Jedním z nejbolestivějších důsledků hraniční poruchy osobnosti, kterou někteří lidé obrazně označují jako „rakovinu duše“, bývá postupná ztráta vztahů. Nejde o to, že by člověk s touto poruchou neuměl milovat. Právě naopak. Jeho city bývají velmi intenzivní, hluboké a často až pohlcující.
Lidé s hraniční poruchou osobnosti mívají silný strach z opuštění. I běžné situace, jako je pozdější odpověď na zprávu nebo změna plánů, mohou vyvolat obrovskou úzkost. Ta následně vede k výbuchům emocí, obviňování, testování partnerovy lásky nebo naopak k náhlému odmítání druhého člověka.
Typickým rysem bývá střídání idealizace a znehodnocení. Jeden den je partner, přítel nebo člen rodiny vnímán jako ten nejlepší člověk na světě, druhý den jako někdo, kdo zklamal a ublížil. Tento cyklus je pro okolí velmi vyčerpávající a může postupně narušovat důvěru.
Mnoho vztahů nekončí proto, že by v nich chyběla láska, ale proto, že dlouhodobé emoční napětí bývá pro obě strany obtížně zvládnutelné. Partner nebo blízký člověk může po čase dojít k psychickému vyčerpání a rozhodnout se vztah ukončit.
Pro člověka s hraniční poruchou osobnosti pak bývá rozchod nebo ztráta blízkého vztahu mimořádně bolestivá. Často potvrzuje jeho největší obavy – že bude opuštěn, odmítnut nebo že není dost dobrý.
Přesto není ztráta vztahů nevyhnutelným osudem. Psychoterapie, nácvik zvládání emocí a postupné budování zdravých vztahových dovedností mohou výrazně zlepšit kvalitu života. Mnoho lidí s hraniční poruchou osobnosti dokáže časem vytvořit stabilní a naplňující vztahy.
Naděje existuje. A právě pochopení vlastních emocí bývá prvním krokem k tomu, aby vztahy nebyly zdrojem neustálé bolesti, ale naopak oporou na cestě k uzdravení.