Jedním z nejbolestivějších příznaků hraniční poruchy osobnosti je chronický pocit vnitřní prázdnoty. Nejde o obyčejnou nudu ani osamělost. Mnoho lidí tento stav popisuje jako pocit, že uvnitř nich něco chybí, jako by byli odpojeni od sebe samých, svých emocí nebo smyslu života.
Pocit prázdnoty často vzniká již v dětství. Dítě, které vyrůstá v prostředí plném nejistoty, odmítání, kritiky, zanedbávání nebo nepředvídatelných reakcí pečujících osob, může mít potíže vytvořit si stabilní obraz sebe sama. Místo pevného pocitu identity se objevují pochybnosti o vlastní hodnotě a otázky typu: „Kdo vlastně jsem?“ nebo „Mám vůbec nějakou cenu?“
U lidí s hraniční poruchou osobnosti bývají emoce velmi intenzivní a proměnlivé. Když silné emoce odezní, může po nich zůstat právě pocit prázdnoty. Někteří lidé se jej snaží zaplnit vztahy, impulzivním chováním, nakupováním, přejídáním, užíváním návykových látek nebo neustálým hledáním nových podnětů. Úleva však bývá pouze krátkodobá.
Prázdnota bývá spojena také s nestabilní identitou. Člověk může měnit své názory, cíle, zájmy nebo vztahy a mít pocit, že neví, kam patří. To často vede k dalšímu vnitřnímu utrpení a osamělosti.
Dobrou zprávou je, že s odbornou pomocí lze tento stav zmírnit. Psychoterapie pomáhá budovat stabilnější vztah k sobě samému, lépe porozumět emocím a postupně vytvářet pocit vlastní identity. Přestože cesta ke změně může být dlouhá, mnoho lidí s hraniční poruchou osobnosti dokáže časem prožívat větší vnitřní stabilitu, smysluplnost a spokojenost.