Hraniční porucha osobnosti, kterou někteří lidé obrazně označují jako rakovinu duše, patří mezi psychická onemocnění, jejichž léčba vyžaduje čas, trpělivost a aktivní spolupráci. Existuje však řada faktorů, které mohou celý proces výrazně zkomplikovat.
Jedním z největších problémů je předčasné ukončení léčby. Mnoho pacientů přestane docházet na terapii ve chvíli, kdy se začnou cítit lépe, nebo naopak při prvním zhoršení. Právě pravidelnost je přitom klíčem k dlouhodobému zlepšení.
Léčbu zhoršuje také zneužívání alkoholu a drog. Ty sice mohou krátkodobě ulevit od silných emocí, dlouhodobě však zvyšují impulzivitu, prohlubují deprese a zvyšují riziko sebepoškozování i sebevražedného jednání.
Negativní vliv má i nedostatek spánku, dlouhodobý stres a konfliktní vztahy. Silné emoce pak pacient zvládá ještě obtížněji. Problémem bývá také vynechávání předepsaných léků nebo jejich samovolné vysazení bez konzultace s psychiatrem.
Velkou překážkou je i přesvědčení, že „už mi nikdo nepomůže“. Naděje je přitom jedním z nejdůležitějších faktorů úspěšné léčby. Mnoho lidí s hraniční poruchou osobnosti dosáhne díky psychoterapii, vhodné medikaci a vlastnímu úsilí výrazného zlepšení kvality života.
Léčba není sprint, ale maraton. Každý malý krok vpřed má svůj význam a i po těžkých obdobích může přijít období stability a spokojenějšího života.