Dítě nepotřebuje dokonalost. Potřebuje bezpečí, přijetí a pocit, že může být milováno i ve chvíli, kdy selže. Pokud však vyrůstá v prostředí, kde je hodnota člověka podmíněna výkonem, poslušností nebo perfektními výsledky, může se v jeho psychice postupně vytvářet hluboké vnitřní zranění.
Přehnané nároky rodičů patří mezi časté faktory, které se objevují v životních příbězích lidí s hraniční poruchou osobnosti. Dítě je neustále kritizováno, porovnáváno nebo nuceno splňovat očekávání, která neodpovídají jeho věku ani emocím. Chyba není vnímána jako součást vývoje, ale jako selhání. Láska bývá podmíněná výkonem.
Takové dítě se postupně učí, že nestačí takové, jaké je. V dospělosti pak často bojuje s chronickým pocitem prázdnoty, nestability a silného strachu z odmítnutí. Sebehodnota je extrémně křehká a závislá na názorech okolí. Každá kritika může působit jako psychický útok.
Lidé s hraniční poruchou osobnosti často prožívají emoce velmi intenzivně. Vnitřní bolest bývá tak silná, že se někdy označuje jako „rakovina duše“. Nejde o odborný termín, ale o metaforu hlubokého psychického utrpení, které člověka postupně vyčerpává zevnitř.
Přehnané nároky rodičů přitom nemusí být vždy viditelné. Někdy mají podobu neustálého tlaku na úspěch, perfekcionismu nebo emocionální nedostupnosti. Dítě pak vyrůstá v přesvědčení, že jeho hodnota závisí pouze na tom, co dokáže.
Uzdravení začíná ve chvíli, kdy člověk pochopí, že nemusí být dokonalý, aby si zasloužil respekt, blízkost a přijetí.