Hraniční porucha osobnosti patří mezi psychická onemocnění, která se v literatuře objevují méně často než například deprese nebo úzkostné poruchy. Přesto nabízí mimořádně silné téma. Vnitřní chaos, intenzivní emoce, strach z opuštění, nejistota ve vztazích i hledání vlastní identity jsou zkušenosti, které dokáže literatura zachytit velmi působivě.
Postavy s rysy hraniční poruchy osobnosti mohou působit rozporuplně. Jeden okamžik milují člověka naplno, vzápětí ho nenávidí. Touží po blízkosti, ale současně se jí mohou děsit. Jejich jednání může být impulzivní, bolestivé a pro okolí obtížně pochopitelné. Právě literatura však umožňuje nahlédnout pod povrch takového chování a ukázat, že za ním často stojí obrovská psychická bolest.
Když se o hraniční poruše osobnosti mluví jako o „rakovině duše“, jde o velmi silnou metaforu. Neznamená to, že člověk s touto diagnózou nemá naději. Naopak. Moderní psychoterapie ukazuje, že stav se může výrazně zlepšit a mnoho lidí se postupně naučí své emoce i vztahy zvládat stabilněji.
Literatura má v tomto směru významnou roli. Může přibližovat svět člověka, kterému jeho vlastní emoce někdy připadají silnější než on sám. Zároveň ale nesmí vytvářet dojem, že každý člověk s hraniční poruchou je manipulativní, nebezpečný nebo odsouzený k utrpení.
Příběhy mohou ukázat bolest. Skutečná pomoc však spočívá v tom, že člověka nenecháme jeho bolestí samotného.