Hraniční porucha osobnosti (BPD) patří mezi nejvíce nepochopené psychické obtíže. Označení „rakovina duše“ sice vystihuje intenzitu prožívání, ale zároveň může být stigmatizující. Ve skutečnosti jde o komplexní poruchu regulace emocí, která má jasné neurobiologické souvislosti. Mozek u BPD funguje odlišně především v oblasti zpracování emocí. Amygdala, centrum emočních reakcí, bývá zvýšeně aktivní, což vede k intenzivním a rychlým emočním výkyvům. Naopak prefrontální kortex, který pomáhá regulovat impulzy a vyhodnocovat situace, může být méně efektivní. Výsledkem je stav, kdy emoce „přehluší“ racionální kontrolu. Člověk pak reaguje impulzivně, s výrazným strachem z opuštění nebo s pocitem vnitřní prázdnoty. Důležitou roli hraje i paměť a vnímání vztahů. Mozek má tendenci interpretovat neutrální situace jako ohrožující, což posiluje nestabilitu vztahů. Tyto vzorce často souvisejí s ranými zkušenostmi, zejména s nedostatkem bezpečí nebo konzistence v dětství. Z hlediska každodenníh...