Záchvatovité přejídání je psychická porucha příjmu potravy, o které se stále mluví méně než o anorexii či bulimii, přesto postihuje obrovské množství lidí. Nejde o „slabou vůli“ ani obyčejné mlsání. Jde o opakující se epizody, kdy člověk během krátké doby zkonzumuje velké množství jídla a má pocit, že nad svým chováním ztratil kontrolu.
Typické je, že postižený nejí z hladu, ale z napětí, smutku, úzkosti, osamění nebo vnitřní prázdnoty. Jídlo se stává rychlou úlevou, anestetikem na nepříjemné emoce. Během záchvatu člověk jí rychle, tajně a často až do fyzické bolesti. Po odeznění přichází stud, výčitky, sebenenávist a sliby, že „už nikdy“. Jenže právě tyto pocity spouštějí další kolo.
Záchvatovité přejídání je často úzce spojeno s nízkým sebevědomím, dlouhodobým stresem, traumatem nebo nezpracovanými emocemi. Mnoho lidí celý život bojuje s dietami, omezováním a kontrolou, což paradoxně vede k ještě většímu selhání. Tělo i psychika se dostávají do války.
Důsledky nejsou jen psychické, ale i fyzické – nadváha, zažívací potíže, únava, poruchy metabolismu či rozvoj depresí. Největší problém však bývá skrytost. Lidé se stydí, a tak trpí potichu.
Léčba začíná ve chvíli, kdy člověk přestane bojovat jen s jídlem a začne rozumět tomu, co vlastně zajídá. Klíčem není přísnější disciplína, ale práce s emocemi, vztahy a vlastním sebehodnocením. Protože hlad často nevychází ze žaludku, ale z duše.