Borderline Personality Disorder, známá také jako hraniční porucha osobnosti, bývá často spojována s hlubokými a dlouhodobě nezpracovanými traumaty. Mnoho lidí s touto poruchou si v dětství prošlo emočním odmítáním, nestabilním prostředím, ponižováním, zanedbáváním nebo různými formami psychického či fyzického násilí. Trauma přitom nemusí vzniknout jen jednou dramatickou událostí. Někdy vzniká roky v prostředí, kde chybělo bezpečí, přijetí a láska.
Nezpracované trauma se u hraniční poruchy často projevuje extrémní citlivostí na odmítnutí, silným strachem z opuštění, výbuchy emocí, impulzivitou nebo pocitem vnitřní prázdnoty. Člověk může mít pocit, že uvnitř neustále bojuje s bolestí, kterou nedokáže zastavit. Proto někteří lidé popisují hraniční poruchu jako „rakovinu duše“ – bolest není vidět navenek, ale postupně ničí psychiku zevnitř.
Trauma může narušit schopnost důvěřovat lidem i sobě samému. Vztahy bývají intenzivní, ale nestabilní. Člověk často touží po blízkosti, ale zároveň se jí bojí. Emoce mohou být tak silné, že vedou k sebepoškozování, závislostem nebo sebedestruktivnímu chování jako způsobu úniku od psychické bolesti.
Důležité je vědět, že i hluboké trauma lze postupně zpracovat. Psychoterapie, bezpečný vztah s terapeutem a dlouhodobá práce na emocích mohou člověku pomoci znovu získat stabilitu a pocit vlastní hodnoty. Uzdravení nebývá rychlé, ale je možné.
Za mnoha destruktivními projevy hraniční poruchy se často skrývá člověk, který byl kdysi zraněn víc, než dokázal unést.