Disociativní amnézie patří mezi psychické obranné mechanismy, při kterých člověk ztrácí přístup k určitým vzpomínkám, nejčastěji po silném stresu, traumatu nebo psychickém přetížení. Nejde o běžné zapomínání. Mozek si informace uchoval, ale psychika k nim dočasně zablokovala přístup.
Typické je, že člověk nedokáže vybavit důležité osobní události, období života nebo traumatické situace. Může si pamatovat běžné věci, práci či každodenní fungování, ale určité části minulosti působí jako „prázdné místo“. Často se objevuje po domácím násilí, zneužívání, nehodách, válce nebo dlouhodobém psychickém tlaku.
Psychologie vysvětluje tento stav jako způsob přežití. Pokud je psychická bolest příliš silná, mysl někdy oddělí emoce a vzpomínky od vědomého prožívání. Člověk pak může fungovat navenek relativně normálně, ale uvnitř cítí zmatek, úzkost, odcizení nebo silné napětí.
Disociativní amnézie není „slabost“ ani hraní role. Jde o reálný psychický stav, který může výrazně ovlivnit vztahy, identitu i každodenní život. Někteří lidé si postupně vzpomínky vybaví sami, jindy je potřeba odborná psychoterapie a bezpečné prostředí, kde lze trauma zpracovat bez dalšího tlaku.
Důležité je pochopit, že lidská psychika se někdy nesnaží zapomenout proto, že je slabá. Naopak. Někdy se snaží chránit člověka před bolestí, kterou v danou chvíli nedokáže unést.