s příčinami problémového chování, vztahy, emocemi a schopností zvládat každodenní situace bez drog či alkoholu. Princip terapeutické komunity stojí na společném životě, pravidlech a vzájemné spolupráci. Klienti nejsou pouze pasivními příjemci pomoci. Podílejí se na fungování komunity, učí se převzít odpovědnost za své jednání a zároveň získávají zpětnou vazbu od ostatních i terapeutického týmu. Právě kontakt s lidmi, kteří procházejí podobnou zkušeností, může být důležitou součástí léčby. Součástí programu bývá individuální i skupinová terapie, pracovní a volnočasové aktivity a nácvik praktických dovedností potřebných pro samostatný život. Důraz je kladen také na prevenci návratu k užívání návykových látek a na postupné budování sta...

  Když se řekne narcista, většinou si představíme arogantního šéfa nebo nesnesitelného partnera. Narcismus ale není vždy okázalý, nemusíme ho rozpoznat na první dobrou, u některých žen se může projevovat nenápadněji. Například skrze obraz výjimečné pečovatelky nebo roli oběti.

  Stres je asi jedním z nejskloňovanějších slov moderní doby. Jenže pod stresem se často skryjí i vážnější problémy. Jak poznat, kde končí běžná psychická zátěž a začíná problém, který bychom neměli přehlížet? Podle psychiatra Mariana Korandy je dobré říct si o pomoc dříve než později.

  Návrat do práce po vyhoření může být stejně náročný jako samotné období, které k němu vedlo. Člověk se sice začne cítit lépe, získá více energie a okolí očekává, že je „zase v pořádku“. Jenže psychika se nevrací do běžného režimu ze dne na den. Jednou z největších chyb je snaha dohnat všechno, co člověk během absence zameškal. Návrat by měl být naopak postupný. Pomoci může zkrácený pracovní úvazek, menší množství úkolů nebo jasně nastavené pracovní hranice. Důležité je také sledovat vlastní signály – únavu, podrážděnost, problémy se soustředěním nebo pocit, že práce znovu začíná člověka pohlcovat. Velkou roli hraje také prostředí, do kterého se člověk vrací. Pokud zůstávají stejné podmínky, které k vyhoření přispěly – například dlouhodobý tlak, přetížení, nedostatek kontroly nebo špatné vztahy na pracovišti –, samotná dovolená či pracovní neschopnost problém nevyřeší. Návrat do práce proto není test odolnosti. Není potřeba dokazovat sobě ani ostatním, že už člověk všechno zvládne...

  Hraniční porucha osobnosti (BPD) patří mezi psychické poruchy, které jsou ve filmech často zobrazovány velmi dramaticky. Výraz „rakovina duše“ může působit jako silné přirovnání k intenzitě vnitřního utrpení, rozhodně však nejde o oficiální označení této poruchy. Skutečnost bývá mnohem složitější než filmový scénář. Ve filmech se postavy s rysy BPD často objevují jako impulzivní, nestabilní, výbušné nebo manipulativní. Typické bývají také prudké změny nálad, strach z opuštění, bouřlivé vztahy nebo sebepoškozování. Pro diváka může být takové zobrazení působivé, ale zároveň vytváří riziko, že si hraniční poruchu osobnosti spojí pouze s „nebezpečným“ nebo „šíleným“ člověkem. Ve skutečnosti je BPD především poruchou regulace emocí a vztahů. Člověk může prožívat emoce mimořádně intenzivně, velmi citlivě reagovat na odmítnutí a současně zoufale toužit po blízkosti. Za některými reakcemi, které okolí vnímá jako přehnané, může být obrovský strach, bolest a pocit opuštění. Film může pomoc...

  Závislost člověku často nevezme jen zdraví. Postupně může narušit vztahy, práci, rodinné zázemí i schopnost normálně fungovat. V určitém okamžiku už nemusí stačit pouhé rozhodnutí „přestanu“. Právě tehdy může být důležitá odborná pomoc a bezpečné prostředí, ve kterém má člověk možnost začít svůj život postupně měnit. Jednou z možností je terapeutická komunita Renarkon, která se zaměřuje na pomoc lidem se závislostním chováním. Terapeutická komunita není nemocnice ani klasické ubytování. Je založena na dlouhodobějším pobytu, pravidelném režimu, skupinové i individuální terapii a především na každodenním fungování v kolektivu. Důležitou součástí léčby je převzetí odpovědnosti za vlastní život. Člověk se učí rozpoznávat situace, které mohou vést k návratu k návykovému chování, pracovat se svými emocemi a postupně obnovovat schopnosti potřebné pro běžný život. Velký význam má také vzájemná podpora lidí, kteří procházejí podobnou zkušeností. Terapeutická komunita může být náročná. Vyž...

  Od poloviny 80. let 20. století, kdy byla šikana na pracovišti uznána jako problém, se dnes považuje za stále závažnější formu násilí v zaměstnání. Dlouhodobý bossing má devastující vliv na psychické i fyzické zdraví. Spojuje se například s úzkostí, nespavostí, syndromem vyhoření, zvýšeným rizikem kardiovaskulárních onemocnění i nižší efektivitou pracovního kolektivu. Mnoho lidí je bohužel v určitém okamžiku své kariéry vystaveno nějaké formě šikany, co s tím?

  Mnoho lidí slýchá, že jsou líní, když jim chybí energie nebo chuť něco dělat. Ve skutečnosti se ale nemusí nutně jednat o lenost. Psychologové promluvili, co se tedy děje v hlavě člověka, který je unavený, i když zdánlivě nic náročného nedělá?

  Syndrom vyhoření nepřichází ze dne na den. Rozvíjí se pomalu a nenápadně, přesto si ho mnoho lidí dlouhou dobu odmítá připustit. Často mají pocit, že musí vydržet, být silní a nezklamat své okolí. Únavu, ztrátu motivace nebo podrážděnost proto vysvětlují stresem, špatným obdobím nebo nedostatkem spánku. Velkou roli hraje také strach. Někteří se obávají, že by přiznání vyhoření mohlo znamenat selhání, ztrátu respektu nebo dokonce zaměstnání. Jiní jsou přesvědčeni, že odpočinek je známkou lenosti. Místo zpomalení proto přidávají další pracovní povinnosti a ignorují varovné signály vlastního těla. Problém je, že neřešené vyhoření se časem prohlubuje. Přidávají se potíže se spánkem, úzkosti, zhoršená koncentrace i zdravotní obtíže. Člověk se cítí prázdný, ale stále si namlouvá, že „to ještě zvládne“. Právě toto popírání často oddaluje vyhledání odborné pomoci. Přiznat si vyhoření není projev slabosti, ale odvahy. Čím dříve člověk rozpozná první příznaky a začne o sebe pečovat, tím vě...

  Hraniční porucha osobnosti bývá někdy označována jako „rakovina duše“. Nejde o lékařský termín, ale o silnou metaforu, která vyjadřuje, jak hluboké psychické utrpení mohou někteří lidé s touto diagnózou prožívat. Přesto je důležité používat podobná označení citlivě, protože každý člověk svou nemoc prožívá jinak. Média často zobrazují hraniční poruchu osobnosti zkresleně. Postavy bývají vykresleny jako nebezpečné, manipulativní nebo nepředvídatelné. Ve skutečnosti však mnoho lidí s touto diagnózou především bojuje s intenzivními emocemi, strachem z opuštění, nestabilním sebeobrazem a velmi citlivým prožíváním mezilidských vztahů. Takové zjednodušování vede ke stigmatizaci. Lidé se pak mohou bát vyhledat odbornou pomoc nebo o své diagnóze mluvit s okolím. Přitom právě včasná léčba, psychoterapie a podpora blízkých mohou výrazně zlepšit kvalitu života. Pozitivní je, že se v posledních letech objevuje stále více článků, dokumentů i rozhovorů, které ukazují hraniční poruchu osobnosti ...

  Závislost nevzniká ze dne na den a stejně tak nezmizí během několika týdnů. Právě proto existují terapeutické komunity, které lidem nabízejí bezpečné prostředí pro dlouhodobou změnu. Jednou z nich je Terapeutická komunita Magdaléna. Program je určen především lidem se závislostí na alkoholu, drogách nebo hazardních hrách. Klienti zde nežijí jen „vedle sebe“, ale společně vytvářejí komunitu, ve které se učí převzít odpovědnost za svůj život, zvládat emoce a budovat zdravé vztahy. Součástí léčby jsou individuální i skupinové terapie, pracovní aktivity, vzdělávání i nácvik běžných životních dovedností. Důležitou roli hraje pravidelný režim, otevřená komunikace a vzájemná podpora. Právě každodenní zkušenosti často přinášejí větší změnu než samotné rozhovory s terapeutem. Pobyt v terapeutické komunitě bývá náročný. Vyžaduje trpělivost, ochotu podívat se na vlastní chyby i odvahu změnit zažité vzorce chování. Odměnou však může být nový začátek bez závislosti a návrat ke kvalitnějšímu ž...

  Známá stand-up komička Iva Pazderková se netají tím, že se od mládí potýká s úzkostlivými stavy a panickými ataky. Prošla si prý i těmi nejtěžšími fázemi, kdy člověk pomýšlí na to, že si vezme život. Dnes už se naštěstí Pazderková cítí lépe. Cestu ven našla i díky fitnessu. Uvedla to v pořadu Povídej na CNN Prima NEWS.

  Technika JADE je populární komunikační strategie ideální k jednání s toxickými, manipulativními nebo konfliktními jedinci. Jde o zkratku z anglického jazyka a v tomto článku si přehledně vysvětlíme, jak se díky ní vyhnete vyčerpávajícím hádkám a překrucování svých slov.

  Emoční vyčerpání nevzniká přes noc. Je výsledkem dlouhodobého stresu, neustálého tlaku nebo péče o druhé bez dostatečného odpočinku. Člověk postupně ztrácí energii, trpělivost i radost z věcí, které mu dříve přinášely potěšení. Typickými příznaky jsou pocit prázdnoty, podrážděnost, únava i po dlouhém spánku nebo neschopnost prožívat emoce naplno. Mnozí lidé si myslí, že jsou jen líní nebo málo odolní. Ve skutečnosti jejich psychika vysílá jasný signál, že už dlouho funguje za hranicí svých možností. Emoční vyčerpání často postihuje rodiče, zdravotníky, podnikatele, manažery i lidi, kteří mají tendenci neustále pomáhat ostatním. Zapomínají přitom na vlastní potřeby a odpočinek odkládají na dobu, „až bude čas“. Jenže ten často nikdy nepřijde. Pomoci může zpomalení pracovního tempa, kvalitní spánek, pravidelný pohyb i otevřený rozhovor s blízkým člověkem nebo odborníkem. Důležité je také naučit se říkat „ne“ a přijmout, že člověk nemusí být dokonalý ani neustále výkonný. Emoční vyče...

  Hraniční porucha osobnosti, kterou někteří lidé obrazně označují jako „rakovinu duše“, patří mezi nejvíce nepochopená psychická onemocnění. Mnoho pacientů se kromě samotných příznaků potýká také s odsuzováním okolí. Právě stigma často způsobuje stejnou bolest jako nemoc samotná. Lidé s hraniční poruchou osobnosti bývají neprávem označováni za manipulátory, problémové nebo neschopné navazovat zdravé vztahy. Ve skutečnosti však často prožívají extrémně intenzivní emoce, silný strach z opuštění, nestabilní sebeobraz a hluboké psychické utrpení. Za jejich chováním bývá řada traumatických zkušeností z dětství nebo dospívání. Stigma může vést k tomu, že se nemocní bojí vyhledat odbornou pomoc nebo o svých potížích vůbec mluvit. Setkávají se s nepochopením nejen ve společnosti, ale někdy bohužel i ve zdravotnictví nebo na pracovišti. Přitom právě včasná psychoterapie, vhodná léčba a podpora blízkých mohou výrazně zlepšit kvalitu života. Je důležité si uvědomit, že hraniční porucha osobn...

  Závislost nebo dlouhodobé psychické obtíže nelze ve většině případů vyřešit během několika týdnů. Právě proto existují terapeutické komunity, které nabízejí bezpečné prostředí pro dlouhodobou léčbu a návrat do běžného života. Mezi ně patří také Terapeutická komunita Podcestný mlýn. Léčba zde nestojí jen na rozhovorech s terapeuty. Klienti se učí převzít odpovědnost za svůj život, dodržovat pravidelný režim, spolupracovat s ostatními a zvládat každodenní povinnosti. Součástí programu bývá individuální i skupinová terapie, pracovní činnosti, nácvik sociálních dovedností i hledání zdravých způsobů, jak zvládat stres a emoce. Velkým přínosem terapeutické komunity je prostředí lidí s podobnými zkušenostmi. Sdílení vlastních příběhů pomáhá odbourávat pocit osamělosti a ukazuje, že změna je možná. Klienti se postupně učí budovat zdravé vztahy, získávají větší sebedůvěru a připravují se na návrat do běžného života bez závislosti nebo destruktivních vzorců chování. Pobyt v terapeutické ko...

  Dvacet let bojovala s depresemi a loni o Vánocích plánovala, jak vše ukončit. Mladé ženě nakonec pomohla terapie s podáním ketaminu na pražské klinice, kterou díky sociálnímu grantu Evropské unie a podpoře Ministerstva práce a sociálních věcí dostala v rámci nového výzkumného projektu zcela zdarma. Inovativně jsou k terapii přiděleni sociální pracovníci, kteří pacientům pomáhají i v běžném životě. Funguje to? Dozvíte se v pořadu Zaostřeno Českého rozhlasu Plus. 

  Pasivní agrese je způsob komunikace, při kterém člověk nevyjadřuje hněv nebo nesouhlas přímo, ale skrývá je za narážky, ironii, ignorování nebo drobné naschvály. Naučte se rozpoznat její typické projevy a zjistěte, jak na ni reagovat.

  Obchod patří mezi psychicky nejnáročnější profese. Neustálý tlak na výsledky, odmítání ze strany klientů, plnění plánů i každodenní soutěž s konkurencí mohou postupně vést k syndromu vyhoření. Ten nepřichází ze dne na den, ale nenápadně. Prvním varováním bývá ztráta energie a motivace. Obchodník, který dříve rád komunikoval s lidmi, začne odkládat telefonáty, schůzky i nabídky. Přidává se únava, podrážděnost a pocit, že každá další pracovní povinnost je příliš náročná. Časté jsou také problémy se spánkem, zhoršené soustředění nebo větší chybovost. Velkou roli hraje i emoční zátěž. Odmítnutí klientem není jen obchodní neúspěch – mnoho lidí si ho začne vztahovat osobně. Pokud se podobné situace opakují a chybí dostatečný odpočinek, psychická odolnost postupně slábne. Někteří obchodníci se pak snaží únavu překonat delší pracovní dobou, což celý problém ještě prohlubuje. Prevencí je zdravé nastavení pracovního režimu, pravidelný odpočinek, realistické cíle a schopnost oddělit pracovn...

  Herečka, moderátorka a zpěvačka Iva Pazderková otevřeně mluví o životě s depresemi a panickou poruchou. Najít rovnováhu jí mimo jiné pomáhá sport, dlouhé duchovní poutě, ale také snaha žít v souladu s přírodou.

  Možná máte pocit, že nikam nepatříte. Nebo když váš partner chvíli neodepisuje, je to určitě proto, že zjistil, co jste vlastně zač a už s vámi nepočítá. Nikdy nic neděláte správně a všechno dobré je vlastně úplná náhoda. I tak se může projevovat „Syndrom nemilovaného dítěte“.

  Podnikání bývá spojováno se svobodou, nezávislostí a možností dělat práci, která člověka baví. Jenže právě podnikatelé patří mezi skupiny s vysokým rizikem syndromu vyhoření. Často pracují dlouhé hodiny, nesou plnou odpovědnost za výsledky a jen zřídka si dovolí skutečně odpočívat. První varovné signály bývají nenápadné. Neustálá únava, ztráta motivace, podrážděnost nebo pocit, že práce už nepřináší radost. Mnozí podnikatelé začnou zanedbávat spánek, rodinu i své zdraví. Přesvědčují sami sebe, že „ještě musí vydržet“, ale tím problém pouze prohlubují. Velkým rizikem je také pocit, že si nemohou dovolit zpomalit. Obávají se ztráty klientů, příjmů nebo konkurenceschopnosti. Organismus však má své limity. Dlouhodobý stres může vést nejen k psychickým obtížím, ale i k vysokému krevnímu tlaku, oslabené imunitě nebo úzkostným stavům. Prevencí není pracovat méně za každou cenu, ale pracovat chytřeji. Pravidelné přestávky, jasně nastavená pracovní doba, delegování úkolů a čas na regenera...

  Hraniční porucha osobnosti, kterou někteří obrazně nazývají rakovinou duše, často souvisí s hlubokými traumaty z dětství nebo dospívání. Může jít o citové zanedbávání, odmítání, zneužívání nebo dlouhodobý pocit, že člověk nebyl přijímán takový, jaký je. Tato zranění nezmizí sama – přenášejí se do dospělého života a ovlivňují vztahy, emoce i vnímání sebe sama. Práce s traumatem proto patří k nejdůležitějším částem léčby. Nejde o to bolestné vzpomínky vytěsnit, ale postupně je zpracovat v bezpečném prostředí za pomoci psychoterapeuta. Moderní přístupy, jako je dialekticko-behaviorální terapie (DBT), EMDR nebo terapie zaměřená na trauma, pomáhají snižovat intenzitu emočních reakcí a učí člověka lépe zvládat krizové situace. Důležité je vědět, že léčba traumatu není závod. Každý postupuje vlastním tempem a příliš rychlé otevírání bolestivých vzpomínek může být naopak škodlivé. Proto je nejprve potřeba vybudovat pocit bezpečí, naučit se regulovat emoce a teprve poté se postupně vracet...

  Terapeutická komunita Karlov patří mezi zařízení, která pomáhají lidem se závislostmi znovu získat kontrolu nad vlastním životem. Pobyt v komunitě není jen o abstinenci, ale především o dlouhodobé práci na sobě, změně myšlení a budování zdravých návyků. Klienti zde žijí společně v bezpečném prostředí, kde se učí převzít odpovědnost za své chování. Součástí programu jsou individuální i skupinové terapie, pracovní aktivity, vzdělávání i nácvik běžných životních dovedností. Důležitou roli hraje také vzájemná podpora mezi členy komunity, která pomáhá překonávat krizové situace a posiluje motivaci ke změně. Léčba v terapeutické komunitě vyžaduje čas, trpělivost a aktivní zapojení klienta. Právě díky tomu však může přinést hlubší a trvalejší změny než pouhé zvládnutí abstinenčních příznaků. Mnoho lidí si zde vytváří nové životní cíle, obnovuje vztahy s rodinou a získává větší sebevědomí. Terapeutická komunita Karlov ukazuje, že i po letech závislosti existuje cesta zpět. S odbornou pod...

  Určitě to znáte, máte za sebou náročný den v práci, hlavou se vám honí seznam úkolů v práci a povinností doma. V takových chvílích často automaticky saháme po rychlých řešeních – šálku silné kávy, sladkosti nebo nezdravém jídle. Jenže místo úlevy se dostaví spíš výčitky a ještě větší únava.

  Fenomén „smutného klauna“, tedy lidí, kteří rozdávají smích na jevišti, ale v soukromí jsou spíše zádumčivější až vážní, je v českém uměleckém prostředí velmi častý.

  Manažeři bývají vnímáni jako lidé, kteří zvládnou vše. Vedou týmy, řeší konflikty, nesou odpovědnost za výsledky a často jsou oporou ostatním. Právě tato dlouhodobá zátěž však může vést k syndromu vyhoření. Vyhoření u manažerů obvykle nepřichází ze dne na den. Začíná nenápadně. Člověk ztrácí energii, hůře spí, je podrážděný a práce, která ho dříve bavila, se stává pouhou povinností. Přidává se únava, pokles motivace a pocit, že žádné úsilí nestačí. Rizikovými faktory jsou dlouhé pracovní hodiny, neustálá dostupnost na telefonu, vysoký tlak na výkon i nedostatek odpočinku. Mnoho manažerů navíc považuje přiznání únavy za projev slabosti, a proto své potíže dlouho skrývá. Tím se jejich stav často ještě zhoršuje. Prevencí není pracovat méně, ale pracovat udržitelně. Důležité je umět delegovat úkoly, nastavit si hranice mezi prací a osobním životem, pravidelně odpočívat a věnovat čas aktivitám, které přinášejí radost. Stejně důležité je včas vyhledat odbornou pomoc, pokud se objeví př...

  Hudební festivaly jsou pro mnoho lidí vrcholem léta. Zatímco jedni si užívají atmosféru pod pódiem, jiní po pár hodinách cítí únavu, stres nebo silnou potřebu z přeplněného areálu odejít. Důvodem přitom nemusí být špatná nálada ani nechuť bavit se. Svou roli může hrát přetížení smyslů i sociální úzkost.