Duševní zdraví 🍀

  Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) odstartoval kampaň, která šíří osvětu o duševním zdraví žen v těhotenství a po porodu. „Matky se často bojí obtíže přiznat – obávají se, že je někdo bude soudit,“ říká v rozhovoru výzkumnice a psycholožka z NÚDZ Kristýna Hrdličková.

  Člověka v depresi často nedokážeme „rozveselit“. Můžeme mu ale pomoci jinak. Co jsem během své nejhlubší deprese potřeboval od partnerky, rodiny a lidí kolem sebe a co naopak nepomáhalo.

  Hraniční porucha osobnosti bývá někdy označována jako „rakovina duše“. Je to velmi silné přirovnání, protože vystihuje, jak hluboko může zasahovat do emocí, vztahů, rozhodování i vnímání sebe sama. Zároveň ale může být zavádějící. Na rozdíl od některých tělesných nádorových onemocnění totiž hraniční porucha osobnosti nemusí být celoživotním rozsudkem. Dlouhodobá prognóza může být překvapivě dobrá. U řady lidí se intenzita příznaků postupně snižuje, zejména pokud mají vhodnou psychoterapii, stabilní prostředí a naučí se lépe regulovat emoce. Výrazné zlepšení často přichází postupně, nikoliv během několika týdnů. Velmi důležitá je psychoterapie. Přístupy zaměřené na regulaci emocí, vztahy a zvládání impulzivního chování mohou člověku pomoci získat větší kontrolu nad vlastním životem. Léky mohou být v některých případech užitečné pro konkrétní obtíže, ale samotnou poruchu osobnosti obvykle neřeší. Prognózu ovlivňuje také prostředí. Dlouhodobý stres, nestabilní vztahy, užívání návyko...

  Ženy užívají antidepresiva výrazně častěji než muži a jejich spotřeba dál roste. Je to důsledek lepší diagnostiky duševních onemocnění, nebo také proměny běžných lidských emocí v medicínský problém? Příběh antidepresiv ukazuje, jak se během posledních desetiletí změnil pohled na ženskou psychiku, roli farmaceutického průmyslu i samotnou depresi.

  Dva lidé mohou mít stejnou diagnózu, podobný průběh nemoci, a přesto fungovat úplně jinak. Jedním z možných vysvětlení je kognitivní rezerva, fascinující koncept, který mění pohled na odolnost lidského mozku.

  Hraniční porucha osobnosti (BPD) bývá spojována s extrémními emocemi, strachem z opuštění, impulzivitou a nestabilními vztahy. U některých lidí se k tomu přidávají také závislosti. Ne proto, že by byli „slabí“, ale protože se zoufale snaží regulovat bolest, kterou neumějí jinak zvládnout. Alkohol, drogy, gambling, přejídání, nakupování, sex nebo jiné kompulzivní chování mohou krátkodobě přinést úlevu. Na chvíli ztlumí úzkost, prázdnotu, vztek nebo strach. Jenže úleva rychle odezní a problém se vrací. Často ještě silnější. Vzniká začarovaný kruh: psychická bolest → impulzivní chování → krátkodobá úleva → pocit viny a stud → ještě větší bolest → další útěk. Právě proto je důležité neřešit pouze samotnou závislost. Pokud je v pozadí hraniční porucha osobnosti, může být nutné pracovat také s regulací emocí, vztahovými vzorci, impulzivitou a schopností zvládat odmítnutí či opuštění. BPD není rozsudek na celý život. Existují účinné psychoterapeutické přístupy, například dialektická beh...

  Jak podpořit duševní zdraví dětí ještě dříve, než skončí v péči psychologa nebo psychiatra? Odpověď hledá deset projektů, které uspěly v grantové výzvě Komunita oporou duševnímu zdraví. Mezi nimi je i Sidequest Bobrava, který chce posílit prevenci tím, že kolem dětí propojí školy, knihovny, sportovní kluby, spolky i další lidi z místní komunity. Jak konkrétně?

  Na lécích proti úzkosti jako Neurol snadno vzniká závislost, měly by se proto užívat jen krátkodobě. Lékaři by před jejich nasazením měli zhodnotit pacientův stav a poučit ho o rizicích. Pětačtyřicetiletá Helena svůj příběh popisuje odlišně – pražská ordinace jí opakovaně vystavovala recept bez osobního vyšetření, na nečekaný problém žena narazila i před nedávnou operací. Dnes se kvůli problémům s lékem a také s alkoholem léčí na adiktologii.

  Hraniční porucha osobnosti (BPD) bývá často spojována především se ženami. To je ale zavádějící. Postihuje i muže, jen se u nich může projevovat jinak a někdy zůstává dlouho nerozpoznaná. Muž s BPD může působit navenek tvrdě, sebevědomě nebo výbušně. Uvnitř však může prožívat silný strach z odmítnutí, opuštění a ztráty blízkého člověka. Emoce mohou být velmi intenzivní a rychle se měnit. Z obyčejné neshody se může během chvíle stát pocit zrady, ponížení nebo naprostého odmítnutí. Typické mohou být impulzivní jednání, prudké výbuchy vzteku, nestabilní vztahy, černobílé vidění lidí, pocit vnitřní prázdnoty nebo snaha uniknout od nesnesitelných emocí. U některých mužů se psychická bolest může maskovat také rizikovým chováním, agresivitou, alkoholem či jinými formami úniku. Označení „rakovina duše“ je obrazné, nikoli lékařské. Výstižně však popisuje, jak hluboce může porucha zasahovat do vztahů, práce i samotného prožívání sebe sama. BPD přitom není charakterová vada ani omluva pro u...

  Narození miminka bývá vnímáno jako ten nejšťastnější okamžik v životě. Jenže co když se místo očekávaného přívalu lásky dostaví u rodičů jen tíživá prázdnota a strach? Sedmadvacetiletý Tom Phillips z britského Devonu se rozhodl svěřit se o tématu, o kterém se moc nemluví: mužské poporodní depresi.

  Horko vyvolává úzkost a pocit bezmoci. Psychologové radí, jak se s ní vypořádat Opakující se vlny veder nejsou jen fyzickou zátěží. U části lidí vyvolávají úzkost, bezmoc a strach z budoucnosti. Psychologové mluví o klimatické úzkosti, která může být silnější po vlastní zkušenosti s extrémním počasím.

  Hraniční porucha osobnosti (BPD) patří mezi psychické poruchy, které mohou výrazně zasáhnout vztahy, práci i každodenní život. U žen se často projevuje především silnou emoční nestabilitou, strachem z opuštění, impulzivitou a velmi proměnlivým prožíváním sebe sama. Jednou může být člověk vnímán jako dokonalý a nenahraditelný, o chvíli později jako největší zklamání. Emoce přicházejí intenzivně a rychle. Smutek může vystřídat vztek, úzkost nebo zoufalství. Pro ženu samotnou může být takový vnitřní svět nesmírně vyčerpávající. Okolí přitom často nechápe, proč jsou její reakce tak silné. Typickým problémem bývá strach z odmítnutí nebo opuštění. I běžná změna chování partnera, jeho mlčení nebo menší zájem může být vnímán jako signál, že vztah končí. Následovat mohou konflikty, výčitky, zoufalé snahy vztah zachránit nebo naopak jeho náhlé ukončení. BPD však není charakterová slabost ani „přecitlivělost“. Jde o skutečnou psychickou poruchu, se kterou lze odborně pracovat. Psychoterapie...

  Kauza školní psycholožky, která na internetu psala nenávistné příspěvky o „buzerantech“ nebo bagatelizovala znásilnění, nasvítila problém nedostatku psychologů a zhoršeného duševního zdraví dětí. Podle oslovených expertů mají v takových případech profesní organizace svázané ruce. Odborníci volají po změnách.

  Dospívání je období velkých změn. Emoce jsou silnější, vztahy intenzivnější a hledání vlastní identity může být někdy bolestivé. U některých dospívajících však nejde jen o „pubertu“. Mohou se objevovat projevy hraniční poruchy osobnosti (BPD), která dokáže výrazně zasáhnout do života mladého člověka i celé rodiny. Hraniční porucha osobnosti může přinášet extrémní výkyvy emocí, strach z odmítnutí či opuštění, velmi intenzivní vztahy, impulzivní jednání, výbuchy vzteku nebo pocity prázdnoty. U některých dospívajících se mohou objevit také sebepoškozování nebo sebevražedné myšlenky. Právě proto je nebezpečné všechno automaticky vysvětlovat slovy „to je jen puberta“. Důležité je také vědět, že diagnózu neurčuje rodič, učitel ani internet. Některé projevy mohou souviset s běžným vývojem, úzkostí, depresí, traumatem nebo jinými psychickými obtížemi. Rozhodující je odborné posouzení a dlouhodobější obraz potíží. Největší chybou bývá mladého člověka odsuzovat jako problémového, manipulat...

  Když jsem uslyšel svou psychiatrickou diagnózu, byl jsem přesvědčený, že můj život skončil. Dnes vím, že diagnóza není rozsudek. Je to začátek cesty, která může vést zpět k plnohodnotnému životu.

  V Teplicích vznikla nová psychologická poradna pro děti i dospělé. Zájemci o její služby nepotřebují žádné doporučení, stačí vyplnit online formulář a domluvit konzultaci. První tři sezení jsou zdarma, za další se platí od 800 do 1 100 korun. Její ředitelkou je psycholožka a psychoterapeutka Šárka Červinková. Pilotní provoz poradny, který potrvá do konce roku, dotuje město 151 tisíci korunami.

  Počet lidí, kteří hledají pomoc na krizové lince, každým rokem roste. Brněnská Modrá linka loni přijala téměř 25 tisíc kontaktů, přesto se podle její ředitelky Terezy Musilové až polovina volajících nemusí dovolat. V rozhovoru vysvětluje, proč přibývá psychických obtíží i jak poznat člověka v krizi.

  Pětadvacet let žila s depresí. Vyzkoušela antidepresiva i léky na úzkost, ale pomáhalo jí to jen přežívat. Přestože sama dlouho považovala psychedelika za nebezpečné drogy, nakonec se rozhodla je vyzkoušet. Dnes vede nadační fond pro výzkum psychedelik.

  Hraniční porucha osobnosti (BPD) patří mezi psychické poruchy, u kterých může prevence sehrát významnou roli. Neznamená to, že lze samotnému onemocnění vždy zabránit. Mnohem důležitější je včas zachytit varovné signály a zabránit tomu, aby se potíže postupně prohlubovaly. Rizikové může být například dlouhodobé prožívání intenzivních emocí, výrazný strach z odmítnutí nebo opuštění, impulzivní jednání, nestabilní vztahy či opakované sebepoškozování. Pokud se podobné potíže vracejí a výrazně zasahují do života, není vhodné čekat, až „to samo přejde“. Prevence proto začíná především včasnou pomocí. Psycholog, psychiatr nebo psychoterapeut může pomoci rozpoznat problematické vzorce chování a nabídnout strategie, jak lépe zvládat emoce, konflikty a krizové situace. U lidí, kteří již diagnózu mají, může pravidelná péče snižovat riziko opakovaných krizí a pomáhat udržovat stabilnější fungování. Velkou roli hraje také informovanost okolí. Rodina, partneři nebo přátelé mohou někdy jako prv...

  Ketogenní dieta známá z léčby epilepsie vykazuje v prvních klinických studiích slibné výsledky také u deprese, schizofrenie, bipolární poruchy či mentální anorexie. 

  Anhedonie není jen ztráta radosti. Moderní neurověda ukazuje, že mozek může ztratit schopnost těšit se na příjemné zážitky, aniž by zcela ztratil schopnost je prožívat. Proč se to děje a co o tom dnes víme?

  Hraniční porucha osobnosti, často označovaná jako BPD, může člověku převrátit život naruby. Přináší mimořádně silné emoce, strach z odmítnutí, nestabilní vztahy, impulzivitu, pocity prázdnoty a někdy také sebepošk*ozování nebo sebevra*žedné myšlenky. Proto se jí někdy obrazně říká „rakovina duše“. Ne proto, že by byla nevyléčitelná, ale protože dokáže zasáhnout prakticky každou oblast života. Sebe­vra*žedné myšlenky u člověka s BPD nemusí vždy znamenat skutečné přání zemřít. Mohou být zoufalým vyjádřením nesnesitelné psychické bolesti a touhy, aby bolest konečně přestala. To ale neznamená, že je lze přehlížet. Každou zmínku o sebevr*aždě je potřeba brát vážně. Velmi důležitou roli hraje odborná pomoc. Psychoterapie může člověku pomoci lépe zvládat emoce, impulzy, konflikty i krizové situace. Zásadní je také naučit se rozpoznat okamžik, kdy psychická bolest začíná být nebezpečně silná, a mít připravený plán, koho v takové chvíli kontaktovat. Hraniční porucha osobnosti není charakt...

  Hraniční porucha osobnosti, někdy označovaná jako „rakovina duše“, dokáže člověka dostat do extrémních emočních stavů. Během několika minut se může objevit intenzivní strach z opuštění, vztek, zoufalství nebo pocit naprostého prázdna. Právě proto může vzniknout otázka: Může při takových potížích skutečně pomoci terapie přes internet? Odpověď není jednoduše ano, nebo ne. Online psychoterapie může být pro některé lidi velmi užitečná, zejména pokud jim cesta do ordinace způsobuje úzkost, mají problém pravidelně docházet nebo potřebují terapii lépe skloubit s běžným životem. U hraniční poruchy osobnosti je ale zásadní, aby nešlo pouze o běžný rozhovor s terapeutem. Účinná práce často vyžaduje strukturu, dlouhodobost a konkrétní nácvik zvládání emocí, impulzivity, krizových situací a problémů ve vztazích. Právě na těchto dovednostech stojí například dialektická behaviorální terapie (DBT). Online forma proto není automaticky „slabší terapie“. Rozhodující je především její obsah, terape...

  Opioidová závislost dokáže člověku postupně vzít práci, vztahy, zdraví i kontrolu nad vlastním životem. Pro některé pacienty ale není okamžitá abstinence reálným prvním krokem. Právě zde může mít své místo substituční léčba. V Praze fungují specializovaná pracoviště, která poskytují například léčbu metadonem nebo buprenorfinem. Jedním z nich je Centrum substituční léčby při Klinice adiktologie Všeobecné fakultní nemocnice v Apolinářské ulici. Další metadonová centra provozuje například Drop In. Princip substituce spočívá v tom, že pacient dostává pod lékařským dohledem kontrolovanou léčivou látku s podobným účinkem jako opioid, na kterém vznikla závislost. Tím lze potlačit abstinenční příznaky a snížit nutkání užívat nelegální opioidy. Léčba zároveň vytváří prostor pro stabilizaci zdravotního, psychického a sociálního života. Substituce přitom nemusí znamenat rezignaci na abstinenci. Pro některé lidi představuje dlouhodobou léčbu, pro jiné může být stabilizační etapou na cestě k ...

  Podle přednosty Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice Jiřího Rabocha se věk pacientů s duševní poruchou neustále snižuje. „Nejčastější věk, kdy se nemoc psychického charakteru poprvé projeví, postupně klesl až na čtrnáct let,“ přibližuje.  

  Trauma nemusí vypadat vždy stejně. Někdo si nese následky jediné katastrofické události, jiný vyrůstal roky v prostředí strachu a nejistoty. Právě v tom spočívá rozdíl mezi PTSD a komplexní posttraumatickou stresovou poruchou.

  Člověk si myslí, že už je za ním. Odpočine si, změní práci, zpomalí, začne více spát a postupně se cítí lépe. Jenže po čase se objeví známé signály: únava, podrážděnost, ztráta motivace, problémy se soustředěním a pocit, že už zase nemůže dál. Přichází druhé vyhoření. Proč se vrací? Často proto, že první vyhoření člověka naučilo odpočívat, ale nenaučilo ho žít jinak. Pokud se po zotavení vrátí ke stejnému způsobu fungování – přehnanému výkonu, neschopnosti říkat ne, neustálé dostupnosti nebo potřebě všechno zvládnout sám – příčina problému zůstává. Velkou pastí je také představa: „Už vím, co dělat, takže to zvládnu.“ Člověk začne své hranice znovu posouvat. Přidá práci, vezme další povinnosti, začne dohánět to, co během zotavování zanedbal. A tělo i psychika si časem vyberou svou daň. Druhé vyhoření proto nemusí znamenat selhání. Může být naopak důležitým varováním, že nestačí pouze obnovit síly. Je potřeba změnit způsob, jakým se silami zacházíme. Prevence začíná u hranic. Umět ...

  Hraniční porucha osobnosti byla dlouho vnímána jako diagnóza, se kterou se člověk musí naučit nějak přežít. Budoucnost léčby ale může vypadat jinak. Ne jako nekonečné hašení krizí, ale jako cílená práce s tím, co samotné potíže udržuje. Dnes už existují psychoterapeutické přístupy, které dokážou výrazně pomoci například s emoční nestabilitou, impulzivitou, vztahovými problémy nebo sebepoškozováním. Vývoj však pokračuje. Stále větší důraz se klade na individualizaci léčby. Ne každý člověk s BPD potřebuje stejnou intenzitu péče, stejné metody ani stejné tempo. Budoucnost může přinést také přesnější rozpoznávání toho, co u konkrétního člověka stojí za jeho reakcemi. Významnou roli mohou mít digitální nástroje, průběžné sledování změn psychického stavu nebo nové způsoby, jak propojit psychoterapii, psychiatrii a krizovou péči. Důležitá změna se ale musí odehrát i mimo ordinace. Člověk s diagnózou BPD nepotřebuje být automaticky vnímán jako problémový, manipulativní nebo beznadějný př...

  Ukončit léčbu závislosti je velký krok. Neznamená to ale, že je člověk automaticky připravený vrátit se do běžného života. Právě období po léčbě může být velmi náročné. Člověk se znovu setkává s prostředím, vztahy, povinnostmi i situacemi, které mohou být spojené s jeho dřívějším užíváním návykových látek. Doléčovací centrum SANANIM nabízí podporu lidem, kteří absolvovali léčbu závislosti a potřebují pomoc s návratem do samostatného života. Nejde pouze o to „vydržet abstinovat“. Důležitou součástí je postupné obnovení běžného fungování, odpovědnosti, vztahů a pracovních návyků. Velkou roli může hrát také bezpečné prostředí a kontakt s lidmi, kteří procházejí podobnou životní etapou. Člověk nemusí všechno zvládat sám a zároveň se učí převzít odpovědnost za vlastní rozhodování. Doléčování má význam také proto, že návrat k původnímu prostředí může přinášet staré spouštěče. Právě v této fázi se ukazuje, zda si člověk dokáže vytvořit nový způsob života, který nebude postavený na návyk...

  Vyhoření většinou nepřijde ze dne na den. Často vzniká postupně – z dlouhodobého stresu, přetížení, nedostatku odpočinku a pocitu, že musíme pořád zvládat víc. Prevence proto nezačíná až ve chvíli, kdy už nemůžeme dál. Začíná mnohem dříve. Důležité je všímat si varovných signálů. Neustálá únava, podrážděnost, ztráta motivace, problémy se soustředěním nebo pocit, že nás netěší ani věci, které jsme dříve měli rádi, nejsou něco, co bychom měli dlouhodobě ignorovat. Pomáhá nastavit si zdravé hranice. Ne každá žádost vyžaduje okamžitou reakci a ne každý problém musíme vyřešit sami. Naučit se říct „ne“ není selhání. Je to způsob, jak chránit vlastní energii. Stejně důležitý je pravidelný odpočinek. Volný čas není odměna za to, že jsme všechno zvládli. Je součástí fungování člověka. Spánek, pohyb, kontakt s lidmi a chvíle bez pracovních povinností mají skutečný význam. Pomáhá také pravidelně přemýšlet, jestli způsob, jakým žijeme a pracujeme, odpovídá tomu, co skutečně potřebujeme. Poku...

  Klinických psychologů je málo a nedokážou pokrýt poptávku, kterou hlavně mladí lidé mají. Pomoc systému mohou podle expertů i „nelékaři“, tedy neatestovaní pracovníci v oblasti psychologie nebo psychoterapie, v praxi takoví lidé pracují třeba ve věznicích nebo ve školách. Problém ale nastává v případě různých pochybení, jako tomu může být v případě školní psycholožky, který popsal Reflex v reportáži.

  Může psychiatr nebo klinický psycholog stanovit diagnózu člověka, kterého nikdy osobně neviděl? Ještě před padesáti lety by odpověď byla jasná. Dnes už možná ne.