Manažeři bývají vnímáni jako lidé, kteří zvládnou vše. Vedou týmy, řeší konflikty, nesou odpovědnost za výsledky a často jsou oporou ostatním. Právě tato dlouhodobá zátěž však může vést k syndromu vyhoření.
Vyhoření u manažerů obvykle nepřichází ze dne na den. Začíná nenápadně. Člověk ztrácí energii, hůře spí, je podrážděný a práce, která ho dříve bavila, se stává pouhou povinností. Přidává se únava, pokles motivace a pocit, že žádné úsilí nestačí.
Rizikovými faktory jsou dlouhé pracovní hodiny, neustálá dostupnost na telefonu, vysoký tlak na výkon i nedostatek odpočinku. Mnoho manažerů navíc považuje přiznání únavy za projev slabosti, a proto své potíže dlouho skrývá. Tím se jejich stav často ještě zhoršuje.
Prevencí není pracovat méně, ale pracovat udržitelně. Důležité je umět delegovat úkoly, nastavit si hranice mezi prací a osobním životem, pravidelně odpočívat a věnovat čas aktivitám, které přinášejí radost. Stejně důležité je včas vyhledat odbornou pomoc, pokud se objeví příznaky dlouhodobého vyčerpání.
Dobrý manažer nemusí být neustále silný. Naopak ten, kdo pečuje o své duševní zdraví, dokáže lépe vést ostatní, rozhodovat se s nadhledem a vytvářet zdravější pracovní prostředí. Péče o sebe není sobectví, ale předpoklad dlouhodobého úspěchu.
Shrnutí: Vyhoření u manažerů je častým důsledkem dlouhodobého stresu a přetížení. Včasná prevence a péče o vlastní psychiku pomáhají chránit nejen zdraví vedoucího pracovníka, ale i celý jeho tým.