Dětství formuje psychiku více, než si často připouštíme. Pokud dítě vyrůstá s rodičem, který trpí vážnou duševní poruchou, může to zanechat hluboké stopy v jeho vnímání sebe sama, vztahů i bezpečí. U některých lidí se později mohou rozvinout rysy Hraniční poruchy osobnosti, někdy označované jako „rakovina duše“, protože bolest zasahuje samotné nitro člověka.
Dítě potřebuje stabilitu, předvídatelnost a emoční bezpečí. Pokud je rodič například silně depresivní, závislý, impulzivní nebo psychicky nestabilní, dítě často žije v chaosu a nejistotě. Nikdy neví, jaká bude atmosféra doma, zda přijde přijetí, křik, odmítnutí nebo citový chlad. Psychika dítěte se pak učí přežívat ve stálém napětí.
Mnoho lidí s hraniční poruchou osobnosti popisuje dětství plné strachu, emočního zanedbávání nebo nepředvídatelných reakcí rodičů. Některé děti byly nuceny „dospět příliš brzy“ a starat se o psychický stav rodiče místo toho, aby samy mohly být dětmi. Takové prostředí může narušit zdravý vývoj identity, regulaci emocí i schopnost vytvářet bezpečné vztahy.
Následkem bývá silný strach z opuštění, citová nestabilita, impulzivita nebo chronický pocit prázdnoty. Člověk často touží po lásce a blízkosti, ale zároveň se bojí zranění a odmítnutí.
Důležité je si uvědomit, že dítě nenese odpovědnost za psychický stav rodičů. I když minulost nelze změnit, psychoterapie, bezpečné vztahy a práce na sobě mohou pomoci přerušit generační řetězec bolesti a postupně obnovit pocit vlastní hodnoty i bezpečí.