Polyfarmakoterapie znamená současné užívání více léků najednou. V psychiatrii jde o poměrně častý jev, zejména u lidí s kombinací více obtíží, například úzkostí, depresí, nespavostí nebo poruchami osobnosti. Cílem není člověka „utlumit“, ale stabilizovat jeho psychický stav tam, kde jeden lék nestačí.
Někdy může kombinace medikace výrazně pomoci. Antidepresivum může zmírnit depresi, zatímco jiný lék pomůže se spánkem nebo silnou úzkostí. Problém však nastává ve chvíli, kdy počet léků začne narůstat bez jasného přehledu, proč je pacient vlastně užívá. Právě tehdy se zvyšuje riziko nežádoucích účinků, únavy, zpomalení, problémů s pamětí nebo nebezpečných interakcí mezi léky.
Psychika i tělo reagují na každou kombinaci jinak. Někteří lidé zvládají více léků bez větších komplikací, jiní mohou být velmi citliví už na malé dávky. Rizikem bývá také situace, kdy se nový lék přidává kvůli vedlejším účinkům předchozí medikace, čímž vzniká začarovaný kruh.
Důležitá je pravidelná kontrola léčby a otevřená komunikace s psychiatrem. Pacient by měl vědět, proč konkrétní lék bere, jaký má účinek a jaká existují rizika. Polyfarmakoterapie sama o sobě není špatně. Může být nezbytná a život zachraňující. Pokud ale chybí přehled, opatrnost a dlouhodobé vyhodnocování léčby, může se z pomoci stát další zátěž pro psychiku i organismus.
V oblasti duševního zdraví proto často platí jednoduché pravidlo: méně léků nemusí vždy znamenat lepší léčbu, ale více léků automaticky neznamená léčbu kvalitnější.