Diagnóza hraniční poruchy osobnosti může člověku v určité chvíli připadat jako rozsudek na celý život. Silné emoce, impulzivita, strach z opuštění, nestabilní vztahy nebo bolest, která někdy působí nesnesitelně, mohou vytvořit pocit, že se nic nezmění. Jenže právě zde začíná důležitá část příběhu: recovery.
Recovery neznamená, že člověk už nikdy nezažije úzkost, vztek, prázdnotu nebo strach. Znamená postupně získávat schopnost těmto stavům rozumět, zvládat je a nenechat je řídit celý život. Cílem není stát se někým jiným. Cílem je naučit se být sám sebou bezpečněji.
Velkou roli může sehrát psychoterapie, například dialekticko-behaviorální terapie (DBT), která pomáhá rozvíjet regulaci emocí, zvládání krizí, práci se vztahy a toleranci nepříjemných pocitů. Důležitá může být také vhodně nastavená psychiatrická léčba, zejména pokud se současně objevují další psychické obtíže.
Cesta recovery bývá dlouhá a rozhodně není rovná. Přicházejí pády, návraty starých vzorců i dny, kdy člověk znovu pochybuje o sobě. To ale neznamená selhání. I malý posun může být důkazem, že změna je možná.
Hraniční porucha osobnosti nemusí být celoživotním vězením. I když ji někdy nazýváme „rakovinou duše“, není to rozsudek bez naděje. Recovery ukazuje, že člověk se může naučit žít stabilnější, smysluplnější a svobodnější život.
Shrnutí: Uzdravení neznamená nemít bolest. Znamená naučit se, aby bolest neřídila váš život.