Hraniční porucha osobnosti může člověka zasáhnout tak hluboko, že běžné životní problémy působí jako nepřekonatelné katastrofy. Označení „rakovina duše“ proto někteří lidé používají jako metaforu pro intenzivní psychickou bolest. Neznamená však beznaděj. I u hraniční poruchy osobnosti je možný významný posun a zotavení.
Jedním z klíčových pojmů je psychologická resilience – schopnost zvládat stres, zotavit se po psychickém otřesu a postupně znovu získávat stabilitu. Výzkum ukazuje, že lidé s hraniční poruchou osobnosti mívají resilienci nižší, přičemž její posilování může být důležitým cílem léčby.
Resilience ale není vlastnost, kterou člověk buď má, nebo nemá. Dá se postupně budovat. Pomáhá učit se rozpoznávat vlastní emoce dříve, než přerostou v krizi, oddělovat pocity od okamžitého jednání, pracovat s impulzivitou a vytvářet bezpečnější způsoby zvládání stresu. Významnou roli zde může mít psychoterapie, například dialektická behaviorální terapie (DBT), která pracuje mimo jiné s regulací emocí, všímavostí a zvládáním krizových situací.
Důležitá je také schopnost přijmout, že cesta k lepšímu životu nebývá přímá. Může obsahovat pády, návraty obtíží i období, kdy člověk znovu získá pocit, že nic nezvládne. To však neznamená selhání. Zotavení je proces.
Shrnutí: Hraniční porucha osobnosti může přinášet obrovskou emoční bolest, ale není rozsudkem na celý život. Psychologickou resilienci lze rozvíjet. Každá zvládnutá krize, každý nový způsob reakce a každý krok k větší stabilitě může být součástí cesty z „rakoviny duše“ směrem k životu, který má smysl.