Šikana dokáže zanechat hluboké psychické stopy téměř u každého člověka. U lidí s hraniční poruchou osobnosti však může mít doslova devastující dopad. Hraniční porucha osobnosti bývá často spojována s extrémní citlivostí na odmítnutí, nestabilní identitou a intenzivním prožíváním emocí. Pokud člověk v dětství nebo dospívání zažívá ponižování, výsměch či dlouhodobé odmítání, psychika si může vytvořit velmi bolestivý obraz sebe sama.
Oběti šikany často začnou věřit, že nejsou dost dobré, že si nezaslouží lásku nebo že jsou problémem pro své okolí. Právě tento vnitřní pocit odmítnutí bývá u hraniční poruchy osobnosti jedním z nejsilnějších psychických zranění. Emoční bolest pak může přerůstat do úzkostí, sebepoškozování, výbuchů emocí nebo chronického pocitu prázdnoty.
Mnoho lidí s hraniční poruchou osobnosti prožívá vztahy velmi intenzivně. Jakékoliv odmítnutí nebo kritika mohou znovu otevírat staré rány spojené se šikanou. Nervový systém bývá dlouhodobě nastavený na ohrožení, což vede k přecitlivělosti, impulzivitě a silnému strachu z opuštění.
Šikana navíc často ničí důvěru v lidi i ve vlastní hodnotu. Člověk může celý život bojovat s pocitem, že nikdy nebude dostatečný. Proto někteří odborníci obrazně označují hraniční poruchu osobnosti za „rakovinu duše“ — nejde o nemoc těla, ale o hluboké emoční zranění, které zasahuje samotné vnímání sebe sama.
Důležité však je vědět, že psychické rány lze postupně hojit. Psychoterapie, bezpečné vztahy a práce s emocemi mohou pomoci obnovit pocit vlastní hodnoty i vnitřní stability.