Důvěra ve vedení se neztrácí jedním špatným rozhodnutím. Častěji mizí postupně – každým nesplněným slibem, nejasným vysvětlením, nespravedlivým rozhodnutím nebo situací, kdy vedení říká něco jiného, než následně dělá.
Zpočátku se nemusí dít nic dramatického. Zaměstnanci pouze přestanou říkat svůj názor. Přestanou upozorňovat na problémy. Méně se ptají, méně přicházejí s nápady a začnou si více hlídat vlastní riziko. Z angažovanosti se postupně stává opatrnost.
Právě to je nebezpečné. Tým může navenek fungovat, plnit úkoly a dodržovat termíny, ale uvnitř už nemusí existovat skutečná spolupráce. Výzkum dlouhodobě ukazuje souvislost mezi důvěrou ve vedení, psychologickým bezpečím, spokojeností a psychickou zátěží zaměstnanců.
Obnovit ztracenou důvěru přitom nejde prohlášením typu „musíte nám věřit“. Důvěra se obnovuje chováním. Vedení musí pojmenovat problém, přiznat vlastní chyby, vysvětlovat svá rozhodnutí a především dlouhodobě dokazovat, že jeho slova odpovídají činům.
Velkým varovným signálem je chvíle, kdy zaměstnanci přestanou vedení odporovat. Ticho totiž nemusí znamenat souhlas. Může znamenat, že už nevěří, že má smysl něco říkat.
Důvěra není benefit. Je to základní podmínka zdravého pracovního prostředí. A když se ztratí, nestačí ji požadovat. Je nutné ji znovu zasloužit.