Způsob, jakým dnes navazujeme vztahy, často nevznikl v dospělosti. Jeho základy se formovaly už v dětství. Vztahové vzorce jsou naučené způsoby, jak vnímáme sebe, druhé lidi a blízkost. Vytvářejí se především v rodině a ovlivňují naše partnerské, přátelské i pracovní vztahy.
Dítě, které vyrůstalo v bezpečném a láskyplném prostředí, si obvykle vytváří pocit, že je hodnotné a že se na druhé může spolehnout. V dospělosti pak snáze důvěřuje, komunikuje své potřeby a dokáže vytvářet zdravé vztahy.
Naopak dítě, které zažívalo odmítání, nepředvídatelnost, nadměrnou kritiku nebo citovou nedostupnost rodičů, si může odnést jiné vzorce. V dospělosti se pak může objevovat strach z opuštění, silná potřeba uznání, vyhýbání se blízkosti nebo opakované navazování vztahů s emocionálně nedostupnými partnery.
Tyto vzorce často fungují automaticky. Můžeme si například opakovaně vybírat podobné typy partnerů, reagovat přehnaně na kritiku nebo mít pocit, že si lásku musíme zasloužit. Přestože jsou tyto reakce nepříjemné, původně vznikly jako způsob, jak se dítě snažilo přizpůsobit svému prostředí a psychicky přežít.
Dobrou zprávou je, že vztahové vzorce nejsou neměnné. Sebepoznání, psychoterapie a vědomá práce na sobě mohou pomoci porozumět jejich původu a postupně vytvářet zdravější způsoby prožívání vztahů. Minulost nás ovlivňuje, ale nemusí určovat naši budoucnost.