Duševní zdraví 🍀

  Hraniční porucha osobnosti (HPO) patří mezi komplexní duševní obtíže, které výrazně ovlivňují prožívání emocí i mezilidské vztahy. Označení „rakovina duše“ se někdy používá obrazně, ale může být zavádějící a stigmatizující. Přesnější je chápat HPO jako poruchu regulace emocí, nikoli jako „zkaženost“ osobnosti. Základním rysem HPO je zvýšená emoční citlivost. Lidé s touto poruchou reagují intenzivněji na podněty, zejména v oblasti vztahů a vnímaného odmítnutí. Výzkumy ukazují, že amygdala – centrum zpracování emocí – bývá aktivnější, zatímco regulační funkce prefrontální kůry může být oslabená. To vede k rychlému nástupu silných emocí, které je obtížné kontrolovat. Významnou roli hraje i raná zkušenost. U mnoha jedinců s HPO se objevuje historie nestabilního prostředí, traumatu nebo nedostatečné emoční podpory. Nervový systém se tak adaptuje na zvýšenou pohotovost vůči hrozbě. Reakce, které okolí vnímá jako nepřiměřené, jsou ve skutečnosti výsledkem naučených obranných mechanismů....

  Limbický systém představuje klíčovou část mozku odpovědnou za zpracování emocí, paměti a motivace. V kontextu duševního zdraví hraje zásadní roli, protože propojuje naše prožívání s fyziologickými reakcemi těla. Porozumění jeho fungování umožňuje lépe chápat, proč reagujeme určitým způsobem na stres, radost či ohrožení. Tento systém zahrnuje struktury jako amygdala, hippocampus nebo hypotalamus. Amygdala se podílí na detekci hrozeb a spouští rychlé emoční reakce, často dříve, než si situaci vědomě uvědomíme. Hippocampus propojuje emoce s pamětí, čímž formuje naše zkušenosti a budoucí chování. Hypotalamus následně reguluje hormonální odpovědi, například vyplavování stresových hormonů. V každodenním životě limbický systém ovlivňuje rozhodování, vztahy i schopnost zvládat zátěž. Pokud je dlouhodobě přetížený (např. chronickým stresem), může docházet k úzkostem, podrážděnosti nebo emoční nestabilitě. Právě zde se otevírá prostor pro podpůrné nástroje, které pomáhají systém zklidnit. ...

  Případ pacienta, který se před pár dny nevrátil z povolené vycházky v Psychiatrické nemocnici Jihlava a po němž pátrá policie i v zahraničí, připomněl realitu psychiatrické péče. V tomto konkrétním případě jde již o několikátý útěk stejného pacienta, který se dokáže dostat do Rakouska a dalších zemí. Útěky pacientů patří k situacím, se kterými se zdravotnická zařízení musejí vyrovnávat dlouhodobě.

  Už téměř rok je pravidelnou součástí klubu psycholožka Bětka. Jednou za čtrnáct dní se s ní děti setkávají na hodinovém programu, který probíhá v bezpečném a respektujícím prostředí. Během těchto setkání mají prostor mluvit o tom, co prožívají, co je trápí, ale i o věcech, které jim dělají radost. Program není jen o povídání, děti se postupně učí lépe rozumět samy sobě, svým emocím i vztahům s ostatními, a otevírají témata, která jsou pro ně aktuální a důležitá.

  Karel Kuffner patří mezi významné osobnosti české psychiatrie, které se podílely na rozvoji moderního přístupu k duševnímu zdraví. Jeho odborná práce byla zaměřena především na diagnostiku a léčbu závažných duševních poruch, ale také na humanizaci psychiatrické péče, což bylo v minulosti klíčové téma. Ve své praxi kladl důraz na komplexní pohled na pacienta. Nezaměřoval se pouze na symptomy onemocnění, ale snažil se porozumět i širším souvislostem – osobnímu příběhu člověka, jeho prostředí a vztahům. Tento přístup dnes považujeme za samozřejmý, ale v době jeho působení představoval důležitý posun od čistě biologického modelu léčby. Kuffner se věnoval také osvětě v oblasti duševního zdraví. Usiloval o to, aby se psychiatrie více otevřela veřejnosti a aby se snížilo stigma spojené s duševními poruchami. Právě stigma je často jednou z hlavních překážek, proč lidé nevyhledají odbornou pomoc včas. Jeho odkaz je patrný i dnes – v důrazu na respekt k pacientovi, individuální přístup a p...

  Impulzivita patří mezi nejvýraznější rysy hraniční poruchy osobnosti (BPD), někdy obrazně označované jako „rakovina duše“ pro svou hloubku a dopad na prožívání člověka. Nejde o pouhou nerozvážnost – impulzivní chování je zde často reakcí na intenzivní emoční napětí, které jedinec nedokáže jinak regulovat. Typicky se projevuje v oblastech, jako jsou vztahy, finance, užívání návykových látek nebo sebepoškozování. Člověk může jednat rychle, bez promyšlení důsledků, často ve snaze okamžitě ulevit vnitřní bolesti, prázdnotě nebo úzkosti. Krátkodobá úleva však bývá vystřídána pocity viny, studu a ještě většího emočního chaosu. Z neuropsychologického hlediska souvisí impulzivita s oslabenou schopností regulace emocí a nižší aktivitou oblastí mozku odpovědných za sebekontrolu. Zároveň bývá zvýšená citlivost na stres a odmítnutí, což vede k rychlým a extrémním reakcím. Vztahy tak mohou být bouřlivé, střídající idealizaci a zklamání. Důležité je, že impulzivita není „slabost charakteru“, a...

  Mozek reaguje na vůně rychleji než na většinu ostatních podnětů, což souvisí s jedinečnou strukturou čichového systému. Zatímco zrakové či sluchové informace procházejí složitým „přepojovacím“ procesem v thalamu, čichové podněty mají přímější cestu. Signály z čichových receptorů putují rovnou do oblastí mozku spojených s emocemi a pamětí, především do limbického systému. Tato „zkratka“ vysvětluje, proč vůně dokážou okamžitě vyvolat silné emoce nebo vzpomínky. Stačí krátký kontakt s určitou vůní a člověk se může během vteřiny ocitnout v minulosti – například si vybaví dětství, konkrétní osobu nebo intenzivní životní zážitek. Tento jev není náhodný, ale evolučně výhodný. Čich pomáhal našim předkům rychle rozpoznat nebezpečí, jako byl kouř nebo zkažené jídlo, a reagovat bez zbytečného zdržení. Z pohledu duševního zdraví má tato vlastnost velký význam. Vůně mohou ovlivňovat náladu, snižovat stres nebo naopak aktivovat nepříjemné emoce. Právě proto se využívají například v aromaterapi...

  Slovo narcista se v posledních letech stalo jedním z nejpoužívanějších výrazů na sociálních sítích. Říká se to o partnerech, kolezích, politicích, prakticky o komkoliv, kdo se chová nepříjemně. Jenže skutečný narcismus je něco podstatně hlubšího a nebezpečnějšího. A co je překvapivé – ničit narcistu vlastně vůbec nemá smysl.

  Zima je už opravdu dlouhá. Ráno se pozdě rozednívá, odpoledne brzo stmívá, dny jsou tmavé a bez sluníčka, navíc letos trpíme ještě mrazem a sněžením. Není se čemu divit, že se mnozí z nás cítíme zcela bez energie. Věděli jste, že podobnou depresi pociťují i vaši psí mazlíčkové?

  Ferdinand Knobloch patří mezi významné osobnosti české i světové psychiatrie, jehož práce zásadně ovlivnila přístup k léčbě duševních poruch ve 20. století. Narodil se v roce 1916 a během své kariéry propojoval medicínu, psychologii i sociální vědy, čímž přispěl k rozvoji komplexního pohledu na duševní zdraví. Knobloch se společně se svou manželkou Jiřinou Knoblochovou věnoval především skupinové psychoterapii a rodinné terapii. Jejich přístup zdůrazňoval význam vztahů a sociálního prostředí při vzniku i léčbě psychických potíží. V době, kdy byla psychiatrie často zaměřena převážně biologicky, přinesl důležitý důraz na psychologické a mezilidské faktory. Po emigraci v roce 1968 působil v Kanadě, kde pokračoval ve své odborné práci a výuce. Jeho zkušenosti z různých kulturních prostředí mu umožnily lépe porozumět univerzálním i specifickým aspektům lidské psychiky. Významně se podílel na rozvoji tzv. integrované psychoterapie, která kombinuje různé terapeutické směry podle potřeb ...

  Hraniční porucha osobnosti (HPO) zásadně ovlivňuje způsob, jakým člověk vnímá realitu, sebe i druhé. Jedním z nejvýraznějších dopadů je narušené rozhodování, které je silně ovlivněno aktuálním emočním stavem. Rozhodnutí tak často nevycházejí z racionální úvahy, ale z intenzivních, rychle se měnících emocí. Z psychologického hlediska je pro HPO typická emoční dysregulace a černobílé vnímání. To znamená, že situace i lidé jsou hodnoceni extrémně – jako zcela dobří, nebo zcela špatní. Tento mechanismus se promítá do každodenních voleb, například ve vztazích, financích či pracovním životě. Impulzivita pak vede k rychlým rozhodnutím bez domyšlení důsledků, což může zpětně prohlubovat pocity viny, studu nebo prázdnoty. Dalším faktorem je strach z opuštění, který může rozhodování výrazně zkreslovat. Člověk s HPO může volit kroky, které mají primárně zabránit ztrátě vztahu, i za cenu vlastního nepohodlí či sebezapření. V jiných situacích naopak reaguje vyhýbavě nebo konfliktně, což stabi...

  Vůně patří mezi nejrychlejší a nejméně vědomě kontrolované podněty, které ovlivňují lidskou psychiku. Na rozdíl od zraku či sluchu jsou čichové vjemy přímo propojeny s limbickým systémem – oblastí mozku zodpovědnou za emoce, paměť a stresové reakce. Právě proto dokáže určitá vůně během okamžiku vyvolat klid, nostalgii nebo naopak napětí. Z psychologického hlediska fungují vůně jako spouštěče emočních asociací. Například známá vůně může aktivovat vzpomínky a s nimi spojené pocity, aniž bychom si to plně uvědomovali. Tento mechanismus se uplatňuje i v každodenním fungování – od pracovního výkonu až po kvalitu spánku. Některé vůně podporují soustředění, jiné pomáhají uvolnění nebo regulaci stresu. V kontextu péče o duševní zdraví se proto objevuje využití esenciálních olejů jako doplňkového nástroje. Nejde o léčbu v klinickém smyslu, ale o podporu psychické rovnováhy skrze smyslové vnímání. Například levandule bývá spojována s relaxací, citrusové vůně s povzbuzením. Klíčová je však ...

  Renomovaní odborníci prof. Siegfried Kasper z Rakouska (Lékařská univerzita Vídeň) a dr. Anne Eckertová ze Švýcarska (dvě univerzitní pracoviště v Basileji) prezentují v zářijovém čísle předního odborného časopisu European Archives of Psychiatry and Clinical Neuroscience vyžádaný přehled klinických studií zkoumajících anxiolytické a antidepresivní účinky silexanu, aktivní látky odvozené ze silice z levandulového oleje.

  Strašidelně dlouhé objednací doby k dětským psychiatrům v řádu mnoha a mnoha měsíců i neustále přeplněná lůžková oddělení dětských psychiatrií. Taková je každodenní realita péče o děti s duševními problémy v Česku. Podle šéfa Asociace dětské a dorostové psychiatrie Tomáše Havelky chronické podfinancování a zanedbávání oboru způsobily, že ani systematičtější podpora v posledních letech nedokázala situaci zachránit.

  Jaroslav Skála patří mezi nejvýznamnější osobnosti české psychiatrie, zejména v oblasti léčby závislostí. Narodil se v roce 1916 a jeho profesní život byl úzce spojen s bojem proti alkoholismu, který vnímal nejen jako zdravotní, ale i společenský problém. Skála byl průkopníkem moderní adiktologie v Československu. V roce 1948 založil první protialkoholní záchytnou stanici v Praha, čímž položil základy systematické péče o osoby pod vlivem alkoholu. Jeho přístup byl inovativní – kombinoval medicínské, psychologické i sociální aspekty léčby. Zdůrazňoval význam režimu, odpovědnosti a aktivní spolupráce pacienta. Významným přínosem Jaroslava Skály byla také práce s komunitou pacientů. Podporoval skupinovou terapii a inspiroval se principy anonymních alkoholiků, které adaptoval na české prostředí. Věřil, že sdílení zkušeností a vzájemná podpora mají zásadní vliv na úspěch léčby. Jeho metody byly někdy vnímány jako přísné, ale zároveň účinné. Skála kladl důraz na disciplínu a jasně nast...

  Hraniční porucha osobnosti je často popisována jako jedna z nejnáročnějších duševních poruch – nejen pro samotného člověka, ale i pro jeho okolí. Jedním z jejích nejvýraznějších projevů jsou prudké emoční výkyvy během dne. Zatímco většina lidí prožívá emoce v určité stabilitě, u lidí s touto poruchou se mohou nálady měnit během hodin, někdy i minut. Ráno může být relativně klidné, dopoledne přichází úzkost, odpoledne hněv a večer hluboký pocit prázdnoty. Tyto změny často spouští zdánlivě drobné podněty – například tón hlasu, zpráva bez odpovědi nebo pocit odmítnutí. Typické je, že emoce mají extrémní intenzitu. Smutek není jen smutkem, ale propadem do beznaděje. Radost může rychle přejít v úzkost, že o ni člověk přijde. Hněv bývá silný a obtížně kontrolovatelný. Tento „emocionální kolotoč“ je vyčerpávající a vede k pocitu, že člověk ztrácí kontrolu sám nad sebou. Právě proto se někdy používá označení „rakovina duše“ – ne jako medicínský termín, ale jako metafora hlubokého vnitřní...

  Bludná porucha patří mezi méně nápadná, ale o to zrádnější duševní onemocnění. Na rozdíl od schizofrenie nebývá doprovázena výrazným rozpadem osobnosti či halucinacemi. Jejím hlavním znakem jsou však pevně zakořeněné bludy – přesvědčení, která neodpovídají realitě, ale nemocný o nich nepochybuje. Typické jsou například bludy pronásledování („někdo mě sleduje“), žárlivosti („partner je nevěrný bez důkazů“) nebo velikášství („mám výjimečné schopnosti či poslání“). Tyto myšlenky mohou působit na první pohled uvěřitelně, což ztěžuje jejich rozpoznání okolím. Zajímavé je, že mimo oblast bludů může člověk fungovat relativně normálně – pracovat, komunikovat i udržovat vztahy. Právě proto bývá onemocnění často dlouho skryté. Problém nastává ve chvíli, kdy bludy začnou ovlivňovat chování, vztahy a každodenní rozhodování. Příčiny nejsou jednoznačné. Roli hraje kombinace biologických faktorů, stresu i osobnostních rysů. Spouštěčem může být například dlouhodobé napětí, izolace nebo silná živ...

  Umělá inteligence dokáže napodobit porozumění a nabídnout okamžitou podporu. Detailní rozbor jejích odpovědí ale naznačuje, že u některých duševních potíží může reagovat nevhodně nebo zjednodušeně.

  Psychiatrické nemocnice zřizované ministerstvem zdravotnictví potřebují investice za 2,7 miliardy korun. Mají dohromady více než 3700 lůžek. Po prvním jednání Rady vlády pro duševní zdraví to v pátek řekl premiér Andrej Babiš (ANO). Oznámil také, že národní koordinátorkou politiky duševního zdraví byla jmenována psychiatrička Dita Protopopová a na Úřadě vlády vznikl nový odbor politiky duševního zdraví.

  Vladimír Vondráček patří mezi nejvýznamnější osobnosti české psychiatrie 20. století. Jeho práce zásadně ovlivnila nejen odborné chápání duševních poruch, ale i způsob, jakým o nich přemýšlí široká veřejnost. Vondráček byl nejen lékařem, ale také výrazným popularizátorem psychiatrie. Ve svých textech dokázal srozumitelně a často i s nadhledem vysvětlovat složité psychické jevy. Zabýval se především neurózami, závislostmi a psychosomatickými poruchami – tedy oblastmi, které jsou aktuální i dnes, kdy roste počet lidí trpících úzkostmi, stresem a vyčerpáním. Jedním z jeho klíčových přínosů bylo zdůraznění propojení těla a psychiky. Upozorňoval na to, že psychické napětí se často projevuje fyzickými symptomy, což dnes potvrzuje moderní psychosomatická medicína. V době, kdy byla psychiatrie často vnímána jako okrajový obor, se snažil destigmatizovat duševní onemocnění a přiblížit je běžnému člověku. Zároveň byl známý svou schopností kritického myšlení a nadhledu. Nebál se poukazovat n...

  Hraniční porucha osobnosti je často spojována s extrémními emocemi, ale jedním z nejtišších a zároveň nejbolestivějších projevů je chronický pocit prázdnoty. Lidé jej někdy popisují jako vnitřní vakuum, odpojení od sebe sama i od světa – stav, kdy nic nedává smysl a radost se zdá nedosažitelná. Právě proto se někdy obrazně hovoří o „rakovině duše“. Nejde o odborný termín, ale o metaforu vystihující, jak hluboce a dlouhodobě tento pocit narušuje prožívání identity. Člověk může mít problém definovat, kým vlastně je, co chce, nebo co cítí. Vztahy, práce i koníčky ztrácejí stabilitu, protože chybí pevný vnitřní základ. Prázdnota často vede k impulzivnímu chování – snaze „něco cítit“. To může zahrnovat rizikové vztahy, sebepoškozování nebo zneužívání návykových látek. Paradoxně však tyto pokusy úlevu nepřinášejí dlouhodobě, ale pocit prázdnoty ještě prohlubují. Dobrou zprávou je, že existuje účinná pomoc. Psychoterapie, zejména dialekticko-behaviorální terapie (DBT), pomáhá budovat st...

  Akutní psychotická porucha je závažný, ale často přechodný stav, při kterém dochází k náhlému narušení vnímání reality. Typicky vzniká během dnů až týdnů a může být pro okolí i samotného člověka velmi znepokojivý. Projevuje se především halucinacemi (např. slyšení hlasů), bludy (pevná, ale mylná přesvědčení) a dezorganizovaným myšlením či chováním. Člověk může působit zmateně, reagovat nepřiměřeně na situace nebo mít pocit, že je pronásledován či ohrožen. Důležité je, že tyto projevy nejsou pod vědomou kontrolou. Spouštěčem bývá často silný stres, traumatická událost, nedostatek spánku nebo užívání návykových látek. Na rozdíl od chronických psychotických onemocnění, jako je schizofrenie, má akutní psychotická porucha většinou rychlý nástup i ústup. Při včasné léčbě může dojít k úplnému zotavení. Základem léčby je psychiatrická péče, která může zahrnovat krátkodobou hospitalizaci a podávání antipsychotik. Neméně důležitá je psychologická podpora a stabilizace životních podmínek po...

  Nebezpečným trendem poslední doby u mladistvých je zneužívání léků, jako jsou antidepresiva či sedativa. Častěji po nich sahají dívky. Jak upozorňují lékaři, náctiletí se k tabletkám dostanou například přes rodiče. Aby se mladí dostali do „nálady“, kombinují léky s alkoholem. 

  Počet lidí s duševními potížemi celosvětově roste. Jen v Česku má podle posledních dat alespoň středně těžké deprese nebo úzkosti 18 procent dospělých. S tím se výrazně zvyšuje poptávka po antidepresivech a také v tuzemsku těžce dostupných psychoterapiích. Množí se ale také vědecké důkazy o tom, že v některých případech může ke zlepšení duševního stavu výrazně přispět pohyb.

  Antonín Heveroch patří mezi zakladatelské osobnosti české moderní psychiatrie. Jeho práce na přelomu 19. a 20. století významně přispěla k proměně pohledu na duševní onemocnění – od stigmatizace k odbornému, systematickému zkoumání lidské psychiky. Heveroch působil jako profesor psychiatrie a zasloužil se o rozvoj oboru nejen po klinické, ale i akademické stránce. V době, kdy byla psychiatrie teprve formujícím se oborem, prosazoval důraz na vědecký přístup, diagnostickou přesnost a pochopení širších souvislostí duševních poruch. Jeho práce reflektovala tehdejší evropské trendy, ale zároveň přinášela vlastní originální pohledy. Z dnešního pohledu je zajímavé, jak Heveroch vnímal psychické poruchy v kontextu osobnosti a prostředí. Už tehdy upozorňoval na význam individuálních rozdílů, což je princip, na kterém stojí moderní personalizovaná psychiatrie. Přestože tehdejší léčebné možnosti byly omezené, jeho přístup byl ve své době pokrokový – snažil se pacienty chápat, nikoli pouze k...

  Hraniční porucha osobnosti zásadně ovlivňuje prožívání vlastní identity. Jedním z jejích nejvýraznějších rysů je tzv. „difúze identity“ – tedy nestabilní a proměnlivý obraz sebe sama. Lidé s touto poruchou často nevědí, kdo vlastně jsou. Jejich hodnoty, cíle i názory se mohou rychle měnit v závislosti na aktuálních emocích nebo vztazích. To, co dnes považují za důležité, může zítra ztratit význam. Identita tak není pevná, ale spíše „tekutá“ a závislá na okolí. Silnou roli hraje i vztah k druhým lidem. Jedinec s hraniční poruchou osobnosti může přebírat postoje a chování blízkých osob, aby si zajistil jejich přijetí. Strach z opuštění a odmítnutí vede k tomu, že vlastní „já“ ustupuje potřebě být milován. Výsledkem je vnitřní prázdnota a pocit, že člověk „nemá pevné jádro“. K této nestabilitě přispívají i extrémní emoční výkyvy. Intenzivní emoce mohou krátkodobě zcela změnit pohled na sebe sama – od pocitu výjimečnosti až po hluboké sebepohrdání. Tento rozpor vytváří dlouhodobé nap...

  Schizoafektivní porucha představuje komplexní duševní onemocnění na pomezí psychotických a afektivních poruch. Kombinuje příznaky typické pro schizofrenii (např. halucinace, bludy či dezorganizované myšlení) s výraznými poruchami nálady, jako jsou deprese nebo manické epizody. Na rozdíl od „čisté“ schizofrenie zde hraje klíčovou roli právě kolísání nálady. Pacient může procházet obdobími hlubokého smutku, beznaděje a ztráty energie, nebo naopak fázemi zvýšené aktivity, euforie a snížené potřeby spánku. Psychotické příznaky se mohou objevovat jak během těchto epizod, tak i nezávisle na nich. Příčiny schizoafektivní poruchy nejsou zcela objasněny. Uvažuje se o kombinaci genetických predispozic, neurobiologických faktorů a vlivů prostředí, včetně stresu či traumatických zkušeností. Diagnostika bývá náročná a vyžaduje dlouhodobé sledování vývoje příznaků. Léčba je komplexní a obvykle zahrnuje kombinaci antipsychotik, stabilizátorů nálady a antidepresiv. Stejně důležitá je psychoterap...

  Ambulance dětské psychiatrie v Pardubické nemocnici je prázdná, přitom měla zvýšit dostupnost dětské psychiatrické péče v kraji. Nedaří se pro ni totiž sehnat plně kvalifikovaného dětského a dorostového psychiatra. Těch je po celé republice nedostatek. O děti s psychickými potížemi se v Pardubicích dočasně stará dětský psycholog, ten ovšem řeší spíše akutní případy. Nemocnice se nyní snaží psychiatry nalákat výhodnými benefity.

  Desítky let pomáhá těm, kteří hledají léčení duše. Psychiatr Josef Zvoníček působí především v Otrokovicích, ale nejen tam. Jeho rady mohou pomoci každému. Třeba těm, kterým se nelíbí, že je zamračeno, že je moc chladno, nebo naopak, že je více teplo, že by v nejkratším měsíci roku mělo být. Pohotové glosy toho lékaře mohou preventivně pomáhat i těm, kteří nemusejí hledat přímo pomoc ve smyslu léků nebo terapií.

  Pavel Bém je osobností, která propojuje svět medicíny, politiky a veřejné debaty o duševním zdraví. Vystudoval lékařství a specializoval se na psychiatrii, přičemž se zaměřoval zejména na problematiku závislostí. Jeho odborná praxe byla spojena s prací s pacienty trpícími závislostí na návykových látkách, což je oblast, kde se prolíná medicína, psychologie i sociální faktory. V širším kontextu české psychiatrie patří závislosti mezi největší výzvy. Bém se této problematice věnoval nejen klinicky, ale i koncepčně – podporoval harm reduction přístupy a racionální drogovou politiku, která staví na minimalizaci škod spíše než na represi. Tento přístup odpovídá moderním trendům v oboru psychiatrie a adiktologie. Vedle své lékařské kariéry je však Bém znám především jako politik, mimo jiné jako bývalý primátor Prahy. Právě tato kombinace odbornosti a veřejné funkce mu umožnila ovlivňovat diskusi o duševním zdraví na systémové úrovni – od prevence závislostí až po organizaci péče. Jeho ...

  Hraniční porucha osobnosti (BPD) je jednou z nejvíce emočně intenzivních diagnóz v psychiatrii. Označení „rakovina duše“ sice není odborné, ale vystihuje, jak hluboce a vyčerpávajícím způsobem tato porucha zasahuje prožívání člověka. Typickým rysem je extrémní emoční nestabilita. Emoce přicházejí náhle, ve velké síle a často se rychle střídají. Radost se může během chvíle změnit v úzkost, vztek nebo hluboký smutek. Lidé s BPD často popisují, že své emoce neprožívají „normálně“, ale v extrémech. Velmi častý je intenzivní strach z opuštění. I drobný náznak odmítnutí může vyvolat silnou úzkost, paniku nebo zoufalství. Tento strach pak ovlivňuje vztahy – které bývají bouřlivé, nestabilní a plné výkyvů mezi idealizací a zklamáním. Další typickou emocí je prázdnota. Nejde jen o smutek, ale o hluboký pocit vnitřní „nicoty“, ztráty smyslu a identity. Tento stav může vést k impulzivnímu chování, sebepoškozování nebo snaze „něco cítit za každou cenu“. Výraznou roli hraje i intenzivní hněv....

  Katatonní schizofrenie patří mezi méně časté, ale klinicky velmi výrazné formy schizofrenie. Typickým znakem nejsou primárně bludy či halucinace, ale výrazné poruchy pohybu a chování – od úplného strnutí až po nekontrolovanou aktivitu. Pacient může setrvávat dlouhé hodiny či dny v nehybné pozici (tzv. stupor), nereagovat na podněty a působit „odpojeně“ od reality. Na opačném pólu se objevuje katatonní excitace – chaotický, bezcílný pohyb bez zjevného důvodu. Charakteristická je také „vosková flexibilita“, kdy člověk udrží tělo v polohách, do nichž je pasivně nastaven. Příčiny nejsou zcela objasněné, ale roli hraje kombinace biologických faktorů, narušené mozkové chemie a stresových vlivů. Katatonie se navíc nemusí vyskytovat jen u schizofrenie – může doprovázet i těžké deprese nebo jiné neurologické stavy, což komplikuje diagnostiku. Léčba je dnes výrazně účinnější než v minulosti. Základem jsou benzodiazepiny, antipsychotika a v těžkých případech i elektrokonvulzivní terapie (EC...

  Stáří často nepřináší jen klid, ale i osamělost, ztráty a pocit, že už člověk nikam nepatří. Zatímco se naše zraky soustředí na duševní potíže mladých, nejvyšší riziko deprese i sebevr*aždy roste s věkem. Nejohroženější jsou muži po sedmdesátce.

  Vláda chce nakopnout reformu duševního zdraví, kterou podle ní předchozí kabinet zbrzdil. Slibuje desítky center duševního zdraví a kratší čekací lhůty. V centru zájmu kabinetu má být hlavně zhoršující se dětská psychika.