Podnikatel může být unavený i tehdy, když pracuje v oboru, který si sám vybral. Ne proto, že by svou práci neměl rád. Ale proto, že příliš dlouho nese odpovědnost za příliš mnoho věcí najednou.
Rozhodnutí, zaměstnanci, zákazníci, finance, smlouvy, investice, chyby i budoucnost firmy. Některé problémy lze odložit. Jiné čekají na rozhodnutí okamžitě. A podnikatel často nemá možnost jednoduše říct: „Dnes už to neřeším.“
Právě neustálá odpovědnost může být psychicky vyčerpávající. Člověk postupně přestává odpočívat i ve chvíli, kdy fyzicky nepracuje. Myšlenky pokračují dál. Co když přijde horší měsíc? Co když udělám špatné rozhodnutí? Co když někdo selže? Co když firma nebude fungovat beze mě?
Problém přitom nemusí začít dramatickým zhroucením. Často přichází nenápadně. Podnikatel je podrážděnější, hůře spí, ztrácí trpělivost, nedokáže vypnout nebo má pocit, že už nemá z práce stejnou radost jako dříve.
Dlouhodobý pracovní stres může vést k vyčerpání, psychickému odstupu od práce a poklesu profesní efektivity – tedy ke znakům, které WHO spojuje se syndromem vyhoření.
Únava z odpovědnosti proto není známkou slabosti. Může být signálem, že člověk příliš dlouho funguje bez dostatečné regenerace, podpory a prostoru předat část odpovědnosti dál.
Podnikatel nemusí všechno zvládnout sám. Schopnost říct „tohle už nemusím nést sám“ může být stejně důležitá jako schopnost přijmout odpovědnost.