Duševní zdraví 🍀

  Specifická fobie patří mezi nejčastější úzkostné poruchy. Jde o intenzivní, nepřiměřený strach z konkrétní situace nebo objektu – typicky z výšek (akrofobie), létání, uzavřených prostor, zvířat či injekcí. Na rozdíl od běžné obavy je reakce člověka výrazně silnější, automatická a těžko ovladatelná. Setkání s podnětem spouští prudkou úzkost: bušení srdce, třes, pocení, tlak na hrudi nebo pocit na omdlení. Typické je vyhýbavé chování. Člověk si například raději zvolí několikahodinovou cestu autem místo hodinového letu, vyhne se rozhlednám nebo odmítne pracovní příležitost v zahraničí. Fobie tak může zásadně omezit osobní i profesní život. Vznik specifické fobie bývá spojen s negativní zkušeností (např. turbulencemi při letu), učením v rodině nebo s obecnou citlivostí nervového systému k úzkosti. Dobrou zprávou je, že tato porucha patří k nejlépe léčitelným. Základem je kognitivně-behaviorální terapie, zejména řízená expozice – postupné a bezpečné vystavování obávané situaci. Mozek ...

  Filip byl talentovaný grafik, ale pokaždé, když měl prezentovat svou práci klientům, ruce se mu třásly a hlas zadrhával. V hlavě se mu opakovaly scénáře: „Udělám chybu, všichni si myslí, že jsem neschopný.“  Po terapii se naučil používat přípravu a vizualizaci – představit si klidnou reakci klientů a vlastní úspěch. Dýchací cvičení a malé kroky – nejdříve prezentace kolegům, pak menší skupině – mu postupně dodaly odvahu. I když nervozita nepřešla úplně, naučil se ji využít jako energii k soustředění, místo aby ho paralyzovala.

  „S nějakými duševními problémy jsem bojovala během puberty. Myslím si, že je to součástí dospívání," přiznala v Prostoru X pirátská poslankyně Katerina Demetrashvili. Cesta k optimismu nemusí být vždy přímočará a někdy vyžaduje pomoc odborníků i medikaci. Nejmladší Pirátka otevřeně promluvila o svých dřívějších duševních problémech a boji s předsudky, které vůči léčbě psychického zdraví sama měla. Dnes se toto téma snaží prosadit jako politickou prioritu a usiluje o to, aby se osvěta o duševní hygieně dostala přímo do základních škol.

  Jsme rádi, že jste tady. Těmito slovy vítá uživatele aplikace, která představuje nový směr v péči o duševní zdraví v Česku. Lidé potýkající se s depresemi nebo úzkostmi díky tomu mohou vyzkoušet trochu jinou formu psychoterapie. Ta se dá podstoupit kdekoli jen s pomocí mobilu nebo počítače. Staví přitom na interaktivním principu plnění cvičení a zodpovídání otázek. A to pod vzdáleným dohledem odborníka. Těžko dostupná péče o duševní zdraví tak má šanci se dostat k většímu množství lidí – na doporučení lékaře i zdarma na pojišťovnu.

  Karel Nešpor patří k nejvýraznějším osobnostem české psychiatrie a adiktologie. Dlouhá léta působil v Psychiatrické nemocnici Bohnice, kde se specializoval na léčbu závislostí – zejména alkoholové. Jeho přístup ale nikdy nebyl redukován jen na diagnózu. Nešpor systematicky prosazuje komplexní práci s pacientem: kombinaci psychoterapie, režimových opatření, práce s emocemi i podporu dlouhodobé abstinence. Ve veřejném prostoru je známý jako neúnavný popularizátor prevence. Opakovaně upozorňuje na zdravotní i společenské dopady nadměrné konzumace alkoholu v Česku a prosazuje důslednější regulaci i větší důraz na osvětu. Je autorem řady odborných i populárně-naučných knih, ve kterých srozumitelně vysvětluje mechanismy závislosti, význam sebeovládání i praktické strategie zvládání chutí. Charakteristickým rysem jeho práce je propojení vědeckých poznatků s lidskostí a nadhledem. V terapii využívá mimo jiné prvky relaxačních technik, práce s dechem či humoru jako nástroje ke snížení nap...

  Selektivní mutismus je úzkostná porucha, která se nejčastěji objevuje v dětství. Typickým projevem je, že dítě v určitých situacích – například ve škole – nemluví, přestože doma nebo mezi blízkými komunikuje zcela přirozeně. Nejde o vzdor ani „tvrdohlavost“, ale o silnou úzkost, která dítě doslova zablokuje. Podle mezinárodní klasifikace nemocí (Světová zdravotnická organizace) je selektivní mutismus řazen mezi úzkostné poruchy. Často souvisí se sociální úzkostí a může být spojen s nadměrnou citlivostí na hodnocení okolí. Dítě se bojí, že řekne něco špatně, zesměšní se nebo selže. Mlčení je pak obranným mechanismem. Projevy se obvykle objeví po nástupu do mateřské či základní školy. Učitelé si mohou všimnout, že dítě neodpovídá na otázky, neúčastní se aktivit vyžadujících mluvení a komunikuje jen neverbálně. Důležité je rozlišit selektivní mutismus od poruch autistického spektra či jazykové bariéry. Léčba spočívá především v psychoterapii zaměřené na postupné snižování úzkosti. O...

  Alice měla tendenci jednat impulzivně – nákupy, změna práce, okamžité reakce na konflikty. Tento vzorec ji často přiváděl do problémů.  Terapie jí ukázala, jak zpozornět a zvažovat důsledky. Začala si zapisovat své impulsy a sledovat jejich původ – emoce, strach, potřebu potvrzení. Postupně se naučila reagovat promyšleně, zachovat si autenticitu a zároveň se vyhnout destruktivním důsledkům impulsivity.

  Potíže s usínáním, výrazná podrážděnost, neklid a pocity bezmoci. Tyto a další symptomy deprese a úzkosti v současnosti hlásí až třikrát víc lidí než před začátkem covidové pandemie, ukazují nejnovější data Života k nezaplacení, společného projektu výzkumného ústavu PAQ Research a Českého rozhlasu.

  Mladá matka ležící v postýlce svého dítěte se pod tlakem zhroutí: jemně bezpečně uloží své dítě, než se rozpláče a zoufale vykřikne. Toto video sdílené na X (dříve Twitter) dojalo miliony uživatelů internetu a znovu rozpoutalo debatu o poporodní depresi, realitě, která je příliš často umlčována.

  Radkin Honzák patří k nejviditelnějším českým psychiatrům posledních dekád. Lékař, publicista a popularizátor medicíny dokázal propojit odborný svět klinické psychiatrie s veřejným prostorem – srozumitelně, s nadhledem a často s typickým ironickým humorem. Profesně působil řadu let v pražském IKEM a věnoval se psychosomatice, tedy vztahu mezi psychikou a tělesným zdravím. Právě důraz na propojení emocí, stresu a fyzických obtíží z něj učinil respektovaný hlas v debatě o tom, že nemoc není jen „porucha orgánu“, ale příběh konkrétního člověka. V době, kdy roste výskyt úzkostí, depresí i syndromu vyhoření, jeho apel na prevenci a duševní hygienu získává na aktuálnosti. Honzák dlouhodobě upozorňuje na rizika chronického stresu, workoholismu a společenského tlaku na výkon. Kriticky se vyjadřuje k povrchním „rychlým řešením“ psychických potíží a zdůrazňuje význam psychoterapie, mezilidských vztahů a osobní odpovědnosti za vlastní životní styl. Jeho přístup stojí na kombinaci medicínské...

  Agorafobie je úzkostná porucha, která bývá zjednodušeně popisována jako strach z otevřených prostranství. Ve skutečnosti je však podstatně komplexnější. Jde o intenzivní obavu z situací, kde by mohlo být obtížné uniknout nebo kde by v případě náhlé úzkosti nebyla dostupná pomoc. Typicky se týká cestování hromadnou dopravou, pobytu v nákupních centrech, frontách či na rušných ulicích. Agorafobie často vzniká v návaznosti na panickou ataku. Člověk si spojí konkrétní místo s extrémním tělesným i psychickým nepohodlím – bušením srdce, závratí, pocitem ztráty kontroly – a začne se mu vyhýbat. Vyhýbavé chování ale problém dlouhodobě posiluje. Okruh „bezpečných míst“ se postupně zmenšuje a v těžších případech může vést až k izolaci doma. Nejde o slabost ani nedostatek vůle. Agorafobie má biologické i psychologické příčiny a je léčitelná. Základem terapie bývá kognitivně-behaviorální přístup, který pomáhá měnit katastrofické myšlenky a postupně vystavovat člověka obávaným situacím. V něk...

  Markéta často vstupovala do vztahů s vysokým očekáváním, která nebyla realistická. Když realita neseděla, přicházelo rozčarování, hádky a pocity selhání.  Po terapeutické práci se naučila zpracovávat svá očekávání, rozlišovat mezi vlastními emocemi a chováním partnera, a budovat stabilnější vztahy. Naučila se, že konflikty neznamenají konec, ale příležitost k růstu a porozumění.

  Na stožár vylezl v pondělí 26. ledna odpoledne pacient Psychiatrické nemocnice v Dobřanech na Plzeňsku. Na pomoc mu okamžitě vyrazili hasiči. S vážnými zraněními skončil v nemocnici.

  Duševní zdraví dětí a mladých lidí se v poslední době dostává do centra pozornosti rodičů, škol i jejich zřizovatelů. Školy neřeší jenom výuku, ale i další problémy. Psychologové působící ve školách hrají zásadní roli a dlouhodobě je jich nedostatek. V Benešově k jejich hledání přistupují aktivně, ale i tak je to velký oříšek.

  Hana Papežová patří mezi nejvýraznější osobnosti české psychiatrie posledních dekád. Dlouhodobě působí na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kde se specializuje především na poruchy příjmu potravy – téma, které je dnes aktuálnější než kdy dříve. Její práce zásadně přispěla k tomu, aby se mentální anorexie, bulimie či záchvatovité přejídání přestaly vnímat jako „životní styl“ nebo pouhý problém vůle. Papežová systematicky upozorňuje, že jde o závažná psychiatrická onemocnění s vysokým rizikem chronifikace i mortality. Zasazuje se o mezioborový přístup – propojení psychiatrie, psychologie, nutriční péče i interní medicíny. Významná je i její role ve vzdělávání a destigmatizaci duševních poruch. Ve veřejném prostoru dlouhodobě vysvětluje, že poruchy příjmu potravy se netýkají jen dospívajících dívek, ale stále častěji i chlapců a dospělých žen. V kontextu tlaku sociálních sítí na výkon a vzhled její apel na prevenci a včasnou intervenci...

  Panická porucha patří mezi úzkostné poruchy a vyznačuje se opakovanými, náhle vznikajícími záchvaty intenzivního strachu – tzv. panickými atakami. Ty přicházejí nečekaně, často bez zjevné příčiny, a vrcholí během několika minut. Člověk může mít pocit, že umírá, ztrácí kontrolu nebo „zešílí“. Typické příznaky zahrnují bušení srdce, tlak na hrudi, dušnost, třes, pocení, závratě či pocity na omdlení. Přestože jsou tyto projevy velmi nepříjemné, samy o sobě nejsou životu nebezpečné. Problémem je však strach z další ataky. Ten může vést k vyhýbavému chování – lidé se začnou vyhýbat místům, kde záchvat zažili (MHD, obchodní centra, otevřené prostory), a postupně omezují svůj běžný život. Panická porucha často vzniká v mladé dospělosti a bez léčby může přetrvávat roky. Dobrou zprávou je, že je velmi dobře léčitelná. Základem je psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální terapie, která pomáhá měnit katastrofické myšlenky a učí zvládat tělesné příznaky úzkosti. V některých případech s...

  Lenka měla potřebu, aby se o ni stále někdo staral. Obávala se samoty a každé rozhodnutí byla schopná přenést na jiné. I když to zpočátku fungovalo, cítila se prázdná a bez vlastní identity.  Terapie jí pomohla hledat rovnováhu mezi samostatností a závislostí. Postupně si dovolila přijímat vlastní rozhodnutí, uvědomila si, že může být bezpečně sama a zároveň mít kvalitní vztahy.

  Nejdepresivnější den v roce se přičítá třetímu lednovému pondělí. Blue Monday je spíše výplodem marketingu, ale období, kdy je více sebev*ražd, opravdu existují. Uznávaný psychiatr Martin Hollý v pořadu MUDrování s Marií na Proženy.cz varuje před on-line riziky i neschopností lidí úplně vypnout a odpočívat.

  Deprese a úzkosti jsou v Česku stále větší problém. Oproti roku 2019 se s nimi lidé potýkají víc než třikrát častěji. Obecně život více komplikují ženám, nejhůře jsou na tom matky. Naopak nejméně problémů mají otcové. Vyplývá to z šetření agentury PAQ Research ve spolupráci s Českým rozhlasem.

  Eva Češková patří mezi nejvýznamnější osobnosti české psychiatrie posledních dekád. Dlouhodobě působí na Psychiatrické klinice Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno, kde se věnuje především výzkumu a léčbě psychotických poruch, zejména schizofrenie. Ve své odborné práci propojuje klinickou praxi s výzkumem biologických mechanismů duševních onemocnění. Zaměřuje se na neurobiologii schizofrenie, vliv stresu na vznik psychóz i na možnosti moderní farmakoterapie. Významně se podílela na zavádění současných léčebných postupů do českého prostředí a dlouhodobě podporuje individualizovaný přístup k pacientům. Eva Češková je rovněž respektovanou pedagožkou a autorkou řady odborných publikací. Aktivně se zapojuje do mezinárodní spolupráce a podílí se na tvorbě doporučených postupů v oblasti léčby psychotických poruch. Její práce přispívá k destigmatizaci duševních onemocnění a k důrazu na včasnou intervenci, která může zásadně ovlivnit prognózu pacienta. V době, ...

  Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) patří mezi nejčastější úzkostné poruchy. Nejde o běžné obavy před zkouškou či důležitým rozhodnutím. U GAD je úzkost nadměrná, dlouhodobá a obtížně kontrolovatelná – přetrvává většinu dní po dobu nejméně šesti měsíců. Typickým znakem je neustálé „katastrofické“ přemítání o běžných situacích: zdraví, finance, práce, rodina. Člověk si uvědomuje, že jeho obavy jsou přehnané, přesto je nedokáže zastavit. Úzkost se navíc často přesouvá z jednoho tématu na druhé. Psychické napětí doprovázejí i tělesné příznaky: svalová ztuhlost, bolesti hlavy, bušení srdce, neklid, poruchy spánku, únava či podrážděnost. Organismus je dlouhodobě ve stavu „pohotovosti“, jako by hrozilo bezprostřední nebezpečí. Příčiny jsou multifaktoriální. Roli hraje genetická zátěž, temperament, dlouhodobý stres i naučené vzorce myšlení. GAD často souvisí s perfekcionismem a vysokými nároky na sebe sama. Léčba je účinná. Základem je psychoterapie, zejména kognitivně-behaviorální te...

  Petra se vyhýbala blízkým vztahům, protože se bála odmítnutí a kritiky. I když toužila po přátelství a lásce, instinktivně se stáhla.  Terapeut ji pomáhal rozpoznat, kdy strach je iracionální a kdy je nutné postupně vystavovat se sociálním situacím. Pomalu si začala budovat důvěru v lidi, učila se komunikovat pocity a přijímat, že vztahy neznamenají nebezpečí.

  Muži, který loni na podzim dvakrát utekl z bohnické psychiatrické léčebny, uložil soud pětileté vyhoštění z Česka a sedmiměsíční vězení za maření výkonu úředního rozhodnutí. Pondělní verdikt není pravomocný. Muž byl na léčení v ústavu kvůli tomu, že na začátku roku 2024 ubil muže u pražského Kyjského rybníka, napadl dva lidi v Kunratickém lese a zaútočil sekerou na ženu s kočárkem. Kriminalisté tyto případy odložili, protože útočník nebyl podle znalců v době spáchání činů příčetný kvůli schizofrenii.

  Česko čelí nárůstu psychických potíží u mladé generace. Data ukazují, že lidé do 35 let trpí depresemi a úzkostmi výrazně častěji než starší ročníky. Nejde přitom o náhodný výkyv, ale o důsledek hlubších společenských a ekonomických změn.

  Jiří Masopust patří k výrazným osobnostem současné české psychiatrie, zejména v oblasti poruch nálady a psychofarmakologie. Dlouhodobě působí na Psychiatrické klinice LF UK a FN v Hradci Králové, kde se věnuje klinické práci, výuce i výzkumu. Jeho odborný zájem se soustředí především na léčbu deprese, bipolární poruchy a na otázky bezpečnosti a účinnosti moderních antidepresiv. Masopust je zastáncem evidence-based medicíny – tedy přístupu, který staví na datech, klinických studiích a kritickém hodnocení účinnosti léčby. V době, kdy je veřejný prostor zahlcen zjednodušenými radami a mýty o psychofarmacích, přináší racionální a vyvážený pohled: farmakoterapie má své limity, ale při správné indikaci a vedení může zásadně zlepšit kvalitu života pacientů. Vedle klinické praxe publikuje odborné články a podílí se na vzdělávání mladých lékařů. Důležitým tématem jeho práce je také individualizace léčby – tedy hledání takové kombinace terapie, která odpovídá konkrétním potřebám pacienta, ...

  Perzistentní depresivní porucha (dystymie), dnes označovaná jako Perzistentní depresivní porucha, je dlouhodobá porucha nálady, která trvá nejméně dva roky (u dětí a dospívajících jeden rok). Na rozdíl od těžké deprese nebývá tak dramatická, ale o to zákeřnější – člověka provází chronický smutek, únava, nízké sebevědomí a pocit beznaděje, které se stávají „novým normálem“. Lidé s dystymií často fungují navenek relativně stabilně – chodí do práce, starají se o rodinu. Uvnitř však prožívají dlouhodobý pocit prázdnoty, ztrátu radosti a sníženou energii. Typické jsou poruchy spánku, změny chuti k jídlu, potíže se soustředěním a přetrvávající pesimistické ladění. Okolí může jejich stav podceňovat právě proto, že nejde o akutní kolaps. Rizikovými faktory jsou genetická zátěž, dlouhodobý stres i nepříznivé životní zkušenosti. Dystymie může přejít do epizody těžké deprese – hovoříme o tzv. „double depression“. Včasné rozpoznání je proto zásadní. Léčba kombinuje psychoterapii (zejména kog...

  Tomáš měl vždy citlivý vnitřní svět – hlasité zvuky, světlo, nečekané změny ho vyváděly z rovnováhy. Ve škole i v práci se snažil přizpůsobit, ale často selhával v očích ostatních.  Po diagnostice autistického spektra získal vysvětlení, proč jeho vnímání je jiné. Naučil se komunikovat své potřeby a používat strategie pro zvládání podnětů – sluchátka, plánování času, pauzy. Život se mu stal snesitelnější a začal si vážit svých schopností a odlišnosti.

  Vdechování oxidu dusného přináší rychlou úlevu pacientům s rezistentní depresí. Jednorázový účinek po týdnu vyprchá. Opakované podání tento efekt prodlužuje. Plyn blokuje receptory v mozku a funguje podobně jako ketamin.

  Až třetině pacientů s depresemi nezabírá běžná léčba za pomoci antidepresiv. Od nového roku mohou psychiatři takovým pacientům podat látku z lysohlávek. Česko se tak stává jednou z prvních zemí v Evropě, která tuto léčbu zlegalizovala.

  Tomáš Kašpárek patří mezi nejvýraznější osobnosti současné české psychiatrie. Působí jako přednosta Psychiatrické kliniky Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno a dlouhodobě propojuje klinickou praxi s výzkumem i moderními technologiemi. Odborně se zaměřuje zejména na poruchy nálady, psychotická onemocnění a neurobiologii duševních poruch. Jeho práce stojí na důsledném využívání zobrazovacích metod mozku a biologických markerů, které pomáhají lépe porozumět mechanismům schizofrenie či bipolární poruchy. V době, kdy roste tlak na rychlá a povrchní řešení, Kašpárek zdůrazňuje význam precizní diagnostiky a individualizované léčby. Významnou roli hraje také jeho pedagogická činnost. Podílí se na vzdělávání nové generace lékařů a podporuje destigmatizaci duševních onemocnění ve veřejném prostoru. Otevřeně komunikuje potřebu reformy psychiatrické péče v Česku – od posilování komunitních služeb po větší důraz na multidisciplinární spolupráci. Tomáš Kašpárek pře...

  Cyklotymie je méně známá, ale klinicky významná porucha nálady, která patří do spektra bipolárních poruch. V mezinárodní klasifikaci nemocí je řazena mezi afektivní poruchy, blízko k diagnóze Bipolární porucha. Na rozdíl od plně rozvinuté bipolární poruchy však nedosahují výkyvy nálady takové intenzity, aby splňovaly kritéria těžké deprese či mánie. Typickým znakem cyklotymie jsou dlouhodobé, chronické výkyvy mezi mírně zvýšenou náladou (hypomanií) a lehkými depresivními stavy. Člověk může být střídavě plný energie, nápadů a sebevědomí, aby se po čase propadl do únavy, pesimismu a podrážděnosti. Tyto změny však často působí „jen“ jako součást osobnosti, což ztěžuje včasné rozpoznání. Podle diagnostických kritérií musí obtíže trvat alespoň dva roky (u dětí a dospívajících jeden rok). Mezi jednotlivými fázemi přitom nebývá delší období úplné stability. Právě chroničnost odlišuje cyklotymii od běžných výkyvů nálady. Rizikem je možnost přechodu do plně rozvinuté bipolární poruchy. Vč...

  Klára trávila hodiny kontrolováním notifikací, scrollováním a porovnáváním se s ostatními. I když se cítila vyčerpaná, nedokázala přestat.  Po rozhovorech s terapeutem si stanovila malé cíle – odkládání telefonu na určité hodiny, vědomé offline aktivity, zapisování pocitů.  Pomalu se učila být přítomná v reálném světě a uvědomovala si, že porovnávání s ostatními ji spíš oslabuje než motivuje.

  Maggie Sterlingová není terapeutka ani vědkyně. Je to žena, která dvacet let žila s chronickou úzkostí a chronickými bolestmi. Úlevu našla ve chvíli, kdy radikálně změnila svůj pohled na úzkost i na sebe samu.

  Psychiatr Martin Jarolímek během svého života téměř ztratil zrak, potýkal se i se závislostí na alkoholu. Tu však překonal a ke svému oboru se po přestávce vrátil. V rámci rozhovorové série Medicína – můj osud také popisuje, proč se zaměřuje zejména na schizofrenii.

  Petr Mohr patří mezi výrazné osobnosti české psychiatrie, zejména v oblasti výzkumu a léčby psychotických poruch. Dlouhodobě působí v Národní ústav duševního zdraví, kde se věnuje klinické práci i vědecké činnosti, a podílí se na formování moderního přístupu k pacientům se schizofrenií a příbuznými onemocněními. Jeho odborný zájem se soustředí na biologické mechanismy duševních poruch, časnou diagnostiku a inovativní léčebné strategie. V době, kdy se psychiatrie posouvá od pouhého tlumení příznaků k individualizované péči, představuje Mohr typ odborníka, který propojuje výzkum s každodenní klinickou praxí. Zdůrazňuje význam včasné intervence – právě ta může zásadně ovlivnit dlouhodobou prognózu pacientů. Vedle výzkumu je aktivní i pedagogicky a publikačně. Podílí se na vzdělávání mladých lékařů a přispívá k destigmatizaci duševních onemocnění. V kontextu rostoucí prevalence psychických potíží ve společnosti je jeho práce mimořádně aktuální. Psychiatrie dnes čelí tlaku na dostupno...

  Smíšená úzkostně-depresivní porucha patří mezi časté, ale často podceňované psychické obtíže. Jak název napovídá, kombinuje příznaky úzkosti i deprese, aniž by některá z těchto složek jasně převažovala. Člověk se tak může cítit dlouhodobě napjatý, vyčerpaný, bez radosti i bez energie – a přitom nemít „typický“ obraz ani jedné poruchy. Typické jsou pocity vnitřního neklidu, obavy bez jasné příčiny, poruchy spánku, podrážděnost či potíže se soustředěním. Zároveň se objevuje smutek, ztráta zájmu o dříve příjemné aktivity, únava a nízké sebevědomí. Tato kombinace vede k výraznému poklesu kvality života – pracovní výkon klesá, vztahy trpí a člověk může mít pocit, že „nezvládá“ ani běžné situace. Rizikovými faktory bývá dlouhodobý stres, pracovní přetížení, vztahové problémy či náročné životní změny. Významnou roli hraje i osobnostní nastavení a biologická zranitelnost. Na rozdíl od krátkodobé reakce na stres jde o stav, který trvá týdny až měsíce a bez odborné pomoci se často nelepší....