Hraniční porucha osobnosti patří mezi psychicky nejnáročnější poruchy osobnosti. Lidé s touto diagnózou prožívají emoce velmi intenzivně, citlivě reagují na odmítnutí a často bojují s nestabilitou vztahů, impulzivitou i vnitřní prázdnotou. Chronický stres jejich psychický stav výrazně zhoršuje.
Dlouhodobý stres u člověka aktivuje organismus do režimu neustálého ohrožení. Mozek je přetížený, tělo produkuje zvýšené množství stresových hormonů a nervový systém zůstává ve stavu pohotovosti. U hraniční poruchy osobnosti bývá tato citlivost ještě výraznější. I běžné konflikty, kritika nebo pocit opuštění mohou vyvolat silné emoční reakce, výbuchy vzteku, úzkosti či sebedestruktivní chování.
Psychologie popisuje, že mnoho lidí s touto poruchou zažilo v minulosti citové odmítání, chaos nebo trauma. Chronický stres proto často otevírá staré psychické rány a posiluje pocit vnitřního ohrožení. Člověk pak může reagovat extrémně – střídáním idealizace a nenávisti, impulzivními rozhodnutími nebo sebepoškozováním.
Přezdívka „rakovina duše“ vznikla proto, že porucha dokáže postupně narušovat vztahy, sebehodnotu i schopnost stabilně fungovat. Přesto není situace beznadějná. Psychoterapie, práce s emocemi, stabilní prostředí a zvládání stresu mohou výrazně pomoci. Důležitou roli hraje také spánek, pravidelný režim a lidé, kteří dokážou vytvořit bezpečný a klidný prostor.
Chronický stres totiž neoslabuje jen tělo. U citlivé psychiky může postupně ničit i pocit bezpečí, identity a vnitřní stability.