Hraniční porucha osobnosti (BPD) bývá často spojována s extrémní emoční bolestí, nestabilními vztahy a hlubokým strachem z opuštění. Právě proto ji někteří lidé obrazně označují jako „rakovinu duše“. Jedním z nejvýznamnějších faktorů, které mohou ovlivnit vznik této poruchy, jsou rané vztahy v dětství.
Dítě si od prvních let života vytváří obraz sebe sama podle toho, jak s ním zachází nejbližší lidé. Pokud zažívá lásku, bezpečí a stabilitu, učí se důvěře a zdravé regulaci emocí. Jestliže je však prostředí chaotické, nepředvídatelné, chladné nebo dokonce traumatizující, může se psychický vývoj narušit.
Lidé s hraniční poruchou osobnosti často vyrůstali v prostředí, kde byly emoce bagatelizovány nebo trestány. Někteří zažili odmítání, citovou nestabilitu, manipulaci, nadměrnou kritiku či opuštění. Dítě pak vnitřně prožívá svět jako nejisté místo, ve kterém si nikdy nemůže být jisté láskou ani bezpečím.
V dospělosti se to může projevit silnou citovou závislostí, impulzivitou, výbuchy emocí nebo černobílým pohledem na vztahy. Člověk zoufale touží po blízkosti, ale zároveň se bojí zranění a odmítnutí. Vnitřní prázdnota bývá natolik intenzivní, že vede k sebepoškozování, destruktivním vztahům nebo chronickému pocitu osamění.
Dobrou zprávou je, že psychika není neměnná. Terapie, bezpečné vztahy a dlouhodobá práce na sobě mohou postupně pomoci vytvořit zdravější způsob prožívání emocí i vztahů. I hluboké rány z dětství totiž nemusí rozhodovat o celém životě.