Psychiatrické nemocnice jsou stále obestřeny řadou předsudků. Mnoho lidí si je představuje podle filmů – jako temná místa plná nebezpečí a beznaděje. Skutečnost je ale úplně jiná.
Nejčastějším mýtem je, že do psychiatrické nemocnice patří jen „blázni“. Ve skutečnosti zde podstupují léčbu lidé s depresemi, úzkostnými poruchami, panickými atakami, schizofrenií, bipolární poruchou i dalšími psychickými obtížemi. Jde o běžná onemocnění, která mohou potkat kohokoli.
Další rozšířený mýtus tvrdí, že pacienti jsou neustále připoutaní nebo pod silnými léky. Moderní psychiatrie používá omezovací prostředky pouze ve výjimečných situacích, kdy je ohrožen život nebo zdraví pacienta či jeho okolí. Cílem léčby není člověka „utlumit“, ale stabilizovat jeho stav a pomoci mu vrátit se do běžného života.
Lidé se také často bojí, že pobyt v psychiatrické nemocnici znamená konec normálního života. Opak je pravdou. Hospitalizace bývá pro mnoho pacientů důležitým krokem k uzdravení. Kromě medikace se zde využívá psychoterapie, skupinová terapie, pracovní terapie i nácvik zvládání každodenních situací.
Psychiatrická nemocnice není místem trestu ani izolace. Je zdravotnickým zařízením, jehož cílem je nabídnout odbornou pomoc lidem v období, kdy ji nejvíce potřebují.
Čím více budeme o duševním zdraví mluvit otevřeně a bez předsudků, tím více lidí se odváží vyhledat pomoc včas. A právě včasná léčba bývá jedním z nejdůležitějších kroků na cestě k uzdravení.