Odchod zaměstnance nebývá jen otázkou peněz. Velmi často začíná mnohem dříve – pocitem, že člověk není respektován, slyšen nebo že jeho práce nemá skutečnou hodnotu.
Manažer výrazně ovlivňuje, jak zaměstnanec svou práci prožívá. Neustálá kontrola, mikromanagement, nespravedlivé zacházení, ponižování, favoritismus nebo nedostatek podpory mohou postupně vytvářet prostředí, ve kterém člověk funguje pod dlouhodobým psychickým tlakem. Výzkumy skutečně ukazují souvislost mezi kvalitou vedení a úmyslem zaměstnanců odejít.
Problém často není jedna konkrétní situace. Horší je dlouhodobý vzorec. Manažer slibuje změnu, ale nic se neděje. Chyby se trestají, zatímco dobrá práce se považuje za samozřejmost. Zaměstnanec postupně přestane říkat, co si myslí. Přestane se snažit něco měnit. A nakonec začne hledat cestu ven.
Z pohledu duševního zdraví je důležité také to, že dlouhodobě vysoké pracovní nároky bez dostatečné podpory mohou zvyšovat stres, vyčerpání a riziko vyhoření. Současně ale není správné svalovat každý odchod pouze na manažera. Významnou roli hraje také pracovní zátěž, odměňování, možnosti růstu nebo celkové nastavení organizace.
Dobrý manažer proto není ten, u kterého nikdo nikdy neodejde. Je to manažer, který dokáže vytvořit prostředí, ve kterém lidé nemusí svou práci přežívat.
Lidé totiž často neopouštějí jen pracovní místo. Opouštějí způsob, jakým se v něm dlouhodobě cítili.