Jedním z nejtěžších příznaků hraniční poruchy osobnosti, kterou někteří lidé označují jako rakovinu duše, je chronický pocit vnitřní prázdnoty. Nejde o obyčejnou nudu ani smutek. Člověk může mít kolem sebe rodinu, přátele i zaměstnání, přesto má pocit, že uvnitř nic necítí nebo že mu chybí část vlastní identity.
Právě tento pocit často vede k impulzivnímu chování. Někteří lidé vyhledávají rizikové situace, nadměrně utrácejí, užívají návykové látky nebo střídají vztahy ve snaze prázdnotu alespoň na chvíli zaplnit. Úleva však bývá krátkodobá a následně se pocit prázdnoty vrací ještě silnější.
Důležitým krokem je naučit se prázdnotu nevnímat jako nepřítele, ale jako signál, že psychika potřebuje péči. Pomoci může pravidelný denní režim, vědomé zaměření na přítomný okamžik, tvořivé činnosti, pohyb nebo zapisování emocí do deníku. Velký význam má také psychoterapie, zejména dialekticko-behaviorální terapie (DBT), která učí pracovat s emocemi a budovat stabilnější vztah k sobě samému.
Neméně důležité je nebýt na své trápení sám. Sdílení pocitů s terapeutem, psychiatrem nebo důvěryhodným člověkem může zmírnit osamělost, která prázdnotu často doprovází. Uzdravení nepřichází ze dne na den, ale každý malý krok posiluje schopnost znovu nacházet smysl života.
Shrnutí: Pocit prázdnoty patří k nejnáročnějším projevům hraniční poruchy osobnosti. Díky odborné léčbě, trpělivosti a každodenní práci na sobě je možné jeho intenzitu postupně zmírnit a znovu si vybudovat pocit vnitřní stability.