Jednou z nejčastějších otázek v oblasti duševního zdraví je, zda může pacient odmítnout léčbu nebo psychiatrickou hospitalizaci. Ve většině případů je odpověď ano. Každý člověk má právo rozhodovat o své zdravotní péči a léčbu přijmout nebo odmítnout.
Pokud je pacient přijat na psychiatrii dobrovolně, může obvykle požádat o ukončení hospitalizace a odchod domů. Lékař však musí posoudit, zda jeho odchod nepředstavuje vážné riziko pro něj samotného nebo pro jeho okolí. Pokud takové riziko existuje, může být zahájeno řízení o nedobrovolné hospitalizaci.
Existují totiž situace, kdy odmítnutí léčby není možné. Týká se to především případů, kdy člověk v důsledku duševního onemocnění bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, případně není schopen posoudit důsledky svého jednání. V takových situacích může být hospitalizován i bez svého souhlasu.
Nedobrovolná hospitalizace však podléhá přísným pravidlům. Zdravotnické zařízení musí o přijetí bez souhlasu informovat soud, který následně přezkoumává oprávněnost tohoto postupu. Cílem není člověka trestat, ale zajistit jeho bezpečí a poskytnout mu potřebnou pomoc.
Podobná pravidla platí také pro některé léčebné postupy. Pacient má právo být informován o navrhované léčbě, jejích přínosech i možných rizicích. Na základě těchto informací může udělit nebo odmítnout souhlas. Výjimkou jsou krizové situace, kdy je nutné jednat rychle k ochraně života nebo zdraví.
Právo odmítnout léčbu je důležitou součástí práv pacientů. Současně však existují výjimečné situace, kdy ochrana života a bezpečnosti převáží nad právem na svobodné rozhodnutí. Proto je vždy důležité individuální posouzení každého konkrétního případu.