Duševní zdraví 🍀

  „Peklo není lokalita, ale stav duše,“ říká psychiatr Radkin Honzák. V novém podcastu rozebírá, proč nás pýcha ničí, jak s námi tělo skrze nemoci mluví za naši neklidnou mysl a proč je v dnešní době mnohem důležitější myslet na sebeúctu než jen n „sebelásku“.

  Někdy skleněné děti zažívají pocity viny za to, že jsou zdravé a jejich sourozenec ne. Může pro ně být těžké si věci užívat a radovat se z nich. V pozdějším věku mohou bojovat s úzkostmi,“ vysvětluje psycholog a psychoterapeut Adam Táborský.

  Petr Popov patří mezi výrazné osobnosti současné české psychiatrie. Dlouhodobě se věnuje léčbě závažných duševních onemocnění a současně se snaží přibližovat psychiatrii širší veřejnosti srozumitelným a realistickým způsobem. Popov působí jako lékař a odborník na psychiatrii již řadu let. Ve své klinické praxi se zaměřuje především na poruchy nálady, úzkostné poruchy, psychotická onemocnění a problematiku závislostí. Jeho přístup je charakteristický důrazem na kombinaci moderní farmakoterapie, psychoterapie a dlouhodobé podpory pacienta. Zdůrazňuje, že léčba duševních poruch není jen otázkou léků, ale také vztahu mezi lékařem a pacientem, důvěry a trpělivosti. Vedle klinické práce je Popov aktivní také ve veřejné debatě o duševním zdraví. Často upozorňuje na přetrvávající stigmatizaci psychiatrických pacientů a potřebu otevřenějšího přístupu společnosti k psychickým potížím. Podle něj je jedním z největších problémů to, že lidé často vyhledají odbornou pomoc až ve chvíli, kdy jso...

  Borderline Personality Disorder, česky hraniční porucha osobnosti, patří mezi závažné poruchy osobnosti. V odborné literatuře se někdy objevuje metaforické označení „rakovina duše“. Nejde o lékařský termín, ale o obrazné vyjádření toho, jak hluboce může tato porucha zasahovat do života člověka i jeho vztahů. Lidé s hraniční poruchou osobnosti často prožívají velmi intenzivní emoce, které se rychle mění. Typická je silná citová nestabilita, strach z opuštění, impulzivní chování a nestálý obraz sebe sama. Vztahy bývají bouřlivé – člověk může druhé chvíli idealizovat a vzápětí je vnímat velmi negativně. Právě tato emoční intenzita je důvodem, proč se někdy používá zmíněná metafora. Pro mnoho lidí s touto poruchou je každodenní život plný silného psychického napětí, pocitů prázdnoty, úzkosti nebo hlubokého smutku. Časté mohou být také sebepoškozující tendence nebo impulzivní jednání, například v oblasti financí, vztahů či užívání návykových látek. Příčiny vzniku hraniční poruchy osob...

  Trichotillomania (trichotilománie) je psychická porucha patřící mezi tzv. poruchy kontroly impulzů. Projevuje se opakovaným nutkáním vytrhávat si vlastní vlasy nebo chlupy na těle. Nejčastěji jde o vlasy na hlavě, ale lidé si mohou vytrhávat také obočí, řasy nebo ochlupení na jiných částech těla. Porucha může vést k viditelným lysinám a výraznému psychickému stresu. Typickým znakem je napětí nebo nepříjemný pocit před samotným vytržením vlasu a naopak krátkodobná úleva či uspokojení po něm. U některých lidí jde o vědomé chování, kdy si člověk uvědomuje, že vlasy vytrhává. U jiných se děje spíše automaticky – například při sledování televize, čtení nebo ve stresu. Příčiny trichotilománie nejsou zcela jednoznačné. Odborníci předpokládají kombinaci biologických, psychologických a environmentálních faktorů. Významnou roli může hrát stres, úzkost, napětí nebo dlouhodobé psychické zatížení. Porucha se často objevuje v dospívání, ale může vzniknout i v dětství nebo v dospělosti. Trichot...

  Zatímco běžná antidepresiva u mnoha pacientů nefungují, a ti tak zůstávají v emočně utlumeném světě „pod skleněným poklopem“, nová vlna psychedelické medicíny nabízí mnohem víc než jen stabilizaci symptomů.

  Psychiatrická ambulance při Krajské nemocnici v Liberci (KNL) vyšetřila loni téměř 10.000 dětí a dospívajících, je to pětkrát víc než v roce 2017. Nárůst psychiatrických problémů nejen u dětí se nejvíc projevil po covidu. Data od roku 2017 ale ukazují trvalý nárůst, přičemž pandemie zhoršování jen urychlila, řekla dnes novinářům primářka liberecké dětské psychiatrie Šárka Konečná při prezentaci Zprávy o zdraví v Libereckém kraji 2025.

  Martin Anders patří mezi nejvýznamnější české psychiatry zaměřené na biologickou psychiatrii a léčbu závažných duševních poruch. Dlouhodobě působí na Psychiatrická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se věnuje klinické práci, výuce i výzkumu. Ve své odborné praxi se zaměřuje především na léčbu depresivních poruch, úzkostných stavů a dalších komplexních psychiatrických onemocnění. Významnou oblastí jeho práce je také psychofarmakologie – tedy výzkum a používání léků v psychiatrii. Anders patří k odborníkům, kteří zdůrazňují, že moderní léčba duševních poruch musí být komplexní: kombinuje biologické přístupy, psychoterapii i sociální podporu pacienta. Kromě klinické praxe se Martin Anders intenzivně věnuje vědecké a publikační činnosti. Je autorem či spoluautorem řady odborných studií, které se zabývají například účinností antidepresiv, léčbou rezistentní deprese nebo biologickými mechanismy duševních poruch. Jeho práce přispív...

  Hraniční porucha osobnosti (anglicky Borderline Personality Disorder, BPD) patří mezi závažnější poruchy osobnosti. Projevuje se především silnou emoční nestabilitou, impulzivním chováním a nestálým vnímáním sebe sama i vztahů k druhým lidem. Člověk s touto poruchou často prožívá emoce velmi intenzivně a může mít potíže je zvládat. Typickým znakem je rychlé střídání nálad. Radost, smutek, hněv nebo úzkost se mohou objevit velmi silně a někdy i bez zjevné příčiny. Lidé s touto poruchou také často zažívají silný strach z opuštění. I drobná změna ve vztahu může vyvolat pocit, že je někdo odmítá nebo opouští. Dalším častým projevem je nestabilita ve vztazích. Druhé lidi mohou lidé s touto poruchou vnímat střídavě jako velmi dobré nebo naopak zcela špatné. Tento způsob myšlení může způsobovat konflikty a komplikovat partnerské, rodinné i pracovní vztahy. Hraniční porucha osobnosti bývá také spojena s impulzivním chováním. Může jít například o rizikové jednání, výbuchy hněvu, sebepoško...

  Tělesná dysmorfická porucha: když se vlastní vzhled stane zdrojem utrpení Tělesná dysmorfická porucha (Body Dysmorphic Disorder, BDD) je psychická porucha, při níž je člověk nadměrně a často bolestivě zaujatý domnělými nebo drobnými nedostatky ve svém vzhledu. Tyto „vady“ jsou pro okolí obvykle neviditelné nebo zcela nevýznamné, pro postiženého však představují zásadní problém, který výrazně ovlivňuje jeho každodenní život. Lidé s touto poruchou tráví mnoho času kontrolováním svého vzhledu v zrcadle, na fotografiích nebo naopak zrcadlům zcela vyhýbají. Často se snaží nedostatky maskovat make-upem, oblečením či různými kosmetickými zásahy. Někteří vyhledávají opakované plastické operace v naději, že se jejich pocit nespokojenosti změní – což se však obvykle nestává. Tělesná dysmorfická porucha může vést k silné úzkosti, studu a sociální izolaci. Postižení se někdy vyhýbají společenským situacím, fotografování nebo veřejným místům. Porucha se často objevuje společně s dalšími psych...

  Tomáš miloval koncerty a kulturní akce, ale často se cítil přehlcený zvuky, světly a davem lidí. Po několika stresových situacích se začal vyhýbat i menším akcím a izoloval se.  Terapeut mu pomohl rozpoznat situace, které mohou zvládnout a které vyvolávají přetížení. Naučil se plánovat odpočinkové momenty a vyhledávat podporu blízkých. Postupně si uvědomil, že může být součástí světa kolem něj, aniž by se musel vzdát zážitků, které má rád.

  Mozek máme všichni, přesto mu často nerozumíme. V době neustálých podnětů, tlaku na výkon a přemíry informací má stále víc lidí pocit, že se nedokážou soustředit, uklidnit nebo zvládnout emoce. Právě o fungování mozku a jeho přetížení si v Dobrém dopoledni povídala Hela Dvořáková s psychiatrem Miroslavem Skačánim.

  Podle dat PAQ Research vykazuje dnes v České republice 18 procent dospělých lidí symptomy alespoň středně těžké deprese.

  Jan Poněšický: psychiatr, který propojil medicínu, psychologii i filozofii Jan Poněšický patří mezi výrazné české psychiatry a psychoterapeuty, kteří dlouhodobě propojují medicínu, psychologii a hlubinné filozofické uvažování o člověku. Jeho profesní dráha je zároveň příběhem odborníka, jehož život zásadně ovlivnily politické události druhé poloviny 20. století.  Narodil se roku 1943 v Praze a vystudoval lékařství. Postupně se specializoval na psychiatrii a psychoterapii a zároveň vystudoval také psychologii. Již v 60. letech se veřejně angažoval během Pražského jara, což mu po sovětské okupaci přineslo politické perzekuce. V roce 1977 proto emigroval do tehdejšího západního Německa, kde začal působit na řadě renomovaných psychosomatických a psychoterapeutických klinikách.  V Německu se postupně vypracoval na vedoucího lékaře a primáře psychosomatických oddělení. Ve své práci se zaměřoval zejména na psychosomatickou medicínu, psychoanalytickou psychoterapii a léčbu komp...

  Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) je psychická porucha patřící mezi úzkostné a příbuzné poruchy. Její název vychází z latinských slov obsessio (vtíravá myšlenka) a compulsio (nutkavé jednání). Pro člověka s OCD jsou typické opakující se myšlenky, představy nebo impulzy, které vyvolávají silnou úzkost. Aby napětí zmírnil, provádí určité rituály nebo opakované činnosti. Obsese mohou mít různou podobu. Časté jsou například vtíravé obavy z kontaminace a nemocí, strach z toho, že člověk někomu ublíží, nebo potřeba absolutní symetrie a pořádku. Tyto myšlenky si člověk většinou uvědomuje jako přehnané nebo nesmyslné, přesto je nedokáže potlačit. Na obsese navazují kompulze, tedy nutkavé rituály. Typické je opakované mytí rukou, kontrolování zamčených dveří či vypnutých spotřebičů, počítání, srovnávání věcí nebo opakování určitých slov či modliteb. Tyto činnosti mají dočasně snížit úzkost, ale zároveň udržují celý problém v chodu. OCD může výrazně zasahovat do každodenního života. Něk...

  Alice měla citlivý sluch a světlo, což jí komplikovalo každodenní pracovní prostředí. Každý ruch, hlasitý telefon nebo náhlý pohyb ji vyváděl z rovnováhy a zvyšoval stres.  Dlouho se snažila přizpůsobit, což vedlo k únavě a frustraci. Po diagnóze autistického spektra začala používat sluchátka, plánovat si pauzy a komunikovat své potřeby s kolegy. Život se jí stal snesitelnější a postupně získala pocit kontroly nad podněty, které dříve vyvolávaly chaos.

  Může pomáhat s depresemi. A je nově legální. Psychedelikum psilocybin. Látka původem z lysohlávek. Jak funguje? Jak se podává? Kolik stojí? A kde a kdy bude v Česku k dostání? Otázky pro psychiatra Jiřího Horáčka, ředitele Národního ústavu duševního zdraví. Ptá se Matěj Skalický. 

  „U mladých lidí to často nebývá o tom, že říkají životu ne, ale nevidí, čemu v něm říct ano,“ říká o rizicích sebevražedného jednání psycholožka Pavla Čípková. Odbornice na krizové intervence v rozhovoru radí, jak nebezpečné signály rozpoznat i jak situaci řešit.

  Filip Tylš patří mezi výrazné osobnosti současné české psychiatrie a neurověd. Dlouhodobě působí v oblasti výzkumu vědomí, psychedelických látek a moderních terapeutických přístupů v psychiatrii. Je spojen především s pracovištěm Národního ústavu duševního zdraví, kde se věnuje vědecké i klinické práci. Tylš vystudoval medicínu na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a následně se specializoval na psychiatrii. Ve své práci propojuje klasickou klinickou praxi s výzkumem mozku a nových metod léčby duševních poruch. Je známý zejména díky výzkumu psychedelických látek, například psilocybinu či ketaminu, které jsou v posledních letech zkoumány jako potenciální nástroje léčby depresí, úzkostných poruch nebo posttraumatické stresové poruchy. Vedle farmakologického výzkumu se Tylš zajímá také o využití moderních technologií v psychiatrii. Podílel se například na projektech využívajících virtuální realitu v terapii duševních onemocnění. Tyto inovativní přístupy mohou pacientům pomoci be...

  Sociální fobie, odborně sociální úzkostná porucha, patří mezi nejčastější úzkostné poruchy. Projevuje se silným strachem ze sociálních situací, ve kterých může být člověk hodnocen ostatními. Typickým znakem je intenzivní obava z ponížení, zesměšnění nebo kritiky. Pro mnoho lidí nejde jen o obyčejnou stydlivost, ale o hluboký a dlouhodobý problém, který výrazně omezuje jejich každodenní život. Lidé se sociální fobií často pociťují úzkost například při veřejném vystupování, seznamování s novými lidmi, telefonování, jídle na veřejnosti nebo při pracovních schůzkách. Už samotná představa takové situace může vyvolat silnou nervozitu. Tělo reaguje typickými příznaky úzkosti – zrychleným tepem, pocením, třesem, zrudnutím v obličeji nebo pocitem „prázdné hlavy“. Důsledkem bývá vyhýbavé chování. Člověk se snaží sociálním situacím vyhnout, aby nepříjemné pocity nezažil. Krátkodobě to může přinést úlevu, dlouhodobě však problém prohlubuje. Sociální fobie tak může negativně ovlivnit studium,...

Michal měl potíže se soustředěním a organizací už od dětství. Úkoly zůstávaly nedokončené, zapomínal schůzky a termíny. Ve škole i v práci ho ostatní považovali za „nepozorného“ nebo „lenivého“.  Po diagnostice ADHD získal vysvětlení a naučil se konkrétní strategie: rozdělovat úkoly na malé kroky, používat připomínky a vizuální seznamy. Konečně cítil, že jeho způsob fungování není selhání, ale výzva, kterou lze zvládnout s vhodnými nástroji a podporou.  

  Proč si nepamatujeme první tři roky života? Co jsou zhoubné životní scénáře? Jaký vliv má na dítě toxické prostředí plné hádek? A jak důležité jsou ve výchově pevně nastavené hranice?

  Potíže s usínáním, nervozita, nechuť k jídlu nebo chybějící energie. To je jen zlomek příznaků deprese nebo úzkosti, které trápí téměř pětinu lidí. Výrazně jich přibylo za covidu a od té doby se jejich počet nemění. Ukazují to nejnovější data výzkumu Život k nezaplacení, což je společný projekt výzkumného ústavu PAQ Research a Českého rozhlasu.

  Miloslav Kopeček patří mezi výrazné osobnosti současné české psychiatrie, zejména v oblasti výzkumu biologických mechanismů duševních poruch a moderní farmakoterapie. Dlouhodobě působí v Národní ústav duševního zdraví (NUDZ), kde se věnuje klinické práci i vědeckému výzkumu zaměřenému především na poruchy nálady, zejména depresi a bipolární afektivní poruchu. Jeho odborná práce stojí na propojení psychiatrie s neurovědami. Kopeček se zaměřuje na biologické markery duševních onemocnění, vliv stresu na mozek a možnosti individualizované léčby. V praxi i výzkumu se snaží hledat odpovědi na otázku, proč někteří pacienti na léčbu reagují dobře, zatímco u jiných je efekt omezený. Právě personalizace léčby patří k tématům, která v jeho práci hrají klíčovou roli. Vedle klinické práce je aktivní i ve vědecké a publikační činnosti. Podílel se na řadě mezinárodních studií a jeho práce jsou citovány v odborných časopisech zaměřených na biologickou psychiatrii a psychofarmakologii. Díky tomu ...

  Separační úzkostná porucha patří mezi úzkostné poruchy, které jsou typické především pro dětský věk, ale mohou se objevit i u dospělých. Jde o stav, kdy člověk prožívá výraznou a nepřiměřenou úzkost při odloučení od osoby, ke které má silnou citovou vazbu – nejčastěji od rodiče, partnera nebo jiné blízké osoby. U dětí se separační úzkost může projevit například silným strachem z odchodu do školy, obavami, že se rodičům něco stane, nebo opakovanými stížnostmi na bolesti břicha či hlavy před situacemi, kdy má dojít k odloučení. Typické jsou také noční můry nebo odmítání spát bez přítomnosti rodiče. Dítě může být výrazně neklidné, plačtivé nebo odmítat běžné denní aktivity. U dospělých se porucha může projevovat silnou závislostí na partnerovi či rodině, intenzivním strachem z opuštění nebo nadměrnou potřebou kontaktu a ujištění. Člověk může mít potíže fungovat samostatně, například při pracovních cestách nebo při delším odloučení od blízkých. Příčiny separační úzkostné poruchy jsou...

  Lenka byla pozvána na rodinnou oslavu, ale srdce jí bušilo už při pomyšlení na dav. V hlavě se jí přehrávaly scénáře trapasu, odmítnutí a posměchu.  Naučila se předem připravit malé strategie – soustředit se na jednu osobu, krátké konverzace a vyhledávání známých tváří. Po několika opakováních zjistila, že většina lidí si její úzkost nevšímá. Úzkost se snížila, a postupně si začala více užívat přítomnost, místo aby ji ovládala.

  Franz Kafka nepsal o úzkosti jako o diagnóze. Psal o ní jako o každodenním způsobu bytí. O tísni, která se vkrádá do vztahů, práce, rodiny i vlastního těla. O pocitu viny bez jasné příčiny. O strachu, že selhání přijde dřív, než člověk stihne cokoliv udělat. A právě proto dnes jeho texty nepůsobí jako literatura z minulosti, ale jako záznam vnitřního světa moderního člověka.

  Pomoc pro děti a mládež potýkající se nejen s různými problémy, jako jsou deprese, úzkosti či závislosti, ale také pro ty, kteří v životě hledají směr nebo se nudí na ulici, nabízí od nového roku první nízkoprahové centrum Vlna v Semilech.

  Eva Kitzlerová patří mezi výrazné osobnosti české psychiatrie, zejména v oblasti výzkumu a léčby poruch nálady. Dlouhodobě působí v prostředí akademické medicíny a její práce je úzce spojena s výzkumem depresivních a bipolárních poruch, tedy onemocnění, která zásadně ovlivňují kvalitu života milionů lidí. Profesně je spojena především s Psychiatrickou klinikou 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde se podílí jak na klinické péči o pacienty, tak na vědeckém výzkumu. Její odborná práce se zaměřuje na biologické mechanismy afektivních poruch, genetické souvislosti duševních onemocnění i na moderní přístupy k farmakologické léčbě. Významnou roli hraje také její publikační a pedagogická činnost. Eva Kitzlerová je autorkou či spoluautorkou řady odborných studií publikovaných v mezinárodních vědeckých časopisech. Její výzkum přispívá k hlubšímu pochopení toho, jak vznikají poruchy nálady a jak lze léčbu lépe individualizovat podle biologických...

  Specifická fobie patří mezi nejčastější úzkostné poruchy. Jde o intenzivní, nepřiměřený strach z konkrétní situace nebo objektu – typicky z výšek (akrofobie), létání, uzavřených prostor, zvířat či injekcí. Na rozdíl od běžné obavy je reakce člověka výrazně silnější, automatická a těžko ovladatelná. Setkání s podnětem spouští prudkou úzkost: bušení srdce, třes, pocení, tlak na hrudi nebo pocit na omdlení. Typické je vyhýbavé chování. Člověk si například raději zvolí několikahodinovou cestu autem místo hodinového letu, vyhne se rozhlednám nebo odmítne pracovní příležitost v zahraničí. Fobie tak může zásadně omezit osobní i profesní život. Vznik specifické fobie bývá spojen s negativní zkušeností (např. turbulencemi při letu), učením v rodině nebo s obecnou citlivostí nervového systému k úzkosti. Dobrou zprávou je, že tato porucha patří k nejlépe léčitelným. Základem je kognitivně-behaviorální terapie, zejména řízená expozice – postupné a bezpečné vystavování obávané situaci. Mozek ...

  Filip byl talentovaný grafik, ale pokaždé, když měl prezentovat svou práci klientům, ruce se mu třásly a hlas zadrhával. V hlavě se mu opakovaly scénáře: „Udělám chybu, všichni si myslí, že jsem neschopný.“  Po terapii se naučil používat přípravu a vizualizaci – představit si klidnou reakci klientů a vlastní úspěch. Dýchací cvičení a malé kroky – nejdříve prezentace kolegům, pak menší skupině – mu postupně dodaly odvahu. I když nervozita nepřešla úplně, naučil se ji využít jako energii k soustředění, místo aby ho paralyzovala.

  „S nějakými duševními problémy jsem bojovala během puberty. Myslím si, že je to součástí dospívání," přiznala v Prostoru X pirátská poslankyně Katerina Demetrashvili. Cesta k optimismu nemusí být vždy přímočará a někdy vyžaduje pomoc odborníků i medikaci. Nejmladší Pirátka otevřeně promluvila o svých dřívějších duševních problémech a boji s předsudky, které vůči léčbě psychického zdraví sama měla. Dnes se toto téma snaží prosadit jako politickou prioritu a usiluje o to, aby se osvěta o duševní hygieně dostala přímo do základních škol.

  Jsme rádi, že jste tady. Těmito slovy vítá uživatele aplikace, která představuje nový směr v péči o duševní zdraví v Česku. Lidé potýkající se s depresemi nebo úzkostmi díky tomu mohou vyzkoušet trochu jinou formu psychoterapie. Ta se dá podstoupit kdekoli jen s pomocí mobilu nebo počítače. Staví přitom na interaktivním principu plnění cvičení a zodpovídání otázek. A to pod vzdáleným dohledem odborníka. Těžko dostupná péče o duševní zdraví tak má šanci se dostat k většímu množství lidí – na doporučení lékaře i zdarma na pojišťovnu.

  Karel Nešpor patří k nejvýraznějším osobnostem české psychiatrie a adiktologie. Dlouhá léta působil v Psychiatrické nemocnici Bohnice, kde se specializoval na léčbu závislostí – zejména alkoholové. Jeho přístup ale nikdy nebyl redukován jen na diagnózu. Nešpor systematicky prosazuje komplexní práci s pacientem: kombinaci psychoterapie, režimových opatření, práce s emocemi i podporu dlouhodobé abstinence. Ve veřejném prostoru je známý jako neúnavný popularizátor prevence. Opakovaně upozorňuje na zdravotní i společenské dopady nadměrné konzumace alkoholu v Česku a prosazuje důslednější regulaci i větší důraz na osvětu. Je autorem řady odborných i populárně-naučných knih, ve kterých srozumitelně vysvětluje mechanismy závislosti, význam sebeovládání i praktické strategie zvládání chutí. Charakteristickým rysem jeho práce je propojení vědeckých poznatků s lidskostí a nadhledem. V terapii využívá mimo jiné prvky relaxačních technik, práce s dechem či humoru jako nástroje ke snížení nap...

  Selektivní mutismus je úzkostná porucha, která se nejčastěji objevuje v dětství. Typickým projevem je, že dítě v určitých situacích – například ve škole – nemluví, přestože doma nebo mezi blízkými komunikuje zcela přirozeně. Nejde o vzdor ani „tvrdohlavost“, ale o silnou úzkost, která dítě doslova zablokuje. Podle mezinárodní klasifikace nemocí (Světová zdravotnická organizace) je selektivní mutismus řazen mezi úzkostné poruchy. Často souvisí se sociální úzkostí a může být spojen s nadměrnou citlivostí na hodnocení okolí. Dítě se bojí, že řekne něco špatně, zesměšní se nebo selže. Mlčení je pak obranným mechanismem. Projevy se obvykle objeví po nástupu do mateřské či základní školy. Učitelé si mohou všimnout, že dítě neodpovídá na otázky, neúčastní se aktivit vyžadujících mluvení a komunikuje jen neverbálně. Důležité je rozlišit selektivní mutismus od poruch autistického spektra či jazykové bariéry. Léčba spočívá především v psychoterapii zaměřené na postupné snižování úzkosti. O...

  Alice měla tendenci jednat impulzivně – nákupy, změna práce, okamžité reakce na konflikty. Tento vzorec ji často přiváděl do problémů.  Terapie jí ukázala, jak zpozornět a zvažovat důsledky. Začala si zapisovat své impulsy a sledovat jejich původ – emoce, strach, potřebu potvrzení. Postupně se naučila reagovat promyšleně, zachovat si autenticitu a zároveň se vyhnout destruktivním důsledkům impulsivity.