Frontotemporální demence je závažné neurodegenerativní onemocnění mozku, které postihuje především čelní a spánkové laloky. Na rozdíl od známější Alzheimerovy choroby se zpočátku nemusí výrazně projevovat zapomínáním. Často se nejdříve mění chování, emoce, osobnost nebo schopnost komunikace.
Nemoc obvykle začíná mezi 45.–65. rokem života. Člověk může být najednou necitlivý, impulzivní, ztrácet empatii nebo se chovat sociálně nevhodně. U některých lidí se rozvíjí apatie a emoční „otupělost“, jiní jsou agresivnější nebo naopak nezvykle bezstarostní. Okolí si změn často všimne dříve než samotný nemocný.
Existuje také jazyková forma onemocnění, při které člověk postupně ztrácí schopnost správně mluvit, rozumět slovům nebo vytvářet souvislé věty. To může vést k frustraci, izolaci a silné psychické zátěži.
Příčina není vždy známá. Roli mohou hrát genetické faktory i degenerativní změny mozkových buněk. Diagnostika bývá složitá, protože první projevy mohou připomínat depresi, syndrom vyhoření, poruchu osobnosti nebo psychiatrické onemocnění.
Léčba zatím neumí nemoc zastavit, ale lze zmírňovat některé projevy a zpomalovat dopad na každodenní fungování. Velmi důležitá je podpora rodiny, stabilní prostředí a citlivý přístup bez zbytečného tlaku či kritiky.
Frontotemporální demence není jen „ztráta paměti“. Je to nemoc, která postupně mění člověka zevnitř — jeho emoce, vztahy i schopnost být sám sebou.