Od lídra se často očekává klid, rozhodnost a schopnost zvládnout i situace, ve kterých ostatní ztrácejí půdu pod nohama. Jenže právě tato očekávání mohou vytvořit nebezpečnou past: přesvědčení, že vedoucí pracovník nesmí ukázat únavu, nejistotu nebo vlastní emoce.
Lídr pak může začít hrát roli člověka, který má vždy odpověď. Problém ale není v tom, že své emoce neukazuje. Problém nastává ve chvíli, kdy je dlouhodobě potlačuje i sám před sebou.
Nejistota se může proměnit v podrážděnost. Únava v neschopnost soustředit se. Dlouhodobý tlak v pocit, že už není možné vypnout. A protože okolí vidí především sebejistého manažera, nemusí si vůbec všimnout, že uvnitř dochází k vyčerpání.
Ukázat slabost přitom neznamená ztratit autoritu. Lídr nemusí před týmem odhalovat každý osobní problém. Může ale říct: „Tahle situace je náročná a potřebuji si ji promyslet.“ Nebo přiznat, že některou oblast nezvládne sám a potřebuje pomoc.
Takové jednání může být naopak známkou zralého leadershipu. Skutečná autorita totiž nemusí stát na dojmu neporazitelnosti.
Lídr není stroj. A pokud musí každý den dokazovat, že ho nic nezlomí, může nakonec nejvíce ohrozit právě sám sebe.