Emoční závislost je stav, kdy člověk začne svou hodnotu, pocit bezpečí a životní spokojenost příliš spojovat s jinou osobou. Nejčastěji se objevuje v partnerských vztazích, ale může vzniknout i ve vztahu k rodiči, dítěti nebo blízkému příteli.
Pro člověka s emoční závislostí je typický silný strach z opuštění, potřeba neustálého ujišťování a pocit, že bez druhého nedokáže být šťastný. Samota bývá prožívána velmi bolestivě a jakýkoli náznak odmítnutí může vyvolat úzkost, smutek nebo paniku.
Emoční závislost často vzniká na podkladě nízkého sebevědomí, nejisté citové vazby v dětství nebo předchozích traumatických zkušeností. Člověk se postupně začne soustředit více na potřeby druhého než na své vlastní. Přizpůsobuje se, potlačuje své pocity a někdy toleruje i chování, které mu ubližuje, jen aby o vztah nepřišel.
Dlouhodobá emoční závislost může vést k vyčerpání, chronickému stresu, úzkostným stavům, depresivnímu ladění a pocitu ztráty vlastní identity. Člověk si může připadat, jako by bez druhé osoby „neexistoval“.
Cesta ke změně spočívá především v budování zdravého vztahu k sobě samému. Důležité je posilovat vlastní sebeúctu, učit se být sám se sebou, rozvíjet své zájmy a vytvářet zdravé osobní hranice. V některých případech může být velmi přínosná psychoterapie, která pomáhá porozumět příčinám závislého prožívání a postupně budovat bezpečnější a svobodnější vztahy.
Zdravá láska nevychází ze strachu, že bez druhého nepřežijeme. Vychází z možnosti být spolu, a přitom neztratit sami sebe.