Mentální anorexie patří mezi nejzávažnější poruchy příjmu potravy a zároveň mezi psychická onemocnění s nejvyšší úmrtností. Nejde jen o „nechuť k jídlu“ nebo snahu zhubnout. Jde o hluboký vnitřní boj, v němž se vlastní tělo stává nepřítelem a číslo na váze měřítkem vlastní hodnoty.
Typickým znakem mentální anorexie je výrazné omezování příjmu potravy, intenzivní strach z tloušťky a zkreslené vnímání vlastního těla. Člověk i při nebezpečně nízké hmotnosti vidí sám sebe jako „nedostatečně štíhlého“. Za nemocí často stojí perfekcionismus, potřeba kontroly, nízké sebevědomí, trauma, tlak okolí nebo dlouhodobé emoční strádání.
Mentální anorexie však neničí pouze psychiku. Postupně poškozuje celý organismus – zpomaluje srdeční činnost, narušuje hormonální systém, oslabuje kosti, imunitu i mozek. Přidává se únava, zimomřivost, vypadávání vlasů, ztráta menstruace, izolace a úzkost. Nemocný přestává žít běžný život a vše se začne točit kolem jídla, kalorií a kontroly.
Velmi nebezpečné je, že anorexie bývá okolím dlouho přehlížena nebo dokonce chválena jako „disciplína“. Ve skutečnosti jde o volání psychiky o pomoc. Hlad zde není cílem, ale nástrojem, jak umlčet chaos uvnitř.
Léčba mentální anorexie vyžaduje komplexní přístup – nutriční stabilizaci, psychoterapii i podporu rodiny. Čím dříve je nemoc rozpoznána, tím větší je šance na uzdravení. Proto je důležité mluvit nejen o jídle, ale hlavně o bolesti, která za odmítáním potravy stojí.