Vysazování psychofarmak je pro mnoho lidí náročnější než samotné zahájení léčby. Nejde jen o to přestat brát tablety. Mozek si na jejich působení postupně zvyká a potřebuje čas, aby se znovu přizpůsobil vlastní chemické rovnováze. Proto se léky obvykle vysazují pomalu a vždy pod dohledem psychiatra.
Během vysazování se mohou objevit různé obtíže. Někteří lidé pociťují závratě, nespavost, nevolnost, zvýšenou úzkost, podrážděnost nebo zvláštní pocity, které popisují jako „elektrické výboje“ v hlavě. Tyto projevy nemusí znamenat návrat duševní poruchy. Často jde o přechodné příznaky spojené s vysazováním léku.
Emočně může být toto období velmi nejisté. Člověk si klade otázky, zda léčbu ještě potřebuje, nebo jestli zvládne fungovat bez ní. Důležité je rozlišit mezi přechodnými abstinenčními příznaky a skutečným zhoršením psychického stavu. Právě proto jsou pravidelné kontroly u psychiatra tak důležité.
Velkou roli hraje také spánek, pravidelný denní režim, pohyb a podpora blízkých. Čím stabilnější prostředí člověk během vysazování má, tím lépe se s celým procesem obvykle vyrovnává. Pokud jsou potíže příliš silné, lékař může tempo vysazování zpomalit nebo léčbu dočasně upravit.
Vysazení psychofarmak není závod ani známka osobního úspěchu. Pro někoho je správnou cestou život bez léků, pro jiného dlouhodobá medikace. Nejlepší rozhodnutí je vždy takové, které vede ke stabilnímu psychickému zdraví a kvalitnímu životu.