Ortorexie je porucha příjmu potravy, o které se stále mluví méně než o anorexii či bulimii, přesto dokáže člověku zásadně narušit život. Nejde totiž o množství jídla, ale o chorobnou posedlost jeho „čistotou“, kvalitou a zdravotní nezávadností. Na první pohled může ortorexie působit jako snaha žít zdravě, ve skutečnosti se však z rozumného zájmu o výživu stává nebezpečná psychická závislost.
Člověk trpící ortorexií tráví dlouhé hodiny studováním složení potravin, vyřazuje stále více jídel a vytváří si přísná pravidla, co smí a nesmí sníst. Každé porušení tohoto režimu přináší silné pocity viny, úzkost i sebepotrestání. Jídlo přestává být přirozenou součástí života a mění se v každodenní kontrolní mechanismus.
Nebezpečí ortorexie spočívá v tom, že bývá společensky chválena. Okolí často obdivuje disciplínu, pevnou vůli a „zdravý životní styl“, aniž by vidělo psychické utrpení v pozadí. Postižený se postupně izoluje, odmítá společná jídla, restaurace i rodinné oslavy, protože zde nemá stoprocentní kontrolu nad tím, co jí.
Dlouhodobě může ortorexie vést k podvýživě, hormonální nerovnováze, chronické únavě i narušení sociálních vztahů. Především však ničí psychickou svobodu. Zdravé stravování je prospěšné tehdy, když člověku slouží. Jakmile však začne ovládat jeho myšlenky, emoce a každodenní rozhodování, přestává být zdravím a stává se nemocí.
Ortorexie je důkazem, že i zdánlivě správná věc může v nezdravé míře přerůst v tichou formu sebepoškozování.