Dětství v rodině, kde se objevuje závislost na alkoholu, drogách, lécích nebo hazardu, bývá často plné nejistoty, chaosu a emoční bolesti. Pro dítě je takové prostředí nepředvídatelné. Nikdy neví, v jaké náladě rodič přijde domů, zda bude následovat hádka, křik, chlad nebo úplné ignorování. Bezpečí, které dítě potřebuje pro zdravý psychický vývoj, se postupně rozpadá.
U části lidí se právě v takovém prostředí mohou později rozvinout rysy hraniční poruchy osobnosti, někdy označované jako „rakovina duše“. Nejde o slabost charakteru, ale o hluboké emoční zranění vznikající během vývoje osobnosti.
Dítě vyrůstající vedle závislosti často přebírá role, které mu nepřísluší. Snaží se zachraňovat rodiče, uklidňovat konflikty nebo potlačovat vlastní emoce, aby „nepřidělávalo problémy“. Učí se, že láska je nestabilní a že vztahy bolí. V dospělosti se pak může objevit silný strach z opuštění, emoční výkyvy, impulzivita nebo nestabilní vztahy.
Velkým problémem bývá také narušená důvěra. Pokud dítě opakovaně zažívá sliby, které nejsou splněny, nebo emocionální odmítání, vytváří si obraz světa jako nebezpečného místa. To může vést k chronickému napětí, vnitřní prázdnotě i sebepoškozování.
Důležité je ale vědět, že minulost nemusí určovat celý život. Psychoterapie, bezpečné vztahy a dlouhodobá práce na sobě mohou pomoci postupně obnovit pocit stability i vlastní hodnoty. Člověk, který vyrůstal v prostředí závislosti, si často celý život nese neviditelné rány. Ty však mohou být pochopeny, léčeny a postupně uzdravovány.