Syndrom hodné holky nebo hodného kluka není oficiální psychická diagnóza, ale označuje způsob chování, při kterém člověk dlouhodobě potlačuje vlastní potřeby, aby získal přijetí, pochvalu nebo se vyhnul konfliktům.
Lidé s tímto syndromem často říkají „ano“, i když by raději řekli „ne“. Mají potřebu být pro druhé užiteční, spolehliví a bezproblémoví. Často se bojí, že pokud projeví nesouhlas, nastaví hranice nebo někoho zklamou, budou odmítnuti nebo přestanou být dost dobří.
Kořeny tohoto chování obvykle sahají do dětství. Někteří lidé vyrůstali v prostředí, kde byli oceňováni především za poslušnost, výkon nebo schopnost dělat druhé šťastnými. Postupně si vytvořili přesvědčení, že jejich hodnota závisí na tom, co dělají pro ostatní.
Navenek mohou působit jako velmi milí a obětaví lidé. Uvnitř však často prožívají vyčerpání, frustraci, pocity nepochopení nebo skrytou zlost. Dlouhodobé přehlížení vlastních potřeb může vést ke stresu, úzkostem, nízkému sebevědomí, syndromu vyhoření nebo problémům ve vztazích.
Cesta ke změně neznamená stát se sobeckým člověkem. Znamená naučit se vnímat své potřeby jako stejně důležité, jako jsou potřeby ostatních. Součástí uzdravování je rozvoj zdravých hranic, schopnost odmítnout bez pocitu viny a přijetí skutečnosti, že člověk nemusí být dokonalý ani neustále k dispozici, aby si zasloužil lásku a respekt.
Být laskavý je cenná vlastnost. Pokud se však laskavost stane povinností, která vede k popírání sebe sama, může se postupně proměnit ve zdroj psychického utrpení. Skutečně zdravé vztahy totiž vznikají tam, kde je prostor nejen pro potřeby druhých, ale i pro potřeby naše vlastní.