Návrat do práce po vyhoření může být stejně náročný jako samotné období, které k němu vedlo. Člověk se sice začne cítit lépe, získá více energie a okolí očekává, že je „zase v pořádku“. Jenže psychika se nevrací do běžného režimu ze dne na den.
Jednou z největších chyb je snaha dohnat všechno, co člověk během absence zameškal. Návrat by měl být naopak postupný. Pomoci může zkrácený pracovní úvazek, menší množství úkolů nebo jasně nastavené pracovní hranice. Důležité je také sledovat vlastní signály – únavu, podrážděnost, problémy se soustředěním nebo pocit, že práce znovu začíná člověka pohlcovat.
Velkou roli hraje také prostředí, do kterého se člověk vrací. Pokud zůstávají stejné podmínky, které k vyhoření přispěly – například dlouhodobý tlak, přetížení, nedostatek kontroly nebo špatné vztahy na pracovišti –, samotná dovolená či pracovní neschopnost problém nevyřeší.
Návrat do práce proto není test odolnosti. Není potřeba dokazovat sobě ani ostatním, že už člověk všechno zvládne. Skutečným cílem je najít způsob, jak pracovat, aniž by práce znovu začala ničit vlastní psychickou energii.
Shrnutí: Po vyhoření není nejdůležitější vrátit se do práce co nejrychleji. Důležitější je vrátit se tak, aby bylo možné v práci dlouhodobě zůstat.