Hraniční porucha osobnosti, kterou někteří lidé obrazně označují jako „rakovinu duše“, zasahuje do mnoha oblastí života. Vedle partnerských vztahů výrazně ovlivňuje také přátelství. Pro člověka s touto poruchou bývá navazování a udržování dlouhodobých přátelských vztahů často náročné a plné emocí.
Jedním z nejvýraznějších problémů je intenzivní strach z odmítnutí nebo opuštění. I drobná změna v chování kamaráda, opožděná odpověď na zprávu nebo zrušená schůzka mohou vyvolat silné pocity nejistoty, smutku nebo vzteku. Člověk s hraniční poruchou osobnosti si může situaci vykládat jako důkaz, že o něj přítel už nestojí.
Typické je také střídání idealizace a zklamání. Na začátku může být nový přítel vnímán téměř dokonale. Pokud však udělá chybu nebo nesplní očekávání, může dojít k prudkému obratu a pocitům hlubokého zklamání. Takové výkyvy mohou být pro obě strany velmi vyčerpávající.
Další komplikací bývá emoční nestabilita. Silné a rychle se měnící emoce mohou vést k nedorozuměním, konfliktům nebo impulzivním reakcím. Někdy člověk v afektu řekne nebo udělá něco, čeho později lituje, ale vztah už může být narušen.
Přesto není pravda, že by lidé s hraniční poruchou osobnosti nebyli schopni vytvářet hluboká a hodnotná přátelství. Naopak často bývají velmi empatičtí, citliví a loajální. Pokud se léčí, pracují na zvládání emocí a mají kolem sebe chápavé přátele, mohou budovat stabilní a naplňující vztahy.
Důležitou roli hraje psychoterapie, která pomáhá lépe porozumět vlastním emocím, zvládat strach z opuštění a rozvíjet zdravější způsoby komunikace. Díky tomu mohou být přátelství zdrojem podpory, důvěry a pocitu sounáležitosti, nikoli jen bolesti a nejistoty.