Podnikatel může působit sebejistě, rozhodně a úspěšně. Uvnitř ale může prožívat úplně jiný příběh: „Co když na to ve skutečnosti nemám? Co když ostatní zjistí, že nejsem tak schopný, jak si myslí?“
Právě tak může vypadat impostor syndrom – pocit, že vlastní úspěch není zasloužený a že člověk své výsledky získal spíše náhodou než schopnostmi.
U podnikatelů může být tento problém obzvlášť výrazný. Podnikání totiž nabízí jen málo jistoty. Rozhodnutí mají často přímý finanční dopad, výsledky nejsou garantované a okolí může podnikatele vnímat jako člověka, který „má všechno pod kontrolou“.
Jenže úspěch paradoxně nemusí nejistotu odstranit. Někdy ji ještě posílí.
Podnikatel získá větší zakázku a řekne si, že měl štěstí. Překoná konkurenci a připíše to okolnostem. Firma roste, ale místo radosti přichází obava, že příště už se to nepodaří.
Vzniká začarovaný kruh: člověk začne pracovat ještě více, snaží se dokazovat svou hodnotu a nastavuje si stále vyšší standardy. Odpočinek vnímá jako slabost. Chybu jako důkaz vlastní neschopnosti.
Dlouhodobě to může vést k vyčerpání, úzkosti, perfekcionismu a ztrátě radosti z podnikání.
Cesta ven nevede přes další dokazování vlastní hodnoty. Začíná schopností oddělit fakta od pocitů.
„Mám strach, že selžu“ není totéž jako „jsem neschopný“.
Podnikatel nemusí čekat, až se bude cítit dost dobrý. Může se naučit uznat vlastní výsledky i ve chvíli, kdy o sobě stále pochybuje.
Protože pochybnost není důkaz neschopnosti. Je to pouze pocit.