Hraniční porucha osobnosti a bipolární porucha jsou dvě odlišná duševní onemocnění, která bývají často zaměňována. Obě mohou zahrnovat výrazné změny nálad, impulzivitu a potíže ve vztazích. Jejich příčiny, průběh i léčba se však liší.
U hraniční poruchy osobnosti jsou změny emocí obvykle velmi rychlé a bývají vyvolány mezilidskými situacemi, například konfliktem, odmítnutím nebo strachem z opuštění. Člověk může během několika hodin přecházet od intenzivního smutku k hněvu nebo úzkosti. Typické jsou také nestabilní vztahy, nízká sebehodnota, chronický pocit prázdnoty a někdy sebepoškozování.
Bipolární porucha je porucha nálady, při které se střídají období deprese a mánie nebo hypománie. Tyto epizody obvykle trvají dny až týdny a nemusí být přímo vyvolány konkrétními událostmi. V manické fázi může být člověk nadměrně aktivní, sebevědomý, mít sníženou potřebu spánku a jednat rizikově. V depresivní fázi naopak převažuje smutek, únava a ztráta zájmu o běžné činnosti.
Rozlišení obou poruch je důležité, protože vyžadují odlišný přístup k léčbě. U hraniční poruchy osobnosti hraje zásadní roli psychoterapie, zejména zaměřená na regulaci emocí a vztahové dovednosti. U bipolární poruchy bývá klíčovou součástí léčby farmakoterapie doplněná psychoterapeutickou podporou.
Správná diagnóza může významně zlepšit kvalitu života a pomoci člověku lépe porozumět vlastním emocím, prožívání i potřebám. Obě poruchy jsou léčitelné a při odborné pomoci je možné dosáhnout výrazného zlepšení a stabilnějšího života.