Muzikoterapie je terapeutická metoda, která využívá hudbu a její prvky k podpoře duševního i fyzického zdraví. Nejde pouze o poslech oblíbených písní. Cílem je využít rytmus, melodii, harmonii nebo zpěv k ovlivnění emocí, myšlení a celkové psychické pohody člověka.
Hudba provází lidstvo od nepaměti a její vliv na lidskou psychiku je dobře známý. Dokáže uklidnit, povzbudit, vyvolat vzpomínky nebo pomoci vyjádřit pocity, které člověk jen těžko popisuje slovy. Právě proto se muzikoterapie využívá v psychologii, psychiatrii, rehabilitaci i sociálních službách.
Existují dvě základní formy muzikoterapie. Při receptivní muzikoterapii klient hudbu poslouchá a následně s terapeutem pracuje s emocemi a prožitky, které hudba vyvolala. Aktivní muzikoterapie naopak zahrnuje zpěv, hru na hudební nástroje, improvizaci nebo vytváření vlastních rytmů.
Muzikoterapie může pomáhat lidem trpícím úzkostmi, depresí, stresem nebo syndromem vyhoření. Využívá se také u pacientů s demencí, autismem či schizofrenií. Hudba dokáže zmírnit napětí, podpořit koncentraci a posílit schopnost navazovat kontakt s okolím.
Velkou výhodou muzikoterapie je její dostupnost. Hudební nadání není podmínkou. Důležitý není výkon, ale samotný prožitek a možnost bezpečně vyjádřit emoce.
Přestože muzikoterapie nenahrazuje odbornou psychiatrickou nebo psychologickou léčbu, může být cenným doplňkem komplexní péče o duševní zdraví. Hudba totiž často dokáže oslovit místa v lidské duši, kam se běžná slova dostávají jen velmi obtížně.