Anxiolytika jsou léky určené ke zmírnění úzkosti, paniky a silného psychického napětí. Přesto kolem nich koluje řada mýtů, které mohou lidi odradit od léčby nebo naopak vést k jejich nesprávnému užívání.
Mýtus 1: Anxiolytika léčí příčinu úzkosti.
Ve skutečnosti většina anxiolytik pouze tlumí příznaky. Pomáhají zvládnout akutní úzkost, ale samotnou příčinu psychických potíží obvykle neřeší. Proto se často kombinují s psychoterapií nebo další léčbou.
Mýtus 2: Každý se na nich stane závislým.
Riziko závislosti existuje především u benzodiazepinů při dlouhodobém nebo nevhodném užívání. Pokud jsou však léky užívány krátkodobě a podle doporučení lékaře, mohou být bezpečnou a účinnou součástí léčby.
Mýtus 3: Jsou určena jen pro „slabé“ lidi.
Úzkostné poruchy jsou zdravotní onemocnění, nikoli projev slabé vůle. Přijetí léčby je známkou zodpovědnosti vůči vlastnímu zdraví.
Mýtus 4: Po anxiolytikách člověk přestane cítit emoce.
Správně nastavená léčba nemá člověka „otupit“. Cílem je zmírnit nadměrnou úzkost, aby mohl fungovat v běžném životě. Pokud se objeví výrazná ospalost nebo emoční otupělost, je vhodné léčbu konzultovat s lékařem.
Mýtus 5: Jakmile se cítím lépe, mohu léky vysadit.
Náhlé vysazení, zejména u benzodiazepinů, může vyvolat návrat úzkosti nebo abstinenční příznaky. Léky je proto vždy nutné vysazovat postupně a pod dohledem lékaře.
Anxiolytika nejsou ani zázračným řešením, ani nepřítelem. Jsou jedním z nástrojů moderní psychiatrie, který může při správném použití výrazně ulevit lidem trpícím úzkostnými poruchami.