Největším problémem nemusí být množství práce. Někdy je horší pocit, že to celé přestalo dávat smysl.
Člověk ráno vstává, jde do práce, plní úkoly, účastní se porad a večer se vrací domů. Na první pohled všechno funguje. Uvnitř ale může postupně narůstat prázdnota, frustrace a otázka: „Proč to vlastně dělám?“
Ztráta smyslu práce může přijít po letech rutiny, po změně vedení, kvůli špatné atmosféře nebo ve chvíli, kdy člověk přestane vidět výsledky své práce. Často nejde ani tak o samotnou práci, jako spíš o pocit, že naše úsilí nemá žádnou hodnotu.
Právě tady začíná být psychika pod tlakem. Motivace klesá, objevuje se únava, podrážděnost a postupně také nezájem. Člověk může být fyzicky přítomný, ale mentálně už z práce dávno odešel. Pokud tento stav trvá dlouho, může přispět k emočnímu vyčerpání nebo syndromu vyhoření.
Řešením přitom nemusí být okamžitá výpověď. Někdy pomůže změna náplně práce, nový projekt, větší samostatnost nebo otevřený rozhovor s nadřízeným. Důležité je nejdříve pojmenovat, co přesně se změnilo a co člověku začalo chybět.
Práce nemusí být celý náš život. Měla by ale dávat alespoň nějaký důvod, proč ji každý den žijeme.