Lidé s hraniční poruchou osobnosti, kterou někteří obrazně označují jako „rakovinu duše“, často prožívají emoce velmi intenzivně. Během několika minut se mohou vystřídat pocity štěstí, vzteku, strachu, smutku nebo prázdnoty. Právě proto bývá deník emocí jedním z nejúčinnějších nástrojů, který pomáhá lépe porozumět vlastním reakcím.
Smyslem deníku není hodnotit, zda jsou emoce správné nebo špatné. Důležité je zaznamenat, co se stalo, jaké emoce se objevily, jak byly silné a jak člověk reagoval. Časem se začnou objevovat opakující se vzorce. Může jít například o konflikty, pocit odmítnutí nebo kritiku, které spouštějí velmi silné emocionální reakce.
Deník emocí je často využíván také při dialekticko-behaviorální terapii (DBT). Díky pravidelným záznamům může terapeut společně s pacientem hledat zdravější způsoby zvládání náročných situací. Člověk si postupně uvědomuje, že mezi emocí a impulzivním jednáním existuje prostor pro vědomé rozhodnutí.
Není nutné psát dlouhé příběhy. Stačí několik vět denně. Důležitá je pravidelnost, nikoliv dokonalost. I krátký zápis může po několika týdnech odhalit souvislosti, kterých si člověk dříve nevšiml.
Vedení deníku samo o sobě hraniční poruchu osobnosti nevyléčí. Může se však stát cenným pomocníkem na cestě k většímu sebepoznání, lepší regulaci emocí a úspěšnější spolupráci s terapeutem. Každý malý krok směrem k porozumění vlastním emocím je krokem ke stabilnějšímu a spokojenějšímu životu.