Jedním z nejbolestivějších projevů hraniční poruchy osobnosti, kterou někteří lidé obrazně označují jako „rakovinu duše“, bývá extrémní citová závislost na partnerovi. Vztah se může stát středobodem života a hlavním zdrojem pocitu bezpečí, vlastní hodnoty i emocionální stability.
Člověk s hraniční poruchou osobnosti často prožívá intenzivní strach z opuštění. I běžné situace, jako je pozdější odpověď na zprávu, změna plánů nebo potřeba partnerova soukromí, mohou vyvolat silnou úzkost. Objevují se myšlenky typu: „Už mě nemiluje“, „Určitě mě opustí“ nebo „Nejsem pro něj dost dobrý.“
Partner se tak může nevědomky stát jakousi emocionální kotvou. Když je nablízku, přichází úleva. Když se vzdálí, nastupuje panika, smutek nebo vztek. Tato závislost však bývá vyčerpávající pro oba. Člověk s poruchou trpí neustálým strachem a partner může mít pocit, že nese odpovědnost za psychický stav druhého.
Typickým rysem je také střídání idealizace a zklamání. Jeden den je partner vnímán jako dokonalý zachránce, druhý den jako někdo, kdo zrazuje nebo ubližuje. Tyto prudké změny nejsou projevem manipulace, ale důsledkem hluboké emoční nestability a obtížné regulace emocí.
Dobrou zprávou je, že situace není beznadějná. Vhodná psychoterapie pomáhá postupně budovat zdravější vztah k sobě samému, zvyšovat schopnost zvládat emoce a snižovat závislost na druhých lidech. Cílem není přestat milovat, ale naučit se milovat bez strachu, že vlastní existence závisí na přítomnosti druhého člověka.
Zdravý vztah totiž nestojí na potřebě druhého vlastnit nebo kontrolovat. Stojí na důvěře, vzájemném respektu a schopnosti být s druhým člověkem i bez neustálého strachu z jeho ztráty.