Hraniční porucha osobnosti bývá označována za jednu z nejbolestivějších psychických poruch. Přezdívka „rakovina duše“ vystihuje především intenzitu vnitřního utrpení, nikoli beznadějnost diagnózy. Společnost přitom může sehrát významnou roli v tom, zda člověk zůstane izolovaný, nebo dostane šanci na skutečné zotavení.
Prvním krokem je přestat člověka s hraniční poruchou vnímat pouze skrze jeho diagnózu. Silné emoce, impulzivita, strach z odmítnutí nebo nestabilní vztahy nejsou důvodem k odsouzení. Často jsou projevem hlubokého psychického utrpení, se kterým si člověk sám neví rady.
Pomáhá také otevřená komunikace. Místo vět typu „přeháníš“ nebo „zase děláš problémy“ může okolí nabídnout respekt, naslouchání a jasné hranice. Podpora však neznamená tolerovat všechno. Zdravé hranice mohou být důležitou součástí bezpečných vztahů.
Velkou roli má dostupnost odborné péče. Psychoterapie, psychiatrická léčba a dlouhodobá podpora mohou člověku pomoci naučit se zvládat emoce, vztahy i krizové situace. Společnost by proto měla podporovat dostupnou a destigmatizovanou péči o duševní zdraví.
Člověk s hraniční poruchou osobnosti nepotřebuje lítost. Potřebuje pochopení, respekt, bezpečí a šanci.
Shrnutí: Společnost může pomoci tím, že nebude člověka definovat jeho diagnózou, nebude ho odsuzovat za projevy nemoci a zároveň mu nabídne respekt, hranice a cestu k odborné pomoci.