Mentální bulimie patří mezi nejčastější poruchy příjmu potravy, přesto bývá dlouho skrytá. Na rozdíl od mentální anorexie nemusí být na první pohled viditelná, protože člověk s bulimií často působí navenek zcela běžně. Uvnitř však svádí každodenní boj mezi nekontrolovatelným přejídáním, výčitkami a zoufalou snahou „napravit škody“.
Typickým znakem mentální bulimie jsou opakované záchvaty přejídání, při nichž postižený během krátké doby sní velké množství jídla a má pocit, že nad sebou ztratil kontrolu. Po těchto epizodách přichází silný stud, vina a strach z přibírání. Následuje kompenzační chování – vyvolávání zvracení, užívání projímadel, hladovění nebo nadměrné cvičení.
Bulimie však není o jídle samotném. Jídlo je pouze prostředkem, jak na chvíli utišit psychickou bolest, stres, úzkost nebo vnitřní prázdnotu. Velkou roli hraje nízké sebevědomí, perfekcionismus, nespokojenost s vlastním tělem i tlak společnosti na ideální vzhled. Nemocný se často ocitá v začarovaném kruhu: čím více se nenávidí, tím více sahá po jídle jako po krátkodobé úlevě.
Důsledky mohou být velmi vážné. Časté zvracení poškozuje zuby, jícen i žaludek, narušuje minerálovou rovnováhu a zatěžuje srdce. Psychicky pak bulimie vede k izolaci, depresím a pocitu naprostého selhání. Mnoho lidí trpí roky v tajnosti, protože se stydí požádat o pomoc.
Dobrou zprávou je, že mentální bulimie je léčitelná. Zásadní je psychoterapie, obnova zdravého vztahu k jídlu a práce s příčinami, které nemoc spustily. Bulimie není slabá vůle ani rozmar. Je to vážné duševní onemocnění, které si zaslouží pochopení, ne odsuzování.