Mnoho lidí s diagnózou Hraniční porucha osobnosti vyrůstalo v prostředí, kde emoce nebyly přijímány, chápány ani bezpečně prožívány. Dítě možná dostalo jídlo, oblečení i střechu nad hlavou, ale chyběla mu jedna zásadní věc – emoční bezpečí. A právě dlouhodobý emoční chlad může zanechat hluboké psychické následky.
Dítě potřebuje slyšet, že jeho pocity mají hodnotu. Pokud je však opakovaně odmítáno větami typu „nebreč“, „přeháníš“ nebo „buď silný“, začne své emoce potlačovat. Postupně ztrácí důvěru samo v sebe i ve vlastní prožívání. V dospělosti se pak může objevit vnitřní prázdnota, extrémní citlivost na odmítnutí nebo strach z opuštění – typické projevy hraniční poruchy osobnosti.
Psychologie popisuje, že dítě bez stabilní emoční vazby často vyrůstá v permanentním napětí. Nervový systém je neustále ve střehu, protože neví, kdy přijde kritika, chlad nebo odmítnutí. Takový člověk se později může snažit zoufale získat lásku, potvrzení a přijetí, které v dětství chybělo.
Pojem „rakovina duše“ není odborný termín, ale někteří lidé tak popisují intenzitu vnitřní bolesti, kterou při hraniční poruše osobnosti prožívají. Emoční chaos, výkyvy nálad a pocit prázdnoty dokážou člověka psychicky vyčerpat stejně silně jako dlouhodobá fyzická nemoc.
Důležité však je, že minulost nemusí určovat celý život. Psychoterapie, bezpečné vztahy a postupné budování vlastní hodnoty mohou pomoci vytvořit něco, co v dětství chybělo – pocit bezpečí, přijetí a vnitřní stability.