Hraniční porucha osobnosti (BPD) patří mezi psychické poruchy, které jsou ve filmech často zobrazovány velmi dramaticky. Výraz „rakovina duše“ může působit jako silné přirovnání k intenzitě vnitřního utrpení, rozhodně však nejde o oficiální označení této poruchy. Skutečnost bývá mnohem složitější než filmový scénář.
Ve filmech se postavy s rysy BPD často objevují jako impulzivní, nestabilní, výbušné nebo manipulativní. Typické bývají také prudké změny nálad, strach z opuštění, bouřlivé vztahy nebo sebepoškozování. Pro diváka může být takové zobrazení působivé, ale zároveň vytváří riziko, že si hraniční poruchu osobnosti spojí pouze s „nebezpečným“ nebo „šíleným“ člověkem.
Ve skutečnosti je BPD především poruchou regulace emocí a vztahů. Člověk může prožívat emoce mimořádně intenzivně, velmi citlivě reagovat na odmítnutí a současně zoufale toužit po blízkosti. Za některými reakcemi, které okolí vnímá jako přehnané, může být obrovský strach, bolest a pocit opuštění.
Film může pomoci otevřít téma duševního zdraví, ale není diagnostickou příručkou. Jedna dramatická postava také nemůže reprezentovat všechny lidi s BPD. Mnozí z nich žijí mimořádně nenápadný život a své vnitřní problémy okolí vůbec neukazují.
Hraniční porucha osobnosti není nálepka ani rozsudek. Je to závažný psychický problém, se kterým lze při vhodné léčbě pracovat. A možná právě to by měly filmy ukazovat častěji – nejen bolest, ale také možnost změny.