Ochranná léčba je zvláštní forma léčby, kterou může nařídit soud osobám s duševním onemocněním nebo závažnou poruchou, pokud jejich stav představuje riziko pro ně samotné nebo pro okolí. Nejde o trest, ale o zdravotní opatření, jehož cílem je chránit společnost a zároveň pomoci nemocnému člověku získat potřebnou odbornou péči.
Ochranná léčba bývá ukládána například lidem, kteří se dopustili protiprávního jednání v souvislosti s duševní nemocí, závislostí na alkoholu nebo drogách. Soud přitom posuzuje zdravotní stav, míru nebezpečnosti i doporučení znalců z oboru psychiatrie.
Existují dvě základní formy ochranné léčby. Ambulantní ochranná léčba probíhá bez hospitalizace. Pacient žije doma, ale musí pravidelně docházet k psychiatrovi, užívat předepsané léky a dodržovat léčebný plán. Druhou možností je ústavní ochranná léčba, která se vykonává v psychiatrické nemocnici nebo specializovaném zařízení. Ta bývá nařízena tehdy, pokud ambulantní léčba nestačí nebo pokud je riziko opakování nebezpečného chování příliš vysoké.
Délka ochranné léčby není předem pevně stanovena. Soud pravidelně přezkoumává její potřebnost na základě zdravotního stavu pacienta a odborných posudků. Pokud dojde ke zlepšení, může být ústavní forma změněna na ambulantní nebo může být léčba zcela ukončena.
Téma ochranných léčeb bývá často spojeno s obavami a předsudky. Ve skutečnosti však představují důležitý nástroj, který pomáhá lidem s vážnými psychickými obtížemi získat potřebnou léčbu a zároveň snižuje riziko ohrožení jejich okolí. Jejich hlavním cílem není potrestání člověka, ale podpora jeho stabilizace, bezpečnosti a návratu k co nejběžnějšímu životu.