Být šéfem neznamená být obklopený lidmi. Člověk může celý den sedět mezi kolegy, vést porady, rozhodovat o důležitých věcech – a přesto mít pocit, že na všechno zůstává sám.
Vedoucí pozice vytváří zvláštní hranici. Některé problémy nemůže manažer otevřeně sdílet se svými zaměstnanci. Nemůže jim říct všechno, co řeší s vlastními nadřízenými, o obavách z rozhodnutí nebo o tlaku, který na něj dopadá. Časem tak může vzniknout pocit, že musí být stále silný, jistý a rozhodný.
Jenže dlouhodobé potlačování vlastních emocí a absence skutečně blízkých pracovních vztahů mohou mít dopad na psychickou pohodu. Výzkumy spojují pracovní osamělost například s vyšším vyhořením, nižší pracovní spokojeností a horším pracovním fungováním.
Osamělost přitom není totéž co být sám. Někdy člověk nepotřebuje více lidí kolem sebe. Potřebuje jednoho nebo dva lidi, před kterými nemusí hrát roli neomylného manažera.
Proto je důležité mít prostor, kde lze říct: „Nevím.“ „Mám strach, že jsem se rozhodl špatně.“ Nebo jednoduše: „Tohle je na mě moc.“
Silný vedoucí nemusí všechno zvládnout sám. Schopnost vyhledat podporu není slabost. Je to součást péče o vlastní psychiku – a někdy také podmínka toho, aby člověk mohl dlouhodobě dobře vést ostatní.