Derealizace je psychický stav, při kterém člověk vnímá okolní svět jako vzdálený, cizí nebo „nereálný“. Lidé často popisují pocit, jako by žili ve snu, byli odděleni sklem od reality nebo sledovali život zvenčí. Nejde o ztrátu kontaktu s realitou, ale o poruchu jejího subjektivního prožívání.
Derealizace se objevuje nejčastěji při silném stresu, úzkosti, panických atakách, dlouhodobém psychickém přetížení nebo traumatu. Mozek se tímto způsobem může bránit nadměrnému emočnímu tlaku. Problém však nastává ve chvíli, kdy se tento stav opakuje často nebo přetrvává delší dobu.
Typické příznaky zahrnují pocit odcizení od okolí, otupělost emocí, zkreslené vnímání času, prostoru či zvuků a pocit, že lidé nebo prostředí působí uměle. Derealizace bývá velmi děsivá, protože člověk má strach, že „ztrácí rozum“. Ve skutečnosti jde ale o poměrně známou reakci nervového systému na přetížení.
Důležité je pochopit, že derealizace sama o sobě není nebezpečná, i když může výrazně zhoršit kvalitu života. Pomoci může psychoterapie, práce se stresem, kvalitní spánek, omezení stimulujících látek a stabilizace psychiky. U některých lidí se osvědčují techniky uzemnění – například soustředění na dech, fyzické vjemy nebo vědomé vnímání okolí.
Čím více se člověk derealizace bojí a neustále ji kontroluje, tím silnější může být. Klíčem bývá postupné uklidnění nervového systému a návrat k pocitu bezpečí.