Duševní zdraví 🍀

  Smíšená úzkostně-depresivní porucha patří mezi časté, ale často podceňované psychické obtíže. Jak název napovídá, kombinuje příznaky úzkosti i deprese, aniž by některá z těchto složek jasně převažovala. Člověk se tak může cítit dlouhodobě napjatý, vyčerpaný, bez radosti i bez energie – a přitom nemít „typický“ obraz ani jedné poruchy. Typické jsou pocity vnitřního neklidu, obavy bez jasné příčiny, poruchy spánku, podrážděnost či potíže se soustředěním. Zároveň se objevuje smutek, ztráta zájmu o dříve příjemné aktivity, únava a nízké sebevědomí. Tato kombinace vede k výraznému poklesu kvality života – pracovní výkon klesá, vztahy trpí a člověk může mít pocit, že „nezvládá“ ani běžné situace. Rizikovými faktory bývá dlouhodobý stres, pracovní přetížení, vztahové problémy či náročné životní změny. Významnou roli hraje i osobnostní nastavení a biologická zranitelnost. Na rozdíl od krátkodobé reakce na stres jde o stav, který trvá týdny až měsíce a bez odborné pomoci se často nelepší....

  Klára se cítila jako na houpačce – jeden moment byla nadšená, druhý zoufalá a prázdná. Vztahy jí přinášely radost i bolest; každý konflikt vyvolával pocit opuštění a vnitřní chaos.  Často se obviňovala a zároveň očekávala, že ostatní ji zachrání. Terapie ji ukázala, že emoce jsou součástí života a není špatné je cítit. Naučila se rozeznávat impulzivní reakce a postupně hledat rovnováhu, učit se stabilní sebeúctě a bezpečné vazbě, aniž by čekala, že někdo jiný vše vyřeší za ni.

  Problémy s chováním, násilí a agrese se vyskytuje na základních i středních školách čím dál častěji. S „kacířským“ nápadem, zavést opět v určité míře tělesné tresty, či obecně prospěšné práce na pozemcích škol přišel už před lety MUDr.Cyril Höschl.

  V době, kdy stále více lidí zažívá občasnou úzkost a nezdravý stres, které mohou přerůst v depresi, je důležité si uvědomit, že duševní onemocnění není důvod ke studu. Předsudky založené na mýtech však stále brání otevřenému přístupu k tématu. Jaká jsou tedy fakta?

  Kamil Kalina patřil k nejvýznamnějším osobnostem české adiktologie a moderní psychiatrie. Byl lékařem, terapeutem, pedagogem i vizionářem, který zásadně ovlivnil způsob, jakým česká společnost přemýšlí o závislostech. Vystudovaný psychiatr se dlouhodobě věnoval problematice drogových závislostí, substituční léčbě i harm reduction přístupům. V době, kdy byla závislost často vnímána morálně a represivně, Kalina prosazoval odborný, lidský a systémový pohled. Zdůrazňoval, že závislost je komplexní biopsychosociální porucha, nikoli selhání charakteru. Významně se podílel na rozvoji oboru adiktologie v České republice, spolupracoval s akademickou sférou i státní správou a zasazoval se o propojení zdravotní a sociální péče. Jeho práce přispěla k profesionalizaci služeb pro uživatele návykových látek a ke kultivaci veřejné debaty o drogové politice. Kalina byl také autorem odborných publikací a pedagogem, který vychoval generaci odborníků. Dokázal spojovat klinickou zkušenost s hlubokým ...

  Sezónní afektivní porucha (SAD) je specifická forma deprese, která se objevuje v určité části roku – nejčastěji na podzim a v zimě, kdy ubývá denního světla. Nejde o „špatnou náladu z počasí“, ale o skutečnou duševní poruchu, odborně označovanou jako Seasonal affective disorder. Typické příznaky zahrnují pokles energie, nadměrnou spavost, zvýšenou chuť k jídlu (zejména na sacharidy), přibývání na váze, zhoršenou koncentraci a pocity beznaděje. U části lidí se opakuje každoročně ve stejném období, přičemž na jaře spontánně odeznívá. Hlavní roli hraje nedostatek přirozeného světla. Ten ovlivňuje cirkadiánní rytmus i hladiny melatoninu a serotoninu – látek, které regulují spánek a náladu. V zemích s delší zimou a kratšími dny je výskyt častější. Léčba bývá účinná. Základem je světelná terapie (fototerapie), tedy každodenní vystavení speciální lampě s intenzivním bílým světlem. Pomoci může také pravidelný pohyb, pobyt venku během dne, úprava spánkového režimu a v některých případech ...

  Lukáš vždy cítil, že jeho mysl běží rychleji než ostatní. Práce a škola ho vyčerpávaly, zapomínal úkoly, měl problém se soustředit. Děti a kolegové mu říkali, že „to dělá naschvál“, což jen zvyšovalo jeho frustraci.  Po diagnostice ADHD získal vysvětlení, proč je jiný, a naučil se strategie pro organizaci – seznamy úkolů, krátké intervaly práce, vizuální připomínky. Postupně cítil, že jeho „jinakost“ není selhání, ale výzva, kterou lze zvládnout s vhodnými nástroji.

  Psilocybin. Látka, kterou dříve uctívali šamani a později zakázali politici, se vrací do ordinací. Látka obsažená v lysohlávkách vykazuje v klinických studiích neuvěřitelné výsledky při léčbě depresí a úzkostí. Kdy však překoná bariéry české legislativy a stane se dostupným lékem pro běžné pacienty?

  Stres sám o sobě škodlivý není, jde o obrannou reakci. V dnešní době je ale snadné sklouznout do neustálé přehlcenosti. Umění být v klidu, jen tak sám se sebou, je podle uznávaného psychiatra velmi důležité – jenže právě to mnoho lidí neumí.

  Martin Jarolímek patří mezi výrazné osobnosti současné české psychiatrie, které propojují klinickou praxi, systémové řízení i veřejnou osvětu. Působí jako lékař i manažer ve zdravotnictví a dlouhodobě se podílí na proměně péče o duševní zdraví v Česku. Jeho práce je spojená s modernizací psychiatrických služeb, důrazem na dostupnost péče a destigmatizaci duševních onemocnění. V době, kdy roste počet pacientů s úzkostmi, depresemi i závislostmi, je role odborníků, kteří dokážou kombinovat medicínskou odbornost s organizačním leadershipem, klíčová. Jarolímek se profiluje jako zastánce mezioborové spolupráce – psychiatrie podle něj nemůže fungovat izolovaně, ale musí být propojena s psychologií, sociálními službami i komunitní podporou. Významná je i jeho schopnost komunikovat složitá témata srozumitelně směrem k veřejnosti. V prostředí, kde je duševní zdraví stále zatíženo předsudky, je otevřený dialog zásadní. Odborný hlas, který současně chápe ekonomické a organizační limity syst...

  Těžká depresivní porucha (major depressive disorder) patří mezi nejzávažnější formy poruch nálady. Nejde o „špatnou náladu“ ani o slabost vůle. Jde o klinický stav, který zásadně ovlivňuje myšlení, emoce, tělo i schopnost fungovat v práci a vztazích. Typickými příznaky jsou dlouhodobě přetrvávající smutek, ztráta zájmu o dříve oblíbené činnosti (anhedonie), výrazná únava, poruchy spánku a chuti k jídlu, pocity bezcennosti či nadměrné viny. Přidat se mohou potíže se soustředěním a opakované myšlenky na smrt. Pokud symptomy trvají alespoň dva týdny a významně narušují běžné fungování, je na místě odborné vyšetření. Na rozdíl od běžné depresivní epizody je u těžké formy intenzita příznaků vysoká – člověk může mít problém vstát z postele, postarat se o základní potřeby nebo udržet pracovní výkon. Riziko sebevr*ažedného jednání je zde vyšší, proto je včasná intervence klíčová. Příčiny bývají multifaktoriální: biologická zranitelnost, genetika, změny v mozkové chemii, dlouhodobý stres ...

  David byl přesvědčen, že jeho hodnota je v tom, kolik hodin odpracuje. Každý večer přinášel práci domů, víkendy prakticky neexistovaly. Rodina se snažila upozornit, že se ztrácí, ale on bral jejich slova jako „nedorozumění“.  Po vyhoření a vážném zdravotním varování se rozhodl hledat pomoc. Terapeut mu pomohl rozlišit mezi zdravou odpovědností a posedlostí. Naučil se nastavovat hranice, plánovat odpočinek a vnímat, že odpočinek je součástí produktivity.

  Každodenní příliv zpráv, tragické události i tlak sociálních sítí zvyšují úzkost a stres. Jak se v takovém světě chránit a posilovat psychickou odolnost? A jak dostupná je psychiatrická a psychologická péče v Česku? Zita Senková se zeptala psychiatra Mariana Korandy.

  Před více než dvěma desetiletími označil britský psycholog Cliff Arnall třetí lednové pondělí za nejdepresivnější den roku. Toto označení bylo následně mnoha odborníky zavrženo jako součást reklamní kampaně britské cestovní kanceláře, přesto je skutečností, že lednové dny jsou pro mnohé lidi psychicky velmi náročné. Proč tomu tak je a kdy už bychom měli zbystřit a vyhledat odbornou pomoc? To v pořadu Do hloubky vysvětlila v rozhovoru s moderátorkou Adélou Snopovou psycholožka Ingrid Štefanová.

  Psychiatrie dnes nestojí jen na farmakoterapii, ale stále více na propojení neurovědy, psychologie a otevřené společenské debaty. Právě v tomto prostoru se výrazně pohybuje Tomáš Páleníček. Páleníček působí v Národním ústavu duševního zdraví, kde se dlouhodobě věnuje výzkumu psychedelik a jejich terapeutického potenciálu. V českém i mezinárodním kontextu patří k odborníkům, kteří systematicky zkoumají látky jako psilocybin či ketamin – nikoli z pozice aktivismu, ale přísné vědecké metodologie. Jeho práce pomáhá posouvat debatu od ideologických střetů k datům. V době, kdy roste výskyt depresí, úzkostí i posttraumatických poruch, představuje výzkum nových léčebných přístupů zásadní téma. Páleníček upozorňuje, že psychedelika nejsou „zázračnou pilulkou“, ale potenciálním nástrojem v rámci komplexní psychoterapeutické péče. Důraz klade na bezpečnost, kontrolované podmínky a mezioborovou spolupráci. Jeho přínos je dvojí. Zaprvé vědecký – rozšiřuje poznání o fungování lidské mysli a vě...

  Sarah Haváčová šokovala svými výroky o lidech s depresemi nejen veřejnost, ale i odborníky. Oslovený psycholog nad jejím vyjádřením v rozhovoru pro časopis Reportér kroutí hlavou.

  Bipolární porucha patří mezi nejzávažnější afektivní onemocnění. Nejde o „výkyvy nálady“, jak se často zjednodušeně říká, ale o střídání epizod mánie či hypománie a deprese, které zásadně ovlivňují myšlení, energii i schopnost fungovat v práci a vztazích. V manické fázi může být člověk nadměrně aktivní, spí minimálně, má zrychlené myšlení, riskuje, utrácí nebo přeceňuje své schopnosti. Okolí to někdy zpočátku vnímá jako „skvělou formu“, ale stav může přerůst v nebezpečné chování či psychotické příznaky. Depresivní fáze naopak přináší hluboký pokles nálady, únavu, pocity bezcennosti a někdy i sebevra*žedné myšlenky. Onemocnění se obvykle objevuje v mladé dospělosti a má biologické i genetické souvislosti. Významnou roli hraje také stres a nepravidelný životní rytmus. Diagnostika patří do rukou psychiatra – v Česku se tématu dlouhodobě věnoval například Cyril Höschl, který upozorňoval na častou záměnu s „běžnou“ depresí. Nesprávná léčba může průběh zhoršit. Základem terapie jsou st...

  Anna byla vždy společenská, oblíbená mezi přáteli a úspěšná v práci. Když ale přišly stresující situace doma i v práci, začala hledat úlevu v alkoholu. Sklenička vína se stala každodenním rituálem, postupně dvěma a třemi.  Přátelé si všimli změny, ale ona tvrdila, že „to zvládá“. Pocity viny a studu ji tížily, ale strach z odmítnutí brzdil, aby vyhledala pomoc. Po rozhovorech s terapeutem a podpoře blízkých začala postupně snižovat pití a hledat jiné způsoby uvolnění – procházky, cvičení, meditace. Dnes je stále v procesu, ale naučila se rozpoznávat spouštěče a nahradila destruktivní návyk zdravými strategiemi.

  Třetina pacientů nereaguje na léčbu antidepresivy. Od těžkých depresivních stavů jim ale může pomoci alternativní léčba a psychedelické látky. „Dnes o nich uvažujeme jako o látkách, které mají transdiagnostický potenciál, lze je využít u různých diagnostických jednotek napříč úzkostnými poruchami,“ popisuje pro Český rozhlas Plus psychiatr, psychoterapeut a neurovědec Filip Tylš, spoluzakladatel kliniky Psyon. Nedávno se spojil s filmovým štábem a hledali nové léčebné metody.

  Fyzická aktivita tlumí depresi srovnatelně s běžnými léky a terapií. Nejlepších výsledků dosahuje pravidelná lehká až střední fyzická zátěž. Pro duševní zdraví je ideální kombinovat klasický aerobní pohyb a posilování.

  Cyril Höschl patřil k nejvýraznějším osobnostem české psychiatrie posledních desetiletí. Nebyl jen lékařem, ale i veřejným intelektuálem, který dokázal složitá témata duševního zdraví vysvětlovat srozumitelně, věcně a bez senzacechtivosti. V době, kdy se o psychických poruchách často mlčelo, pomáhal měnit společenské klima. Dlouhá léta stál v čele Národní ústav duševního zdraví v Klecanech a podílel se na transformaci české psychiatrie směrem k moderním, komunitně orientovaným službám. Prosazoval důraz na vědecké poznání, mezioborovou spolupráci a destigmatizaci pacientů. Opakovaně upozorňoval, že psychické onemocnění není slabost charakteru, ale zdravotní stav, který si zaslouží odbornou péči stejně jako jakákoli jiná nemoc. Významná byla i jeho pedagogická a popularizační činnost na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde vychoval řadu odborníků. Ve veřejném prostoru vystupoval klidně, racionálně a s nadhledem. Dokázal komentovat nejen depresi či úzkost, ale i širší společe...

  Depresivní porucha (deprese) patří mezi nejčastější a zároveň nejvíce podceňovaná duševní onemocnění současnosti. Nejde o „špatnou náladu“ ani o slabost charakteru. Jde o klinický stav, který ovlivňuje myšlení, emoce, tělo i chování člověka. Typickými příznaky jsou dlouhodobý pokles nálady, ztráta zájmu o dříve oblíbené činnosti, únava, poruchy spánku, změny chuti k jídlu, pocity bezcennosti či nadměrné viny. Často se přidávají potíže se soustředěním a zpomalené myšlení. U některých lidí se objevují i úzkostné stavy nebo myšlenky na smrt. Deprese vzniká kombinací biologických, psychologických a sociálních faktorů. Roli hraje genetická zátěž, dlouhodobý stres, traumatické události i vyčerpání. V mozku dochází ke změnám v regulaci neurotransmiterů, které ovlivňují náladu a motivaci. Dobrou zprávou je, že deprese je léčitelná. Základem je odborná pomoc – praktický lékař, psycholog či psychiatr. V léčbě se uplatňuje psychoterapie (např. kognitivně-behaviorální terapie), farmakoterapi...

  Michal kombinoval perfekcionismus s rituály – kontroloval e-maily, dokumenty, stoly. Každý den cítil tlak, aby vše bylo „bez chyby“. Terapie mu pomohla rozpoznat, kdy jeho nutkání je racionální a kdy je obsese.  Začal praktikovat metodu postupného vynechávání kontrol a delegování úkolů. Pomalu se učil přijímat nedokonalost a pocítil, že život může být méně stresující, i když věci nejsou perfektní.

  Vlastní zkušenosti přetavují v pomoc lidem, kteří se potýkají s duševním onemocněním nebo různými typy závislosti. Poskytují jim cennou podporu a naději. Proč je jejich činnost tak velkým přínosem? V čem spočívá? Může se stát peer konzultantem kdokoliv? Seznamte se s peer pracovníky..

  I když se nám to moc nelíbí, duševní choroby zasahují tento svět. Ale ne pokaždé se dají snadno poznat, zařadit do správné diagnózy a stanovit pro ně léčbu. I díky využití umělé inteligence se však nyní daří propojit desítky malých fyzických detailů, díky nimž se diagnostika stává snadnější a přesnější, píše ve své analýze vědecký novinář Josef Tuček.

  Jiří Horáček patří mezi nejvýraznější osobnosti současné české psychiatrie. Působí jako lékař, neurovědec a vysokoškolský pedagog spojený s Národní ústav duševního zdraví, kde se dlouhodobě věnuje výzkumu biologických mechanismů duševních poruch. Jeho práce propojuje klinickou praxi s moderní neurovědou – zejména v oblasti psychóz, deprese a účinků psychedelických látek na lidský mozek. Horáček se zaměřuje na to, jak změny v mozkových sítích ovlivňují vnímání reality, emoce i myšlení. V českém prostředí patří k průkopníkům výzkumu psychedelik, například psilocybinu, a jejich potenciálu v léčbě rezistentních depresí. Zdůrazňuje však, že nejde o „zázračné látky“, ale o nástroje, které musí být používány bezpečně, pod odborným dohledem a v jasně definovaném terapeutickém rámci. Vedle vědecké činnosti je aktivní i v popularizaci psychiatrie. Srozumitelně vysvětluje, že duševní onemocnění nejsou slabostí charakteru, ale komplexními poruchami, na nichž se podílí genetika, biologie i pr...

  Afektivní poruchy, označované také jako poruchy nálady, patří mezi nejčastější duševní onemocnění současnosti. Nejde přitom o „špatnou náladu“, ale o hluboké a dlouhodobé změny emočního prožívání, které zásadně ovlivňují myšlení, chování i schopnost fungovat v práci a vztazích. Mezi nejznámější patří deprese a bipolární porucha. U depresivní epizody převažuje smutek, ztráta energie, poruchy spánku, snížené sebevědomí a někdy i myšlenky na smrt. Typickým příkladem je Velká depresivní porucha, která může trvat týdny až měsíce. Na opačném pólu stojí mánie – období nadměrné aktivity, zrychleného myšlení, snížené potřeby spánku a zvýšené impulzivity. Střídání těchto pólů je charakteristické pro Bipolární porucha. Příčiny jsou komplexní. Kombinují se biologické faktory (genetika, neurochemie mozku), psychologické vlivy (způsob zvládání stresu) i životní události. Významnou roli hraje dlouhodobý stres, vyčerpání nebo traumatické zkušenosti. Dobrou zprávou je, že afektivní poruchy jsou l...

  Lenka počítala každý krok, každou činnost – aby „vše sedělo“. I když její okolí vše bralo na lehkou váhu, ona se cítila napjatá, pokud čísla neseděla.  Po konzultaci s terapeutem si začala zapisovat situace a hledat vzory spouštěčů. Naučila se uvolnit některé rituály, přiznat si, že svět není závislý na jejích počítáních, a cítila první pocit opravdové svobody.

  Každý den se setkáváme se zprávami o tragických událostech, které otřásají rodinami, komunitami i celou společností. Často jsou provázané s vážnými duševními poruchami. Mnozí se pak ptají, proč si blízcí psychicky nemocných osob nevšimli dřív varovných signálů. Podle odborníků je to dáno tím, že je mezi lidmi jen velmi malé povědomí o příznacích těchto chorob.

  Jsem neschopná. Jsem líný. Neplním očekávání. Podobné věty se v téhle sérii opakovaly znovu a znovu. A pro lidi s ADHD nejsou nijak výjimečné. Právě proto může diagnóza přinést obrovskou úlevu a odpověď na celoživotní otázku: Co je se mnou špatně? Jenže tahle odpověď často přichází pozdě. U řady lidí se ADHD pojmenuje až v dospělosti – a někteří se k odbornému vyšetření nedostanou vůbec. Baví se o tom hosté v podcastové sérii Spektrum: ADHD.

  Ján Praško patří mezi nejvýraznější osobnosti české psychiatrie a psychoterapie posledních dekád. Dlouhodobě působí jako profesor psychiatrie a je spojen zejména s rozvojem kognitivně-behaviorální terapie (KBT) v Česku. Jeho práce má přímý dopad na tisíce pacientů trpících úzkostmi, depresí, obsedantně-kompulzivní poruchou či poruchami osobnosti. Praško není jen akademikem, ale především praktikem. Zdůrazňuje, že psychické obtíže nejsou známkou slabosti, ale naučených vzorců myšlení a chování, které lze měnit. Právě systematická práce s myšlenkami, emocemi a chováním je jádrem KBT, kterou pomáhal etablovat jako standardní, vědecky podložený přístup v českém zdravotnictví. V kontextu dnešní společnosti, kde roste výskyt úzkostných a depresivních stavů, nabývá jeho práce na ještě větší relevanci. Praško opakovaně upozorňuje na vliv chronického stresu, perfekcionismu a tlaku na výkon. Zároveň ale nabízí konkrétní, strukturované postupy, jak s těmito faktory pracovat – od expozice st...

  V dnešní době zahlcené informacemi končí mnoho lidí den stejně hekticky, jako začal. Krátký večerní rituál přitom může fungovat jako psychologická „tečka“ za dnem – signál pro mozek, že je čas zpomalit. Základem je pravidelnost. Nemusíte si vyhradit hodinu. Stačí 10–15 minut každý večer ve stejný čas. Mozek miluje opakující se vzorce – vytváří pocit bezpečí a předvídatelnosti, což přirozeně snižuje napětí. Prvním krokem může být vědomé odpojení od technologií. Minimálně 30 minut před spaním vypněte notifikace a odložte telefon mimo dosah postele. Modré světlo i informační přetlak udržují nervový systém v pohotovosti. Druhým krokem je krátké fyzické uvolnění. Jemné protažení, pár hlubokých nádechů do břicha nebo pomalá chůze po bytě pomohou tělu přepnout z režimu výkonu do režimu regenerace. Dýchání v rytmu 4–6 (nádech na čtyři doby, výdech na šest) aktivuje parasympatický nervový systém, který podporuje klid. Třetím prvkem může být mentální očista. Zapište si tři věci, které se v...

  Honza nemohl usnout, dokud neprovedl přesný sled rituálů – vyrovnal polštáře, přetočil přikrývku, zopakoval větu v duchu. Každá vynechaná činnost přinášela pocit katastrofy.  Postupně si začal zapisovat, co spouští jeho obavy, a cvičit postupné vynechávání drobných kroků. Každý malý úspěch mu přinesl pocit kontroly nad vlastním životem a postupně se naučil, že noc může být klidná i bez rituálů.

  Duševní zdraví dospívajících se dlouhodobě zhoršuje. Podle výzkumů, které udělal v roce 2023 Národní ústav pro duševní zdraví (NÚDZ), vykazuje zhoršené známky wellbeingu až 50 % žáků devátých tříd, 30 % má známky střední až těžké úzkosti, a 40 % dokonce projevuje příznaky střední až těžké deprese. Jak poznat, že se to týká i vašeho teenagera, kdy je potřeba vyhledat odbornou pomoc a kde ji vlastně hledat? O tom všem se bavíme s PhDr. Annou Frombergerovou, Ph.D., z organizace Endlessly v novém díle podcastu Moje psychologie.

  Na zdravotní potíže spojené s nejrůznějšími komplikacemi srdce na konci starého a začátku nového roku už deník Metro upozorňoval. Zima však přináší do lidské psychiky řadu dalších komplikací.