Rodina má být místem bezpečí, jistoty a bezpodmínečného přijetí. Pokud je však prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, plné chaosu, hádek, nevyzpytatelnosti, odmítání nebo citových výkyvů, zanechává to hluboké stopy v jeho psychice. Právě nestabilní rodinné zázemí patří mezi časté faktory, které se podílejí na vzniku hraniční poruchy osobnosti – onemocnění, jež bývá pro svou ničivost označováno jako rakovina duše.
Dítě v takové rodině nikdy neví, co přijde. Jednou zažívá lásku, podruhé chlad, kritiku či trest. Chybí mu pevné hranice, předvídatelnost i pocit, že jeho emoce jsou přijímány. Místo zdravého vývoje se učí žít v neustálém napětí a pohotovosti. V hlavě si vytváří přesvědčení, že vztahy jsou nebezpečné, lidé odcházejí a láska je podmíněná.
V dospělosti se to projevuje extrémním strachem z opuštění, prudkými emočními výkyvy, impulzivitou, sebepoškozováním nebo bouřlivými vztahy. Člověk s hraniční poruchou osobnosti zoufale touží po blízkosti, ale zároveň se jí bojí. Každé odmítnutí prožívá jako vnitřní katastrofu.
Nestabilní rodinné prostředí tedy nevytváří jen smutné vzpomínky – formuje celý způsob, jakým člověk vnímá sebe i svět. Dobrou zprávou je, že díky terapii lze tato hluboká zranění postupně hojit. I duše, která vyrůstala v chaosu, může jednou poznat, co znamená klid a bezpečný vztah.